Několik set kilometrů nad Zemí se letos v červnu odehrálo něco, co by ještě před několika lety připomínalo spíše scénář vědeckofantastického filmu. Čínský bezpilotní kosmický letoun vypustil malou družici, která podle společnosti LeoLabs začala na oběžné dráze manévrovat kolem dalšího čínského satelitu a následně se opět přiblížila ke kosmickému letounu.
O skutečném účelu experimentu není veřejně mnoho známo. Technologie umožňující družicím vyhledat jiný objekt, přiblížit se k němu a koordinovaně s ním manévrovat však patří přesně k těm schopnostem, které mohou být jednou použity k opravě satelitu, jeho doplnění palivem či odstranění kosmického odpadu, ale také k zásahu proti cizímu kosmickému zařízení. Spojené státy tento vývoj sledují velmi pozorně. Ne proto, že by Čína v kosmu náhle získala převahu. USA zůstávají vedoucí kosmickou mocností. Problém je téměř opačný. Americké ozbrojené síly jsou mimořádně závislé na fungování kosmické infrastruktury.
Družice zajišťují průzkum, komunikaci, navigaci a přesný čas, včasné varování před raketovým útokem i předávání dat potřebných pro použití přesných zbraní. Americká vojenská síla proto nestojí pouze na letadlových lodích, bombardérech, stíhačkách a raketách. Stojí také na rozsáhlé síti zařízení vysoko nad Zemí, která jednotlivé části vojenského systému propojuje.
Tato závislost zároveň vytváří zranitelnost. Bývalý profesor americké Air War College Everett Dolman v analýze Reuters upozornil, že vážné narušení amerických kosmických schopností by mohlo ochromit vojenské operace na Zemi, od průzkumu až po protiraketovou obranu. Pro Čínu proto nemusí být nejvýhodnější snažit se americkou armádu porazit loď proti lodi, letadlo proti letadlu a raketu proti raketě. Mnohem účinnější může být pokus narušit systém, který všechny tyto prostředky propojuje.
Čína nemusí americkou armádu zničit. Stačí ji oslepit
Americké Space Force uvádějí, že čínská Lidová osvobozenecká armáda využívá více než 510 družic schopných zpravodajství, sledování a průzkumu. Jsou vybaveny optickými, multispektrálními, radarovými a radiofrekvenčními senzory a výrazně zvyšují schopnost Pekingu vyhledávat americké letadlové lodě, expediční síly nebo letecká uskupení. Čína současně buduje dvě rozsáhlé komunikační konstelace G60 a SatNet. K 1. červnu měla podle Space Force na oběžné dráze už 200 družic G60 a 168 družic SatNet. To má přímý vojenský význam například v případném konfliktu kolem Tchaj-wanu.
Ani raketa s dosahem tisíců kilometrů nepředstavuje maximální hrozbu, pokud útočník nedokáže dostatečně přesně zjistit, kde se pohyblivý cíl právě nachází. Družicový průzkum může pomoci cíl vyhledat, sledovat jeho pohyb a předávat informace potřebné pro úder. Space Force výslovně upozorňují, že kombinace čínských kosmických schopností a zbraní dlouhého dosahu umožňuje přesnější útoky proti americkým a spojeneckým silám.
Peking zároveň rozvíjí prostředky schopné narušovat kosmickou infrastrukturu protivníka. Podle amerických Space Force mezi ně patří pozemní protisatelitní rakety, lasery schopné narušit nebo poškodit senzory družic a rušičky satelitní komunikace, radarů a navigačních systémů včetně GPS.
Čínské družice navíc předvedly rozsáhlé a rychlé manévry na oběžné dráze a v roce 2022 čínský satelit SJ-21 přesunul nefunkční družici BeiDou na takzvanou hřbitovní dráhu nad geostacionární orbitou. To samo o sobě nebylo útokem, ale prakticky to demonstrovalo schopnost fyzicky manipulovat s jiným objektem ve vesmíru.
Reuters nyní popisuje také čínský výzkum autonomního pronásledování jiných satelitů, doplňování paliva na oběžné dráze a technologií umožňujících koordinovat stovky družic. Téměř všechny tyto technologie mají dvojí využití. Družice schopná přiblížit se k jinému satelitu jej může kontrolovat nebo opravovat, může mu doplnit palivo a prodloužit životnost. Stejná technologie ale může být vojensky upravena tak, aby se přiblížila k nepřátelskému zařízení a narušila jeho činnost.
