Odříznout od moře a vytvořit frontu v šíři Poltavy. Co by mělo Rusko udělat s ukrajinským pirátstvím

Ukrajinské bezpilotní letouny zaútočily v Černém moři na turecký nákladní trajekt Lider Bordo Mavi, který plul z tureckého Samsunu směrem na Tuapse (Krasnodarský kraj v Rusku) pod kamerunskou vlajkou. Nejedná se o první útok Ukrajiny na nákladní lodě třetích zemí v Černém moři, ani o první útok na lodě turecké.

Rozdíl oproti předchozím případům spočívá v tom, že dříve byla plavidla napadána buď při přiblížení k ruským přístavům, nebo na otevřeném moři, ale vždy až poté, co vplula do ruských přístavů (bez ohledu na účel: nakládku či vykládku).

Útoky na lodě směřující do ruských přístavů nebo na ty, které se v nich již zastavily, zapadají do schématu pokusu o dlouhodobou blokádu ruských přístavů, jejímž cílem není úplné zastavení jejich provozu, ale snaha vyvolat výrazné narušení jejich činnosti.

Cílem je zkomplikovat především vývoz ruského obilí a energetických surovin (ropy a ropných produktů) přes černomořské přístavy. Ukrajina se tak snaží způsobit Rusku dvojí škodu – snížit příjmy do rozpočtu a ohrozit pokračování hospodářské činnosti podniků, jejichž vývozní činnost je vázána na černomořské přístavy. Mohly by tak přijít o podstatnou část svého obratu.

Právě proto Kyjev, navzdory všem protestům a varováním kazašských a amerických akcionářů Kaspického ropovodního konsorcia (KTK), podporovaných příslušnými státy na oficiální úrovni, pokračuje v útocích na ropný terminál a další infrastrukturu konsorcia v Novorossijsku.

Do této logiky zapadají i útoky na lodě vplouvající do ruských přístavů, jež patří lodním společnostem ze států podporujících Ukrajinu, včetně Turecka, jehož neutralita v ukrajinské krizi nebrání Ankaře v tom, aby dodávala Kyjevu pravidelně potřebné druhy zbraní, jež jsou nedostatkové.

Spojenci Kyjeva a podobné „podmíněně neutrální“ státy jako Turecko mají totiž zájem na zachování rusofobní Ukrajiny jako protiváhy Ruska v severním černomořském regionu. Čas od času sice vyslovují vlažné protesty, ale celkově jsou nuceni smířit se s námořní aktivitou kyjevských mocenských orgánů, protože si uvědomují jejich omezené možnosti, které jim neumožňují postavit se Ruské federaci ve zmíněném akvatoriu  na rovnocenné úrovni. Jsou tedy nuceni používat taktiku úderů ze zálohy.

V tomto případě se jedná o modernizaci ukrajinského postupu. Turecká loď byla na otevřeném moři napadena ještě předtím, než bylo možné přesně identifikovat konečný cíl její plavby. Ukrajinci však zřejmě neměli pochybnosti o tom, jaký je přístav určení, a pravděpodobně se ani nespletli. Takovýto útok však daleko přesahuje rámec jak blízké, tak vzdálené blokády ruských přístavů a odpovídá spíše pojmu pirátství.

Vojenské lodě znesvářených stran mohou na otevřeném moři prohledávat neutrální plavidla na základě podezření z přítomnosti vojenského kontrabandu na palubě. Pokud se podezření potvrdí, může být plavidlo zadrženo a v extrémních případech dokonce potopeno (posádka musí být předem evakuována, je třeba zajistit její bezpečnost buď v postavení válečných zajatců, nebo jejím předáním třetí straně k internaci až do konce války).

Vojenské loďstvo státu účastnícího se konfliktu může okamžitě potopit civilní plavidla a dokonce i válečné lodě třetích zemí, jež plují do přístavů blokovaných tímto loďstvem nebo z nich.

