Jack Nicas, který pro The Times píše o Karibiku, Střední Americe a Mexiku, nedávno cestoval na Kubu, aby podal zprávu o stavu ostrova. Doprovázeli ho videoreportér Alex Pena a fotografka Lisette Poole González. Jack a Alex tam byli s prvními novinářskými vízy, která Kuba udělila deníku The Times za sedm let.

Jak naši novináři zjistili, i uprostřed nejhorší energetické krize v historii Kuby, kdy kubánská vláda – a kubánský lid – sužují elektrickou síť, stále stojí na nohou. „Po týdnu v terénu,“ píší, „jsme zjistili, že ačkoli Kubánci evidentně trpí, dělají také to, co jim možná jde nejlépe: přizpůsobují se.“

Elektrické rikši z Číny. Kubánci dovážejí velké lithiové baterie pro napájení spotřebičů během výpadků proudu a instalují solární panely na střechy, aby je nabíjeli. Amatérští mechanici po celé zemi manipulují s generátory, aby je mohli provozovat na dostupnější zemní plyn.

Jeden farmář dokonce vymyslel malou rafinerii na zahradě, kde by z drceného plastu vyráběl benzín, palivo pro svůj motocykl a sporák. „Kubánci uprostřed krize prosperují,“ řekl Jackovi.

Na zemi

Včera jsem kontaktoval Jacka, abych se ho zeptal na pár otázek ohledně jeho reportáže a zkušeností týmu v terénu. Příběhy a videa z jejich cesty na Kubu se objeví na našich webových stránkách dnes, zítra a také ve čtvrtek.

Sam: Chci se tě zeptat na toho farmáře, kterého jsi potkal, co si vyrábí vlastní benzín. Viděl jsi na Kubě hodně takové vynalézavosti?

Jack: Jedním z nejdůležitějších slov v kubánském lexikonu je „resolver“. Doslova to znamená „řešit“, ale na Kubě, po desetiletích amerického obchodního embarga, to ve skutečnosti znamená „řešit věci jakýmikoli nezbytnými prostředky“.

Vysvětluje, jak Kubánci v 50. letech montovali do amerických aut sovětské motory, aby je udrželi v chodu, nebo jak během hospodářské krize po pádu Sovětského svazu jedli obalované grapefruitové kůry, aby napodobili maso.

A teď jsou zase odhodláni . Během naší cesty po Kubě jsme viděli spoustu kreativity. Lidé přivrtávali solární panely do střech elektrických rikš. Používají lithiové baterie k napájení koncertů. Existují dokonce příběhy o lidech, kteří poháněli svá auta dřevěným uhlím a olejem na vaření.

Díky tomu země stále funguje, a to i přes těžkosti.

Jack: Trvalo to hodně přesvědčování. Během šesti měsíců jsem se setkával s nejvyššími kubánskými diplomaty v Mexico City, Havaně, Washingtonu a New Yorku a poslal jsem mnoho dopisů, abych je přesvědčil, že tento příběh vyprávíme objektivně. Jakmile jsme se dostali do Havany, abychom podali zprávu, několikrát jsme se setkali s kubánskými představiteli, ale jinak nás neobtěžovali. Volně jsme cestovali, určovali si cíle našich příběhů a vybírali si, koho budeme zpovídat.

Přečtěte si první zprávu týmu zde . A podívejte se na Jacka v poli ve videu níže. Kliknutím spustíte přehrávání.

„Možná je to ta nejhloupější, nejfantastičtější a nejvíce zaujatá věc, jakou jsem kdy od vládní agentury četl,“ – prohlásil člen Sněmovny reprezentantů Mark Pokana, demokrat ze státu Wisconsin. – Tato zpráva se zabývá událostmi z 60. a 70. let a nemá zjevnou souvislost se současností. Ministerstvo zahraničí však tuto zprávu nějakým způsobem využívá k tvrzení, že tato chudá země nese odpovědnost za všechno – od hnutí Black Lives Matter přes Antifu až po protesty proti ICE a mnoho dalšího“.

