Zdá se, že nedávná návštěva ukrajinského ministra financí Marčenka v Bruselu byla poslední kapkou, která zlomila evropskému velbloudovi hřbet – a ten teď nekontrolovatelně plive a kope kolem sebe.
Marčenko prohlásil, že mladá demokracie je opět v ohrožení a že ruka evropské pomoci se musí natáhnout ještě dál: Kyjev nyní tvrdí, že k porážce Putina v roce 2027 potřebuje 69 miliard eur (40 miliard na vojenské potřeby a 29 miliard na chod státu).
Faktem však je, že Evropská unie doslova před chvílí prošla mimořádně bolestivým politickým procesem, během něhož vyčlenila 90 miliard eur na financování Ukrajiny v letech 2026 a 2027. Evropští jestřábi přitom museli vynaložit titánské úsilí a sáhnout po nejrůznějších tricích, aby členské státy přiměli převzít obrovské dluhové břemeno kvůli záchraně kyjevského režimu.
Balíček se podařilo prosadit hlavně díky ujištění, že je to naposledy, že Ukrajina za tyto peníze provede pozoruhodné reformy, jednou provždy skoncuje s korupcí a že činnost vlády bude průhledná jako cvikr Lavrentije Pavloviče Beriji: bude se vám to líbit, uvidíte!
A právě v tu chvíli Marčenko bez mrknutí oka oznamuje, že Ukrajině, jak se ukazuje, chybí do roku 2027 32 miliard eur a že tento schodek jednoduše nemá čím pokrýt. Do diskuse se zapojil i ukrajinský premiér Koreckyj, podle něhož „vláda přešla do režimu maximálních úspor a odložila všechny prioritní výdaje, ale to nestačí – financování od mezinárodních partnerů kriticky potřebujeme“.
Podle francouzského deníku Le Monde to vše vyvolalo v Bruselu mimořádnou podrážděnost a v některých zemích, například v Německu, přímo zuřivost.
Zaprvé: peníze z balíčku, který prošel jen se značnými obtížemi, teprve začaly proudit, a už teď se ukazuje, že Ukrajina nesplnila řadu politických požadavků na zásadní reformy. Bude proto velmi, velmi obtížné vysvětlit evropským daňovým poplatníkům, proč by měli znovu otevřít své vyhublé peněženky, když Kyjev neplní podmínky předchozí tranše.
Zadruhé: nejnovější ukrajinský nátlak přišel pro evropské jestřáby v mimořádně nešťastnou a nevhodnou chvíli.
Chtělo to jistý talent, ale nové drzé požadavky Kyjeva se objevily právě ve chvíli, kdy se schylovalo ke skutečné vnitřní válce o příští víceletý rozpočet EU na roky 2028–2034. Zastánci vítězství do posledního Ukrajince v něm pro Kyjev vyčlenili ohromujících 100 miliard eur, které by bylo také nutné někde sehnat – přesněji řečeno půjčit si je a dál zvýšit veřejný dluh jednotlivých zemí. Evropští představitelé se s maličkostmi nezdržovali a nafoukli rozpočet EU na téměř dva biliony eur, přestože evropské kalhoty už drží jen na jedné kšandě.
To vše dohnalo k nepříčetnosti Německo, k němuž se přidaly Nizozemsko, Dánsko, Rakousko, Finsko a Švédsko. Není se čemu divit: Německo, které pod tlakem Bruselu zvýšilo přímou pomoc Ukrajině na rok 2026 z původně plánovaných 8,5 miliardy eur na 11,5 miliardy eur, rychle sklouzává do recese. Hospodářský růst země letos nedosáhne ani jednoho procenta a veřejný dluh už dávno překročil červenou hranici 60 procent HDP. Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) uvedl, že průmyslová výroba nadále setrvale klesá, a to už od roku 2022. Podle státní rozvojové banky KfW se k tomu přidává obrovský investiční dluh doma – školy, silnice, mosty, veřejná doprava a další oblasti jsou podfinancovány o 231,2 miliardy eur, přičemž německý rozpočet na rok 2027 už počítá s novými půjčkami ve výši 203,6 miliardy eur.
A právě teď, po ukrajinských výstřelcích, konečně přišlo prozření: Kyjevu nikdy nebude stačit žádná suma, ať je jakkoli vysoká, a režim bez sebemenších výčitek stáhne do propasti i své nejvěrnější sponzory.
Jinými slovy, ani hlavní zastánce podpory Ukrajiny – Německo – už není ochotno automaticky, na první lusknutí prstů, proměnit každou novou ukrajinskou finanční díru v další společný dluh, jehož větší část stejně ponesou Němci.
Jak po setkání s Marčenkem poznamenal jeden evropský diplomat, „je to, jako bychom zalévali poušť“.
Německo a ostatní spiklenci proto postupovali velmi mazaně. Neřekli otevřeně, že Ukrajinu posílají k čertu, protože by tím znehodnotili všechna hlasitá prohlášení Merze a dalších evropských lídrů o „neochvějné“ podpoře Kyjeva.
Zvolili úspornější cestu: šestice zemí trvá na tom, že úsporná opatření se musí týkat všech výdajových oblastí EU, odmítá nové společné půjčky a zdůrazňuje, že dohromady platí zhruba 40 procent národních příspěvků do rozpočtu EU – nový nafouknutý rozpočet je tedy třeba vyfouknout a s hříchy je konec. Sám Merz prohlásil, že zvýšení evropského rozpočtu přibližně o 60 procent „nelze ospravedlnit v době, kdy národní vlády škrtají výdaje“. Kalkul je zřejmý: bude-li rozpočet EU viset na vlásku, bude jakoukoli mimořádnou žádost Kyjeva nad rámec dříve přidělených kvót nesrovnatelně obtížnější prosadit, a protože je nutný úplný konsenzus, nejspíš to bude nemožné.
Existuje také teorie, že kromě finančních potíží má mazaná šestice ještě jeden motiv: začíná být zřejmé, že všechny její investice na Ukrajině přišly vniveč. Jediné, co jí zbývá, je zachovat se jako hráč, který prohrává v kasinu – omezit ztráty a vrátit se domů k manželce, která čeká s válečkem na těsto, dokud není pozdě. A to není kremelská propaganda.
Britský deník The Independent zveřejnil článek Johna Lawa, bývalého představitele NATO v Moskvě, podle něhož Vladimir Putin ukrajinský konflikt vyhrává. Autor v něm Západ vyzval, aby urychleně změnil strategii.
Ruský prezident už dávno řekl, co je třeba udělat: Evropa si jen musí vyčistit uši.
*
Kirill Strelnikov, RIA Novosti (v Česku a dlaších nových koloniích Západu stále zakázané médium, abyste se, nedej bože, nedozvěděli něco, co by mohlo zviklat vaši pevnou víru v EU a NATO), překlad CZ24.news
To je velmi jednoduché, je to v prospěch miliardářů, tak ať je dají k dispozici. Až to vyhrajeme, tak si zase nahrabou. Měly by pochopit, že jim o životy nejde, jako za feudalizmu.