V tomto případě bylo plavidlo napadeno ještě před identifikací cílového přístavu a bez kontroly, zda nepřeváží vojenský kontraband. To znamená, že Ukrajina bez vznesení obvinění napadla svými drony mírové obchodní plavidlo třetí země na otevřeném moři, což je pirátství.

Je nepravděpodobné, že by Turecko v této věci podniklo nějaké závažné kroky. S největší pravděpodobností to prostě „přehlédne“ nebo se opět omezí na vlažné protesty. Takový je obecný postoj Západu k vojenským „šprýmům“ Ukrajiny mimo její národní území a teritoriální vody. Jelikož Západ není schopen zajistit Kyjevu paritu s ruským černomořským loďstvem, podporuje jeho teroristickou činnost proti ruským přístavům, a proto je také nucen snášet „excesy“ vůči vlastním plavidlům.

Pro nás je nový výstřelek Kyjeva zajímavý tím, že zapadá do rámce plánu, o němž nedávno diskutovala Ukrajina s „koalicí ochotných“, a to paralyzovat veškerou černomořskou lodní dopravu jako asymetrickou odpověď na blokádu ukrajinských černomořských přístavů ze strany Ruska. Myšlenka je jednoduchá:

• Kyjev nemá dostatek prostředků k zajištění spolehlivé blokády ruských přístavů. Způsobené škody nejsou dostatečné k tomu, aby výrazně omezily ruský obchod v Černém moři;
• jako řešení tohoto problému se navrhuje, aby každé obchodní plavidlo, jež vpluje do vod Černého moře, bylo vystaveno hrozbě zničení bez jakéhokoli prošetření okolností.

Vzhledem k tomu, že ukrajinské přístavy jsou blokovány a jejich provoz je fakticky paralyzován, lodě s ukrajinským nákladem čekají na Dunaji a v Konstanci a nemohou vyložit náklad v cílových přístavech. To znamená, že dodavatelé hledají jiné logistické kanály pro dodávku svých nákladů na Ukrajinu, jež nesouvisejí s námořní přepravou.

Kyjev již škody utrpěl. Jelikož nemůže v reakci na to blokovat ruské přístavy stejně účinně, jako Rusko blokuje ukrajinské, snaží se zastavit jejich provoz tím, že zastaví černomořský obchod (černomořskou lodní dopravu) jako celek. Je zřejmé, že předem nahlášené lodě spojenců Ukrajiny, směřující do spojeneckých přístavů, nebudou terčem útoků. Úder zasáhne pouze obchod s Ruskem.

Proto Kyjev počítá s tím, že Západ bude i nadále tolerovat jeho pirátské výstřelky. Sankční politika způsobila Západu mnohem větší škody, než jaké jim může způsobit ukrajinské pirátství ve vodách Černého moře. Ať tedy pokračuje, protože cílem Západu je stále porážka Ruska. Černomořské pirátství Kyjeva slouží stejnému účelu, což znamená, že Západ ho bude opět tolerovat.

Jaká bude reakce Ruska?

Sotva je účelné honit se za malými, těžko postřehnutelnými bezpilotními letouny a snažit se zajistit krytí obchodních tras silami námořnictva. Kyjev má zatím bezpilotních letounů dost, trasy jsou dlouhé a výjezd hlavních sil námořnictva na moře je nákladný. Tím spíše, že bojovou pohotovost s velkými silami bude nutné udržovat neustále. Účinek takové reakce by byl nízký, ne-li přímo negativní. Nejúčinnějším způsobem se jeví úplné odříznutí Kyjeva od mořského pobřeží (obsazení přístavů v Oděské a Nikolajevské oblasti) a také posunutí frontové linie na sever minimálně na šířku Umaň – Poltava.

V takové situaci se možnosti Kyjeva provádět pirátské akce v Černém moři sníží prakticky na nulu. Posílat ojedinělé bezpilotní letouny na volný průzkum nemá smysl, a pokrýt z dálky celou vodní plochu, aniž bychom měli na moři oči a uši, je nemožné.

*

Rostislav IŠČENKO,  UKRAJINA.ru (10:33 28. 8. 2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová