Odchod státních orgánů z Kyjeva bude pro nás větším úspěchem než osvobození Záporoží, Chersonu nebo Dněpropetrovsku. Válka bude z poloviny vyhraná, protože to bude obrovský morální a psychologický úder. Okamžitě vyvstane otázka, proč bránit Kyjev, když odtud státní orgány uprchly.
Toto téma rozebral v rozhovoru pro server Ukrajina.ru komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko.
– Rostislave Vladimiroviči, před čtyřmi lety po teroristickém útoku na Krymský most Ukrajinci jásali. Rusko nyní začalo útočit na mosty v Kyjevě. Metro nefunguje, ve městě panuje dopravní kolaps. Proč se neprováděly údery na mosty už dříve?
– Před čtyřmi lety přiletělo na Ukrajinu za jednu noc 30 dronů – „Geraní“. Nyní přiletí na jeden most dva až tři drony, zatímco Ukrajinu jako celek napadají stovky, ba dokonce tisíce dronů, a to nepočítám rakety. Aby most nefungoval, musí se na něj útočit každý den. Pokud taková možnost neexistuje, nemá to smysl. Máme zkušenosti s mostem v Zatoce. Zasáhlo ho několik desítek raket, ale i tak zůstal v provozu. Stihli ho opravit. Stejně tak se neustále opravují přechody na frontové linii.
V Kyjevě se už teď chystají vybudovat pontonové přechody, byť s menší propustností. Potřebují je pro válku, aby udrželi bojeschopnost svých jednotek na levém břehu.
Pokud budou útoky na mosty pokračovat, státní orgány Kyjev opustí. Pro nás to bude velký úspěch, protože to povede k dezorganizaci řízení. Ukrajině se bude dařit hůře, ale nebude to smrtelné. Smrt ukrajinského nacismu nastane teprve tehdy, když vztyčíme vlajku nad Říšským sněmem. Nevím, kde ten náš „Reichstag“ bude: možná ve Lvově, v Černovcích, v Mukačevu, nebo v Rovně.
Všechno ostatní je jen vytváření příznivějších podmínek pro vítězství. Abychom tyto podmínky vytvořili, je nutné zvyšovat naše úderné schopnosti. Výroba dronů u nás vzrostla o celý řád. Proto nyní útočíme nejen na mosty, ale na celou Ukrajinu. Útočíme na přístavy, zatímco dříve jsme uzavírali obilné obchody.
Nejdříve jsme museli vyloučit možnost aktivního zásahu západních zemí do tohoto konfliktu. Tehdy jsme eskalaci nepotřebovali. Nyní jsme se sami vydali cestou eskalace, protože je to pro nás výhodné.
Dříve jsme nedokázali vyrábět takové množství dronů a raket. Nemohli jsme si dovolit to, co udělal Západ, úplně vyprázdnit své sklady. Představte si, že bychom úplně vystříleli zásoby na Kyjev, naše sklady by byly prázdné a Západ by rozpoutal další válku. Pokud by šlo o válku světovou, museli bychom vystřílet zásoby jaderných zbraní. A pokud by šlo o válku malou? Proč asi na Západě řvou a snaží se rozvíjet svůj zbrojní komplex? Protože sklady jsou prázdné. Straší Rusko tím, že budou podporovat Ukrajinu, ale aby mohli skutečně vyvíjet tlak, musí mít ve skladech zásoby munice alespoň na půl roku bojových operací. Teprve pak je bude někdo poslouchat.
Nyní si můžeme dovolit zvyšovat počet úderů na Ukrajinu. Nemyslete si, že údery na mosty jsou všelékem. Že je budeme bombardovat a Ukrajina se vzdá. Velké potíže mít budou. Je možné, že při ideálním vývoji událostí přijdou o své levobřežní seskupení, což představuje dvě třetiny jejich armád. S největší pravděpodobností však stihnou alespoň stáhnout některé jednotky za Dněpr.
Odchod státních orgánů z Kyjeva bude pro nás větším úspěchem než osvobození Záporoží, Chersonu nebo Dněpropetrovsku. Bude to znamenat, že válku jsme z poloviny vyhráli, protože to bude obrovský morální a psychologický úder. Okamžitě vyvstane otázka, proč bránit Kyjev, když odtud státní orgány utekly.
Kyjev je velká aglomerace a jeho dobytí je z hlediska lidských životů velmi nákladné. Pokud se ho tedy nebudou zuby nehty držet, bude to pro nás výhodné. Neměli bychom přeceňovat to, co se právě děje, ale musíme si uvědomit, že dříve jsme neměli takové fyzické možnosti vést válku právě takovým způsobem, jakým ji vedeme nyní.
