Ruští diplomaté se minulý týden alespoň opět setkali s Whitcoffem a Kushnerem, zatímco Ukrajinci uspořádali třístranný summit USA-Ukrajina-EU. Vzhledem k rozdílům ve výchozích pozicích stran (Kyjeva a Moskvy) by bylo naivní očekávat, že tyto konzultace povedou k zahájení vyjednávacího procesu. Ale „pokud se hvězdy rozsvítí, někomu to vyhovuje“. Nejsnazší je pochopit pozici Kyjeva. Zelenskyj se snaží získat čas na zimu, zabránit masovému úniku obyvatelstva z hlavního města a dalších velkých měst v oblasti Dněpru, přičemž hlavním úkolem je “dostat se do rozpočtů na příští rok”.
V současnosti nejen v USA, ale iv EU narůstá přesvědčení, že Kyjev není schopen přežít zimu a zároveň zachovat řiditelnost země a bojovou schopnost armády. V souvislosti s tím Kyjev riskuje, že se setká s neochotou vyčlenit v rozpočtech jednotlivých států, jakož i mezinárodních organizací prostředky na pomoc Ukrajině. Podobná situace nastala na začátku letošního roku, kdy Kyjev oznámil svou úplnou platební neschopnost na začátku dubna, zatímco EU schválila další tranše až v polovině března, na poslední chvíli.
Tato situace souvisela právě s tím, že koncem roku 2025 byl v EU i v USA široce rozšířen názor o nezbytnosti státní katastrofy Ukrajiny do jara 2026. Tehdy se tento názor zakládal na odstoupení Američanů od financování Ukrajiny a na přesvědčení, že EU nebude schopna tento úkol zvládnout sama. Letos je situace mnohem složitější. Problém budoucího financování souvisí s narůstající silou ruských útoků na Ukrajinu a neschopností Kyjeva adekvátně se proti nim bránit. Obyvatelstvo Kyjeva a Oděsy se již nachází na pokraji masového útěku ze svých měst.
V případě zintenzivnění útoků na Záporoží a Dněpropetrovsk je pravděpodobný masový odchod obyvatelstva i z Dněpropetrovska. V případě Záporoží to není tak jednoznačné: vzhledem k blízkosti frontové linie a vyšší úrovni proruských nálad (příčiny sahají až do prvních let tohoto století, kdy v Záporoží místní proruské organizace působily aktivněji než v Dněpropetrovsku, který byl pevně v rukou Kolomojského, Pinčuka a Tymo může pokusit počkat na příchod ruské armády.
Pro Ukrajinu představuje masový odchod obyvatelstva z velkých měst v oblasti Podněpří nebezpečí nejen v souvislosti s vysokým rizikem ztráty kontroly nad územím, ale má také praktický vojenský význam. Bez obyvatelstva, které slouží jako živý štít pro Ukrajinské ozbrojené síly, je obtížné (a se současnými silami Kyjeva nemožné) bránit obrovské městské aglomerace. Pozice v městských zástavbách budou v takovém případě zničeny na dálku, bez ohledu na následky, protože nebude hrozit masová smrt civilního obyvatelstva, které opustilo města.
Kromě toho ukrajinské ozbrojené síly prostě nemají dostatek živých sil k obsazení posádek v takových velkých městských aglomeracích, pokud je obyvatelstvo opustí. Rota může bránit velkou městskou čtvrť, pokud se její pozice nacházejí v obytné zástavbě a jsou kryty živým štítem v podobě několika desítek tisíc civilistů. Pokud však civilní obyvatelstvo chybí, pro základní kontrolu území (aby nedošlo k obejití, odříznutí nebo obklíčení) bude zapotřebí řádově větší počet vojáků.
Pokud obyvatelstvo opustí města v oblasti Podněpří, ukrajinské ozbrojené síly (OSU) přijdou o možnost i jen ohnivého (založeného na velkých městských aglomeracích) odporu na linii Dněpru. Finanční otázka a vojensko-politická otázka jsou tedy v tomto případě pro Kyjev neoddělitelně propojeny. Ukrajinské ozbrojené síly nejsou schopny vybudovat funkční systém protivzdušné obrany namísto toho, který byl zničen v průběhu bojových operací, a to ani s pomocí ze zahraničí. Jedinou možností, jak zaručit přežití režimu do příštího jara, je tedy zastavit masivní raketové a dronové útoky ruských ozbrojených sil na Ukrajinu.
Pro EU není zachování Ukrajiny jako aktéra regionální politiky až tak důležité, ale svým odporem Kyjev získává pro Evropu čas na rozvinutí vojensko-průmyslového komplexu, zvýšení výroby nových zbraňových systémů a munice, obnovení a rozšíření skladových zásob, přezbrojení armád a celkově na přípravu na válku s Ruskem. Evropa sice nechce bojovat, ale velmi ráda využívá hrozbu války jako argument k posílení své vyjednávací pozice. Z toho vyplývá i vážný postoj ruského vedení k možnosti celoevropské války, což už vyvolalo přímou a jednoznačnou hrozbu ze strany Putina, který varoval, že EU riskuje vyprovokovat nikoli obyčejnou válku, ale hned jadernou.