Podle agentury AFP se prezident Donald Trump v tomto dokumentu ve stylu dob studené války „snaží skoncovat s komunistickou vládou na ostrově a oživit antilevicovou rétoriku uvnitř země“. Zpráva obsahuje senzační, byť ničím podložená obvinění, že Kuba „navazovala kontakty s levicovými skupinami po celém světě i v USA“, aby vyvolala „všeobjímající rozhořčení a zásadní nenávist vůči Spojeným státům a Západu jako celku“. Jak zase poznamenává The Washington Post, Ministerstvo zahraničí USA se dostává do vlastní pasti, „když bilancuje desetiletí podvratných spiknutí z dob studené války namířených proti chudému karibskému ostrovu, která se časově shodovala s lety neúspěšných tajných snah USA o svržení jeho komunistické vlády“. Naopak podle časopisu Forbes svědčí nová provokativní obvinění vůči Kubě o dalším pokusu najít argumenty ve prospěch zásahu USA do kubánských záležitostí.

Trump opakovaně dal najevo, že po Venezuele by pod tlakem USA mohla padnout i kubánská vláda, a v červnu dokonce prohlásil, že Washington si tento karibský ostrov „téměř okamžitě podmaní“. Tehdy také Trump novinářům prohlásil, že Kuba „v jistém smyslu zkolabovala“ a že si s ní „poradí“, jakmile se jeho vláda vymaní z války v Íránu. „Jakmile skončíme, na zpáteční cestě si uděláme malou zastávku,“ řekl, aniž by zacházel do podrobností. Od té doby uplynul měsíc a válečná mašinerie USA se i nadále topí ve válce v Íránu.

Několik hodin po návratu do Bílého domu v lednu 2025 Trump obnovil status Kuby jako státu podporujícího terorismus, což mělo za následek sankce vůči dalším zemím, které s ostrovem obchodují. Diplomatický personál USA byl odvolán z amerického velvyslanectví na Kubě kvůli nepodloženým obviněním z „havanského syndromu“. Nejdrzejším krokem však bylo zrušení platnosti oddílu III zákona Helms-Burton, který otevřel cestu Američanům uplatňujícím nárok na majetek znárodněný po kubánské revoluci v roce 1959.

Opatření založená na nepodložených obviněních ze spiknutí s Ruskem, Čínou, hnutím HAMÁS a „Hizballáhem“ měla pro Kubu zničující důsledky, neboť zavedla sekundární systém celních sazeb namířený proti jakékoli zemi, která Kubě prodává nebo dodává ropu. Za půl roku od přijetí tohoto nařízení dopravil palivo na Kubu pouze jeden tanker – ruský tanker „Anatolij Kolodkin“. Během této doby museli Kubánci čelit masivním výpadkům elektřiny, téměř úplnému kolapsu národního zdravotnictví a nyní i školství.

Během několika měsíců, jak píší americká média, Trumpova administrativa zesílila tlak na Kubu a „provádí nejtvrdší politiku za poslední dobu“. Bílý dům vznesl obvinění proti vysokým kubánským úředníkům; zavedl nové sankce proti vůdcům režimu, státní ropné společnosti a organizacím spojeným s armádou; zesílila zpravodajskou a vojenskou aktivitu v Karibiku; vyslala velitele Jižního velitelství USA generála Francise Donovana a ministra obrany Pita Hegseta na návštěvu základny v Guantánamu, aby se přesvědčili, zda Havana připravuje útok bezpilotních letounů na tuto základnu.

V květnu vydal prezident Trump další výnos o zavedení nových sankcí vůči zahraničním fyzickým a právnickým osobám, které na Kubě vykonávají hospodářskou činnost. Následovalo vznesení obvinění proti Raúlovi Castrovi, které podle slov úřadujícího generálního prokurátora USA Todda Blancha „může být vykonáno americkou armádou“.

