Odsun brněnských Němců 30. a 31. 5. 1945 aneb Kdo jsou dnešní vykladači dějin – 1.část

Historie je velmi široká. Smyslem historické vědy bude vždy nastolování nových otázek a hledání vědeckými metodami objektivní odpovědi k prohlubování našich vědomostí o minulosti. Míchají-li se do tohoto procesu politické zájmy těch, co jsou právě u moci a kteří mají k dispozici sdělovací prostředky, snaží se historii vykládat ve svůj prospěch. Tak dochází ke zkreslování dějin. A právě toho jsme dnes svědky při překrucování dějin 2.sv.války a období poválečného. Mezi mladou generaci je šířena zpolitizovaná historie této doby. I to je jeden z důvodů, proč se někteří učitelé dějepisu vyhýbají výuce nejnovějších dějin. Pohled mladých lidí na jim velmi vzdálenou historii, vstřebávaný jak výukou ve školách, tak prostřednictvím politiků a publicistů je tak záměrně zkreslený. Už nezískají vlastní zkušenosti se zatemňováním, zatýkáním, mučením, odvlékáním do koncentračních táborů, vražděním, bombardováním, udáváním. Už nehrozí bezprostřední nebezpečí genocidy českého národa. Nelze se mladým lidem divit, že nejsou schopni vcítit se do pocitů, zkušeností a myšlení lidí dané doby. Ale snahou těch, co jim historii vykládají by mělo být alespoň jim to připomenout. O to větší zodpovědnost před  národem mají nejen historici, ale hlavně ti politici a publicisté, kteří se snaží historii překrucovat.

Dnes jsme svědky, že si mládež prohlíží obrázky z Mauthausenu, Dachau, Osvětimi a dalších míst fašistické krutovlády a klidně jsou mnozí schopni toto utrpení srovnávat s tzv. utrpením Němců při odsunu z našeho území. Nacistické Německo sice vyvolalo 2. sv. válku, okupovalo nás, ale je třeba zapomenout. 360 tisíc našich mrtvých není nic proti nesrovnatelně jiným událostem, na které zapomenout nelze? Mladí lidé nemohou obsáhnout všechna díla renomovaných historiků, za to mají dost příležitostí naslouchat různým politickým zájmovým skupinám a jim podřízeným publicistům. Politika tak vítězí nad pravdou. Účel světí prostředky. V zájmu objektivního pohledu na minulost nezbývá, než konfrontovat vykladače mýtů s výsledky historického bádání.

Kdo jsou dnešní vykladači mýtů?

Brzy po nástupu prezidenta V.Havla byla zrušena vládní komise pro stíhání válečných zločinců. Proč? Následovala omluva tzv.sudetským Němcům za odsun, přestože je nevyvratitelným faktem, že naprostá většina se přihlásila k německé říši a zůstala věrna Hitlerovi až do konce války. Před příchodem volali: “Chceme do říše!“, aby při odchodu z naší země volali a vyhrožovali: “My se vrátíme!“ Na to zapomněli mnozí naši politici, publicisté, kulturní pracovníci a církevní hodnostáři? Z jakých důvodů se podbízejí Sudetoněmeckému landsmanšaftu /SL/ a pomáhají odsunutým  Němcům v jejich letitém a neskrývaném revanšismu?

Když se na některé podíváme, kdo jsou a proč to dělají, nacházíme odpověď ve starém českém přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“

Město Brno s tím má v posledních letech mnoho zkušeností. Mýty  a překrucování fakt o divokém odsunu německého obyvatelstva z Brna jsou příčinou mnoha aktivit brněnských politiků a aktivistů z řad mladých lidí  ve spolupráci  s některými církevními kruhy a SL. Každoroční pochod Pohořelice – Brno vyvolává řadu negativních reakcí  pamětníků a zasvěcené veřejnosti. A jak to začalo?

