Jak Hitler „podrazil“ banderovce. 85 let od založení distriktu Halič

Distrikt Halič (německy Distrikt Galizien) byl samostatný správní obvod Generálního gouvernementu, tj. území Polska, jež nebylo začleněno do Třetí říše. Byl zřízen německými okupačními úřady 1. srpna 1941 ze tří oblastí západní Ukrajiny. Hitler tak narušil plány svých neúspěšných „spojenců“ z Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), kteří se chystali vytvořit „velkou Ukrajinu“.

Ve fázi plánování války Třetí říše proti SSSR existovaly v kruzích nacistické elity dvě vize dalšího osudu okupovaných území: vytvoření kvazi-státních útvarů závislých na Německu a „klasická“ kolonizace.

První stanovisko zastával budoucí říšský ministr pro východní okupovaná území Alfred Rosenberg, druhé pak říšský vůdce SS Heinrich Himmler. Právě v jeho úřadu byl vypracován „Generální plán Východ“, který počítal se zřízením říšských komisařství a další kolonizací těchto oblastí německými osadníky – s cíleným snižováním slovanského obyvatelstva prostřednictvím hladomoru, deportací a asimilace.

Za předsednictví Hitlera se konala 16. července 1941 v Berlíně porada věnovaná zavedení civilní správy v okupovaných oblastech SSSR. Porady se zúčastnili Alfred Rosenberg, Hermann Göring, Wilhelm Keitel, Martin Bormann a Hans Lammers.

Právě na této schůzi bylo přijato rozhodnutí, že území SSSR obsazená Němci, která nebudou předána spojencům (jak tomu bylo v případě Bukoviny a Transistrie (Zadněstří), jež připadly Rumunsku), budou rozdělena na říšská komisařství podřízená Rosenbergovu ministerstvu.

V tomto rozhodnutí však byly dvě výjimky.

Za prvé, ze složení říšského komisařství Ostland, zřizovaného na území Běloruska a Pobaltí, byl vyloučen distrikt Bělostok, který byl převeden pod přímou správu provincie Východní Prusko – tj. de facto se stal součástí Německa.

Druhá výjimka: k překvapení účastníků porady se vůdce definitivně vzdal plánů na vytvoření loutkového ukrajinského státu.  Ve Východní Haliči (Lvovská, Tarnopolská a Stanislavovská oblast) vzniká distrikt Halič, který spadá pod generální gouvernement.

Jednalo se o závažný úder především proti říšskému ministrovi pro okupovaná východní území Rosenbergovi.

Za prvé, 7. května 1941 podepsal dokument s názvem „Obecné pokyny pro všechny říšské komisaře na okupovaných východních územích“, v němž se uvádělo, že „Ukrajina se má stát nezávislým státem v alianci s Německem“.

Za druhé, Rosenbergovo ministerstvo prostě přicházelo o část území, s nímž již mělo plány. Později říšský ministr dokonce navrhoval začlenit do Říšského komisařství Ukrajina část území obývaných ruským etnikem jako kompenzaci za Halič.

Mnozí historici se domnívají, že Hitlerovo rozhodnutí ohledně Haliče ovlivnila neautorizovaná akce Banderových stoupenců, kteří vyhlásili 30. června 1941 ve Lvově „nezávislost ukrajinského státu“. Taková svévole se vůdci vůbec nelíbila, rozzuřil se a nařídil „rozdupat ty, kteří umožnili takové slovanské svinstvo“. Je vůbec těžké uvěřit, že tak závažná rozhodnutí byla přijímána s ohledem na „slovanské svině“.

Pravděpodobnější je verze, že Hitlera přemluvil k připojení Haliče ke generálnímu gouvernementu jeho dlouholetý přítel Hans Frank, jenž zastával od 24. října 1939 funkci generálního guvernéra nad větší částí okupovaného Polska.

