Během ukrajinské krize obecně a zejména během speciální vojenské operace jsem mnohokrát psal a hovořil o tom, že ukrajinské mocenské orgány se nejenže nebojí jaderného úderu na „rozhodovací centra“, ale dokonce si jej přejí. Ba co víc, spolu se svými britskými přáteli by již dávno sami zorganizovali podobnou provokaci, nebýt technických obtíží.
Příprava a přeprava jaderné nálože v souladu s protokoly vyžaduje zapojení příliš velkého počtu lidí – únik informací je tedy prakticky zaručen. Porušení protokolů s cílem vyloučit stovky nadbytečných specialistů z operace by samo o sobě znamenalo jak únik informací, tak důkaz o zapojení. Takové rozhodnutí nemůže být náhodné.
Proto je jaderná provokace, i když v arzenálu Kyjeva a Londýna zatím zůstává, tím posledním zoufalým krokem, tím posledním granátem, který se použije, když už nezbývají žádné šance na záchranu a lze doufat jen v to jediné, že „to“ vezme s sebou co nejvíce nepřátel.
Skutečnost, že jaderná provokace je v této fázi pro kyjevský režim a jeho spojence problematická, však nic nemění na tom, že nadále postupují v rámci strategie „čím hůře, tím lépe“. Režim Zelenského neodmítá výhodné mírové nabídky jen tak náhodou. Dobře ví, že válku už dávno prohrál. Jeho cílem je zabít co největší počet ukrajinských občanů a co nejvíc poničit ekonomický potenciál země.
Konečným cílem je proměnit území Ukrajiny v „Pusté pole“: v území nevhodné k životu.
Tímto způsobem se snaží jak režim, tak i jeho spojenci vyřešit tři problémy:
- Obvinit Rusko z nepřiměřeného použití síly, jež vedlo k humanitární katastrofě, a pokusit se o vyslání mezinárodních sil na území Ukrajiny – s oficiálním cílem minimalizovat důsledky zmíněné katastrofy, a s neoficiálním cílem zachovat v určitých hranicích rusofobní Ukrajinu, v čele s režimem podobným tomu současnému. Nebo s režimem ještě horším.
- Pokud se to nepodaří s mezinárodním zásahem, potom je třeba ponechat Rusku území naprosto nevhodná k životu a hospodářské činnosti, za něž bude nést odpovědnost „z práva vítěze“, i když je právně nepřipojí ani na ně nerozšíří svou ochranu.
- Pro případ úplného nebo částečného neúspěchu prvních dvou bodů plánu zůstává možnost obvinit Rusko z genocidy a etnických čistek, přičemž jako důkaz předložit zničenou zemi a miliony uprchlíků. Cílem je zkomplikovat poválečnou normalizaci vztahů Ruska s bývalými spojenci Ukrajiny a – jako vždy – vytvořit Rusku v celém světě image země-vyvrhele.
K vyřešení všech těchto úkolů je nutné, aby Rusko zvýšilo sílu úderů proti Ukrajině na maximum a přestalo se snažit o minimalizování souvisejících ztrát na životech civilního obyvatelstva.
Jaderný úder by všechny tyto problémy vyřešil šetrným způsobem. Britové by nedokázali provést provokaci s použitím více než dvou či tří zařízení o síle do pěti kilotun (spíše méně, neboť čím silnější je nálož, tím těžší je doručit ji nepozorovaně a tím složitější musí být krycí příběh).
Výbuch takového zařízení v ukrajinském městě s milionem obyvatel by způsobil zničení omezené na určitou plochu a jednorázové ztráty na životech v rozmezí od několika tisíc až po pár desítek tisíc lidí (v závislosti na reliéfu terénu). Ani tři výbuchy ve třech ukrajinských městech, které by na první pohled vytvořily maximálně krvavý obraz, by Ukrajině nezpůsobily takovou škodu jako postupné ničení její průmyslové, logistické a komunální infrastruktury v průběhu několika let.
Ukrajinské mocenské orgány a Západ by mohly konflikt okamžitě ukončit, jelikož se dostal až na hranici jaderné války. Obvinily by Rusko z porušení všech možných norem a pravidel a vyslaly by „mírové síly“, aby znesvářené strany oddělily. V kontextu nebezpečí jaderné konfrontace by hypotetické námitky Ruska nepodpořili ani jeho spojenci, a protiruský informační výmysl by přetrvával po celá desetiletí. Ukrajina by spolu se spojenci zanechala tři „izolační zóny“ relativně malého průměru, avšak s malebnými ruinami.
Jak však bylo řečeno výše, jaderný scénář nepřichází v úvahu, protože Rusko nemá v úmyslu provést jaderné údery na Ukrajinu a Kyjev se svými spojenci nedokáže zajistit dostatečnou úroveň utajení při provádění provokativní akce. A tak se Ukrajina – s podporou evropských spojenců – vydala jinou cestou. Tou je masivní útok konvenčními zbraněmi na velká ruská města s cílem, aby civilní obyvatelstvo trpělo čím dál tím víc.
