V minulém týdnu se sešli na neformální poradě v Irsku ministři zahraničí Evropské uHnie, aby se poradili, jak opět nějak zasolit Rusku. Jednadvacet balíčků sankcí je prý málo, tak připraví dvaadvacátý! A to prý teprve Putler uvidí, zač je v Pardubicích perník – omlouvám se v Bruseli čokoláda! Až k pláči ho prý přinutí. Shodou okolností přesně d den, kdy ten potlach v Irsku začal, vyšel na velmi respektovaném německém sdělovadle –Focusu, docela zásadní článek k agendě evropských protiruských sankcí.
Já se k němu dostal bohužel až o pár dnů později, takže na vaše sklo jde až dneska. Nicméně na závažnosti ten text neztratil, ani co by s eza nehet vešlo, ba právě naopak. Ten ohlášený 22. díl nekonečného seriálu trestání Ruska, mu dodal na obzvláštní vážnosti. Protože už i mainstreamoví novináři s mozkem v hlavě vidí co a jak. A naopak kolektivně evropští papaláši už odmítají i přemýšlet nad tím, co píší jejich věrní nájemní brkové…. Ale přesvědčte se sami:
Der Sanktions-Overkill schadet uns mehr als Putin
podle překladače
Přehnané sankce škodí víc nám než Putinovi.
Jeden lobbista z farmaceutického průmyslu, který mi popsal své pracovní metody v berlínském vládním systému takto:
„Pořád narážíme na stejné místo. Nakonec tam vytvoříme promáčklinu.“
Přesně podle tohoto principu Západ funguje ve vztahu k Putinově Rusku. EU již od Putinovy invaze na Ukrajinu uvalila na Rusko 21 sankčních balíčků. Až se dnes ministři zahraničí EU sejdou v Irsku k přezkumu situace a budou muset – za předpokladu férovosti– vyvodit střízlivý závěr: 21krát jsme se zaměřili na stejné místo. A dodnes se nic nestalo.
Evropě hrozí „přehnané sankce“
Putin je stále v plné síle. A válka na Ukrajině, která je nyní v pátém roce, nejenže pokračuje nezmenšenou silou, ale s rostoucí zuřivostí. Fakta: Téměř 17 000 ukrajinských civilistů zemřelo, majetek v hodnotě mnoha miliard dolarů byl zničen, pětina ukrajinského území je okupována Ruskem a každou noc z nebe prší rakety, nyní i daleko za frontovou linií. To však nebrání evropským ministrům zahraničí v přípravě 22. sankčního balíčku.
Takže se západní kolo běhajícího křečka stále roztáčí, což škodí křečkovi více než kolu. Agathe Demaraisová ve své knize „Backfire: How Sanctions Reshape the World Against US Interests“ (Výpadek: Jak sankce přetvářejí svět proti zájmům USA) tento stav nazývá „přehnané sankce“. Ekonomka během své tříleté práce pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy pozorovala, že sankce skutečně mají účinek, ale ne takový, jaký by se dalo očekávat.
Existuje pět důvodů, proč by dnes měly být ekonomické sankce v Irsku staženy z programu jednání, aby se zabránilo dalším škodám pro západní Evropu.
#1 Země bohatá na zdroje okamžitě najde další zákazníky
Ti na Západě, kteří se domnívali, že sankce by mohly srazit co se týče přírodních zdrojů nejbohatší světovou mocnost, na kolena, se mýlili. Putin dokázal během velmi krátké doby sankce obejít a získat nové dovozní a vývozní partnery. Celý svět touží po ruské ropě a plynu.
#2 Nová strategická partnerství ztěžují politická řešení
Bilaterální obchod mezi Čínou a Ruskem dosáhl v roce 2025 hodnoty téměř 230 miliard dolarů. Pro srovnání, před válkou a pandemií COVID-19, v roce 2019, to bylo 110 miliard dolarů. Poté, co EU vyloučila Rusko ze západního platebního systému SWIFT, platby do Ruska a z Ruska pokračovaly bez přerušení – prostřednictvím moderního čínského platebního systému CIPS.
Západní sankční režim tedy Rusko neizoloval, ale spíše ho zahnal do náruče nových partnerů: Číny, Severní Koreje a Íránu. Politické řešení války na Ukrajině tento klub padouchů neusnadní, ale spíše ztíží.
