Na četná přání dnes hodnocení ukrajinské útočné operace Vivaldi:

(1) Včera ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyhlásil, že v rámci útočné operace Vivaldi jeho vojska od jejího zahájení v září až do včerejšího 3. dne října de-okupovala až 140km2, a zneškodnila desítky tisíc Rusů. Kolik Rusů Kyjevská Soldateska při operaci Vivaldi skutečně zneškodnila, dnes řešit nebudeme. Zelenského číslo je však opět z říše opiátových snů, a nikoli z reality.

Není ani důležité, že včera Zelenskyj “zmenšil” osvobozené území při operaci Vivaldi z 532 km², jak se Ukrajinci chvástali 26. září na pouhých až 140 km².  Zmenšovat ukrajinské úspěchy sice není Zelenského zvykem. Leč realita je zřejmě, už až příliš zřejmá.

Důležité je, co Ukrajinci svou operací Vivaldi sledují. A proč jim to Rusové dosáhnout, částečně umožňují.

(2) Ukrajinci operací sledují cíl, získat hmatatelný úspěch, který by mohli prodat do médií, a tak ukrajinské většinové společnosti. Protože ta začíná pod ruskými údery ztrácet svůj válečný entusiasmus.

Cílem je, pomocí tohoto hmatatelného malého úspěchu dosaženého bez děsivého krveprolití tak typického pro předchozího nejvyššího válečníka Soldatesky generála Syrského, vytvořit obraz nové “chytré” ukrajinské armády, která bude bojovat “roboty”, a porážet hloupé “Rusáky” bez vlastních signifikantních lidských ztrát.

Tento cíl je zcela zřejmý už z oslavného článku o “chytré operaci Vivaldi”, který už 23. září publikoval v ukrajinském mainstreamu plukovník Rodion Kudrjašov, zástupce velitele 3. “azovského” armádního sboru vojsk Soldatesky. (Článek je dlouhý. A jde vlastně o operaci PSYOPS, v duchu, jak jsem zkráceně popsal o odstavec výše. Článek je na konci analýzy v celém znění, pro fajnšmekry, kteří chtějí pochopit více o vlivových operacích ve válkách zaměřených na vlastní obyvatelstvo, a obyvatelstvo kýžených spojenců.) Nic totiž takového, jako je “chytrá” válka bez vlastních ztrát, neexistuje, a ještě dlouho existovat nebude, vyloučíme-li války vojensko-technologických velmocí proti jakýmsi Křovákům.

V operaci PSYOPS na propagaci “chytré” ofenzívy Vivaldi, pokračoval po plukovníkovi Kudrjašovovi 30. září i sám Zelenskyj. Navštívil podzemní velitelství, podle Kremlu nechvalně známého banderovce, generála Andrije Biletskyj, velitele III. azovského sboru, a chválil ho, že při operaci Vivaldi, chytře a bez vlastních ztrát, osvobodil od začátku ofenzívy Vivaldi 176 km², a zlikvidoval 5000 ozbrojených Rusáků, a 250 jich vzal v plen. Povšimněte si – 23. září bylo při operaci Vivaldi osvobozeno 532km2, 23. září už jen 176 km², a včera už dokonce jen “až 140 km²”. (Video ze Zelenského návštěvy u nácků AZOV zde, a koukněte na fotografie a odznaky na nástěnce cti, a portrét vlevo od ní. To stojí zato.)

Foto z návštěvy Zelenského u III. sboru Azov 30. září. Zelenskyj ten den nadělil 20 řádů Bohdana Chmelnického za “úspěšnou” operaci Vivaldi.

Story o úspěšné operaci Vivaldi pokračují neustále. Včera zveřejnili Ukrajinci krátké video, jak se bojovníci III. sboru Azov vzorně lékařsky starají o ruské zajatce získané v operaci Vivaldi. Vzorně se starat o ruské zajatce je docela novinka, ještě loni bylo zvykem řady operátorů ukrajinských dronů se chlubit dobíjením zraněných Rusů, což je trestný čin. Ukrajinci se ze všech sil nyní snaží Ukrajincům představit III. sbor Azov jako “chytrou” a “milou” a “vzornou” a “úspěšnou” jednotku, a nalákat je, aby do ní dobrovolně vstoupili. (Viz zde jejich www a Telegramový kanál.)

