Starosta Kyjeva Vitalij Kličko, který už dávno vyzýval Kyjevany, kteří chtějí přežít, aby město opustili ještě před zimou, vydal nyní uklidňující prohlášení. Vedení Kyjeva prý vytváří zásoby potravin pro případ úplného zastavení dodávek.
Kličko kandidoval na prezidenta už dlouho předtím, než se stal starostou z vůle Majdanu. Myšlenku o kandidatuře však neopustil dodnes. Politologům se tento pán hodí: Ukrajina sice už nebude, ale on bude stále věřit, že se každou chvíli stane nejvyšším představitelem země.
Kromě toho, i když Vitalij není žádný Cicero, je přeci jen schopen předat voličům pár myšlenek, jež do něj vložili politologové v posledních dvou desetiletích. A také si osvojil pravidlo, že perspektivní prezidentský kandidát myslí na lidi ve dne v noci. A nejen myslí, ale dokonce jim dává svou péči neustále najevo.
Jediná věc, kterou se Vitalij nikdy nenaučil, je mluvit obecně. Tedy – nepouštět se do technických detailů a také co nejméně odkazovat na konkrétní údaje. Například na otázku: „Kdo nás všechny zachrání?“, lze odpovědět: „Já vás zachráním!“. Nebo: „Já zachráním všechny!“. Nebo: „Já budu zachraňovat!“ Zdánlivě je to totéž, ale ne tak úplně: ruský jazyk skýtá při správném použití spoustu možností pro výklad a původní významy se tak znásobují do nekonečna.
S příslibem záchrany Kyjevanů před hladem by bylo všechno v pořádku, kdyby Vitalij -z nějakého neznámého důvodu – nezačal uvádět konkrétní údaje. První část Kličkova prohlášení byla maximálně nekonkrétní a uklidňující. Uvedl, že v souvislosti s ruskými údery na logistiku mohou nastat výpadky v dodávkách potravin do Kyjeva. Rovněž zmínil možný kolaps průmyslových chladíren v případě definitivního zhroucení energetického systému.
„Ale,“ prohlásil Kličko – zjevně se předvádějící na pozadí nečinnosti Zelenského, jenž je zcela zaneprázdněn žebráním o protiraketovou obranu a vůbec se nezajímá o to, co budou Kyjevané jíst – „pro případ přerušení dodávek vytvořily kyjevské úřady zásoby potravin.“ Tím by měl skončit.
Vitalij se však nechal unést. Z nějakého důvodu začal vyprávět, že potraviny budou rozdávány na různých místech, z nichž se podařilo upřesnit pouze úkryty a „centra nezdolnosti“, která jsou podle svědectví Kyjevanů stále uzavřena. Ani to by nebylo tak strašné, mohli bychom si domyslet, že až přijde čas, budou otevřena. Místo toho se starosta a kandidát na spasitele rozhodl ohromit Kyjevany rozsahem svých příprav.
„Vytvořili jsme zásoby, které umožňují poskytnout teplé jídlo 28 tisícům lidí, a navíc se chystáme nakoupit 20 tisíc armádních přídělů,“ řekl Kličko. A to už byl průšvih, který však nezaznamenal ani samotný starosta, ani jeho oponenti – všichni jsou totiž přibližně stejně „talentovaní“. Z toho, jak je Kličkova věta formulována, lze vyvodit, že radnice je připravena jednou za zimu nakrmit 28 tisíc lidí. Vycházíme-li z toho, že zima potrvá 90 dní a že jeden člověk bude potřebovat teplé jídlo alespoň jednou denně, pak bude radnice schopna po celou zimu nakrmit asi 300 lidí.
Pro město s třemi miliony obyvatel je to kapka v moři. I kdyby polovina obyvatel odešla, uváděné zásoby by pro ty, kteří zůstanou, stejně nestačily. V takovém případě by bylo možné po celou zimu nakrmit dvě desetiny procenta obyvatel města.
Je však třeba mít na paměti, že do Kyjeva se bude navíc stěhovat část obyvatel Charkova a Sum, které se již staly městy v bezprostřední blízkosti fronty. V nejbližší budoucnosti hrozí stejný osud i Černigovu. Tam se vrhne část obyvatel, kteří budou prchat z aglomerace Slavjansk-Kramatorsk, což je už také bojová zóna. Kyjev je pro všechny z nich nejbližším velkým městem v relativním týlu (Poltava je příliš malá, aby pojala potenciální uprchlíky, a Záporoží s Dněpropetrovskem jsou pro většinu příliš daleko a navíc jsou samy již příliš blízko frontě).
