Z porodnice do věznice 2

K problému snižování věku trestní odpovědnosti dětí jsem již jeden článek publikoval. V současnosti se však objevil nový návrh ministerstva spravedlnosti, který uvažuje dokonce o věku 13 let, což mne vede k opětovné reakci.

Je s podivem, že nikdo, kdo se považuje za kompetentního vyjadřovat se k věku trestní odpovědnosti, nevznesl otázku, proč dlouhá desetiletí věk patnáct let vyhovoval a nyní je třeba věk trestní odpovědnosti snížit na třináct let. Možná to je proto, že téma je v rukách právníků a jak dokládají výsledky nejprestižnější právní instituce Ústavního soudu, vzdělanostní úroveň právníků je žalostně nízká.

Jeden rozsudek Ústavní soud zdůvodňoval tím, že odsouzená nesdílí názory většiny. Ústavní soud neví, že má posuzovat vztah chování obžalovaného k právní normě nikoli k většinovému názoru. V třicátých letech by mne náš Ústavní soud v Německu odsoudil, protože nejsem jako většina antisemita. Jak soud zjistil většinový názor?  Navíc názory jsou velmi flexibilní a během několika dnů se většina může přelít. Bude potom rozsudek dále platit?

Další rozsudek Ústavní soud zdůvodňuje odchýlením se obžalovaného v rozhlasové diskusi od teorie, s kterou se Ústavní soud ztotožňuje, protože je prý ustálená. Všechny vědecké teorie jsou ustálené, všeobecně přijímané, dokud nejsou popřeny a nahrazeny novými. Štěstí měl Albert Einstein, když v Praze pracoval na teorii relativity, že zde již nebyl současný Ústavní soud, protože by ho zřejmě odsoudil. Teorií relativity A. Einstein narušoval přijímanou fyziku.

Dynamikou a strukturou změn vědeckých teorií se zabývá T. S. Kuhn v díle „Struktura vědeckých revolucí“.  Pokud by se způsob uvažování Ústavního soudu rozšířil, znamenalo by to zastavení poznávacího procesu lidstva. Justice přešla od rozhodování na základě práva k rozhodování na základě moci. Na otázku proč se tak chová, by byla známá odpověď, „protože může“. Vzdělanostní a intelektuální úpadek justice je součástí obecnějšího procesu ve společnosti.

Proč je tedy po desetiletích třeba snížit věk trestní odpovědnosti dětí? Člověk je dualitou individuality a sociální složky-společenská bytost. Jedinec se rodí pouze jako biologický tvor. Po narození se ocitá ve specifické skutečnosti v sociálnu, které postupně vstřebává a stává se tak člověkem i ve druhé, společenské složce. Uvedu primitivní analogii, marinování masa, při němž maso vstřebává ingredience marinády. Proces přenosu sociálna se děje prostřednictvím sociálního pole, které je zpočátku jednoduché, tvořené rodinou a postupně se rozšiřuje.[1]

Děti a mladiství jsou nejflexibilnější složkou společnosti. Co je ve společnosti nové, se objeví nejdříve u dětí a mladistvých.  Proto v devadesátých letech změna hodnot, především valorizace majetku, se objevila ve srovnání se staršími generacemi nejdříve u mladistvých. V poslední době se se v médiích výrazně hovoří o nárůstu agresivity, ale i o psychických poruchách u velké části dětí a mladistvých. V článku „Mezi dětmi je nový fenomén, společně útočí na náhodné oběti“ R. Vaculík tvrdí: „Děti a mladiství do osmnácti let se radikalizují, v jejich jednání přibývá agresivity a brutality a následky pro napadené lidi jsou závažnější. Mezi dětmi se navíc objevil nový fenomén v podobě „zážitkového násilí“, kdy se sdružují ve skupinách, v rámci kterých pak společně útočí na náhodně vybrané oběti. Jsme si vědomi, že se nám mládež radikalizuje, podotkl také policejní prezident Martin Vondráček“ [2].

Předseda Aliance za práva dětí a české sekce Defence for Children International Miroslav Prokeš vidí problém z jiného úhlu. V textu „Kde jsou ti „dětští vrazi“ Jen v hlavách politiků„. „Vlna odvádění pozornosti od skutečných nebezpečí k těm vymyšleným se stupňuje. Poukazování na „dětské vrahy “ slouží k odvedení pozornosti od nedostatků v ochraně dětí. Současná nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová v citovaném článku praví: „V současnosti jsou dětští pachatelé umisťováni do zařízení, kde maří výchovu ostatních dětí, utíkají, opakují trestnou činnost.“ Patrně jí stejně jako ministrovi spravedlnosti Tejcovi zcela uniklo, že u nás od roku 2005 platí zákon o soudnictví nad mládeží, podle něhož přijdou i dětští pachatelé před soud (pro mladistvé), který je posílá do výchovného ústavu v Děčíně-Boleticích, odkud za těch více než 20 let nikdo neutekl, ale kde se také nemohl setkat s dospělými kriminálníky, aby se od nich „naučil řemeslo“.

