Srpen bývá pro Rusko obdobím velkých zkoušek: v srpnu 1991 (Státní výbor pro výjimečný stav), v srpnu 2000 (nehoda ponorky „Kursk“). Jednalo se však převážně o vnitřní záležitosti. Tentokrát však jde, pokud ne o celosvětovou, tak v každém případě rozhodně o celoevropskou válku.
Právě před takovým vývojem událostí – přechodem k vojenským akcím proti silám Západu – varoval ve středu 12. srpna ruský prezident Vladimir Putin. Okolnosti, za nichž byla tato slova pronesena, jsou přitom velmi výmluvné.
Během návštěvy Južno-Sachalinsku, když Putin vstoupil na palubu gardového raketového křižníku „Varjag“, který je nástupcem toho samého slavného „Varjagu“, o němž se zpívá – a „ blíží se poslední přehlídka“, řekl doslova toto:
„Vidíme, že mocenské orgány některých zemí se v rozporu s mezinárodním námořním právem pokoušejí omezovat mírový pohyb lodí… nedávno dokonce přišly na to, že by mohly zabavovat naše lodě a prodávat majetek, který nám uloupily. To není nic jiného než pirátství a loupež. Pokud k tomu dojde, budeme nuceni reagovat zrcadlově“.
Právě poslední věta o nutnosti zrcadlové reakce je v této situaci klíčová. Prezident dále vysvětlil, že ruské vojenské lodě budou zadržovat západní plavidla – a to ne nutně na těch samých místech, kde dochází k útokům na ruské tankery. Odvetná zadržení se mohou odehrát v kterékoli vodní části světového oceánu, kde to bude Moskva považovat za vhodné, včetně oblasti působnosti Tichomořského loďstva.
Ve skutečnosti se jedná o ultimátum vyhlášené Západu oficiálně.
Velitel Tichomořského loďstva admirál Viktor Liina Putinovi oznámil, že loďstvo provedlo podrobnou analýzu tras nepřátelských zemí v asijsko-tichomořském regionu – a je plně připraveno k provedení rozkazu.
Zbývá, obrazně řečeno, stisknout tlačítko.
Pokusme se pochopit, co se děje a proč právě tuto návštěvu lodi „Varjag“ lze považovat za rozhodující pro Západ.
Nejprve se však musíme přesunout do zcela jiných oblastí – do ropného a finančního sektoru. Slibuji, že to bude cesta zajímavá.
Světové ceny referenčních druhů ropy nyní vykazují stabilní růst a obchodují se v rozmezí 81–88 dolarů za barel. Hlavními hnacími silami trhu jsou prudké zhoršení geopolitické situace kolem Hormuzského průlivu a nové hrozby námořní blokádou ze strany USA vůči Íránu.
Pro země, jež těží a prodávají ropu, je přitom důležitá výrobní cena. Rusko se nachází v tomto žebříčku na 4. místě s výrobní cenou 40–45 dolarů za barel. USA jsou naopak na 5. místě: 50–55 dolarů za barel. Konflikt v Hormuzském průlivu je tedy pro USA výhodný, protože cena americké ropy je v důsledku konfliktu téměř o 50 procent vyšší než výrobní náklady. Těchto 25–30 dolarů představuje čistý zisk, který získávají americké ropné společnosti.
V případě Ruska je situace zcela odlišná. V důsledku sankcí zavedených Evropskou unií je prodej ruské ropy oficiálně možný za cenu 44,5 dolaru za barel. To znamená na úrovni výrobních nákladů. A pro některé ruské společnosti je dokonce pod úrovní výrobních nákladů (rozpětí 40–45 dolarů naznačuje, že část ruských ropných společností má výrobní náklady o něco vyšší než strop stanovený sankcemi).
Cenový strop pro ropu, tedy sankce Evropské unie a Ministerstva financí USA, byl zaváděn postupně – od prosince 2023 (ještě za Bidenovy vlády), kdy byla cena omezena na 60 dolarů za barel.
Úspěchy Ruska v ukrajinském konfliktu se nám vymstily v podobě nových sankcí. K poslednímu snížení došlo zhruba před třemi týdny, 23. července 2026, v rámci přijetí 21. balíčku sankcí, kdy Evropská unie rozhodla o zmrazení platnosti tohoto stropu na úrovni 44,5 dolaru za barel. To znamená, že ruská ropa se může prodávat pouze za cenu odpovídající jejím výrobním nákladům. Tedy – žádné příjmy pro ropné společnosti ani pro stát.