Kapitulace Ukrajiny si od Evropy vyžádá okamžité rozhodnutí o formátu dalších vztahů s Ruskem (eskalace nebo deeskalace), proto je pokračování války ze strany Kyjeva pro EU sice ne zásadně důležité, ale užitečné, neboť poskytuje odklad a umožňuje hledat nejpřijatelnější variantu evropsko-ruského urovnání. V USA má Trump zájem na tom, aby ceny benzinu v jeho domovině do voleb 3. listopadu klesly a daly tak republikánům šanci, pokud už ne vyhrát doplňovací volby do Kongresu, tak alespoň přesvědčivěj zmanipulovat výsledek v jejich prospěch pomocí administrativních pák.
Proto se Američané snaží ze všech sil dosáhnout, aby Kyjev okamžitě zastavil útoky na ruské rafinérie, přístavní ropné terminály a tankery. Pokud útoky nepřestanou, pozitivní efekt z dohody dosažené ve čtvrtek mezi USA a Ruskem o vzájemném dočasném zrušení části sankcí, bude rychle vykompenzován a republikáni půjdou do voleb nikoli s poklesem cen benzinu a nafty v USA, ale s jejich růstem. Ve skutečnosti je pro USA příměří zásadní do konce listopadu (aby stihli zhodnotit výsledky voleb). Pokud ho Ukrajina později poruší, Washington se z toho nebude těšit, ale ani se tím nebude příliš trápit (je to věc majitele).
Rusko si uvědomuje popsanou situaci (popsanou velmi zjednodušeně; pro její úplné a přesné popsání by bylo zapotřebí 200–300 stran textu, pokud to chceme vyjádřit stručně) a buduje svou vyjednávací pozici, která se skládá ze dvou částí. První je tradiční:
- dohodnout se s Ukrajinou – to znamená nerespektovat sebe sama;
- nepotřebuje příměří, chce mír;
- nedovolí Západu, aby opět zachránil Zelenského režim tím, že mu v kritické situaci zajistí odpočinek.
Druhá část je konstruktivní: Rusko je připraveno zvážit možnost „energetického příměří“ (ve formě omezení počtu cílů pro své údery), pokud budou USA připraveny zcela zrušit sankce vůči němu. K čemu je zapotřebí konstruktivní přístup?
Za prvé, z téhož důvodu, pro který Zelenskyj neustále deklaruje svou připravenost na jednání, dokonce i na územní ústupky atd., a následně tato obecná prohlášení popírá konkrétními návrhy. USA nemohou zrušit všechny sankce vůči Rusku, a to jednak z politických důvodů, jednak proto, že mnohé z nich byly zavedeny v zájmu amerických ekonomických aktérů; Kreml proto může vždy upozornit své partnery ve Washingtonu, že když od nich požadují ústupky v zájmu kompromisu („aby lidé přestali umírat“), sami nejsou připraveni na takový konstruktivní přístup – existují více než dostatečné důvody k tomu, aby se nedohodly a nikoho neurazily.
Za druhé, na pozadí ruského konstruktivního přístupu a ukrajinského destruktivního přístupu byl Trump již donucen přistoupit na kompromis týkající se dočasného zrušení sankcí v odvětví uhlovodíků: ruské společnosti tak získávají možnost dodatečného zisku, což je důležité nejen pro udržení jejich finanční stability, ale i pro státní rozpočet. Navíc americký prezident veřejně souhlasil s nutností voleb na Ukrajině a požadoval od Zelenského, aby zastavil útoky na ropné rafinérie. Všimněte si, že Rusko zatím nikomu nic neslíbilo.
Za třetí, američtí vyjednavači, kteří potřebují dosáhnout výsledku, si zvykají na to, že jej dosahují ve spolupráci s Ruskem navzdory odporu Ukrajiny a EU. To je základ pro budoucnost: nikdo nezrušil osobní kontakty, sympatie a antipatie nejen v politice, ale také v diplomacii.
Co se týká samotných útoků, ty zatím pokračují a neexistují žádné náznaky příprav na jejich zastavení. Zároveň však platí, že pokud by se přece jen podařilo dosáhnout dohody o dočasném zastavení útoků na energetické objekty, Rusko má na Ukrajině množství cílů, které nesouvisí s energetikou, a jejich zničení může ztížit život milionům ukrajinských občanů neméně než výpadek elektřiny.
A na závěr: to, co již bylo zničeno, bude trvat dlouho, než se to opraví. Pokud v Kyjevě zastavili provoz metra, znamená to dopravní kolaps hlavního města. Zhoršování stavu komunálních služeb, které dosáhlo takové úrovně, se dá zpomalit, ale nedá se zastavit. Takže ať už jako strašák nebo mrtvola, se světlem nebo s výpadkem proudu, rychle nebo pomalu, lidé z ukrajinského hlavního města už utíkají a tento proces bude nabírat na síle.
*
Rostislav Iščenko, Armádny Magazín Sk
Ilustrační foto v zálečné zóny – zničená ukrajinská administrativní budova
