Místo nemocnic rušit generály

„Rušme generály, nikoli nemocnice,“ navrhuje vojenský historik Jiří Fidler v reakci na slova prezidenta Petra Pavla, že je v Česku příliš mnoho nemocnic. Opět připomíná epidemii generálů v zemi, kde počet vojáků klesá, ale vojenské hodnosti závratně rostou. Jak Fidler dále uvádí, absolutní většina občanů žije ve zcela odlišných podmínkách než Pavel, který byl v necelých čtrnácti letech posazen do zvláštní bubliny velmi specifické činnosti, ale i velmi specifického finančního zaopatření.

Prezident Pavel se pasoval na znalce problematiky zdravotnictví a nabídl koncepci rušení určitého počtu nemocnic, kterých je prý „příliš mnoho“. Navíc prý do systému proudí stále větší množství finančních prostředků, aniž by se objevilo „výrazné zlepšení kvality“…

Náš „bok vedle přítele“ …

Počkejte, co tím myslíte?

No, v minulosti kdosi označil jistého loutkovodiče z hlediska loutky jako „přítele po boku“. Tak jsem to otočil a označuji loutku z hlediska loutkovodiče jako „bok vedle přítele“.

Rozumím, tak pokračujte…

Tedy náš „bok vedle přítele“ má zdravotnickou péči zažitou nejprve ve stylu „doktor budě tuná stát s brašňou“, a potom z hlediska „pávka velkomožného geněrála“ ve vojenské nemocnici, kam jej dopraví přidělený automobil s řidičem a personál zařízení jej zdraví málem v předklonu. Z takového hlediska se dělají expertízy jedna radost.

Ale jen drobnost. Standardního občana do zdravotnického zařízení nedopraví automobil s řidičem a u specializovaných pracovišť existují pořadníky, nemluvě o tom, že na rozdíl od vojáka z povolání občan nemá jistotu, že mu každé „bebí“ bude možné ošetřit kvůli existujícím finančním limitům pojišťoven. Jinak by se nemusela sbírat plastová víčka…

Takže pan prezident zabrousil do vod, v nichž je nejen negramotný, ale navíc i nepolíbený pozicí praktického uživatele?

Přesně tak. Jistá skutečnost je totiž mimo jeho chápání. Totiž, že absolutní většina občanů žije ve zcela odlišných podmínkách než on, který byl v necelých čtrnácti letech posazen do zvláštní bubliny velmi specifické činnosti, ale i velmi specifického finančního zaopatření, doplněného o další benefity, pole zdravotního zabezpečení nevyjímaje. Navíc si neuvědomuje, že od svých čtrnácti let bere finanční nadstandard, který i jemu vytvořili právě tito spoluobčané, daňoví poplatníci. Kdybychom pak použili jeho příměru, snadno se dostaneme k závěru, že na jeho účet proudí stále větší množství finančních prostředků, aniž by se objevily „výrazné zlepšení kvality“.

Myslím, že onou kritikou zdravotnického systému a jeho finančního zabezpečení si pěkně naběhl…

Můžeme se podívat na jiný resort, který v roce 2015 spotřeboval asi 49 miliard, v roce 2020 přes 75 miliard a v roce 2025 téměř 161 miliard korun. Přitom v roce 2015 měla armáda 21 tisíc vojáků, v roce 2020 přes 26 tisíc vojáků a v roce 2025 reálně do 24 tisíc vojáků. Počet polních jednotek se nezměnil, stále máme do deseti praporů různé pěchoty, jeden tankový prapor, dva dělostřelecké oddíly a dvě bojové letky.

Změna ve výzbroji nastala u tankového praporu, kde se údajný šrot ve formě tanků T-72M4CZ zaměnil za prý obdobný šrot Leopard 2A4. Z hlediska stáří a kvality výzbroje si stačí uvědomit, že v roce 2015 byly mladší než jejich zbraně jen vojáci a poddůstojníci. V roce 2020 se k nim připojili i nižší důstojníci a nyní je realitou, že i velitel brigády se narodil později, než prototypy jeho vojenské techniky byly dány do sériové výroby. Za deset let se množství peněz více než zdvojnásobilo, počet vojáků stoupl o necelých 15 % (počet generálů o 20 %) a rozhodně se neobjevilo „výrazné zlepšení kvality“.

Váš názor z titulku je sice rázný, ale není příliš radikální…

Podívejte, člověk s generálskou hodností musí v normální armádě splňovat tři podmínky – musí mít vlastnost bojovníka, musí mít vzdělání a musí mít možnost dorůst do funkce a hodnosti. U první a druhé podmínky nevidím problém, valná část současných i nedávno aktivních generálů je splňuje. Problém je u podmínky třetí.

Vícekrát jsem uvedl, že pozemní vojsko má reálnou sílu dvou neúplných motostřeleckých pluků z osmdesátých let a vojenské letectvo sílu neúplného a navíc smíšeného pluku ze stejné doby. Takovým útvarům veleli v oné době majoři, můžeme si připomenout jak oblíbená jména: Jiří Šedivý (17. tankový pluk), Pavel Štefka (8. motostřelecký pluk) či František Padělek (9. stíhací letecký pluk), tak neoblíbená: Zdeněk Zbytek (20. tankový pluk). Od majora ke generálovi však byla dlouhá cesta, daná nutností uspět ve vyšších a náročnějších funkcích. Dneska generál stojí ve funkci, kterou zastával major, přičemž má nejen pod sebou méně vojáků i techniky, ale také požadavky na fyzickou a psychickou odolnost jsou výrazně nižší.

Nemáme prostě velitelské struktury, abychom potřebovali generály, takže záměrně měníme parametry a navyšujeme tabulkové hodnosti – funkci, kterou v osmdesátých letech zvládal major, zastává nyní brigádní generál, i když má méně povinností a stresů…

Vzhledem k počtům velitelských stupňů, přičemž část z nich je umělá a zbytečná, bychom se bez generálů obešli, případně by nám stačila generálská hodnost jediná místo existujících čtyř, jež byly v minulosti kodifikovány pro desetkrát silnější vojsko.

Můžete ukázat onu nadbytečnost generálských hodností?

Třeba bývalý náčelník generálního štábu Karel Řehka. Když byl do funkce překvapivě vybrán, měl hodnost brigádního generála. Aby to nevypadalo blbě, tak jej prezident před nástupem (22. června 2022) jmenoval generálmajorem. Následně byl jmenován do hodností generálporučíka (8. května 2023) a armádního generála (8. května 2025). Jediné, co se měnilo, byl datum a služné dotyčného, povinnosti a specifické konání nikoli. Stále chodil v kanadách a vyžehlených maskáčích po červeném koberci, vyhrožoval, že jistému poslanci rozšlape držku či hovořil o tom, že si umí představit válku proti jaderné mocnosti. Jeho přibývající hvězdičky neměly pro armádu žádný význam; v příslušných letech 2022 až 2025 se tato organizace nezměnila, počet vojáků se snížil o desetinu a počet generálů narostl o pětinu. Ale v čele armády jsme měli místo brigádního generála se základním platem 112 tisíc hrubého nakonec armádního generála se základním platem téměř 160 tisíc hrubého. Za stejnou činnost a výsledky nevalné, platový nárůst téměř o polovinu jen v základu. A jak napsal Hašek: „Takových generálů mělo Rakousko (dnes Česko) hromadu“.

*