Odsun brněnských Němců 30.  a 31. 5. 1945 aneb  Kdo jsou dnešní vykladači dějin, část 2

Má-li rodina s rozvětveným příbuzenstvem více jak 100 lidí, je to mnoho osudů udržovaných ve vzpomínkách potomků. I v naší rodině byli lidé v odboji, popravení i indiferentní. Jen jedna příbuzná se našla, která kolaborovala. Se svým manželem, také Čechem, přijali po okupaci německé občanství. Lákala je vidina lepších přídělů a životních podmínek. Možná nepočítali s tím, že Němci povolají muže bojovat proti Slovenskému národnímu povstání. Tam byl při rekvírování dobytka vesničanům partyzány zabit. A tak tato sestřenice mojí matky, navíc sousedka, byla zařazena se šestiletým synem do pochodu a absolvovala jej. Bez újmy na zdraví. Až v Pohořelicích se rozpomněla na svoje české kořeny a byla vrácena zpět. Nakonec jí bylo vráceno i československé občanství. Opravdu byla ale bez viny? Domnívá se snad někdo, že syn, spolužák a kamarád mého bratra, by dokázal udržet v tajnosti hrůzy, které viděl a prožil na pochodu?

To jen potvrzuje to, co ve své publikace uvedl prof. Nováček na str.36: „Komise ustavená v červnu 1945 předsedou Okresní správní komise v Mikulově JUDr. Václavem Hanzlíčkem, složená ze dvou Čechů a dvou Němců, antifašistů, vyslechla desítky brněnských Němců z pochodu, desítky českých a německých obyvatel z obcí na trase pochodu, příslušníky SNB, policie a finanční stráže, členy místních správních komisí, resp. MNV a německé kněze v obcích na trase pochodu a nezjistila ani jeden případ fyzického násilí, které by mělo za následek zranění nebo dokonce smrt některého z účastníků pochodu.“ A ani náznak nějakého hromadného hrobu.

Divoký odsun německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30.a 31.5.1945 byl unáhlený, špatně organizačně a logisticky zajištěný a rozhodně samotný akt nikdo neobhajuje. Z pramenů vyplývá, že celý záměr řešit těžkou situaci v Brně, nedostatek jídla a zdravotního materiálu, který vyvezla i zničila odcházející německá armáda, nedostatek bytů, zabezpečení lidí přicházejících z koncentračních táborů, množství migrujících Němců hledajících úkryt u svých soukmenovců, vyvolával napětí u obyvatel Brna a volajících po rychlém řešení německé otázky. To vedlo k úmyslu vyvést ty občany, jejichž pracovní sílu nelze využít k obnově, do vsí s německým obyvatelstvem v pohraničí, aby se o ně postarali. Počáteční chaos v organizaci ubytování, rozšíření úplavice přes snahu povolaných lékařů z Brna, nedostatek léků, stres starších osob vykonal své. Zřejmě tam vznikl podnět k hromadnému odchodu do Rakouska. Vše nasvědčuje tomu, že mělo jít i vnitrostátní akci, protože nebyla informována rakouská strana, která byla následně zaskočena a došlo k diplomatickým problémům. Už v té době to vyvolalo řadu negativních reakcí mezi institucemi i politiky v Brně. „Národní výbor města Brna neměl právo, ještě před rozhodnutím vítězných mocností vystěhovat brněnské Němce…“ napsal např. O. Šling do zprávy pro ÚV KSČ. Otázkou sporu není samotný pochod, ale jeho průběh a falzifikace, kterou nerušeně rozvíjeli sudetoněmečtí a jim naklonění čeští publicisté, školení v Německu. Nelze připustit ono goebelsovské, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Proto nelze připustit, že divoký odsun z Brna byl pouhým aktem pomsty, že šlo o kolektivní vinu, že šlo o pochod smrti provázený střílením,vražděním nevinných, tak, jak to na pochodech smrti uskutečňovali němečtí vrazi, aby se zbavili co nejvíce svědků své zrůdnosti a lidského hyenismu.

Zatím co nacismus byl státní politikou Německa, podporovaný většinově i sudetskými a brněnskými Němci, státní politikou poválečného Československa nebylo krutě se mstít. Excesy, ke kterým docházelo, byly odsouzeny a nebyly většinovým jevem. Snahou SL i některých kruhů v Německu je přisoudit našim občanům chování, které bylo většinově rozšířené mezi nimi. Přechází k očišťování svého počínání, jak to předpovídal E. Beneš.