Když se “Azovci” začnou náhle slušně chovat k “Rusákům”, a doslova najednou dodržují každou literu zákonů civilizované války, a ještě se tím chlubí, vyvstává dramatická otázka – proč?

Putin trvá na neutralizaci Ukrajiny, drastickém snížení její armády, a denacifikaci. A z těchto svých cílů nehodlá ustoupit.

Až se tyto otázky začnou vážně probírat na mírové konferenci. Respektive, až se začne vážně jednat, jak budou konkrétně naplněny. Hodlá Kyjevská soldateska tuto svou současnou pečlivě vybranou elitu své armády, tedy důkladně vycvičené, a válkou kované nacionalisty a banderovce, zuřivě bránit před jejich demobilizací, jak bude Rusko na mírové konferenci tvrdě vymáhat.

Protože k uzavření míru v duchu Putinových podmínek bude Soldateska nakonec donucena tlakem svého obyvatelstva, bude důležité, aby toto obyvatelstvo hledělo na tyto “úspěšné válečné hrdiny proslavené operací Vivaldi” jako na ukrajinské vlastence, a nikoli jako na ukrajinské nacionalisty a banderovce, kvůli nimž drasticky zchudlo, a bylo vtaženo do předem prohrané války s děsivými lidskými ztrátami, Soldateskou násilím zmobilizovaných nebožáků.

A může tak nastat situace, že Putin bude mít mír na dosah škrtu perem. Ovšem bude pro jeho uzavření muset přetrpět jedinou podmínku – aby malá ukrajinská armáda byla tvořena “polidštěnými banderovci”, tedy hrdiny z operace Vivaldi. Protože ti zajistí přetrvávání vypjatého ukrajinského nacionalismu v tamní poválečné armádě i po uzavření míru, a budou tak zárukou, že nová malá ukrajinská armáda se rozhodně v několika poválečných letech nestane hlavní ruskou pátou kolonou na Ukrajině. A naplnění tohoto konkrétního ukrajinského mírového cíle, je zřejmě nejdůležitější záměr současné operace Vivaldi.

(3) Proč Rusové operaci Vivaldi umožnili?

Úmyslně dnes nebudu rozebírat scénář, zda Putin na ukrajinskou hru Vivaldi při mírových jednáních přistoupí. To rozeberu tuto středu u Petra hájka na TV Protiproud na konci pořadu. Věnovat se ale primárně budeme potenciálnímu konfliktu Ruska proti EUNATO o Kaliningrad, a rostoucí hrozbou rozpoutání krátké jaderné války válečnými fanatiky Bruselského komisariátu proti Rusku.

Rusové však krom toho mají vážný vojenský operační smyl, aby tuto ukrajinskou operaci Vivaldi umožnili. A ten dnes vysvětlím podrobně.

Na této první schématické mapě vidíte (1) červenou linii = původní ruská postavení před operací Vivaldi. (2) oranžovou linii = současná ruská postavení po operaci Vivaldi. (3) černou šipku = jedinou ukrajinskou zásobovací trasu uskupení bránícího aglomeraci Slovjansk-Kramatorsk. (4) žlutou šipku = jediný náletový směr ruských FPV a optických dronů, odkud bylo možné tuto černou ukrajinskou logistickou tepnu napadat. A v textu analýzy se dočtete, jaký to má pro Rusy geniální smysl, že se dobrovolně stáhli na oranžovou linii.

Rusko mohlo několik měsíců letošního roku z prostoru mezi červenou a oranžovou linií, kterou jsem označil do mapy nad tímto odstavcem, vypouštět své taktické zabijácké optické a FPV rádiové drony, a napadat jimi veškeré ukrajinské zásobování aglomerace Slovjansk-Kramatorsk. Rovněž tak mohlo z jižní části tohoto prostoru svými taktickými zabijáckými drony útočit na města Slovjansk i Kramatorsk. Teď o tuto možnost přišlo, a zdálo by se, že Ukrajinci dosáhli značného úspěchu, že Rusy z tohoto prostoru vyhnali. Leč ve válce není nikdy nic tak jednoduché, jak se zdá, a opak je pravdou.

