Sinolog Kváča: Zadržení Čecha v Číně nejspíše není náhodné, nelze čekat výměnný obchod

V Číně je zadržený český občan, zřejmě zaměstnanec pardubické zbrojovky Eldis. V Česku probíhá soudní kauza čínského občana obviněného ze spolupráce s čínskou rozvědkou. A právě v této atmosféře odlétá předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) s podnikatelskou delegací do Pekingu. Sinolog a spoluzakladatel Asiaskopu Martin Kváča vysvětluje, co za kauzou „ohrožení státní bezpečnosti” může stát, proč načasování pravděpodobně není náhodné a co od Okamurovy návštěvy realisticky čekat.

V Číně byl zadržen Čech, zřejmě zaměstnanec pardubické firmy Eldis. Čínské ministerstvo zahraničí mluví o „ohrožení státní bezpečnosti”. Co tato formulace v čínském právu konkrétně znamená?

Formulace „ohrožení státní bezpečnosti” v čínském právu je záměrně široká a patří do rámce tzv. zákona o státní bezpečnosti a protišpionážního zákona, který v posledních letech Peking výrazně zpřísnil. Pod tento paragraf se v Číně řadí klasické špionážní aktivity – sběr citlivých informací, předávání dokumentů, ale i velmi široce chápané „bezpečnostní delikty”. Od kontaktů s „nepřátelskými organizacemi” až po nakládání s daty, která úřady označí za související s národní bezpečností.

Od roku 2023 platí v Číně novela protišpionážního zákona. Co přinesla a jak mění situaci cizinců v Číně?

Nová úprava protišpionážního zákona od roku 2023 umožňuje považovat za špionáž i běžný sběr informací o trhu či průmyslu, pokud se úřady rozhodnou, že souvisí s národní bezpečností. Hranice není pro cizince ani firmy předem jasně definovaná. Typově se tento paragraf v posledních letech uplatňuje zejména vůči cizincům v bezpečnostně citlivých oborech – výzkum, technologie, energetika, infrastruktura – a vůči domácím občanům, kteří mají intenzivnější kontakty s cizinci nebo organizacemi kritickými vůči Komunistické straně Číny.

Jaké tresty v případě odsouzení hrozí?

Trestní sazby se pohybují od několika let vězení až po tresty na desítky let, v krajních případech i doživotí, jak ukazuje případ amerického občana čínského původu Johna Shing-Wan Leunga, odsouzeného v Číně za špionáž na doživotí.

V Česku od ledna souběžně probíhá kauza čínského občana obviněného ze spolupráce s rozvědkou. Myslíte si, že načasování zadržení Čecha v Číně je náhodné?

Velmi pravděpodobně nejde o čistě náhodné načasování, ale to jsme v rovině spekulace. Český občan je zadržen v Číně za neurčité obvinění z „ohrožení státní bezpečnosti” ve chvíli, kdy v Česku běží první soudní kauza na základě nového paragrafu „neoprávněná činnost pro cizí moc” proti čínskému občanovi obžalovanému ze spolupráce s čínskou zpravodajskou službou. Nabízí se tedy interpretace, že o náhodu nejde. Na druhé straně nevíme, kdo je český občan a jakému obchodu a do jakých zemí a oblastí se věnoval.

Čínské ministerstvo zahraničí nicméně otevřeně komunikuje, že Čech je vyšetřován kvůli státní bezpečnosti, ale bez detailů, zatímco česká strana má vůči čínskému „novináři” konkrétní obžalobu, včetně popisu jeho aktivit v politicko-mediálním prostředí.

Má Čína historii zadržování cizinců jako nástroje diplomatického nátlaku?

Kauzy zadržovaných cizinců v Číně šlo v minulosti opakovaně spojovat s některými s politickými spory – například v případech západních občanů obviněných ze špionáže, kdy se zadržení jevilo jako vyjednávací nástroj vůči daným státům. V situaci, kdy Peking usiluje o propuštění vlastního občana stíhaného v Praze a současně zadrží českého podnikatele v oboru strategických či obranných technologií, existuje racionální hypotéza, že jde minimálně o „pojistku” pro diplomatické vyjednávání. Na druhé straně již v dubnu Peking umístil na seznam exportních omezení čtyři české firmy, věnující se obchodu s obrannými nebo “dual-use” technologiemi, což mohlo být varovným krokem.

Jak do toho zapadá Okamurova cesta do Číny, která začíná v neděli?

Cesta pana Okamury do Číny, prezentovaná jako snaha „narovnat vztahy” a podpořit hospodářskou spolupráci a turistický ruch, zároveň dává Pekingu pohodlnou příležitost, jak téma obou zadržených vložit do politického balíčku jednání.

Jak velkým tématem případ zadrženého Čecha pro Okamuru bude? Dá se mu vůbec vyhnout?

Případ českého občana zadrženého v Číně bude pro Tomia Okamuru určitě jedním z témat jeho návštěvy, i když zatím patří spíše do gesce ministerstva zahraničí. Ale jde o českého občana a kauza má přímý dopad na českou veřejnou debatu o vztazích s Čínou. Lze očekávat, že minimálně novináři se budou aktivně zajímat o to, jakým způsobem se bude předseda Sněmovny zastávat práv občana svého státu. Zároveň bude muset řešit i otázku čínského občana stíhaného v Česku, protože čínská strana si téma zadrženého „novináře” a údajného agenta své zpravodajské služby na jednání asi nenechá ujít.

S kým na čínské straně lze očekávat, že o případech bude jednat?

Na čínské straně lze očekávat, že se případ bude probírat také s představiteli parlamentu – Všečínského shromáždění lidových zástupců, které pana Okamuru pozvalo –, s vedením ministerstva zahraničí a eventuálně se zástupci oddělení pro Evropu v aparátu Komunistické strany Číny, kde se koordinují citlivé politické signály.

Je také pravděpodobné, že téma zadrženého Čecha bude konzultováno v rámci české podnikatelské delegace, protože jde o zaměstnance firmy působící v exportu technologií, tedy oblasti, kterou Čína v kontextu bezpečnostních zákonů velmi bedlivě sleduje.

Jaký politický balanc musí Okamura na cestě udržet?

Pro pana předsedu Okamuru bude politicky citlivé, aby cesta nepůsobila dojmem, že jen „vozí turisty a byznys” a zadrženého Čecha nechává stranou, ale zároveň, aby se nenechal vtáhnout do výměnného obchodu typu „my pustíme vašeho, vy našeho”.

Má Okamura reálnou šanci dosáhnout propuštění zadrženého Čecha přímo během návštěvy?

Zkušenost s podobnými kauzami ukazuje, že šance na rychlé propuštění českého občana závisí méně na konkrétních „argumentech” a více na tom, zda obě strany najdou politicky přijatelný scénář, jak případ zklidnit. Pan Okamura může sehrát roli vlivného „prostředníka” a jeho přímá jednání v Pekingu dávají Číně možnost prezentovat případné gesto – například přechod z vyšetřovací vazby na mírnější režim nebo pozdější propuštění – jako výsledek „narovnání vztahů”. Tak mohou vlastně z mediálního pohledu vyhrát obě strany.

Předpokládáte, že by k propuštění mohlo dojít synchronizovaně – tedy Čech v Číně a Číňan v Česku souběžně?

Současně platí, že čínský občan v Česku je už ve fázi obžaloby podle nového paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí mocnost a česká strana demonstruje, že chce případ dotáhnout soudní cestou – tedy bez otevřené politizace ve formě přímé výměny. Reálně nelze vyloučit scénář, kdy se v delším horizontu obě kauzy vyřeší téměř synchronně – například formou mírného trestu a vyhoštění na jedné straně a ukončení vyšetřování či „odpykání” trestu s možností návratu na straně druhé –, ale zvenčí to nemusí vypadat jako klasická výměna zajatců.

Na druhé straně se údajně dříve podobné kauzy neřešily takto demonstrativně vazbou, ale elegantně a tiše – okamžitým vypovězením ze země.

Co tedy od Okamurovy cesty realisticky čekat?

Pro samotnou cestu pana Okamury bych očekával spíše to, že dojde k získání podrobnějších informací o stavu českého občana a signálů k tomu, jaké podmínky by Peking viděl jako vhodné pro „pozitivní vývoj”, než okamžité propuštění přímo během návštěvy.

*

Rozhovor s Martinem Kváčou vedla redakce Asiaskopu