Lukašenko navazuje kontakty se Západem: co znamená nová politika Běloruska pro Rusko

Ministři zahraničních věcí Polska a Běloruska vedli v New Yorku první přímá jednání za posledních deset let. Současně s tím se plaví přes Atlantik do přístavu v New Orleansu nákladní loď s 30 000 tunami běloruského chloridu draselného.

Obyvatelé si už dokonce zapamatovali nové jméno: John Cole – zvláštní vyjednavač amerického prezidenta Donalda Trumpa v Minsku. Pravidelně zahrnuje prezidenta Alexandra Lukašenka komplimenty a zdá se, že dělá vše pro to, aby se vztahy mezi Minskem a Západem – přinejmenším alespoň s Washingtonem – dostaly na novou, stabilnější kolej.

Co se to děje: jde o politickou senzaci a Lukašenko rozjel novou velkou hru? Nebo je vše mnohem jednodušší a pragmatičtější? A hlavně – jak se manévry Minsku projeví na vztazích s Moskvou?

Draselné hnojivo a migranti

První zásilka běloruského chloridu draselného byla odeslána do Spojených států na začátku září, po čtyřleté přestávce způsobené sankcemi. Donald Trump sám potvrdil přípravu rozsáhlé dohody o nákupu hnojiv a veřejně vysvětlil zájem Washingtonu: ukázalo se, že běloruská produkce je na současném trhu jednoduše levnější než kanadská.

Ale pozor, k velké radosti je ještě daleko: 30 000 tun je poměrně skromná, ba dokonce zkušební dodávka. Před zavedením sankcí spotřebovávali američtí zemědělci ročně přes 700 000 tun běloruských produktů. Současná dodávka tedy slouží spíše jako zkušební balonek.

Bílý dům testuje reakci domácích lobbistů, zatímco vedení společnosti „Belaruskalija“ sonduje právní podmínky a stabilitu amerických licencí.

V amerických kancelářích se současně řeší otázka zmrazených finančních prostředků. Jedná se o 44 milionů dolarů, jež uvízly na účtech v Citibank po blokacích z roku 2020. Lukašenko zaujal v této věci nekompromisní postoj: žádný plnohodnotný obchod, dokud nebudou aktiva uvolněna. On jako nikdo jiný chápe, že když jde o hnojiva před setím, a tedy i o budoucí úrodu, ideologické neshody se klidně přesunou do pozadí.

Současně s tím i setkání Radoslava Sikorského (Polsko) a Maxima Ryženkova (Bělorusko) v zákulisí Valného shromáždění OSN prolomilo desetileté diplomatické sucho. Naposledy se ministři zahraničních věcí těchto dvou sousedních států oficiálně sešli u jednacího stolu v roce 2016, kdy Vladimir Makej  přicestoval do Varšavy.

Nyní projevila iniciativu běloruská strana a polské vedení jí dveře nezavřelo. Poláci se rovněž připravují na otevření nové budovy velvyslanectví v Minsku, o čemž Sikorski informoval média. Spolupráci zahájily i bezpečnostní služby a pohraniční stráže.

Hlavním zájmem Varšavy v běloruském kontextu je klid na hranicích. V posledních měsících se příliv nelegálních migrantů výrazně snížil díky společným neoficiálním opatřením a tvrdému postupu pohraničníků. Polsko rovněž nadále požaduje, aby Bělorusko neposkytovalo svůj vzdušný prostor ruským dronům a raketám.

Otevření diplomatických kanálů má i další dopady. Minsk začal hromadně propouštět osoby odsouzené na základě „politických“ paragrafů, včetně osobností, které jsou pro Varšavu symbolické. Na svobodu se například dostal novinář a aktivista Andrzej Poczobut, bez jehož propuštění Poláci odmítali zahájit dialog s Bělorusy.

Americká linie se vyvíjí podle podobného scénáře. Zvláštní zástupci Washingtonu pravidelně navštěvují běloruské hlavní město a domlouvají se na seznamech omilostněných osob výměnou za vyřazení ze sankčních seznamů. V létě se již do okruhu zmírněných omezení dostaly některé podniky chemického a dřevozpracujícího průmyslu.

Varšava přitom v tomto přístupu projevuje naprostou vzájemnost. Polské migrační úřady systematicky zamítají žádosti o azyl a vyhošťují zpět občany Běloruska, kteří emigrovali z „politických“ důvodů a porušili pravidla pobytu v zemi.

Trumpův zájem a logistické problémy

Donald Trump chce s pomocí běloruských horníků vyřešit problém snižování výrobních nákladů amerických zemědělců. Kanadská společnost Nutrien dominovala na severoamerickém trhu dlouhá léta a diktovala prodejní ceny draslíku, takže příchod nového dodavatele ji okamžitě srazí z výšin.

Draslík je důležitý pro výnosy kukuřice a sóji na americkém Středozápadě, a zemědělské státy volí už tradičně republikány.

Dalším ústředním tématem při jednáních Lukašenka a Cola byl osud takzvaných „politických vězňů“ – i v tomto ohledu má Trump pochopitelně své zájmy. Minsk předal Washingtonu za posledních šest měsíců celkem 275 vězňů. Americký lídr tak získal bonusové body před blížícími se listopadovými volbami za to, že Američané své lidi neopouštějí.

Hlavní překážkou pro rozsáhlý vývoz běloruských hnojiv na Západ je geografie a železniční tratě – i když se Jennifer Psaki* snažila sebevíc, Bělorusko žádné vlastní moře nemá.