Do této druhé mapy jsem domaloval vysvětlení, proč Rusové vyklidili prostor, který Ukrajinci osvobodili při nynější operaci Vivaldi. Vysvětleno podrobně v dalším textu v analýze.

Operačním důvodem, proč Rusové letos na jaře dobyli a celé léto udržovali ve své moci prostor mezi červenou a oranžovou linií na 1. schématické mapě, bylo, že z něj vypouštěli své taktické zabijácké drony proti ukrajinskému zásobování aglomerace Slovjansk-Kramatorsk, a proti vojskům Soldatesky bránícím Konstantinivku. Jakmile však koncem léta Rusové dobyli Konstantinivku (v zeleném kole na 2. mapě), a oblast v modrém kole na 2. mapě, mohou už jejich zabijácké drony poprvé vylétat i z těchto prostorů, (zase žluté šipky), a ničit tak ukrajinskou logistiku ve Slovjansku i v Kramatorsku, (zase černá šipka). A to před tím z těchto prostorů nemohly, protože ještě nebyly “osvobozené”.

Prostor mezi červenou a oranžovou linií na 1. mapě, který Ukrajinci v září a říjnu při operaci Vivaldi osvobodili, byl tak pro Rusy už v září a říjnu operačně zcela zbytečný, protože jeho operační důležitost převzaly oba nově dobyté prostory, (modrý a zelený), vyznačené na druhé mapě. A bránit tento “už zcela zbytečný” prostor vyznačený na 1. schématické mapě náhle absolutně postrádalo jakýkoli smysl.

V analýze MAP 2714 jsem navíc popsal možný ruský “manévr uvolněnými silami 25. nebo 20. armády” pro důležitou útočnou operaci, který ukrajinská operace Vivaldi umožňuje, a který už byl několikrát podobným způsobem těmito armádami úspěšně proveden.

Putin, jak jsem už rozebíral, Ukrajince k provedení operace Vivaldi, z Kyrgyzstánu, kde byl na summitu, doslova vyprovokoval. A provokoval opět ve dvojici s generálem Kuzovlevem. A to už zde bylo dvakrát. A skončilo to vždy úspěšnou ruskou pastí. Ovšem existuje i třetí úspěšná ruská provokace Ukrajinců k jejich “úspěšné” ofenzívě.

Ukrajinci díky USA a dalším západním spojencům vidí přes satelity “hustotu” nebo “řídkost” ruské obrany. V létě 2022 Rusové záměrně rozředili svoji obranu v charkovské oblasti, a Američané záměrně Ukrajince na tuto ruskou slabost upozornili. Výsledkem tajné spolupráce obou supervelmocí tehdy bylo, že Ukrajinci přestali zuřivě útočit na ruské výsadkáře bránící se na západním břehu Dněpru mezi bývalou Kachovskou přehradou a Chersonem, a rychle se přemístili k Charkovu, a provedli svou slavnou osvobozovací ofenzívu. Leč jejím konečným důsledkem byla Putinova mobilizace, a úspěšné stažení Teplinského výsadkářů na východní břeh Dněpru.

Kdyby však tehdy Ukrajinci Teplinského výsadkáře nahnali do Dněpru, a utopili, a před tímto úspěchem už bezprostředně stáli, Putinova mobilizace by proběhla stejně, leč by byla násobně větší. A hlavně Rusové tehdy USA různými kanály sdělovali, že v případě krvavé koupele Teplinského výsadkářů v Dněpru, použijí jaderné zbraně.

Současná operace Vivaldi je Ukrajinci organizačně dobře sehrané obsazování území, která Rusové opět podivně organizovaně vyklízejí. Jakmile operace Vivaldi proběhla a dosáhla hranic, které jí Rusové ve svých vlastních plánech přisoudili, začali Rusové masivně ničit ukrajinské internetové společnosti, a dokonce podivně vzplály polské internetové uzly zajišťující ukrajinskou datovou komunikaci se systémem Starlink. Rusové tedy už najednou nechtějí, aby Ukrajinci tak dobře viděli, kde si ředí obranu, a nebo hustí síly na útok.

