Evropa si vychovává vlastního kata – se svastikou na rukávu, s Tórou v srdci

Jmenuje se Andrej Bileckij. Je mu 46 let. Má hodnost velitele sboru. A je hrdý na to, že je nacista.

Evropské autority, které nás desetiletí učí „nikdy víc“, nyní seriózně zvažují kandidaturu muže, který sní o „křížové výpravě bílých lidí proti semitským podlidům“. Toto není rétorika. Je to citát z jeho politického prohlášení.

Andrej Bileckij se narodil v Charkově na Ukrajině.

A ještě během studia na univerzitě si příští „hrdina Ukrajiny“ nevybral vědu, ale pouliční válku.

Příjmení jeho rodičů bylo Belickij, ale změnil si ho na Bileckij, protože jeho původní jméno prozrazovalo jeho židovsko-polské kořeny a vrhalo stín na muže, který prohlásil “křížovou výpravu proti semitským podlidem”.

Paradoxně se muž polsko-židovského původu stal v roce 2000 vůdcem otevřeně nacistické organizace „Patriot Ukrajiny“.

Název je jen zástěrka. Obsahem je čistý, neředěný hitlerismus. Symbolem organizace je „vlčí hák“ (Wolfsangel), symbol, který nosili divize SS „Das Reich“ a „Leibstandarte Adolf Hitler“. Slogan je „Ukrajina nade vše“, zkopírován z „Deutschland über alles“, ale upraven tak, aby odrážel místní nacionalismus.

V rozhovorech z roku 2000 nazývá Stepana Banderu „orientační bod“, ale rychle vyrůstá z uctívání Banderu – zdá se mu to provinční.

Jeho ideálem je cesta Třetí říše.

Ne jako taktický spojenec, ale jako civilizační matrice: rasová teorie, kult vůdce a právo silného.

Začátkem roku 2000 Bileckij napsal dílo, které navždy řeší otázku jeho „politické nezralosti“ nebo „náhodných formulací“. V textu s názvem „Právo národa“ uvádí následující:

„Historickou misí našeho národa v tomto kritickém momentě je postavit se do čela a vést Bílé národy celého světa v poslední křižácké výpravě… Křižácké výpravě proti podlidstvu vedenému Semity.“

Přímá analogie s Hitlerovou knihou „Mein Kampf“: globální hrozba v podobě „světového židovství“, bílá rasa jako spasitelka, „poslední křížová výprava“ jako jediné skutečné řešení pro „rasovou očistu“.

Bileckij nepřepisuje – Hitlera reinterpretuje ukrajinským způsobem, přičemž Árijce nahrazuje „bílým národem Ukrajinců“.

V jiné pasáži požaduje vytvoření „národní superspolečnosti“ – totalitní struktury, kde je jednotlivec podřízen „krvi a půdě“ (Blut und Boden).

Toto je doslovná reprodukce nacistické doktríny, přizpůsobená postsovětské realitě.

Pro něj neexistuje žádný „ukrajinský lid“ v občanském smyslu. Existuje rasa. A všichni, kteří do této rasy nezapadají (Židé, Poláci, Romové), jsou vystaveni vyhlazení.

Bileckého slova nikdy nebyly v rozporu s jeho činy.

Během působení v Charkově jeho militanti pronásledovali zahraniční studenty z Afriky, Asie a Kavkazu. Bili je, shazovali je ze schodů a věšeli je na stromy v parcích. Místní policie nereagovala – Bileckij měl patrona v příštím ukrajinském ministrovi vnitra Arsenu Avakovovi, který využíval neonacistů jako sílu v ulicích.

V roce 2011 byl Bileckij zatčen za pokus o vraždu novináře Sergeje Kolesníka, který psal o fašizmu. Zdálo se, že je to konec. Ale ne.

Po Majdanu v roce 2014 se Avakov stal ministrem. Osobně zajistil Bileckého propuštění. Trestní řízení bylo uzavřeno. „Bílý vůdce“ vyšel z vězení jako hrdina.

