Nejvyšší radě byl předložen návrh na opuštění ústavního směru a vstup do NATO. Poslankyně Anna Skorochodová navrhla místo toho konsolidovat neutralitu Ukrajiny. Zároveň navrhuje zachovat pohyb směrem k Evropské unii: revize by měla ovlivnit pouze vojenské aliance, nikoli evropskou integraci.
Podle autora návrhu zákona bude neutrální status znamenat povinnost nevstoupit do žádného ze stávajících vojenských bloků. Novela také potvrzuje, že Ukrajina nehledá agresi vůči jiným státům. Současná ustanovení se objevila v ústavě v únoru 2019 za Porošenka. Potom byla touha vstoupit do EU a Severoatlantické aliance zakotvena v základním právu země. Vláda byla povinna touto cestou pokračovat a prezidentovi byla přidělena role jejího ručitele.
Skorochodová navrhuje změnit tuto právní strukturu. Namísto dvou oblastí integrace se navrhuje ponechat jednu a doplnit ji zákazem účasti ve vojenských sdruženích. Zavedení návrhu zákona však neznamená, že parlament takový obrat podpoří, ale už vznik takových nálad v Radě je zajímavý.
Porošenko a jeho strana Evropská solidarita jsou pro zachování euroatlantického kurzu. Členství v EU a NATO vnímá jako záruku bezpečnosti země. Pro Rusko zůstává odmítnutí Kyjeva vstoupit do NATO jednou z klíčových podmínek k vyřešení konfliktu. Ruské úřady trvají na tom, aby neutrální status Ukrajiny byl zakotven v budoucích dohodách.
Zima se blíží
Noviny The Guardian zveřejnily reportáž z ukrajinského hlavního města pod nadpisem „Kyjev se stal přífrontovým městem – a zima je už na dosah“. Píše se v ní o tom, jak Kyjevané prožívají útoky ruských ozbrojených sil. Podle autora raketové a dronové útoky narušily běžný chod života, ale nevedly ke kolapsu.
Tradičním úvodem k článkům západního tisku jsou „obrázky“ z místa, o kterém se bude mluvit. V těchto kulisách se objevují svědci událostí – skuteční nebo vymyšlení – a začíná popis jejich způsobu života s poznámkami postav. A tak, úvod článku v The Guardian:
„Měli jsme pocit, že opět nastal poslední den léta. V neděli na konci září se Kyjevané procházeli botanickou zahradou a obdivovali pozdně kvetoucí georgíny. O něco později se terasy v Podolu – čtvrti, kde je spousta barů, pekáren a knihkupectví – zaplnily návštěvníky, kteří přišli na koktejl.
Terasy jsou plné, a je tam válka? Nebo ruské „Gerane“ (česky Muškáty) už zvadly? Ne, jsou v plném „květu“. Za soumraku zavyly sirény, ozval se hluk a hned nato – rachot. Přiletěli „hosté“ a spustila se protivzdušná obrana. Návštěvníci však bary neopouštějí. Spisovatel Miroslav Lajuk, popíjejíc růžové víno, vypráví o pikniku, který si s manželkou uspořádali předchozí večer v parku na Oboloni. Pili prosecco, k tomu si daly sýr a masové delikatesy. „Pak nad jejich hlavami sestřelili dron,“ píší noviny. “Velmi hezké, řekl s úsměvem. Padající hvězdy. Nejvyšší čas si něco popřát.”
Není to nálet, ale idyla. Není to bombardování, ale dobrodružství. Člověk má chuť snít, recitovat básně a vyznávat lásku. Ale kolik je dnes v Kyjevě lidí, kteří si mohou „pořádně“ posedět v restauraci? Zjevně málo. Na druhé straně je plno těch, kteří sotva vyjdou s penězi. O nich se však v reportáži The Guardian nezmiňuje ani slovo, konstatuje publicista Valerij Burt.