Frank a Hitler se seznámili již v roce 1919, kdy byli stoupenci levicového politika Kurta Eisnera. Frank byl jedním z účastníků „pivního puče“, po němž se skrýval v Itálii. Po návratu do Německa získal právnický diplom a stal se advokátem národních socialistů. Zastupoval Hitlera ve 150 soudních procesech, za což byl po nástupu nacistů k moci jmenován říšským komisařem německého ministerstva spravedlnosti.

V létě 1941 se v důsledku konfliktu s Himmlerem Frankovo postavení v nacistické nomenklatuře poněkud otřáslo. Vůdce byl nucen odvolat Franka ze všech stranických funkcí, avšak jeho žádost o rezignaci z funkce generálního guvernéra nebyla přijata a vztahy mezi Hitlerem a Frankem zůstaly i nadále důvěrné.

1. srpna 1941, kdy Adolf Hitler podepsal dekret o zřízení distriktu Halič v rámci Generálního gouvernementu, jmenoval Hans Frank guvernérem této nové správně-územní jednotky svého švagra, ekonoma a právníka Karla von Lasche. Lasch stál předtím v čele distriktu Radom.

„Rada pánů“, vytvořená 22. července ve Lvově z hierarchů Ukrajinské řeckokatolické církve a zástupců banderovské frakce OUN, vyjádřila protest proti plánům okupační správy a navrhla ponechat Halič v rámci Říšského komisařství Ukrajina. Téhož dne zaslal metropolita Šeptický dopis s podobným obsahem německému ministru zahraničí Ribbentropovi. Německý administrativní aparát však již nebylo možné zastavit.

Distrikt Halič byl zřízen 1. srpna 1941, jeho centrem se stal Lvov (Lemberg). Kromě hlavního města bylo do něj zahrnuto 15 okrsků: Lemberg-land, Tarnopol, Berežany, Čertkov, Drogobyč, Gorodok, Gorodenka, Kaluš, Kamenka-Bugska, Kolomyja, Rava-Ruska, Stryji, Sambor, Stanislav a Zoločev.

Rozloha distriktu činila více než 48 tisíc čtverečních kilometrů. K 15. září 1942 žilo v distriktu Halič 4 528 323 obyvatel, z toho 14 366 Němců, 29 076 Volksdeutschen, 3 247 353 Ukrajinců, 955 821 Poláků, 278 132 Židů a 5 575 osob jiných národností.

Proces začlenění Haliče do Generálního gouvernementu se časově protáhl a definitivně byl dokončen až 1. listopadu 1941, kdy byla zrušena policejní a celní hranice mezi distriktem a zbytkem území Generálního gouvernementu. Okupační zlotý byl v distriktu Halič zaveden již 18. září místo rublu.

Hlavním cílem okupační správy byla vlastně ekonomika, přesněji řečeno ekonomické vykořisťování okupovaných území ve prospěch Německa. Krátce po svém jmenování do funkce guvernéra distriktu se Karl von Lasch* setkal s metropolitou Šeptickým a uspořádal ve Lvově hospodářsko-politické jednání. Ve svém projevu ujistil přítomné, že německá civilní správa je odhodlána k „rovnocenné spolupráci s ukrajinským obyvatelstvem regionu“.

Von Lasch začal okamžitě posílat do Německa haličské ostarbeitery (během několika měsíců asi 60 tisíc lidí) a zároveň prováděl politiku masového okrádání obyvatelstva.

Prvořadým úkolem nové správy však bylo nastolení pořádku mezi ozbrojenými formacemi.

15. srpna 1941 byla „ukrajinská milice“, kterou předtím vytvořili banderovci, přeměněna na pomocné jednotky německé policie (Schutzmannschaft). Za celou dobu existence Distriktu Halič bylo vytvořeno celkem sedm ukrajinských praporů této policie (č. 201 – 208) a jeden polský (č. 202).