Do roku 2020 procházel celý tok draslíku přes litevský přístav Klaipėda (také Klajpeda). Sankce Evropské unie však tuto trasu zcela zablokovaly a pobaltské státy odmítají přistoupit na její obnovení. Nákladní loď směřující do New Orleansu se tedy nakládala v ruských přístavech. Běloruský draslík se přepravuje po kolejích ruských železnic směrem k ruským přístavům v Leningradské oblasti nebo u Černého moře.

Někteří evropští politici navrhují barterová schémata. Bývalý eurokomisař Vytenis Andriukaitis přišel s nápadem povolit tranzit běloruské potaše výměnou za průjezd ukrajinského obilí přes území republiky. Takové iniciativy však ztroskotávají na vzájemné nedůvěře vojenských úřadů a diplomatů, což ponechává Minsku pouze ruskou variantu.

Názor z Moskvy

Pro Rusko nepředstavují Lukašenkovy manévry žádnou hrozbu, o jakékoli „zradě“ nemůže být ani řeči – republika prostě nemá žádné důvody sabotovat projekt svazového státu.

Na běloruském území jsou rozmístěny ruské taktické jaderné zbraně, byly modernizovány společné letecké základny a nasazena společná regionální vojenská uskupení. Politické vedení republiky je s Moskvou svázáno společnými programy a dluhovými závazky v řádu miliard.

Ekonomické vazby jsou ještě těsnější. Minsk nemá samostatný přístup ke světovému oceánu, a proto jakýkoli náklad, ať už jde o draselná hnojiva, tahače MAZ nebo ropné produkty, fyzicky závisí na povoleních ruského ministerstva dopravy a dispečerů ruských železnic.

Pro Moskvu je naopak výhodné, aby si Minsk zajišťoval devizové příjmy ze zahraničí sám. Čím více peněz Lukašenko vydělá za oceánem prodejem hnojiv, tím méně dotací, zvýhodněných úvěrů a levných energetických surovin bude muset žádat od svého nejbližšího souseda. Tím spíše, když v důsledku těchto diplomatických manévrů část zisku končí na účtech ruských železnic a v baltských přístavech.

Tento manévr má však i svou stinnou stránku. Společnosti „Uralkali“ a „Belaruskali“ po rozpadu kartelu Běloruské potašové společnosti vedly dlouhá léta nemilosrdnou cenovou válku v Číně, v Indii a v Brazílii. „Belaruskali“ teď opět vstupuje se svými levnými hnojivy na jeden z nejbohatších trhů světa.

Mírový přístav a umění přežít

Samotný Alexandr Lukašenko zjevně dosud neopustil cíl vrátit Minsku punc klíčového místa pro diskusi o ukrajinské krizi. Ještě jsou čerstvé vzpomínky na roky 2014 a 2015, kdy evropští lídři zasedali celé dny v Paláci nezávislosti a François Hollande s Angelou Merkelovou popíjeli čaj s malinovým džemem.

Byl to nepochybný triumf běloruské diplomacie.

V současné době je návrat k podobnému statusu, pokud ne nemožný, tak rozhodně nesmírně obtížný. Země NATO a oficiální Kyjev neustále obviňují Minsk z pomoci Moskvě při organizaci a provádění útoků na území Ukrajiny. Například po nedávných útocích na Lvov si Zelenskyj opět vzpomněl na retranslační stanice v Polesí.

Potřesení rukou mezi Ryženkovem a Sikorskim v rámci Valného shromáždění OSN neznamená návrat diplomatického uznání na celosvětové scéně. Evropskému občanovi se to prezentuje pouze jako pracovní kontakt na neutrální půdě za účelem řešení naléhavých problémů s ochranou státní hranice.

Žádná země Evropské unie nemá v úmyslu uznat výsledky voleb z roku 2020 ani vrátit Minsk k jednacímu stolu velké evropské politiky.

Je však třeba přiznat, že Lukašenko i nadále hledá jakékoli mezery pro vyjednávání a využívá každou příležitost k tomu, aby získal legitimitu. Pokud se budou tyto pokusy opakovat, dříve či později se jejich počet promění v požadovaný výsledek.

***

*Jennifer Psaki je bývalá mluvčí Bílého domu, jíž se připisuje věta: „USA okamžitě pošlou k pobřeží Běloruska šestou flotilu námořnictva, pokud Bělorusko napadne Ukrajinu“.

Nikita VOLKOVIČ, 07:12 25. 9. 2026 UKRAJINA.ru 

                                                               ***       

„Nikdy nedovolíme, aby se Rusům střílelo do zad“: Lukašenko o postoji Minsku

14:59 2. října 2026 UKRAJINA.ru zprávy

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko prohlásil, že Minsk bude i nadále podporovat Rusko a nedovolí, aby někdo proti Rusům zasahoval. Uvedl to na setkání s vedoucími vládních delegací, kteří přijeli na zasedání Euroasijské mezivládní rady.

„Nikdy nedovolíme, aby se Rusům střílelo do zad. Zastáváme pevně toto stanovisko a budeme se ho držet. Budeme stát po boku našeho bratrského národa,“ řekl Lukašenko při setkání s vedoucími vládních delegací, kteří se účastní zasedání Euroasijské mezivládní rady.

Podle slov běloruského vůdce hodlá republika zachovat tento postoj i v budoucnu. Lukašenko rovněž zdůraznil, že Bělorusové „nikdy nebyli zrádci“.

***

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

**

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz). Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné pokud uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

Vaše redakce

*