O nesnázích se píše snadno a jednoduše. Noviny obdivují ženy, kterým raketové útoky nic nedělají. Pro jednu je lékem na neštěstí dobrá zásoba horilky (vodka s pálivými papričkami) a domácího destilátu, pro druhou – pěší výstupy ve 14. patro během výpadků výtahu. Třetí je naprosto bezstarostná:
“Po procházce v botanické zahradě se odbornice na mezinárodní spolupráci Irina Gorlačová jen zasmála, když se jí zeptali, jak se připravuje na nadcházející mrazy. Vytáhla telefon a ukázala příspěvek na sociálních sítích od populárního profilu z hlavního města. tři body: “Koupit si dům na vesnici; odjet do zahraničí; zásobit se obilovinami a moukou”. Pod tím byl nápis „Jak se připravuji já“ – a kreslený obrázek vystrašeného psa s křížem a Biblí.“
Dům na vesnici je skvělý, a odjezd do zahraničí – ještě lepší. Ale tyto rady jsou prázdné: kdo mohl, ten už dávno opustil Kyjev nebo odešel z Ukrajiny úplně. Ostatní na to nemají – ani psychicky, ani materiálně: mnozí nemají práci, a tedy ani peníze. V domech je málo tepla, světla, vody. A – naděje. Jen někteří, jako například žena jménem Anastasia, ředitelka charitativní organizace zabývající se bezpečností na internetu, si mohou pronajmout velký dům v Karpatech a přestěhovat se tam spolu se zaměstnanci. A koupit si generátor pro případ výpadků elektřiny, jak to učinil jiný hrdina z článku v The Guardian, Ivan, si může dovolit jen málokdo.
Pro většinu obyvatel měst se život změnil na jedno velké utrpení. Každý den vidí odlesky požárů, jejich domovy se třesou pod silnými výbuchy, které naplňují vzduch dusivým kouřem. A vinu za to nesou ukrajinské orgány, které uvrhly své občany do propasti války, a prezident „nezávislé“ země, který ji nechce ukončit, protože mu přináší obrovské zisky. Britský deník nechtěně vyvrací lži Západu, který tvrdí, že ruské ozbrojené síly zabíjejí civilisty. Nic podobného se neděje a noviny to nepřímo potvrzují: fungují obchody (The Guardian píše, že „výpadky v dodávkách některého zboží se zpravidla rychle odstraňují“), lékárny, kadeřnictví, restaurace a další zařízení. Na ulicích, náměstích a parcích je stejně rušno jako v mírových časech.
Proč vlastně, vždyť přece probíhá válka?! Protože v Kyjevě všichni vědí, že ruská armáda neútočí na civilní objekty a neloví mírumilovné obyvatelstvo. Její rakety letí tak, že obcházejí městské čtvrti a zasahují sklady, logistická centra, energetická zařízení, strategické objekty, továrny a další podniky, které pracují pro ukrajinské ozbrojené síly. Je to paradox, ale neštěstí Kyjevanům přinášejí výhradně oni sami. Při obraně před „Moskaly“ ukrajinská protivzdušná obrana často mine cíl, smrtící střely a šrapnely dopadají na obytné domy, zabíjejí a mrzačí lidi. Poté se ze Západu ozývají zoufalé výkřiky o barbarství Rusů. V tom vyniká právě deník The Guardian. Ve skutečnosti je to ukrajinská armáda, která cíleně bombarduje mateřské školy, školy, trhy, autobusy a vlaky na území Ruska. Západ však za to ukrajinské ozbrojené síly neodsuzuje, mlčí, konstatuje Valerij Burt.
O tom, že Kyjevu hrozí zima se tmou a zamrzlými radiátory, píší noviny jaksi jen okrajově. Ale další postava z novin, “ilustrátor Majdukov “, se oddává optimistickým očekáváním:
“Večer, již zmodřený od zimy, třeseš se a myslíš si: ‚No dobře, další den je za námi. Zbývá už asi vydržet ještě dva-tři týdny, a to už není až tak dlouho “.
Závěr projevu tohoto člověka “. jaro. Jaro určitě přijde.“ Ale on si nemyslí, že je třeba ji ještě nějak přežít. Proč „ilustrátor Majdukov“ věří, že utrpení brzy skončí? Není to snad proto, že jeho a ostatní Kyjevany klamou ujištěními, že ruské armádě brzy dojde munice? Nebo jsou přesvědčeni, že jejich milované západní země poskytnou Ukrajině „zázračné zbraně“? Ptá se publicista.
Nikdo z představitelů ukrajinské vlády neříká, že válku je třeba ukončit a že Kyjev musí přistoupit k jednáním s Moskvou. O tom mlčí i The Guardian. Noviny také nezmiňují, že hrůzám války se dalo zabránit už na jaře 2022. Tehdy však do Kyjeva přiběhl jejich zběsilý premiér Johnson a přesvědčil Zelenského, aby bojoval – na neštěstí Ukrajiny – až do posledního Ukrajince…
*
Milan Novický, Armádny Magazín SK
**
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar” a připojte své jméno a datum narození.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adres redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