Nové kosmické závody jsou proto složitější než klasické soupeření balistických raket. U manévrující družice nemusí být z jejího pohybu jasné, zda provádí běžnou operaci, technologický experiment, průzkum nebo přípravu k nepřátelskému zásahu. Čína přitom nemusí zničit celou americkou kosmickou infrastrukturu. Pro vojenský účinek může stačit dočasně narušit komunikaci, rušit navigaci, oslepit některé senzory nebo přerušit předávání dat v prvních hodinách konfliktu.
Moderní americká armáda je mimořádně efektivní právě proto, že jednotlivé části dokáže propojit do jednoho informačního systému. Letadlo, družice, loď, radar, velitelství a raketový systém si mohou rychle předávat informace. Pokud se podaří tento nervový systém narušit, není nutné fyzicky zničit všechny jeho části.
Medveděv ostře pohrozil Merzovi: Chováte se jako neonacisté!
Letadlová loď může dál plout, stíhačka může dál létat a raketa může zůstat připravena k odpálení. Jejich společná účinnost ale může výrazně klesnout, pokud ztratí část průzkumu, navigace a datového spojení. V tom se skrývá paradox americké technologické převahy. To, co americkou armádu činí mimořádně silnou, ji současně činí závislou na fungování velmi složitého systému.
Vesmír už militarizuje i Washington
Bylo by ovšem zavádějící vytvořit obraz Číny militarizující kosmos a Spojených států, které pouze reagují. Američané rozvíjejí vlastní schopnosti pro operace proti potenciálním protivníkům ve vesmíru. Americké Space Force letos 19. června vypustily v rámci programu VICTUS HAZE kosmické zařízení a přešly do orbitální fáze mise zaměřené na realistické scénáře rendezvous and proximity operations, tedy přibližování a manévrování kosmických objektů. Americké týmy mají při dynamických scénářích testovat schopnost sledovat, charakterizovat a vyhodnocovat chování druhého kosmického plavidla.
Program současně demonstroval schopnost velmi rychle připravit start, což je důležité v situaci, kdy by bylo nutné během krize rychle nahradit ztracenou schopnost nebo reagovat na nečekaný pohyb protivníka. Spojené státy provozují také bezpilotní kosmický letoun X-37B a rozvíjejí pozemní prostředky elektronického boje. Letos v červnu Space Force operačně převzaly systém Meadowlands, který je podle jejich oficiálního popisu schopen detekovat, odepírat, narušovat a degradovat protivníkovy schopnosti v elektromagnetickém spektru. Jde o modernizaci rodiny amerických systémů Counter Communications System určených pro kosmický elektromagnetický boj.
Ještě symboličtější byla první společná americko-britská vojenská operace na oběžné dráze. Americká vojenská družice se při ní přiblížila k britskému satelitu ve chvíli, kdy přibližně 83 kilometrů pod nimi prolétal čínský Shiyan 12-01. Spojené státy a Británie oficiálně potvrdily společnou operaci, nikoli však záměr související s přítomností čínské družice. Několik vojenských expertů oslovených Reuters nicméně manévr interpretovalo jako možný strategický signál Pekingu, že spojenci dokážou koordinovat své aktivity přímo na oběžné dráze.
Chování velmocí ve vesmíru tak stále více připomíná situaci na moři nebo ve vzduchu. Válečná loď sleduje jinou válečnou loď, stíhací letoun doprovází bombardér a každá strana se snaží zjistit úmysl protivníka. Ve vesmíru je ale rozpoznání záměru ještě obtížnější. Co je už útok? Sestřelení satelitu je poměrně jednoznačné. Ale co když protivník začne rušit jeho komunikaci, na několik minut oslepí jeho senzory nebo k němu vyšle vlastní družici, která se přiblíží na neobvykle malou vzdálenost?
Tato šedá zóna může být jedním z největších rizik budoucího soupeření. Kinetické zničení družice je viditelné, politicky obtížně popiratelné a navíc může vytvořit tisíce kusů nebezpečného kosmického odpadu. Elektronické rušení, kybernetický útok, oslepení senzoru nebo agresivní orbitální manévr mohou být méně nápadné a jejich původ i význam mohou být obtížněji prokazatelné. Hranice mezi průzkumem, zastrašováním a útokem tak může být mimořádně tenká.