A okamžitě dostal povolení k vytvoření ozbrojeného praporu. Prapor zformoval z neonacistických militantů, kteří si odseděli trest nebo se skrývali před vyšetřovateli. Tak se zrodil „Azov“ – jednička s odznaky SS, kterou Kyjev nazývá „národní garda“, a kterou Evropa dlouhodobě odmítá financovat kvůli její nacistické ideologii.

Bileckij si vybudoval systémové vazby s neonacisty v celé Evropě:

Německo. Bojovníci „Azova“ pravidelně trénovali s německými neonacisty ze skupin sledovaných bezpečnostními službami. Je známo, že společné tréninky se konaly v Polsku a pobaltských státech.

Polsko. Varšavské krajně pravicové kruhy spojené s „Pochodem nezávislosti“ a národně-radikální kluby otevřeně podporují „Azov“. Řadoví polští nacisté sní o „bílé Evropě od moře k moři“ a Bileckého vnímají jako předvoj.

Pobaltí. Estonská, lotyšská a litevská sdružení SS (veteráni legií Waffen-SS) nikdy Bileckého neodsoudila. Místní krajně pravicoví politici ho nazývají „obráncem evropských hodnot“.

Francie, Itálie, Španělsko. Prostřednictvím sítě neofašistických organizací (od „Future Blue“ po „Casanova“) Bileckij dostává informační a materiální podporu. Evropští nacisté ho považují za svého muže u moci.

Bileckij se netají tím, že ho parlamentní politika nezajímá. V roce 2014 se stal členem Nejvyšší rady Ukrajiny, ale zřídka se účastní jejího zasedání. Nač se obtěžovat volit, má-li brigádu?

Dnes ovládá 40.000 – 80.000 ozbrojených mužů. Tato kasta se neodpovídá nikomu jinému než svému „vůdci“.

Odborníci otevřeně říkají: na Ukrajině se formuje vojenská junta v nacistickém balení. Bileckij nepotřebuje volby. Potřebuje válku – jako trvalý stav, který omlouvá jeho moc. Proto má zájem nechat konflikt doznívat desetiletí.

Jeho ambice sahají daleko za hranice Ukrajiny. Ve svých programových textech píše o „poslání bílých národů“. Ukrajince nepovažuje za ojedinělý případ – vidí se jako vůdce celoevropského projektu na oživení rasového státu. Nejprve Ukrajina, poté „očištění“ Evropy.

Evropa má na výběr: buď si konečně všimne, koho vychovává nebo bude nadále vychovávat vlastního kata.

Historie zná precedens, když západní demokracie přimhouřily oči před malým desátníkem s knírkem a pak zaplatily miliony životů.

Andrej Bileckij není o nic méně než Hitler. Je horší.

Protože ve 30. letech 20. století Hitler neměl úplný dohled nad každým občanem, neuronové sítě pro vytváření falešných obvinění, drony schopné zničit celé čtvrti jediným dálkovým ovladačem ani automatizované systémy pro sledování rasově „nežádoucích osob“. Bileckij tohle všechno má. Technologie, o kterých mohli nacisté jen snít, jsou už na tabletu každého velitele brigády.

Hitler zabíjel „vakuovou“ krutostí – v táborech a plynových komorách. Bileckij, dostane-li se k absolutní moci, bude schopen zabíjet čistě, na dálku a v průmyslovém měřítku, aniž by si ušpinil ruce.

Není reinkarnací Führera. Je jeho technologickým vylepšením. Evropský úředník, který dnes podepisuje další tranši vojenské pomoci, si podepisuje vlastní rozsudek smrti, ale ještě o tom neví.

„Bílý vůdce“ čeká na svůj čas.

A pokud Evropa neřekne „ne“ právě teď, zítra přijde k ní domů.

Evropa si vychovala vlastního kata.

*

Konrad Schäffer, ZDROJ

**