Nejznámější je prapor č. 201, sestavený z bývalých členů speciálních jednotek Abwehru „Nachtigall“ a „Roland“. Tento prapor, v němž jedné z rot velel Roman Šuchevič, působil v Bělorusku, kde od března do listopadu 1942 zlikvidoval více než 2 tisíce sovětských partyzánů. Všechny rodiny bojovníků praporu, žijící v Haliči, přitom dostávaly příděly potravin a finanční podporu od německé správy – v této věci se Šuchevič v únoru 1942 osobně setkal s poradcem guvernéra distriktu Halič, plukovníkem Bizancem.

V té době byl již guvernérem distriktu brigádní vůdce SS Otto Vechter. Již 24. listopadu 1941 byl Karl von Lasch zatčen hitlerovskými tajnými službami. Byl obviněn ze zatajování a zpronevěry kontribuce uvalené na lvovské ghetto, jakož i cenností ze lvovských muzeí. Vyšetřování vedl velitel bezpečnostní policie a SD v Generálním gouvernementu, Oberführer SS Karl Schöngarth; později byl případ postoupen ke zpracování Zvláštnímu soudu v Breslau (dnes Vratislav).

Po osobním zásahu Hitlera – a aby se předešlo skandálu – spáchal von Lasch 3. června 1942 na rozkaz Himmlera sebevraždu zastřelením. Na Frankově kariéře se to nijak neprojevilo.

Kromě výše zmíněných policejních praporů vynaložily úřady distriktu Halič obrovské úsilí na vytvoření armádní divize SS z haličských Ukrajinců.

Vechter podpořil příslušnou iniciativu předsedy „Ukrajinského ústředního výboru“ Vladimíra Kubijoviče. Tento výbor byl orgánem německé okupační správy, proto dal Hans Frank souhlas k náboru personálu budoucí divize nejen v Haliči, ale i v dalších distriktech, kde žili Ukrajinci.

28. dubna 1943 se ve Lvově v budově správy distriktu Halič konala slavnostní ceremonie vyhlášení aktu o zřízení 14. dobrovolnické pěší divize SS. Zúčastnili se jí zástupci okupačních úřadů v čele s guvernérem Vechterem, místní vedení NSDAP a německé armády, vedení Ukrajinského ústředního výboru v čele s Kubijovičem, zástupci duchovenstva a sdělovacích prostředků.

Poté se konala ve Lvově přehlídka na počest založení divize, jež dostala neformální název „Halič“, což nacistům vyhovovalo – pro ně bylo důležité, že se v názvu neobjevovala zmínka o Ukrajině (za „ukrajinskou“ se považovala až v roce 1945).

Je pozoruhodné, že stejnojmenná divize i distrikt fakticky přestaly existovat ve stejnou dobu: 15. července 1944 byla divize SS „Halič“ vržena proti sovětským jednotkám u Brod, a 22. července se z obklíčení dostalo nanejvýš 1 700 jejích vojáků a důstojníků z původních 15,3 tisíce. A 27. července 1944, po osvobození Lvova od nacistů, zanikl i distrikt Halič.

***

* Karl von Lasch, stejně jako jeho nástupce Otto Vechter, byli Rakušané. I v dokumentech z Hitlerových porad je Halič označovaná jako „rakouská“. Do roku 1918 totiž patřilo Království Halič a Lodomeria** ke korunním zemím Rakouska, proto bylo jejich vyčlenění z Hitlerova pohledu historicky oprávněné. – Red.

** Království haličské a Vladiměřské, zjednodušeně Rakouská Halič nebo jen Halič, byla druhou největší habsburskou korunní zemí po Uherském království. Vzniklo v roce 1772 na základě prvního dělení Polska anexí jižní části polského území. Během třetího dělení Polska bylo rozšířeno o Krakov a zbytek Malopolska a začleněno do Habsburské monarchie jako království, později jako korunní země Rakouského císařství až do roku 1918. V současnosti je rozděleno mezi Polsko a Ukrajinu.

*

Oleg Chavič, 16:00 1. 8. 2026 UKRAJINA.ru 

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

**

My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika

2300 736 297 / 2010