Opravdu je NATO připraveno na válku?

Politici i generálové z části členských států NATO tvrdí, že jsou připraveni na válku a že většina obyvatel těchto zemí je ochotna jít bojovat. Jediným jejich (nikoliv naším) hlavním nepřítelem je Rusko, ovšem po očku poměřují počty zbraní a velikost armád ještě s Čínou či KLDR.

Ukrajina „odolává“ Rusům přes 4 roky. Za tu dobu stačila ztratit velkou část území, populace se snížila o mnoho milionů a sponzorská EU je na pokraji kolapsu ekonomického i průmyslového. O společenském snad ani nemusíme hovořit, ten tu máme už více let. Stovky miliard eur spálených v ukrajinské zemi, rozkradených juntou kolem diktátora Zelenského a částečně odkloněné ještě před odesláním za hranice států EU politiky a jejich společníky ruskou armádu nezastavily. Ani x sankčních balíčků na tom nic nezměnilo a Ruská federace je přesto jedním z lídrů v organizaci BRICS, která má udržet rovnováhu ve světovém obchodu a vymazat aroganci USA a EU.

Pokud jde o rovnováhu zbrojní, je Ruská federace jedním z nejdůležitějších subjektů schopných ji udržovat. S rozšiřujícím se NATO a koncem Varšavské smlouvy je pro Rusko potřebné nepřipustit další přibližování protivníka k svému území. Je s podivem, že bývalým sovětským republikám v Pobaltí bylo umožněno do tohoto paktu vstoupit a nebyla jim nabídnuta pouze neutralita. Ukrajina už byla za čarou a Kreml zvolil bezpečnostní pojistku v podobě denacifikace a částečné demilitarizace této slovanské země. Přesto díky mezinárodním vztahům lze za spojence Moskvy považovat i Čínu a právě i Severní Koreu. Jejich společná síla a technologický progres už jsou solidní zárukou toho, že i agresivní NATO nemá předem danou převahu. Zvláště, když vnímáme události na Blízkém Východu a vzdor Íránu a nové skutečnosti v Saudské Arábii.

Zpět do Evropy. Představy liberálů a generálů jsou značně naivní. Evropské armády jsou výrazně přeceňované a k boji naprosto nepřipravené. Chybí jim praxe, výzbroj a vlastenecké nadšení. Jistota, že by Evropané šli s radostí umírat za sluhy globálních elit, jsou značně idealistické. A myslet si, že bychom například my rukovali do války z přesvědčení, že nám Rusové škodí, je vrchol idiotismu. To platí i pro občany jiných států. Možná by pár Vetchých, Foltýnů, Pavlů agitovalo, ale ani jeden z nich by nikdy do první linie nešel, a pokud by hrozil útok na nás, mají rezervovaná místa v bunkrech majících až 12 železobetonových pater pod zemí. Umírali by čeští otcové, synové a další, kterým však Rusko nic špatného neudělalo.

Válka na Ukrajině je natolik progresivní v případu používání nových technologií, že to, co se používalo v prvním jejím roku, už nyní patří do muzea. A to netušíme, co mají ještě Rusové a Čína ve skladech a laboratořích. Zelenskyj si vyskakuje přesně tak, jak je mu povoleno. Kreml je zdrženlivý a svou výzbroj si šetří. Tedy tu podstatnou. Přesto se Západ bojí Orešniků, Poseidonů, Kinžálů a atomových ponorek či ledoborců. Má k tomu důvod, nevlastní nic, co by bylo ekvivalentem k ruským zbraním. O lidském, potenciálu nemluvě. Soudržnost evropských států není nijak ukázková a rozhodně se nevyrovná vlastenecké výchově napříč Ruskou federací. Dlouhodobé ohrožování ze strany Západu stmeluje národy žijící pohromadě s Rusy. Navíc z historického hlediska nám dělali problémy Germáni a Anglosasové, nikoliv Rusové. To v podvědomí národa i přes manipulací s minulostí především v médiích a na školách zůstává.

A nakonec…  Chcete-li válčit, musíte mít pohonné hmoty, suroviny, přebytek elektřiny a dostatek potravin. Upřímně řečeno, kde by to Evropa vzala? Nemá dost ani na běžný provoz, je v propadu. Celá ta touha po válce je tedy především fantasmagorií, kterou se ostatně vedení EU a NATO prezentují už dlouho. Přesto nenechme ty chciválky situaci vyhrotit. Nechceme-li umírat, přicházet o milované osoby, o majetek a o krásy života, musíme vyhnat ty, kteří nás chtějí zbavit všeho. Kdo tu válku chce, ať jde na Ukrajinu sám za sebe. Nezažije nic hezkého, ale je to jeho věc.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled