V posledních měsících se v téměř žádné evropské zemi neobjevila prohlášení významných politiků (byť zatím ne těch z nejvyšších kruhů) ani články v tisku, jež by bylo možné shrnout pod jednotným titulkem: „Zelenskyj musí odejít“.
Někteří se vyjadřovali opatrněji a kladli důraz na nutné uzavření míru pro Ukrajinu. Vzhledem k již dávno vyjádřenému odmítnutí ruského vedení uznat legitimitu Zelenského však v případě zahájení skutečného mírového procesu bude muset stejně odstoupit, aby uvolnil cestu k definitivnímu sjednání dohod. Ať už se to stane v první fázi jednání, či kdykoliv jindy.
Zároveň se na Západě výrazně snížil počet politických gest na podporu jak samotného Zelenského, tak Ukrajiny jako celku, a evropský i americký tisk již není nakloněn tomu, aby dělal ze Zelenského hrdinu. Média se zaměřují především na jeho chyby a nedostatky.
Nyní je totiž nejdůležitější, že začalo prudké snižování financování Ukrajiny. Většina západních politiků a odborníků se shoduje na tom, že v roce 2027 zdroj zcela vyschne. Někteří optimisté dokonce tvrdí, že financování skončí již v tomto roce, do jehož konce zbývají pouhé tři měsíce.
Je přitom třeba mít na paměti, že EU již vyčlenila na podporu Ukrajiny v roce 2027 90 miliard eur. Výše uvedené prognózy však potvrzují, že západní odborníci nevěří, že Kyjev tyto vyčleněné prostředky skutečně obdrží, nebo se domnívají, že je nedostane v plné výši, ale pouze relativně malou část – ne víc než čtvrtinu. V opačném případě by nemohli hovořit o ukončení financování Ukrajiny v roce 2027 nebo dokonce v roce 2026.
Celkově lze konstatovat, že na Západě narůstá skepse ohledně schopnosti Ukrajiny přežít, což snižuje význam Zelenského jako zastánce války až do posledního Ukrajince.
Jak je známo, vztahy mezi Zelenským a Trumpem se nevyvíjely dobře hned od prvního setkání. V dalším průběhu se jen zhoršovaly. Spojené státy jsou příliš zapleteny do blízkovýchodních a indicko-tichomořských záležitostí, než aby se mohly operativně vrátit na evropské bojiště, aniž by vyřešily ve svůj prospěch íránskou krizi a potlačily Čínu. I kdyby se rozhodly všeho nechat a znovu učinit z Evropy středobod svých snah, budou potřebovat čas a manévrovací prostor.
Bez příměří však na Ukrajině žádný manévrovací prostor existovat nemůže. Navíc Rusko s příměřím nesouhlasí, potřebuje plnohodnotné dlouhodobé urovnání. Pro Američany je tedy Zelenskyj také překážkou.
Zelenského nenávidí „staré“ ukrajinské peníze, které se s mocí spojily ještě dříve, než začal Vova Zelenskyj vystupovat v kabaretu. Pro ně je to jen drzý vyžírka, který bezohledně okrádá „slušné lidi“, kteří nezapomněli, jak se za mizernou mzdu poníženě předváděl na jejich firemních večírcích.
Zelenského nenávidí lidé, kteří v něj uvěřili jako v „prezidenta míru“, hlasovali pro něj ve volbách v roce 2019 a na oplátku za svůj hlas dostali plnohodnotnou válku, již ne s Donbasem, ale s Ruskem, obrovské ztráty, zvěrstva ze strany náborových center a vojenských komisariátů, zničení ekonomiky, bezuzdné krádeže Zelenského a jeho přátel a katastrofu ukrajinské státnosti.
Zelenského nenávidí levice, protože dopustil nekontrolovaný rozmach pravice. Nenávidí ho rusky mluvící obyvatelé, protože za jeho vlády zesílila násilná ukrajinizace ve všech sférách veřejného života – a začala zasahovat i do jejich soukromí. Nenávidí ho rusofobové, protože považují tempo násilné ukrajinizace za nedostatečné a jeho samotného za hlavního viníka sabotování tvrdých opatření proti rusky mluvícím.
Zelenského nenávidí pravice, která nechce židovského prezidenta. Včetně pravicových radikálů nacistického a fašistického ražení. Ti mají svůj vlastní panteon hrdinů. Mají svého „bílého vůdce“ – Bileckého, který prošel cestu od velitele praporu až po velitele armádního sboru a doufá, že se ocitne v čele vojsk. Nacisté ho navrhují na funkce náčelníka generálního štábu a vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil už dávno. A pak je tu celá plejáda ambiciózních menších „vůdcíčků“.
Zelenského nenávidí dokonce i obyčejní apolitičtí lidé, jejichž životní podmínky se rapidně zhoršují – a konce nevidět.