Ve skutečnosti se pokusili postavit Rusko před hotovou věc v podobě zastavení těžby a v důsledku toho i prodeje ropy. Cílem bylo připravit stát o příjmy a přivést ho na pokraj hospodářského kolapsu.
Rusko však má dvě možnosti, jak sankce překonat. První z nich je prodej ropy a ropných produktů do Číny a Indie. Oba státy této situace využívají a nakupují naši ropu sice s velkou slevou oproti světové ceně, ale přesto za cenu výrazně vyšší než jsou výrobní náklady – kolem 60 dolarů za barel.
Druhou cestou je obcházení sankcí. Sankce se samozřejmě nevztahují přímo na ropu, ale působí prostřednictvím pojistitelů: prodej ropy v evropských přístavech a v přístavech zemí, které jsou pod kontrolou EU a USA, je možný pouze za předpokladu, že tankery, které ji přepravují, mají klasické pojištění (zejména ve Velké Británii). Bez takového pojištění nemůže tanker ani vplout do přístavu za účelem vyložení nákladu. A pojištění od evropských pojistitelů se poskytuje pouze v případě prodeje ropy za cenu nepřesahující 44,5 dolaru za barel.
Rusko proto našlo řešení v podobě takzvané stínové flotily. Podle různých odhadů odborníků se jedná o 200 až 400 tankerů (přesnější číslo není k dispozici).
„Stínová flotila“ Ruska je skupina komerčních tankerů, které formálně nepatří ruským společnostem a přepravují ropu tak, aby obešly západní sankce a cenový strop.
Tento nástroj umožňuje Rusku dodávat suroviny odběratelům v Asii, aniž by muselo využívat služeb evropských majitelů lodí a pojistitelů. Tyto tankery jsou zpravidla registrovány v „šedých“ jurisdikcích: ve Spojených arabských emirátech, v Indii, Hongkongu, Turecku nebo na Marshallových ostrovech.
Nyní, když ruští ropní magnáti našli velké množství plavidel připravených přepravovat ruskou ropu pod cizími vlajkami, se Západ rozhodl přejít k přímým silovým akcím s využitím námořních sil.
Nejvýraznějším a bezprecedentním krokem se stalo zadržení velkého ropného tankeru SMYRTOS, jenž přepravoval pod kamerunskou vlajkou více než 100 tisíc tun ruské surové ropy z přístavu Usť-Luga. V okamžiku průjezdu Lamanšským průlivem však Kamerun loď oficiálně vyškrtl ze svého rejstříku, čímž se z právního hlediska stala „bezvlajkovou“. Této skutečnosti využili Britové.
Operace, která se uskutečnila 14. června 2026, se stala historicky první samostatnou vojenskou akcí Velké Británie namířenou proti „stínové flotile“ Ruska. Tímto krokem byla fakticky zahájena série rozsáhlých zadržení, která poté pokračovala ve Středozemním moři.
Speciální operace byla připravována ve spolupráci s francouzskými bezpečnostními složkami a trvala přibližně 6 hodin. Nejprve se vojáci britské námořní pěchoty za podpory vrtulníků spustili po lanech na palubu lodi. Z moře kryla operaci bojová fregata Sutherland a protiminová loď.
Na palubě bylo 25 členů posádky – občané Indie a Gruzie. 38letý indický kapitán byl zatčen Národní agenturou pro boj proti kriminalitě (NCA) za porušení sankčního režimu a vzat do vazby. Samotný tanker byl eskortován na hlídané kotviště u pobřeží Dorsetu. Co však udělat s ruskou ropou, jež se na tankeru nacházela, tehdy ještě nevěděli.
Poté provedly francouzské námořní síly v Lamanšském průlivu a na přístupech k Atlantiku další sérii tvrdých zadržení. Francouzské námořnictvo – za podpory letectva Evropské unie – zablokovalo a zadrželo tanker DELIVER.
Další rozsáhlá vojenská operace zaměřená na zadržení tankeru ruské „stínové flotily“ ve Středozemním moři se odehrála 2. srpna 2026 za účasti námořních sil Itálie, Řecka a Polska. Cílem zadržení byl velký ropný tanker TOA PAYOH, který plul z Beninu do Istanbulu.
Pohyb tankeru nejprve sledovalo polské námořní hlídkové letadlo, které předalo souřadnice vlajkové lodi evropské skupiny – italské víceúčelové bojové lodi ITS Thaon di Revel.
Ta se v mezinárodních vodách přiblížila k tankeru a požadovala kontrolu dokladů. Kapitán lodi Toa Payoh, občan Indie, kategoricky odmítl spolupracovat a zablokoval přístup na palubu. Po kapitánově odmítnutí přistoupilo velení mise k použití síly – do vzduchu vzlétl italský palubní vojenský vrtulník, skupina speciálních jednotek italského námořnictva se vylodila na palubu plujícího tankeru, přičemž oblast operace kryla z moře přiblížená řecká válečná loď.