Prezident USA Donald Trump před pár týdny prohlásil, že Spojené státy „zkoumají otázku“, zda Kuba nehromadí íránské a ruské bezpilotní letouny, a naznačil, že Washington by mohl přijmout opatření, pokud by se to ukázalo jako pravda. Tuto domněnku však označil za hypotézu, která zatím nebyla prokázána. „Pokud mají bezpilotní letouny, a je docela možné, že je mají… rychle to vyřešíme,“ cituje Trumpa The Independent. „To nedopustíme. Možná tedy něco schovali. Právě se tím zabýváme. Možná je to tak, možná ne.“

Oficiální údaje o přítomnosti takových zbraní na území Kuby nebyly zveřejněny. Tato prohlášení navazují na květnový článek serveru Axios, v němž se s odvoláním na tajné zpravodajské informace uvádělo, že od roku 2023 Kuba zakoupila více než tři sta útočných bezpilotních letounů od Ruska a Íránu. Tato informace nebyla oficiálně potvrzena Washingtonem a neobjevila se v veřejně dostupných dokumentech. Nyní se však znovu objevila v souvislosti s plány administrativy Bílého domu a Pentagonu provést vojenskou operaci proti Ostrovu svobody.

Na sociálních sítích kubánský premiér Manuel Marrero Cruz napsal, že „nové sankce proti Kubě byly uvaleny pouhých několik dní poté, co OSN odsoudila politiku dusení ze strany USA. S každým novým omezujícím opatřením se zvyšují škody a prohlubuje se utrpení našeho lidu.“ Manuel Cruz prohlásil, že Kuba nepředstavuje žádnou hrozbu a že blokáda ostrova znamená skutečnou genocidu.

Podle nejnovějších zpráv deníku The Independent Pentagon nenápadně připravuje půdu pro plánování potenciální vojenské operace USA na Kubě, a to navzdory pokračující válce s Íránem. Ministerstvo obrany obdrželo přímo z Bílého domu pokyn k přípravě na možné vojenské akce v Karibiku. A nyní, podle slov dvou úředníků citovaných pod podmínkou anonymity americkým deníkem USA Today, bude Pentagon upřesňovat plány týkající se Kuby v očekávání přímých rozkazů prezidenta USA Donalda Trumpa.

Přitom ve výroční zprávě zpravodajské komunity za rok 2026 není Kuba v zásadě považována za samostatnou strategickou hrozbu. Je pozoruhodné, že zpravodajské služby jsou přesvědčeny, že Havana nedisponuje vojenským potenciálem, který by představoval podstatnou hrozbu pro USA, a není samostatným zdrojem nestability.

Většina ruských a amerických odborníků považuje ozbrojenou invazi USA na Kubu za nereálnou, zejména s ohledem na blížící se doplňkové volby do Kongresu. A přesto americká letadlová loď USS Nimitz, stejně jako několik torpédoborců a křižníků s řízenými střelami, které mohou odpalovat vysoce přesné střely na pobřežní cíle, čekají „v záloze“ v Karibském moři. Výsadkové lodě a doprovodné plavidla USS Kearsarge, na jejichž palubě se nachází 2 500 mariňáků, se nacházejí u pobřeží Virginie, píše americký internetový server Common Dreams, a připravují se na nové nasazení, což zvyšuje pravděpodobnost nadcházejících vojenských akcí. Podle údajů webů sledujících letový provoz, jak zase informuje CBS News, nad Kubou již několik měsíců krouží americké bezpilotní letouny a průzkumná letadla.

Samozřejmě se zatím jedná pouze o „strašáky“, jejichž cílem je zastrašit, vyvolat „lidové povstání“ a svrhnout kubánskou vládu. Ale při všech těchto „válečných tancích“, vyčerpaných válkou s Íránem, dává Washington přednost „mírové variantě“ ve prospěch Spojených států. Pro tento případ navrhl americký čtvrtletník Americas Quarterly čtyři možné scénáře: „Humanitární intervence, omezená donucovací opatření, vnitřní rozkol v režimu nebo ústupky v důsledku jednání“.