V případné válce o Tchaj-wan mohou rozhodovat první hodiny ve vesmíru
Případný konflikt kolem Tchaj-wanu ukazuje, proč mají nové kosmické závody takový význam. Jednou z prvních strategických otázek Pekingu by nebylo pouze to, jak zasáhnout americká letadla nebo lodě, ale také jak narušit systém, který jim poskytuje informace a umožňuje koordinovat operace na obrovské vzdálenosti.
Čína by nemusela zničit GPS jako celek ani sestřelit stovky amerických družic. Vojenský význam by mohlo mít už dočasné narušení vybraných komunikačních, průzkumných nebo navigačních schopností v západním Pacifiku ve chvíli, kdy by Spojené státy potřebovaly rychle reagovat.
Čas by byl zásadní. Washington by musel koordinovat síly rozmístěné tisíce kilometrů od amerického území, přesouvat letectvo a námořnictvo, sledovat čínské jednotky a předávat obrovské množství dat. Čína by naopak bojovala ve svém bezprostředním okolí. Dočasná degradace amerického informačního systému by proto mohla mít v prvních hodinách nebo dnech konfliktu nepoměrně větší význam než samotný počet fyzicky zničených družic.
Peking přitom není jedinou stranou, která si tuto logiku uvědomuje. Americké Space Force i Space Command dnes otevřeně hovoří o vesmíru jako o bojové doméně. Velitel U.S. Space Command generál Stephen Whiting letos prohlásil, že Spojené státy musí být na konflikt ve vesmíru připraveny a v případě selhání odstrašení schopny bojovat a zvítězit. Mise VICTUS HAZE ukazuje, že nejde jen o rétoriku. Americká armáda už nacvičuje situace, při nichž musí vyhodnocovat a reagovat na dynamické pohyby jiných objektů přímo na orbitě.
Důsledky se přitom neomezují na armádu. Družicová navigace a přesný časový signál jsou součástí letecké a námořní dopravy, telekomunikací, energetiky, finančních systémů i logistiky. Komerční satelitní sítě zase během války na Ukrajině ukázaly, jak rychle se civilní infrastruktura může stát součástí vojenských operací. Rusko už například veřejně prohlásilo, že komerční družice využívané pro vojenské účely může považovat za legitimní cíle.
Masivní konstelace, jako je Starlink, zároveň mění logiku kosmické války. Vyřadit několik velkých vojenských družic je něco jiného než ochromit síť tvořenou tisíci malými satelity. Čína proto buduje vlastní rozsáhlé nízkoorbitální konstelace a Spojené státy rozvíjejí odolnější a početnější architekturu. Budoucí soupeření nebude pouze závodem o nejlepší protisatelitní zbraň. Bude také závodem o to, kdo dokáže vytvořit systém schopný přežít útok, rychle nahradit ztracené družice a pokračovat v činnosti i tehdy, když část infrastruktury přestane fungovat.
Spojené státy po desetiletí používaly vesmír jako násobitel své vojenské síly. Družice jim umožňovaly vidět dále, komunikovat rychleji a zasahovat přesněji než většině protivníků. Čína se nyní nesnaží pouze tuto výhodu dohnat. Buduje zároveň prostředky, které by ji mohly v rozhodujícím okamžiku Američanům omezit.
Americká technologická převaha tak může mít svoji Achillovu patu tam, kde byla dlouho její největší výhoda, vysoko nad Zemí. Pokud jednou skutečně vypukne velmocenský konflikt v západním Pacifiku, jeho první rozhodující střet možná neuvidíme na Tchaj-wanu ani na palubě letadlové lodě. Může se odehrát stovky či tisíce kilometrů nad nimi mezi objekty, jejichž pohyb většina lidí na Zemi vůbec nezaznamená.
*
Kycnl, První Zprávy
Zdroje: 1. Reuters – USA a Čína se připravují na válku ve vesmíru; 2. U.S. Space Force – Space Threat Fact Sheet; 3. U.S. Space Systems Command – Mise VICTUS HAZE zahájila operace na oběžné dráze; 4. U.S. Space Force – Meadowlands rozšiřuje schopnosti elektromagnetického boje
Nevloudila se na tento web nějaká kryska a nežere komentáře? Od včera jsem neviděla ani jeden.