Rusové umně sérií několika akcí a opatření nalákali nejelitnější současnou ukrajinskou armádní skupinu III. armádní sbor k útoku “Vivaldi” do prostoru, který zcela pozbyl operační důležitosti, a ze kterého nemohou Ukrajinci kamkoli dále pronikat, aby to Rusko ohrozilo, protože k tomu prostě nemají dostatečné síly. Výsledkem je, že elitní III. ukrajinský sbor je nyní v prostoru, který svým významem náleží jednomu z nejslabších ukrajinských sborů. A není tak na směru, kde jsou nejtvrdší boje.

Podívejme se na mapu směru na Záporoží, a bude hned jasněji:

Do 3. mapy jsem opět domaloval (1) žluté kolečko, (2) dvě zelená kolečka, a (3) bílou šipku. Jejich význam vysvětlím v analýze níže.

V prostoru označeném žlutým kolečkem se ukrajinskému generálovi Syrskému podařilo od loňského podzimu do letošního jara zahnat ruské Teplinského výsadkáře o desítku kilometrů zpět. Bylo to nejkrásnější ukrajinská ofenzíva za celou dobu války, a Ukrajinci v ní konečně útočili v místě, kde mají výhodu velkého města v zádech, ze kterého mohou vypouštět masu dronů, a Rusové musí bojovat v holé stepi, a nemají žádné velké pevné městské budovy, aby se v nich mohli skrývat.

A opět jako v roce 2022, Rusové zředili obranu v prostoru, který ztratil operační význam, a Ukrajinci k němu přemístili své hlavní jednotky dronů, a zahájili do něj pozemní operaci Vivaldi. A Teplinského výsadkáři se na Záporoží “nadechli”, protože Ukrajinci tam zředili své jednotky dronů, které proti nim útočili, a dostali posily, (odkud asi?), a jak vidíte za pouhých 14 dní “osvobodili” všechna území, odkud je předtím za půlroku generál Syrskyj vyhnal.

Teď se podívejte na zelená kolečka na předchozí mapě. Tam Teplinského nové jednotky, které koncem srpna dostal i s náležitým kontingentem zabijáckých dronů, za posledních 14 dní zcela ovládly nové operačně mimořádně důležité prostory. Rusové tak už ovládají nejen Malou Tokamačku, ale už i město Orechov, poslední ukrajinskou baštu a logistickou základnu před Záporožím. Místa odkud generál Zalužnyj vedl v roce 2023 svoji marnou ofenzívu na Krym.

A  teď se podívejte na bílou šipku na předchozí mapě. Jak vidíte míří podél šňůry velkých vesnic, která se táhne až do Záporoží. A tudy vede přístupová cesta do Záporoží, protože současná válka, respektive poměr sil v ní, určuje, že dostatčně silný útočník musí postupovat kupředu jedině přes městskou a vesnickou zástavbu, protože postup přes otevřený terén je i pro něj díky dronům sebevražednou mísí s malou šancí na úspěch.

Na této mapě vidíte záznam konce elitního ukrajinského pilota Migu-29 kapitána Mambeta Maratova. Ten dostal za úkol svrhnout klouzavé bomby na ruské jednotky ve městě Orechov, o něž se právě bojovalo, ale číhal na něj ruský SU-35, a při pokusu mu uniknout přeletem přes Záporoží ho sestřelil raketou R-37M. Tento duel ruských a ukrajinských stíhaček v prostoru jižně od Záporoží je signifikantní. Ruské SU-34 pravidelně beztrestně bombardují klouzavými bombami nejen Záporoží, ale ukrajinská vojska vzdorující Teplinského výsadkářům před Záporožím a u Orechova. Kdežto, jakmile se o něco podobného pokusili Ukrajinci, šel jejich elitní pilot na věčnost. Proto Rusové mohou úspěšně postupovat městskou zástavbou, a Ukrajinci nedokáží žádné město dobýt. Protože Rusové bombami ničí domy i s Ukrajinci, kdežto Ukrajinci k tomu nemají prostředky.