Zelenského jsou připraveni zradit i jeho přátelé a spolupracovníci. Už si naplnili kapsy penězi, teď je pro ně důležité zachovat si alespoň část své kořisti. Jeho nekompromisnost jim brání vyměnit Ukrajinu, o niž nemají zájem, za zachování svých kapitálů a jejich nerušený převod do zahraničí.
Zelenského nemá rád nikdo. Nikdo ho nepotřebuje, ale on stojí na nohou dost pevně a zatím se ani neobává žádných převratů. Ačkoli by se mohlo zdát, že právě ty „staré“ peníze by se mohly pokusit dohodnout s Ruskem. Většina ukrajinských oligarchů není Ruskem zařazena mezi teroristy a extremisty, což znamená, že se mohou spolehnout (pokud se nepodaří zcela převést jejich veškerá aktiva na Západ) na konstruktivní komunikaci přinejmenším s tou částí ruské elity, která dosud považuje za možné a dokonce za výhodné zachovat v omezené podobě jakousi kvazi-nezávislou Ukrajinu. K tomuto účelu by potom potřebovala lidi schopné orientovat se v místních problémech, včetně ekonomických, a udržet situaci pod kontrolou.
Proevropská část ukrajinské elity již dlouho žádá Západ, aby odmítl uznat legitimitu Zelenského a jakýmkoli způsobem legitimizoval dalšího „prezidenta míru“, který bude ochoten být euroamerickou loutkou – kvůli prezidentskému úřadu a také kvůli perspektivám korupce, která by se tím znovu otevřela.
Nacistům je legitimita nové vlády naprosto lhostejná. Financování ze Západu pro ně není zásadní. Stačí jim, že disponují silovými prostředky, které jsou dostatečné k ovládnutí situace uvnitř země. Během speciální vojenské operace se vyprofiloval i nejmocnější (disponující největšími silovými prostředky) vůdce ukrajinských fašistů. Je jím už výše zmíněný Bileckyj.
Zelenskyj, kterého nikdo nepotřebuje a který všem překáží, si však i nadále pevně drží prezidentské křeslo z jediného důvodu – Západ nemá žádnou alternativní politickou strategii.
Jak jsem již zmínil výše, maximum, k čemu je Západ v rámci urovnání konfliktu ochoten přistoupit, je příměří. Ano, příměří má mezi západními elitami stále více zastánců, protože Západ v tomto konfliktu zjevně prohrává a na přímý střet s Ruskem zatím není připraven; potřebuje čas na další zbrojení a novou konsolidaci.
Teoreticky by Rusko mohlo s příměřím souhlasit, pokud by bylo ochotné uvěřit tomu, že Západ si uvědomuje, co by znamenala jaderná válka. V posledních desetiletích však západní elity prokázaly svou naprostou nepříčetnost a nevyzrálost. Pohybují se na hranici jaderné krize a ochotně se oddávají hře „kdo první mrkne“. Zcela oprávněně lze od nich očekávat provokaci vojenského střetu s použitím konvenčních zbraní v domnění, že Rusko samo jadernou válku nezačne, zatímco Západ povede nekonečnou konvenční vyhlazovací válku.
Vzhledem k tomu, že všechny nedávné kroky západních států svědčí o tom, že se připravují právě na takový vývoj událostí, Rusko se nechce omezovat na příměří a setrvávat na neurčito ve stavu „ani míru, ani války“. Proto požaduje od Západu plnohodnotné urovnání – dosažení takové dohody, při níž by nová válka byla pro všechny účastníky méně výhodná než udržení míru za dosažených podmínek.
Dokud neexistuje politická alternativa k vojenskému konfliktu, nemá Západ ani alternativu k Zelenskému. Pouze on má zájem na co největším prodloužení vojenského konfliktu, protože pouze válka mu umožňuje zůstat u moci a vyhnout se odpovědnosti za své zločiny. Ze všech ostatních jsou připraveni bojovat až do konce pouze nacisté, ale i pro současný Západ, který se jinak neštítí ničeho, je nepříjemné spolupracovat přímo a otevřeně s nejrůznějšími „bílými vůdci“ s jejich nevybíravými rasistickými myšlenkami. Proto je zapotřebí prostředník v podobě židovského prezidenta, který z nějakého důvodu přece „nemůže být nacistou“.
Všechno však jednou skončí, skončí i šťastná životní etapa Zelenského. Jeho pád bude tím hrozivější, čím déle se udrží u moci navzdory politické logice. Bohužel každý další den, každá další minuta jeho vlády bude stát životy. Zatím jde hlavně o životy Ukrajinců, ale brzy přijde řada i na západní spojence nacistického režimu. Evropa si už vybrala svou daň v podobě ekonomické katastrofy, a vybere si ji i v podobě demografické. Politickou logiku lze ignorovat, ale platí se za to vysoká cena.
*
Rostislav IŠČENKO, (13:18 29. 9. 2026 UKRAJINA.ru)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
*