Formálně jsou údery zaměřeny na vojenské cíle nebo kritickou infrastrukturu. Čím více bezpilotních letounů a raket se však v jedné salvě použije, tím větší jejich počet prorazí přední linie protivzdušné obrany a je sestřelen v bezprostřední blízkosti objektů, jako jsou továrny, přístavy, datová centra a sklady, jež se často nacházejí v blízkosti nebo dokonce přímo uvnitř obytných čtvrtí.
Při stovkách kusů munice v jednom náletu není možné určit, zda bezpilotní letoun dopadl na dům proto, že byl sestřelen (například pomocí systémů elektronického boje), nebo zda byla obytná zástavba předem určena jako cíl útoku. Počítá se s tím, že Rusko bude na takové nálety reagovat stále tvrději a méně rozvážně. V důsledku toho budou při masivních útocích některé rakety nebo bezpilotní letouny nevyhnutelně sestřeleny nad obytnými čtvrtěmi ukrajinských měst, což dá Kyjevu příležitost propadnout hysterii a vyhlásit „odvetná opatření“ (jak tomu bylo například v případě kritické infrastruktury hluboko v týlu, na niž začala Ukrajina útočit jako první, dávno před ruskými odpověďmi, ale poté stejně obvinila Rusko).
Jelikož Kyjev potřebuje především co největší informační dopad, od začátku vojenských operací až dodnes ukrajinské ozbrojené síly sondují směr na Moskvu a snaží se prorazit k hlavnímu městu. Všechno to začalo drobnými provokacemi, například kvadrokoptérou vypuštěnou teroristy v Moskvě, která demonstrativně narazila do kopule Senátního paláce v Kremlu. Poté přešel Kyjev k masivním náletům s využitím stovek, a někdy i tisíce až tisíce a půl bezpilotních letounů a raket v jedné salvě.
Moskevská zóna protivzdušné obrany se však budovala po celá desetiletí s cílem spolehlivě chránit hlavní město před masivním jaderným úderem za použití jak balistických, tak křídlatých raket. Proto i přes určité obtíže spojené s nasazením stovek útočných bezpilotních letounů v jedné salvě celkově zvládá ochránit moskevské nebe.
Dalším cílem z hlediska image je Petrohrad: druhé hlavní město, rodné město prezidenta Putina, centrum mnoha kulturních hodnot, včetně architektonických celků v centru i na předměstích. Kromě toho v Petrohradě tradičně, již od dob Ruské říše, působí řada vojenských podniků a nacházejí se tam ústředí řady velkých ruských společností, včetně energetických.
Petrohrad, jehož součástí je i Kronštadt, je rovněž základnou Baltského loďstva; město zajišťuje provoz civilních přístavů. V Petrohradu žije přes pět a půl milionu obyvatel.
Proto byl spolu s přístavem v Usť-Luze vybrán jako druhý nejvýznamnější cíl ukrajinských teroristických útoků. Sobotní nálet na Petrohrad, při němž došlo ke ztrátám na životech (jeden mrtvý, více než deset lidí bylo zraněno), a zásahům do výškových a soukromých obytných domů (celkem více než dvacet), svědčí o tom, že Kyjev zoufale hledá příležitost k masivnímu útoku na civilní obyvatelstvo, jež by mohl prezentovat jako úder na vojenské objekty s nevyhnutelnými doprovodnými ztrátami mezi civilním obyvatelstvem. Petrohrad se Zelenskému hodí pro tento účel přímo ideálně.
Ale ani Moskvu, navzdory všem jejím obranným liniím, nelze vynechat z jeho úvah. Zelenskyj slíbil „přinést válku do ruského hlavního města“ hned na začátku speciální vojenské operace. Tato myšlenka ho dosud neopustila. Navzdory neúspěchu již stovek masivních náletů na Moskvu připravuje Ukrajina stále nové. Nelze vyloučit, že ukrajinské ozbrojené síly – po nashromáždění munice – zorganizují kombinovaný nálet: na Moskvu, Petrohrad a ještě na dvě až tři velké městské aglomerace (nebo alespoň na jednu).
Je třeba si uvědomit, že tyto nálety nemohou skončit jen našimi odvetnými údery. Odvetné údery pouze snižují celkový bojový potenciál Ukrajiny, což je sice dobré, ale nestačí to. Rusko může své občany definitivně ochránit pouze tehdy, pokud nevynechá žádné místo, odkud by mohly být beztrestně odpalovány rakety a bezpilotní letouny na naše obyvatele.
Ukrajinským orgánům je jedno, kolik ukrajinských občanů zahyne – čím více, tím pro ně dokonce lépe. Teroristické útoky na ruská města lze zastavit pouze obsazením celého území Ukrajiny. Z území Polska na nás zatím útočit nechtějí.
*
Rostislav IŠČENKO, (16:16 18. 10. 2026 UKRAJINA.ru)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