„Osa zla“ se rozrůstá
Protože vznikly nové institucionální reality. Konsolidace „Osy zla“ – jak George W. Bush v roce 2002 popsal Irák, Írán a Severní Koreu – se rozšiřuje: Írán, Rusko a Čína podepsaly v lednu 2026 třístrannou strategickou dohodu, která zakotvuje jejich politickou a ekonomickou spolupráci navzdory západním sankcím.
Byla také podepsána obchodní a vojenská dohoda mezi Ruskem a Severní Koreou. Nová euroasijská bezpečnostní struktura má chránit před vojenskými hrozbami ze Západu.
Zabíjení se zinternacionalizovalo: Rusko nyní přepravuje desítky tisíc severokorejských vojáků na frontu. Tyto ubohé duše nikdy ani neslyšely o východní Ukrajině a mnoho z nich tam najde své poslední místo odpočinku.
#3 Sankce jako hnací síla inflace
Ropné embargo vůči Rusku od 5. prosince 2022 a současný kolaps dodávek ruského plynu vedly k výraznému nárůstu nákladů na dovoz energie do Evropy. Levný ruský plyn byl kdysi hnací silou německého exportu. Nyní celkový nárůst nákladů na energie vede k jejich zvyšování.
Domino efekt: Centrální banky nemají jinou možnost než bojovat s rostoucí inflací zvyšováním úrokových sazeb. Současné uvalení sankcí proti Rusku a Íránu proto USA a Evropu zasahuje obzvláště tvrdě.
Teprve včera Spolkový statistický úřad oznámil inflaci v Německu ve výši 2,9 procenta. USA v červenci trpěly inflaci ve výši 3,4 procenta, což prostřednictvím úrokové politiky zdražuje veškeré investice.
#4 V autokraciích vnější tlak sbližuje lidi.
Sankce se mají zaměřit na ty, kteří jsou u moci, a ušetřit lid. V autokraciích se děje opak: vnější tlak sjednocuje to, co se již uvnitř rozpadalo.
Po anexi Krymu v roce 2014 prudce vzrostla Putinova popularita. Po zahájení „speciální operace“ – jediného termínu, který se v Rusko smí používat pro agresivní válku proti Ukrajině – se vzorec opakoval.
Podle Levada centra, jediné ruské průzkumné organizace nezávislé na státních investicích, se míra podpory Putina po většinu války držela nad 80 procenty.
V Rusku se vykresluje obraz „rusofobního“ Západu; sankce jsou toho důkazem.
#5 Cestovní omezení postihují nesprávné lidi
Balíčky sankcí vždy zahrnovaly cestovní omezení pro ruskou elitu. To vedlo k citelnému poklesu tržeb, zejména ve VIP obchodech na Kurfürstendammu, Champs-Élysées a Páté avenue.
Předvídatelná bezmocnost: Zástupci ruského systému stejně na Západ nevkročí. Jsou nedostupní kvůli americkým a evropským cestovním zákazům.
Sankční eso se ukázalo jako bezcenná plíva.
Závěr: Éra sankcí se blíží ke konci, protože jejich vedlejší účinky jsou závažné. Agathe Demarais píše:
„V nadcházejících letech se Washington bude muset naučit spolupracovat s partnery a vyjednávat s protivníky, aniž by měl sankce v rukávu jako eso.“
Protože se ukázalo, že eso je mizerné, bezcenná plíva.
**
Autor:
Gabor Steingart je jedním z nejznámějších německých novinářů, autorů a mediálních manažerů v zemi. V letech 2001 až 2007 vedl berlínskou kancelář Der Spiegel a poté jeho washingtonskou kancelář až do roku 2010. V letech 2010 až 2018 byl nejprve šéfredaktorem a poté vydavatelem Handelsblattu. Dnes je zakladatelem a šéfredaktorem deníku The Pioneer, který také vydává denní politický a ekonomický zpravodaj The Pioneer Morning Briefing. Steingart získal řadu ocenění za své analýzy světového a ekonomického dění, včetně novinářské ceny Helmuta Schmidta a ceny „Ekonomický novinář roku“.
*****
Jsou prostě nepoučitelní!!! Už i jejich prominentní žurnalisté varovně bubnují, aby se kolektivně západní europapaláši na té sankční válečné stezce zastavili a začali konečně přemýšlet, proč za každou cenu chtějí škodit Putinovi, když sobě škodí ještě více, ale oni jsou natolik zaslepení, že nevnímají ani tahle varování.
Jakou naději na přežití v takovém případě má Evropa?
*
Petr Vlk, Kosa Zostra
