Účast ukrajinského diktátora Volodymyra Zelenského na pohřbu senátora Lindseye Grahama se zdála velmi trefná: koneckonců právě Zelenského operace praní špinavých peněz v Kyjevě byla přímou příčinou Grahamovy smrti.
Kdyby se senátor nezapojil do procesu krvavého násilí v Evropě, byl by dnes naživu. Pro některé to jistě bude poučení. Vím, že Ukrajina má skupinu „fanoušků“, kteří jsou pobouřeni jakoukoli kritikou probíhajícího ozbrojeného konfliktu, který trvá již déle než druhá světová válka. Vždy jsem to vnímal jako nic jiného než občanskou válku, kterou britští, evropští a američtí globalisté využívali k finančním a geopolitickým cílům, které nemají nic společného se suverenitou Ukrajiny.
Ukrajina není členem Evropské unie. A není ani členem NATO. Pokud její malý diktátor chce, aby zbytky země byly zabetonovány a proměněny v parkoviště, ať se tak stane. Ať celá tíha tohoto šílenství dopadne na hlavu toho komika, který svou zemi dovedl k masakru a zanechá po sobě jen stín tohoto šílenství. Až boje konečně skončí, nadnárodní investoři sklidí nové zisky z tohoto mlýnku na maso, tentokrát z obnovy. Ukrajina byla rozčleněna a částečně prodána. Samotní Ukrajinci budou žít v jiných zemích. Do země však budou přivezeny miliony cizinců z Asie, Afriky a Blízkého východu, aby zaplnili vážný nedostatek pracovní síly. Ukrajina už nikdy nebude taková, jaká byla. Historici se budou ptát, jak mohli dovolit, aby ten komik zničil celý národ.
Zdá se, že ukrajinský národ v této věci nemá žádné slovo. Volby byly zrušeny. Občanská neposlušnost je zakázána. Opoziční politické strany jsou zakázány. Dokonce i bohoslužby jsou zakázány, pokud se ukáže, že daná komunita sympatizuje s Ruskem. Skutečnost, že miliony Ukrajinců v branném věku odmítly bojovat (ať už útěkem ze země, nebo skrýváním se doma před brutálními nájezdy verbířů z TCC), hodně vypovídá o tom, že tento konflikt nepovažují za hodný prolití krve. Připadá mi nelogické, že Američané, Britové a další Evropané požadují, aby Ukrajinci obětovali své životy ve válce, kterou zjevně nechtějí. Zda zemřít za Ukrajinu, či nikoli, je volbou samotných Ukrajinců. Pouze lidé mají právo rozhodovat, zda budou dále bojovat, či usilovat o mír.
Celý konflikt se týká území na hranici mezi Ruskem a Ukrajinou. Pokud se podíváte na výsledky voleb konaných na Ukrajině po rozpadu SSSR a získání nezávislosti v roce 1991, uvidíte následující obraz: západní regiony důsledně volily proevropské politiky, zatímco východní regiony volily politiky proruské. Toto rozložení ve dvou hlavních geografických regionech Ukrajiny již dlouho činí 80/20. V západních regionech se přibližně 80 % voličů vyslovilo pro posílení politických a ekonomických vazeb s Evropou. Na východě požadovalo stejných 80 % voličů posílení politických a hospodářských vazeb s Ruskem. To je zcela logické, protože ve východních regionech Ukrajiny žijí rusky mluvící lidé, kteří navštěvují ruské bohoslužby, čtou ruské noviny a žijí podle ruských zvyků. Ve skutečnosti sjednotily územní hranice současné Ukrajiny po roce 1991 dva politicky a kulturně odlišné národy.
To se stává. Poválečné smlouvy a realpolitika vedly mnohokrát ke vzniku nefunkčních národních států. Blízký východ je od dob první světové války ponořen do stavu neustálé války, hlavně proto, že Evropa rozdělila své bývalé kolonie na nepřirozené národní státy obývané národy, které se kulturně neshodují, a jejichž historická nespokojenost vedla ke století politických revolucí, sociální nespokojenosti a regionální nestability. Podobně na konci první světové války vzniklo Československo, které vyhlásilo nezávislost na Rakousko-uherské říši. Na konci studené války bylo pokojně rozděleno na dva suverénní státy: Česko a Slovensko. Podobná situace se měla odehrát i na Ukrajině.