Nenápadnou reportáží publicisty Oty Filipa: „ Mlčící mrtví pod jetelinou Pohořelic“, která vyšla 30.5.1990 v Frankfurter Allgemeine Zeitung a přetištěný článek uveřejnil časopis Reportér pod názvem Mlčící mrtví pod jetelinou u Pohořelic. A na světě byla neuvěřitelná legenda. Divoký odsun brněnských Němců z města 30.-31.5.1945  byl provázen střílením, vražděním, znásilňováním a dalšími krutostmi, které si nezadají s chováním nacistů. V Pohořelicích leží zavražděno v hromadném hrobu na 900 lidí.

Protesty pamětníků a historiků byly jasné. Je to lež. Odkryjte údajný hromadný hrob, ať se ukáže pravda! Zájem ze strany politických špiček tehdy nebyl. Důkaz dodnes není. Bylo to snad proto, že: „ pan Franz Neubauer se obrátil na spolkového ministra zahraničí pana Klause Kinkela s žádostí, aby zabránil přemístění ostatků téměř 900 brněnských Němců z hrobů v Pohořelicích do rakouského Drasenhofenu a aby vzal pohořelický hřbitov v ochranu?“, jak zaznamenal v té době historik i pamětník prof. PhDr. Silvestr Nováček,CSc., a uvedl ve své publikaci „Vystěhování Němců z  Brna a odsun z jihomoravského pohraničí.“ Dočteme se v ní, že pan Neubauer konstatoval v dopise panu Kinkelovi, že v Pohořelicích u Brna je pohřbeno asi 890 z několika tisíc obětí  „brněnského pochodu smrti“ z května 1945.

Ani podrobná publikace renomovaného historika a pamětníka onoho pochodu prof. PhDr. Vojtěcha Žampacha, CSc.: „Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech  30.a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6.-7.7.1945“, který popsal a prověřil všechny události, včetně úmrtí a hromadný hrob na daném místě vylučuje. Rodák z Rajhradu, ve kterém část vysídlovaných byla přes noc ubytována, ve svých 16 letech pochod sledoval. Navíc jeho otec měl v Rajhradě pohřebnictví. Jeho svědectví není pro mnohé důvěryhodné přesto, že, zdokumentoval 388 identifikovaných a 67 bezejmenných, tedy 455 úmrtí v důsledku epidemie úplavice a selhání srdce  u starších osob, jejichž jména jsou v publikaci uvedena včetně místa pohřbení?

Jenže toto číslo se blíží i později objevenému pramenu ve fondu NAD-196-MěNv Pohořelice ve státním okresním archívu Břeclav se sídlem v Mikulově, který objevil historik Emil Kordiovský a uvedl na konferenci: „Komu patří omluva? Historická pravda o poválečných událostech“, která se konala 25.5.2016 v Brně a je uveřejněna ve sborníku, který vyšel ve stejném roce. Ačkoliv uvedl, kde všude jsou uloženy archívní dokumenty a seznamy zemřelých, legenda Oty Filipa pokračuje. Lze věřit Otu Filipovi, publicistovi, který zemřel 3. března 2018  v Bavorsku, kde skončil svoji pouť emigranta Německem od r.1974? O jeho osobnosti a charakteru se lze dočíst v literárním měsíčníku HOST z června 2018. Nabízí se silné podezření, že se chtěl zavděčit svým chlebodárcům a pomoci SL oživit jejich letitý revanšismus a za pomoci domácích spojenců podpořit aktivity v Brně.

2.Nic na tom nezměnila ani „Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci“, která byla 27.2.1992 podepsána V.Havlem a H.Kohlem a 22.4.1992 ratifikována Federálním shromážděním. Kritické hlasy k této smlouvě byly umlčovány  tvrzením, že je to tlustá čára za minulostí. Opravdu?

Polní kříž Jakuba Haška u Smolína, kde má být údajný hromadný hrob, vysvětil 31.5.1992 děkan svatopetrské kapituly Ludvík Horký za účasti českých a německých občanů. Byl zde umístěn v češtině i němčině nápis: “Po skončení 2. sv. války v r. 1945 přišlo o svůj život mnoho německy mluvících obyvatel z Brna a okolí. 890 obětí je zde pohřbeno. Vzpomínáme.“ Důkazu není třeba. Mýtus v zájmu dalších cílů musí být udržován.