Zářiové ruské nálety na Dněpropetrovsk i Záporoží prováděné ruskými SU-34 jsem popsal na mapách v analýze MAP 2714. Můžete srovnat. Co Rusové mohou neustále, Ukrajinci nemohou vůbec. 

Příloha:  Rodion Kudrjašov – Když se management stane zbraní: Ponaučení z Operace Vivaldi

Plukovník Rodion Kudrjašov, zástupce velitele 3. armádního sboru ukrajinských pozemních sil

Ve válce útočné jednotky znovu dobývají území, ale příležitost k tomu se vytváří dlouho před prvním krokem. Operace Vivaldi byla jasným příkladem: než Třetí armádní sbor začal osvobozovat kilometry ukrajinského území, trvalo měsíce restrukturalizace správy, změna velitelů, reorganizace jednotek a integrace rozvědky, dronů, logistiky a velitelství do jednoho systému. Hlavní výsledek operace Vivaldi proto nespočívá jen v geografických změnách, ale také ve vnitřních transformacích samotného bojového systému.

Když se dnes mluví o operaci Vivaldi, nejčastěji se zmiňují čísla: počet osvobozených vesnic, čtvereční kilometry neobsazeného území nebo tisíce zničených okupantů.

To je důležitý výsledek. Ale pro mě, jako vojáka, je tu ještě něco neméně důležitého: co této operaci předcházelo a proč se taktika, která Rusům donedávna umožňovala infiltrovat naše pozice a vytvářet vážné problémy v týlu, v určitém okamžiku začala obracet proti nim.

Hlavním imperativem je toto: ofenzíva nezačíná, když je pěchota rozkazována k postupu. Začíná mnohem dříve: s velitelstvím, veliteli, výcvikem štábů, logistikou, zpravodajstvím, bezpilotními systémy, podporou a desítkami dalších rozhodnutí, z nichž většina se nikdy nedostane na titulní stránky novin.

K Operaci Vivaldi jsme šli přes šest měsíců. A tato cesta je podle mého názoru dnes důležitější než jasná šipka na mapě.

Nejdříve jsme potřebovali stabilizovat frontu.

Když sbor vstoupil do oblasti odpovědnosti, naším prvním úkolem bylo neútočit. Museli jsme zastavit zhoršování situace a stabilizovat frontovou linii.

Nepřítel se tlačil vpřed, bitevní formace v některých oblastech ztrácely svou integritu a Rusové aktivně používali infiltrační taktiku: malé skupiny se prodíraly mezi pozicemi, hromadily se v týlu, vytvářely hrozbu pro logistiku a postupně narušovaly obrannou linii.
Do června se nám podařilo stabilizovat frontu v pásmu táhnoucím se od Borovojské po Lyman a eliminovat nepřátelské infiltrační zóny. To zní méně působivě než slovo „ofenzíva“, ale bez něj žádná ofenzíva neexistuje.

Je nemožné plánovat složitou operaci, pokud nevíte, kde bude zítra fronta. Je nemožné budovat síly, pokud je logistika neustále ohrožena. A je nemožné vytvořit útočnou skupinu, pokud jsou jednotky neustále nuceny zastavovat další postup.

První etapa „Vivaldiho“ tedy nespočívala v postupu vpřed, ale ve vytváření nezbytných podmínek pro to, aby byl tento pokrok možný.

Druhou složkou jsou lidé, kteří rozhodují.

Po vytvoření 3. armádního sboru jsme upravili systém řízení podřízených jednotek. Některé brigády se k sboru připojily po intenzivních bojích, se ztrátami, personálními problémy a především se silně sníženou důvěrou ve velení.

Andrij Biletskyj poté formuloval jednu z klíčových zásad: velitel musí být zodpovědný za celý cyklus, od výcviku vojáka až po výsledek na bojišti. To v některých případech znamenalo změnu velitele, v jiných restrukturalizaci velitelství a v dalších posílení hierarchie seržantů. Někdy jsme museli vytvářet procesy prakticky od nuly – procesy, které na papíře vypadaly, že fungují už dlouho.