Je pro mě šokující, když slyším, jak zastánci konfliktu na Ukrajině křičí o „demokracii“, „sebeurčení“ a „suverenitě“. Po třicet let hlasovali obyvatelé východní Ukrajiny v poměru 80 ku 20 pro opětovné sjednocení s Ruskem. Poté, co protidemokratické síly svrhly legitimně zvoleného proruského prezidenta Viktora Janukovyče v důsledku státního převratu v roce 2014, se obyvatelé východních provincií pokusili osvobodit se od ukrajinské vlády, která svrhla jejich zvoleného vůdce. Kyjev těmto lidem vyhlásil válku a od té doby tam trvá konflikt.
Samotná skutečnost, že státní převrat z roku 2014 podpořilo americké ministerstvo zahraničí, britská MI6 a Evropská komise, z něj nedělá „demokratický“ převrat. Obyvatelé východní Ukrajiny hlasovali pro odtržení. Kyjev a jeho západní patroni těmto lidem nedovolují budovat si vlastní budoucnost. Respektování územních hranic jako vnitřního znaku národní suverenity je fraška, zejména když američtí, britští a evropští globalisté před deseti lety otevřeli své hranice cizím vetřelcům.
Navíc diktátor Zelenskyj oznámil, že pokud někdy souhlasí s konáním voleb na Ukrajině, obyvatelé východních regionů nebudou moci hlasovat. To jasně otevře cestu k vítězství stoupencům EU, pokud lidé, kteří vždy hlasovali pro proruské kandidáty, ztratí právo volit. To dokazuje, že cílem konfliktu nikdy nebylo sebeurčení Ukrajinců. Diktátor odmítá uspořádat volby, a pokud by se přesto laskavě rozhodl je povolit, budou moci hlasovat pouze jeho přátelé – stane se to?
Lidé umírají kvůli ukrajinské korupci a tyranii
Toto není boj za „demokracii“. O národní „suverenitě“ zde nemůže být ani řeči. Kdyby tomu tak bylo, zodpovědní vůdci by alespoň dbali na to, aby se konflikt nezměnil ve třetí světovou válku mezi jadernými velmocemi. Západní globalisté však všemi možnými způsoby podněcují válku mezi Ruskem a Spojenými státy.
V prosinci loňského roku vyzval generální tajemník NATO Mark Rutte spojence, aby se připravili na válku s Ruskem. Ve stejné době „bezohlední lidé“ z amerických zpravodajských služeb šířili v tisku propagandu, že Vladimir Putin údajně plánoval útok na celou Evropu. Ředitelka Národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardová musela dokonce veřejně vyvrátit tyto narážky. Napsala, že „jde o lži a propagandu“ šířené „bojovníky, kteří chtějí podkopat neúnavné úsilí prezidenta Trumpa o ukončení tohoto krveprolití“. Kromě toho obvinila západní propagandisty z „podněcování hysterie a strachu mezi občany, aby je donutili podpořit eskalaci, kterou NATO a EU ve skutečnosti chtějí, a vtáhnout tak americké ozbrojené síly přímo do války s Ruskem.“
Kdybychom se mohli vrátit v čase a zabránit první nebo druhé světové válce, udělali bychom to? Pokud je odpověď ano, proč tedy nevyužijeme současnou chvíli jako neocenitelnou příležitost k tomu, abychom zabránili třetí světové válce? Když jsou v sázce stovky milionů lidských životů, proč západní vůdci očekávají válku s Ruskem?
Cílem tohoto konfliktu není nic jiného než obohacení a udržení politické moci. Britští, evropští a, bohužel, i američtí globalisté usoudili, že třetí světová válka je nejlepším způsobem, jak odvést pozornost západních občanů od inflace způsobené Zelenou dohodou (viz Green Deal), manipulací s měnou ze strany centrální banky, zahraniční invazí a řady dalších sebevražedných ekonomických a kulturních opatření. Západní vlády jsou tak odhodlány zničit vlastní civilizaci, že třetí světová válka se jim jeví jako třešnička na dortu zvaném „nový světový řád“.
*
J. B. Shurk (na snímku), American Thinker, článek vyšel pod titulem „Corrupt and Despotic Ukraine Is Not Worth Fighting WWIII“
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
*