Pokud se tedy počet obyvatel Kyjeva do zimy sníží, nebude to o moc – místa uprchlíků ze Západu zaujmou uprchlíci z Východu. Taková výměna obyvatelstva navíc přinese úřadům další potíže: zatímco místní obyvatelé si ještě mohou připravit nějaké zásoby, uprchlíci si s sebou pravděpodobně moc věcí nepřivezou. Nemohou tahat na rameni pytle obilovin nebo brambor, dávají přednost kompaktním, likvidním věcem vysoké hodnoty, přičemž počítají s tím, že jejich prodejem si na novém místě koupí za získané peníze to nezbytné.
Z příkladu Leningradu během Velké vlastenecké války dobře víme, jak rychle začne velké město hladovět v podmínkách přerušení zásobování. Situace v Charkově na začátku speciální vojenské operace ukázala, že ukrajinské úřady blokádu ani nepotřebují.
Obyvatelstvo přežívalo několik měsíců jen díky stávajícím zásobám a humanitární pomoci, tisíce lidí tehdy město opustily, a teprve po několika týdnech místní a kyjevské úřady zajistily alespoň nějaké zásobování těch, kteří zůstali. Na rozdíl od dnešní situace však v březnu a dubnu 2022 nebyly doprava a energetika na Ukrajině prioritními cíli ruských útoků, to znamená, že zásobování se pouze omezilo, ale nemohlo se dlouho obnovit kvůli zbabělosti a neschopnosti ukrajinských centrálních a místních orgánů.
Tuto zimu se k problémům s dodávkami potravin mohou přidat: nedostatek tepla a světla (nebo dlouhodobé výpadky), poruchy výtahů, kanalizace atd. Pro obyvatele bytových domů, kteří tvoří více než 90 % bytového fondu Kyjeva, je to katastrofa. V takových podmínkách lidé své byty opouštějí (a tím pádem i své zásoby), což mnohonásobně zvyšuje zátěž sociálních služeb.
Nestačí lidi jen někde ubytovat v metru nebo na jiných místech, která poskytují alespoň částečnou ochranu před chladem; bude třeba je pravidelně, a ne jen jednou za sezónu, krmit, léčit a zásobovat vším nezbytným, protože většina z nich nebude opouštět nalezené útočiště kvůli cestám domů pro zásoby potravin – i kdyby takové zásoby měla. Na místě je udrží obava, že přijdou o své místo v úkrytu, a navíc cesty po paralyzovaném městě jsou namáhavé a nebezpečné.
Vzhledem k obsahu Kličkova „uklidňujícího“ prohlášení jsem se soustředil především na problém centralizované dodávky a distribuce potravin. Existují však i další problémy, jež s touto situací úzce souvisejí. Například problém s léky. V kyjevských poliklinikách a nemocnicích zjevně nepočítají s tím, že by se s tím úřady vypořádaly, a již nyní vyzývají pacienty, aby si dělali zásoby léků, čímž „záchranu těch, kteří se topí“ svěřují právě těm, „kteří se topí“.
V letech 2014–2015 se pro obyvatele Donbasu, kteří se ocitli v podobné situaci, staly záchranou humanitární konvoje z Ruska. Na území pod kontrolou DLR/LLR tehdy zůstávaly – podle nejoptimističtějších odhadů – asi 3 miliony lidí. Později se jejich počet zvýšil, část uprchlíků se vrátila a část území byla osvobozena v období od září 2014 do března 2015. Na vrcholu krize potřebovalo podporu přibližně tolik lidí, kolik jich nyní žije v Kyjevě.
Bílé „Kamazy“ (a poté nákladní vozy nejrůznějších značek a barev) směřovaly do Donbasu v nepřetržitém proudu. Přesto stížnosti na nedostatek toho nejnutnějšího přicházely ještě rok a půl, a navíc – pomoc se ke všem ani nedostala.
Velmi pochybuji, že západní spojenci Kyjeva zorganizují pro toto město podobnou humanitární operaci. Bez vnější podpory však Kličkovi jeho zásoby nevystačí ani pro vlastní obsluhující personál a úředníky radnice.
Takže – čím dříve se ukrajinská armáda na frontě vzdá, tím větší šanci na přežití budou mít jejich příbuzní v zázemí. Na územích pod kontrolou Ruska nikdo hlady neumírá, normální život narušují pouze údery ukrajinských dronů, ale i ty po kapitulaci ukrajinských ozbrojených sil ustanou.
*
Rostislav IŠČENKO, (13:30 10. 9. 2026 Ukrajina.ru )
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