To je zásadní otázka, protože samotná pozice z člověka nedělá efektivního velitele. Moderní velitel musí pracovat s masivním tokem informací, rychle se rozhodovat, rozumět možnostem bezpilotních systémů, logistiky, zpravodajství a souvisejících jednotek a zároveň nebrzdit iniciativu na nižších úrovních nekonečným schvalováním.

Armáda, v níž jakékoli rozhodnutí trvá hodiny, je poražena armádou, která tento proces provede během několika minut.

Proto pro nás změna manažerské kultury nebyla jen personální reformou kvůli reformě samotné. Byla to také příprava na bojiště.

Moderní operace se již neomezuje pouze na útok útočnými letadly.

Třetí složkou je změna samotné myšlenky útočné operace.

Mnozí mají stále poměrně zjednodušenou představu: velké množství vojáků, obrněná vozidla a postup. Moderní bojiště ale funguje jinak.

Než se voják může posunout byť jen o několik set metrů, je třeba udělat mnohem více: musíme najít nepřítele, pochopit jeho logiku, zbavit ho možnosti normálně pozorovat naše akce, zaútočit na jeho logistiku, zničit drony, omezit pohyb záloh a teprve poté vytvořit podmínky pro akce útočných skupin.

V rámci operace Vivaldi jednotky bezpilotních systémů sboru pracovaly na ruské logistice. Po útocích na ropovod a skladovací zařízení musel nepřítel změnit trasy dodávek paliva a maziv.

Zároveň se operace zúčastnily brigády armádního sboru, průzkumné a bezpilotní letouny a také další síly ze Státní bezpečnostní služby (SSO), Státní stráže Ukrajiny (GUR) a Státní pohraniční stráže Ukrajiny. Pro boj s infiltrací bylo zřízeno společné velitelství, které koordinuje speciální a průzkumné jednotky na taktické úrovni v rámci jednotného plánu.
Podle mého názoru je to jedna z hlavních charakteristik moderního válčení. Nejde o deset silných jednotek, které dobře bojují jednotlivě, ale o deset různých prvků, které v příhodnou chvíli začnou fungovat jako jeden systém.

Výhoda se nevytváří pouze kvantitou.

Rusko má větší populaci, více zdrojů a mnohem větší průmyslovou základnu. Model „jednotka proti jednotce“ pro Ukrajinu proto nemůže být dlouhodobou strategií. Naše cesta je jiná: jednotný ukrajinský zdroj musí přinést větší výsledek.

Velitel armádního sboru Biletsky nám svěřil jasný úkol: technologie musí kompenzovat ruskou převahu ve zdrojích. Podle jeho hodnocení drony již nyní způsobují nepříteli značnou část škod a dalším důležitým krokem by měly být pozemní robotické systémy. Armádní sbor dostal také za úkol postupně převést některé funkce frontové linie na robotické systémy.

Ale neomezujeme všechno jen na technologie: ani deset tisíc dronů samo o sobě nevytvoří výhodu. Dron musí být ve správný čas na správném místě, operátor musí cíl lokalizovat, zpravodajské služby musí neprodleně předat informace, prostředky ničení musí být naplánovány a velitelství musí pochopit, jak tento konkrétní incident zapadá do celkového plánu.

Technologická výhoda tedy ve skutečnosti začíná manažerskou výhodou.

Velitel nesmí systém zpomalovat.

Hodně mluvíme o zkrácení útočného řetězce, tedy řetězce, který vede od detekce cíle až po jeho neutralizaci. Existuje však ještě jeden cyklus, neméně důležitý: „problém – řešení – akce“.

Pokud nižší velitel vycítí změnu situace, ale musí projít pěti úrovněmi koordinace, aby mohl reagovat, nepřítel by mohl být rychlejší. Někdy znamená pár minut mnohem víc než dodatečná jednotka techniky nebo záložní jednotka.

Agilita v managementu proto není sofistikovaný termín z vojenské příručky. Měří se velmi jednoduše: kolik času uplyne mezi objevením se problému a jeho vyřešením.
Jednotka proto investovala nejen do vybavení, ale také do seržantů, důstojníků, výcviku personálu, výměny zkušeností, organizace zpravodajských služeb a plánování. Osvědčené postupy musí přestat být výhradní znalostí konkrétní brigády nebo velitele a stát se nedílnou součástí systému.
To může znít méně vzrušující než historky o náletech, ale budoucnost armády je často rozhodována právě tímto druhem věcí.