Stále opakovaná lež o odsunu brněnských Němců si našla svoje zastánce i na magistrátu města Brna. Koalice složená z hnutí ANO, Žít Brno, KDU-ČSL a SZ přijala 19.5.2015 „Deklaraci smíření a společné budoucnosti.“ V ní se mimo jiné uvádí: „Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka….Během noci a k ránu je vyvádějí ozbrojené Revoluční gardy a armádní jednotky z města. Procesí asi dvaceti tisíc osob čeká nekonečný pochod směrem k rakouským hranicím.

Bez jídla, bez vody, bez lékařské péče, bez základní hygieny, bez odpočinku. Podle očitých svědectví po cestě mnozí umírali vyčerpáním, podléhali epidemiím, které se rozšířily v pohořelickém táboře, někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni. Tento „akt pomsty“, který měl být odplatou za nacistické zločiny, přitom ty, kteří se na nich aktivně podíleli, postihli jen okrajově. Akce byla namířena především proti ženám, dětem a starým lidem, kteří tvořili naprostou většinu účastníků pochodu. Mezi vyhnanými bylo mimo jiné i mnoho Čechů a německých antifašistů. Tento akt vstoupil do historie jako tzv.“Brněnský pochod smrti.“

Neznalost historických faktů z této Deklarace je zřejmý. Akt usmíření pojala současná politická reprezentace města Brna přijetím všech nesmyslů o kolektivní vině, pochodu smrti, aktu pomsty, jak ho líčí SL a jeho spojenci.

Vlna odporu vedla ve městě Brně k uspořádání konference historiků a příspěvky, které na ní zazněly vyšly ve sborníku „Komu sluší omluva. Historická pravda o poválečných událostech, který vydal Občanský a odborný výbor Brno,z.s. v r.2016. Celé městské radě byl sborník předán.

Letos, stejně jako loni, se  pochod Pohořelice – Brno opět konal. Začíná společnou modlitbou nad údajným hromadným hrobem, který není doložen. Pochod je ukončen triumfálním vstupem primátora města Brna Petra Vokřála společně s představitelem SL Bernem Posseltem do zahrady opatství na Mendlově náměstí. Podle všeho si pánové velmi dobře rozumí.

Není to snad proto, že činnost a kariéra pana primátora je spojena s rakouskou společností A.S.A? Pozice generálního ředitele pro ČR a následně i post představenstva byl jistě výnosný a o přátelské vztahy  neměl nouzi. Byli to i  členové SL?

Ačkoliv nemá primátor rodné kořeny v Brně, politickou kariéru zde udělal. Po ukončení své práce pro rakouskou firmu,  kde pracoval v letech 1992 až do roku 2013, vstoupil v březnu 2014 do hnutí ANO 2011 a 25.11.2014 se stal primátorem. Je evidentní, že historie Brna ho zajímá jen výběrově. Jinak by se zúčastnil např. premiéry filmu Za svobodné Brno, režiséra Pavla Jiráska v r. 2017 v kině Scala. Slouží ke cti mladých tvůrců, že se snažili  hledat objektivní pravdu a přiblížili mladé generaci dobu okupace a následující dobu v celé svojí složitosti. Také diplomová práce např. Dagmar Viceníkové: Tábory pro Němce v Brně v letech 1945-1948 z roku 2007 by mohla současné vedení města zajímat. Bohužel, svojí Deklarací …. se současné vedení města zařadilo mezi politické falzifikátory našich národních dějin.

8.června 2018 primátor města Brna Petr Vokřál obdržel Velký kříž za zásluhy od Spolkové republiky Německo, propůjčený od německého prezidenta. Ocenění mu bylo uděleno za mimořádnou vůli k usmíření, a i proto, že od r. 2015 vede 32km dlouhou „Pouť smíření do Brna, která prý připomíná „brněnský pochod smrti“ a vyhnání  německého obyvatelstva z Brna.

Při přejímání Velkého kříže pan Petr Vokřál, primátor města Brna řekl: „Velmi si ocenění vážím. Neberu to ale jako mé osobní ocenění, ale celého vedení města. Je mi velkou ctí, že jsem se zařadil mezi tak významná jména, jako je Václav Havel, Pavel Tigrid, Karel Schwarzenberg a další významné osobnosti, které v minulosti Velký kříž obdržely.“

Rodilí občané města Brna, potomci těch generací, které měli s německým obyvatelstvem města Brna, a nejen v době okupace, svoje zkušenosti, ocenění  udělené primátorovi neocení. Ocenili by, kdyby se zasadil o otevření a průzkum místa označovaného jako hromadný hrob, aby se ukázala pravda. Padni, komu padni!

*

Anna Štofanová, Brno,  České Národní Listy