Současný stav mladé generace je jako vždy otiskem stavu společnosti. Duchovní, mravní, intelektuální a vzdělanostní úpadek společnosti je příčinou stavu mladé generace.

Nekompetentnost a zkorumpovanost, které jsou všudypřítomným atributem současného řízení, se projevuje i v reakci politické elity na stav mladé generace. Místo, aby společnost analyzovala příčiny krizového stavu mladé generace a prostřednictvím příčin situaci řešila, chystá se zavírat děti za to, do jakého stavu je přivedla. Politici budou za stav společnosti trestat děti.

Chceme-li pochopit současnou mladou generaci, musíme zkoumat sociálno a jeho dynamiku. Rodiči současné mladé generace je generace, která sociálně zrála v devadesátých letech (Rakušan, Fiala, Decroix, Farský, Pospíšil, Nerudová, Benda, Kupka), kdy měl v Česku organizovaný zločin ráj, policie byla paralyzovaná, zločinci byli Havlovou amnestií z vězení vypuštěni do společnosti a ministr z televizní obrazovky vyzýval: „Zhasneme a každý si ukradne co bude chtít“. Sociálno (hodnoty, normy sociálního chování, názory, postoje, ideje) devadesátých let nezmizelo jako číslovka v kalendáři, ale promítlo se do osobnosti člověka, především do mladé generace. Jako podle hesla: co se v mladí naučíš, k stáru jako když najdeš. Proč opouštět mafiánské praktiky, když se osvědčily? Zde jsou kořeny současného propojení politiky a organizovaného zločinu.

V rodinách je současná mladá generace socializována rodiči, kteří sociálně zráli ve společnosti vrcholícího organizovaného zločinu a co na ně působí v současné širší společnosti? Na televizních obrazovkách bují kult násilí, navzdory výsledkům mnoha výzkumů o vlivu televizního násilí na děti a mládež. Dokonce ani televizní vaření se neobejde bez agresivity a vulgarit.

Normy chování by měli utvrzovat lidé na vrcholu společenské pyramidy, což jsou jistě i politici.  V televizních studiích tato elita předvádí agresivitu, primitivizmus a nevzdělanost.  Jejich chování vypovídá o kvalitě rodin, v nichž byli vychováváni.

Opoziční politici dokládají kriminální jednání vládních politiků, vládní politici dokládají kriminální jednání opozičních politiků. Konečný dojem mladé generace je, že politika je specifická oblast kriminality a orgány činné v trestním řízení jsou součástí tohoto systému. Jejich úkolem je chování politiků a jejich kumpánů ošetřit. Není překvapivé, když děti a mládež dospívají k názoru, že agresivita je efektivní způsob sociálního chování.

Mé výzkumy potvrdily, že jedinci, kteří se dostávají do kontaktu s násilím, i jako jeho objekt, násilí zvnitřní a posléze jsou jeho nositeli. To, co funguje u jedince, funguje i v rámci společnosti. Násilí, agresivita ve společnosti devadesátých let se staly součást společnosti a reprodukují se.

V devadesátých letech byl chaos, kriminalita a beztrestnost vítaným prostředím pro vznikající elitu při jejím přebírání národního majetku do svých rukou. V současnosti, kdy majetek již pevně ovládají, je žádoucí dotlačit zbytek společnosti k poslušnosti, konformitě, loajalitě ke kapitalizmu, k nenávisti k jiným, třeba i zakázaným ideologiím, a to i za cenu zavírání dětí do vězení.

*

Petr Sak – autor je sociolog a vysokoškolský pedagog

**

Upozorňuji na mou nově vydanou knihu Sak, P. Člověk a realita. Společnost, moc a spiritualita v 21. století.

https://www.zakazanevzdelani.cz/titul/Clovek-a-realita-Spolecnost-moc-a-spiritualita-ve-21-stoleti/

[1] Sak, P. Člověk a realita. Společnost, moc a spiritualita v 21.století. Praha: Zakázané vzdělání, 2025.

[2] file:///C:/Users/admin/Desktop/%C4%8Cl%C3%A1nky/2026/Mezi%20d%C4%9Btmi%20je%20nov%C3%BD%20fenom%C3%A9n.%20Spole%C4%8Dn%C4%9B%20%C3%BAto%C4%8D%C3%AD%20na%20n%C3%A1hodn%C3%A9%20ob%C4%9Bti%20-%20Novinky.html