Proto, když se mě lidé ptají, co je Operace Vivaldi, nesnižoval bych to jen na počet osvobozených kilometrů čtverečních.

Pro mě je „Vivaldi“ především sled rozhodnutí.

Bylo nutné stabilizovat frontovou linii, zastavit infiltraci, restrukturalizovat administrativu, jmenovat velitele schopné rozhodovat, formovat nové týmy, znovu sestavit jednotky, zavést systém sledování a útoku, zabezpečit frontovou linii, hromadit munici, drony a další zdroje, porozumět nepříteli a naplánovat další krok ještě před dokončením předchozího.

Jen tak jsme mohli postoupit. Proto operace vyžadovala měsíce příprav. A proto se její výsledek neomezoval jen na kilometry na mapě. Mnohem důležitější byla změna rolí: přestat neustále reagovat na akce nepřítele a donutit ho reagovat na ty naše. Ve válce se tomu říká „převzetí iniciativy“.

Jednoduše řečeno: začínáme získávat půdu pod nohama poté, co se naučíme získávat čas: čas, který uplyne od identifikace problému k jeho řešení, od jeho řešení k přijetí opatření, od identifikace cíle k jeho zničení.

Potřebujeme systém, ne výjimky.

Ve Třetím armádním sboru žádná magie neexistuje. Jsou tu lidé, zkušenosti, technologie, chyby, analýza těchto chyb a neustálá snaha adaptovat se rychleji než nepřítel. A právě zde podle mého názoru začíná nejdůležitější konverzace o „Vivaldim“. Nejde o to, zda lze tuto operaci mechanicky zopakovat v jiném sektoru fronty; takto válčení nefunguje. Jiný terén, jiný nepřítel, jiná logistika a jiná rovnováha sil budou vyžadovat jiná řešení.

Není třeba rozšiřovat samotnou operaci, ale kapacitu pro vytváření takových operací.

To znamená kulturu vedení, kde:

• Kompetence je důležitější než formální seniorita;

• silný sbor seržantů;

• velitelství schopné plánovat, nikoli pouze předávat rozkazy;

• technologie integrované do jednoho systému;

• Logistika plánovaná jako nedílná součást bitvy, nikoli jako podpůrná funkce.

A možná nejdůležitější je prostředí, kde si po každé akci, ať už úspěšné, či neúspěšné, položíme jednoduchou otázku: co z této zkušenosti posílí celý systém zítra?

V červnu, když jsme bilancovali první rok experimentu s armádními sbory, jsme si položili hlavní otázku: dokáže ukrajinská armáda porazit nepřítele díky větší efektivitě v řízení a využívání zdrojů?

„Vivaldi“ na to nabízí praktickou odpověď: alespoň v samostatné části přední strany tento model již prokázal své schopnosti.

Ale vítězství v bitvě neznamená vítězství ve válce. Nepřítel se také učí, mění taktiku, hledá slabiny a snaží se přizpůsobit to, co mu vyhovuje.

Naším úkolem je proto rychleji postupovat, a to nejen fyzicky, ale i ve schopnosti pozorovat, přemýšlet, rozhodovat se a realizovat akce, které přinášejí výsledky. A udělat vše pro to, aby za každý kilometr postupu na ukrajinském území naši vojáci zaplatili co nejnižší cenu. Děkuji každému vojákovi, seržantu a důstojníkovi 3. armádního sboru, stejně jako všem jednotkám, které s námi pracovaly a nadále pracují.

Vivaldiho opera „Vivaldi“ má čtyři sezóny. Doposud byla veřejně uvedena pouze část tohoto díla. Ukrajinci dnes potřebují častěji slyšet dobrou hudbu. A naším úkolem je zajistit, aby po ukrajinském „Vivaldim“ ruská armáda slyšela Mozartovo „Requiem“ stále častěji.

(Konec originálního textu náčelníka III. sboru ukrajinské armády AZOV, plukovníka Rodiona Kudrašova.)

*

Michael Svatoš, MaP-2720