Jakmile se útočná skupina dostala na palubu, převzala kontrolu nad velitelským můstkem. Italští vojáci provedli důkladnou prohlídku a zabavili veškerou lodní a přepravní dokumentaci k prozkoumání.
Jelikož mandát mise IRINI udělený EU umožňoval v té době pouze kontrolu plavidel (bez práva na zadržení samotné lodi v neutrálních vodách), byl tanker Toa Payoh po prohlídce propuštěn a pokračoval v plavbě do Turecka. Veškeré shromážděné informace byly předány evropským státním zástupcům a samotná operace prokázala připravenost EU nasadit námořní flotilu a letectvo proti ruským nákladům plujícím – pozor! – v mezinárodních vodách.
Mezi 14. červnem, kdy britské námořnictvo poprvé zadrželo tanker „stínové flotily“, a 2. srpnem, kdy došlo k poslednímu podobnému zásahu již ze strany námořní skupiny EU, však došlo k významným událostem.
23. července byl přijat 21. balíček sankcí EU, jenž udělil národním orgánům členských států EU právní oprávnění k dovozu, skladování a prodeji ropy zabavené z plavidel „stínové flotily“ a k převádění výnosů z prodeje do svých rozpočtů. To znamená, že zatímco dříve se mohly tankery zadržovat za účelem kontroly dokladů plavidla, případně mohly být i zadrženy, avšak bez dopadů na samotný náklad, po 23. červenci přešla EU definitivně k rabování ruské ropy.
Iniciátorem vypracování a zavedení 21. balíčku sankcí, který zahrnuje mechanismus konfiskace a prodeje ruské ropy ze zadržených plavidel, se stala Evropská komise. Právě tento nejvyšší výkonný orgán EU vypracoval a předložil návrh balíčku, který byl definitivně schválen Radou Evropské unie (orgánem, v němž jsou zastoupeny vlády všech 27 členských států EU) dne 23. července 2026.
Při zavádění a prosazování konkrétních donucovacích opatření na moři sehrály klíčovou roli následující subjekty a osoby:
Ursula von der Leyenová (předsedkyně Evropské komise), která tato opatření prezentovala jako nejrozsáhlejší a strukturálně nejambicióznější kolo sankcí za poslední dva roky.
Kaja Kallasová (šéfka diplomacie EU), která koordinovala zahraničněpolitickou a silovou složku omezení. Pod jejím vedením byl změněn mandát evropské námořní mise, který uděluje vojenským lodím navzdory vnitrostátním právním předpisům členských států EU právní oprávnění provádět fyzická zadržení a prohlídky podezřelých tankerů v neutrálních vodách.
Vlády Itálie, Francie a Řecka, jež se staly hlavními praktickými vykonavateli přísných opatření na moři. Právě jejich námořní úřady a právní experti prosazovali ustanovení o konfiskaci nákladu, protože dosud museli zadržené lodě po uložení pokut propouštět kvůli absenci mechanismu pro prodej zabavené suroviny.
Mimochodem, samotný mechanismus zabavování a prodeje zabavené ropy byl už předtím vyvinut v USA. Hlavními ideologickými iniciátory se staly americké ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo financí. Právě Spojené státy opakovaně a úspěšně uplatňovaly podobnou praxi konfiskace vůči tankerům s íránskou ropou. Evropští úředníci pouze okopírovali americké zkušenosti.
A nyní nastává okamžik pravdy. Ve svém projevu na křižníku „Varjag“ prezident Putin fakticky oznámil, že jakýkoli pokus EU o další kroky v rámci tohoto pirátského modelu, spočívajícího v konfiskaci a odprodeji ruské ropy, povede k odvetným opatřením ve vodách světových oceánů, kde budou operovat lodě ruského námořnictva a zadržovat jakékoli lodě „zemí nepřátelských vůči Rusku“ i s konfiskací jejich nákladu. Jak se říká, za co jste bojovali, to jste si vysloužili.
Teď záleží pouze na Evropské unii – a částečně i na USA, zda se podaří zastavit třetí světovou válku ve vodách světových oceánů. Mohlo by se totiž lehce stát, že při prohře na souši na Ukrajině prohrají nakonec všechno i na vodě.
*
Zachar VINOGRADOV, UKRAJINA.ru (18:51 14. 8. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Doufám, že to nebude jiskra ke 3.WW.