Každoroční pochod Pohořelice – Brno, který má připomínat krveprolití při divokém odsunu Němců z Brna, vyvolává negativní reakce zasvěcené veřejnosti, protože napomáhá šířit lži o tomto pochodu. A dokud nepřeváží objektivní pravda nad lží a nenávistí, bude odpor rodilých Brňanů, pamětníků a historiků trvat. Pravdu nelze natrvalo umlčet ani tím, že se k nám budou stále šířit účelové publikace z Německa, které se snaží vytvářet  názor, že se Češi chovali na konci války stejně, jako Němci.

V r.1998 vyšla v Německu a u nás v r.2001 kniha: “Němci ven! die Deutschen raus! Brněnský pochod smrti 1945.“ Když si mladí lidé, kterým je především určena a mezi ně šířena, přečtou tuto knihu, musí se otřást hrůzou a odporem. Historik ji podrobí historické analýze. Kdo jsou autoři knihy vzpomínek? Kdo jsou lidé, kteří vzpomínky vypráví? Kolik jim bylo let? Proč si mnohé výpovědi odporují? Proč jsou zde převážně výpovědi až z 90.let? Atd. Čtyři autoři: Karl Walter Ziegler/1930/, dr. Erich Pillwein/1919/, dr.Helmut Schneider/1918/ a Hans Hertl/1923/ o sobě vydávají svědectví, že žili do r.1945 v Brně. Jejich vzpomínky však chybí.

Proč? Jeden z nich K.W.Ziegler je spolkový předseda BRUNA, vlasteneckého svazu Brňanů v Německu a nemá dost odvahy vylíčit svůj životní příběh? Výpovědi, jak se uvádí v publikaci jsou uloženy v archívu BRUNA ve Schwabisch Gmunde. Proč jen tam? Pravdivost a ověřitelnost těchto výpovědí je tak mizivá.

Jak důvěryhodný je Jan Mlynárik, který publikaci opatřil emocionální předmluvou? Má snad dodat důkaz pravdivosti slovenský historik s podivnou životní cestou? Bývalý člen KSČ, reformní komunista, žijící od r.1982 v SRN, kde pracoval pro mnoho německých institucí včetně Svobodné Evropy? Typický převlékač kabátu, který jako člen VNP a poslanec parlamentu se dostával po návratu do Československa do ostrých střetů s jinými historiky?

Historikové raději sáhnou k historicko-dokumentačnímu 19dílnému cyklu rakouských historiků a publicistů dr.H.Portische, S.Riffa a G. Bachera, kteří, jak uvádí ve své publikaci prof. Nováček, spolupracovali s desítkami historiků a pamětníků. Vídeňská televize uvedla pořad v r.1985. V tomto dokumentu je i část věnovaná divokému odsunu německého obyvatelstva z Brna do Pohořelic. Vypovídali očití svědci žijící v Rakousku. Stěžovali si na horko, žízeň a namáhavý pochod….“Pan farář pak vyprávěl o tom, jak pomáhali těm, kteří v obci zůstali u německých rolníků.“ s.19. Co bránilo těmto svědkům vyjádřit vše, co viděli, čeho byli svědky?

Jsem přesvědčena, že právě kniha Němci ven a další vycházející knihy německé provenience, bez znalosti výsledků bádání našich historiků např. ze Svazu bojovníků za svobodu, se stala motivem pro tzv. akce smíření organizované hlavně pro brněnskou studující mládež. Pod vedením pana Ostrčilíka se začaly organizovat pochody Brno-Pohořelice, které následně se změnily na pochod Pohořelice-Brno, aby se zdůraznil, i za účasti zástupců SL včetně pana B.Posselta, návrat brněnských Němců do Brna. O rodině pana Ostrčilíka vědí více lidé ze Žabčic. Stejně jako mnozí jiní, kteří se aktivně do pochodu zařazují, nebo o něm píší romány, nepatří mezi rodilé občany města Brna. I to pobuřuje ještě mnoho žijících Brňanů, kteří mají hluboké rodové kořeny v tomto městě. Patřím mezi ně.

Anna Štofanová, Brno, České Národní Listy