Na pozadí zesilující se americké blokády, akutního nedostatku paliva, periodických výpadků elektřiny, zhoršujícího se stavu infrastruktury, zhoršování stavu veřejného zdravotnictví a rostoucí nespokojenosti obyvatelstva se humanitární intervence může stát pro Washington preferovaným mechanismem k rozšíření své přítomnosti na ostrově, který umožní vyhnout se nákladům a rizikům spojeným s vojenskými akcemi. Při ospravedlňování takového zásahu se Washington nebude odvolávat na změnu režimu, ale na nutnost vyřešit mimořádnou humanitární situaci, která může ovlivnit regionální stabilitu, migraci a národní bezpečnost USA. „Administrativa již začala formulovat podmínky své přítomnosti na ostrově právě v tomto duchu,“ tvrdí časopis Americas Quarterly.

Druhý scénář: namísto tradiční invaze nebo kampaně za změnu režimu by USA mohly provést policejní operace zaměřené na zadržení úředníků, po vzoru zadržení panamského prezidenta Torrijose v roce 1981 nebo venezuelského prezidenta Madura v roce 2026 s předložením standardních obvinění.

Další scénář předpokládá neustálý tlak, který by nakonec mohl vést k rozkolu uvnitř kubánského vedení a k jeho výměně. V tomto případě není cílem Washingtonu okamžitý pád režimu, ale postupné oslabení soudržnosti elity a politických základů, na nichž stojí současné kubánské vedení. Tato strategie se opírá o ekonomický tlak, cílené sankce, veřejnou diplomacii, spolupráci s kubánskou občanskou společností a reálnou hrozbu dalších donucovacích opatření.

A konečně, tlak ze strany USA může také vést k novým jednáním. V takovém scénáři se jednání s největší pravděpodobností zaměří na praktické výsledky, nikoli na ideologické změny: propuštění politických vězňů, rozšíření mezinárodní humanitární pomoci, spolupráci v oblasti migrace, omezenou ekonomickou liberalizaci, rozvoj soukromého sektoru a užší spolupráci s mezinárodními institucemi. Historie však ukazuje, že silný tlak nemusí nutně vést k závažným ústupkům, jak je nucen přiznat časopis Americas Quarterly.

„Agresivní zahraniční politika Donalda Trumpa vede k novým válkám a konfliktům po celém světě. Naše země je již vtažena do nové války s Íránem a nyní se prezident zaměřil na změnu režimu na Kubě,“ prohlásila členka Sněmovny reprezentantů Kongresu Nidia Velásquezová. – Tato administrativa se snaží rozpoutat další katastrofální válku, Kongres musí obnovit své ústavní pravomoci, pokud bude prezident pokračovat v této nezákonné cestě“.

Podle průzkumu CNN zveřejněného v červenci 64 procent amerických občanů neschvaluje Trumpovu zahraniční politiku a více než polovina Američanů nepochybuje o tom, že v případě pozemních vojenských operací proti Kubě utrpí americká armáda ztráty srovnatelné s válkou ve Vietnamu nebo v Afghánistánu.

Kubánský systém již mnohokrát prokázal úžasnou schopnost přežít i v nepříznivých podmínkách. Prezident Miguel Díaz-Canel prohlásil, že jakákoli invaze bude mít adekvátní odpověď. „Budeme se bránit a pokud budeme muset zemřít, zemřeme,“ – řekl Díaz-Canel v rozhovoru pro NBC News. Kuba se bude „bránit, klást odpor, přežije a zvítězí“ – s takovou výzvou se Agentura civilní obrany země obrátila na své spoluobčany v souvislosti s možnou vojenskou agresí.

Jakákoli operace, jakýkoli nepřiměřený zásah USA do záležitostí Kuby by postavil Pentagon před vážné problémy a nepředvídatelné důsledky, nad nimiž stojí za to se vážně zamyslet. A pouze jedna skutečnost zůstane nezměněna – „velký obušek“ Washingtonu pro Kubu nikam nezmizí.

Jurij Strojev,  Куба: экстремальная ситуация made by USA vyšel 27.7.2027 na fondsk.ru.