– Jak tedy hodnotíte reakci obyvatel Kyjeva („A proč zrovna my?“) na aktuální dění? Nedokážu si představit, že by se Moskvané fotili na pozadí s hořícím Jižním mostem.
– Moskvané také nad požáry v Kyjevě netruchlí, ale radují se. To je zcela přirozené. Když se mě v roce 2014 ptali, proč Donbasu tak málo pomáháme, říkal jsem, že pokud vypukne válka, rakety budou dopadat nejen na Doněck. Říkali mi: „Ty to nechápeš, na ruská města se střílet nesmí, mezinárodní právo to nedovoluje.“ Potom, když už střílet začali, se ptali znovu: „A proč zrovna na nás?“ Protože je válka. Takže „a proč zrovna my?“ není jen ukrajinská specialita. Všichni se radují, když zabíjejí nepřítele, ale rozhořčují se, když to dopadne na ně.
Ti, kdo navrhují zaútočit na Londýn, zapomínají, že to dopadne i sem. Američané mají stejných pět tisíc jaderných hlavic jako my. Angličané a Francouzi jich mají méně, ale mají je.
Utrpíme sice menší škody, ale utrpíme je. Ukrajinské drony doletí až k Uralu, i když někteří lidé tvrdí, že přilétají z Kazachstánu. Nevěří, že Ukrajinci mají drony, které mají dolet dva až tři tisíce kilometrů. Pokrýt celou zemi systémy protivzdušné obrany, jež by byly připraveny k odražení raketového útoku, nelze. Útok bezpilotních letounů má svá specifika, není tak snadné je zachytit.
I nám je líto plýtvat raketami v hodnotě desítek milionů na drony, které stojí deset dolarů. Válku vyhrává ten, kdo je silnější. Lidé jsou v podstatě stejní. Vyrůstali v jedné zemi, sledovali ty samé filmy. Jejich reakce na dění je v podstatě stejná: vlast je třeba bránit, nepřítele nenávidět. Dlouho je vychovávali a přesvědčovali, že Rusko je nepřítel. Jak dlouho trvalo, než se v průběhu bojových operací přesvědčili, že nepřítel je Ukrajina?
– Se stavem mysli Ukrajinců souvisí ještě jedno téma. Nedávno zveřejnil Kyjevský mezinárodní institut sociologie (KMIS) výsledky zářijového průzkumu, podle něhož by 53 % respondentů nechtělo, aby Zelenskyj zastával prezidentský úřad i ve druhém funkčním období. Zároveň se 71 % dotázaných vyslovilo proti konání voleb za současných podmínek. Pouze 24 % trvá na tom, aby se volby konaly. Jak to jde dohromady? „Zelenského nemám rád, ale teď ho vyměnit nechci.“
– Dohromady to jde naprosto normálně. Probíhají bojové operace. Pro Ukrajinu se nevyvíjejí zrovna nejlépe. Společnost je přitom naladěna na vítězství. Pokud neustále říkají, že „jsme pro mír, ale za ukrajinských podmínek“, znamená to, že se vítězství nevzdali. A pokud by se teď začaly konat volby, vypukl by ostrý politický boj a rozkol ve společnosti. K čemu by to v době války bylo?
– Rusko také vede bojové operace, přitom se u nás volby konají: jak prezidentské, tak parlamentní.
– Na čím území probíhají bojové operace?
– Na území Ruska a na území Ukrajiny.
– Ne. Boje probíhají na územích, která patřila do roku 2014 Ukrajině. V Kurské oblasti již neprobíhají. Probíhají v DLR/LLR, v Chersonské a Záporožské oblasti, a také v Sumské, Charkovské a Dněpropetrovské oblasti. Odkud odešla polovina obyvatelstva: z Ruska nebo z Ukrajiny? Vědí vůbec, kolik lidí na Ukrajině zůstalo? A to ještě připočtěte, že kyjevský režim formálně stále považuje miliony lidí za své občany. Jak je tedy možné za takových podmínek provést korektní sociologické průzkumy a poté ještě uspořádat volby?
– Navíc 44 % dotázaných uvedlo, že jsou zklamáni Zeļenským, 33 % hovořilo o pocitu studu a 20 % o hněvu.
– To znamená, že 56 % není Zeļenským zklamáno, 64 % nepociťuje stud a 80 % nepociťuje hněv. Čísla jsou vysoká, ale má to i druhou stranu mince. Vyplývá z toho, že velká část dotázaných Zelenského podporuje. O to více, že se fakticky již nachází ve svém druhém prezidentském období.
Zopakuji, situace na Ukrajině byla rozporuplná již od samého počátku. „Jsme pro mír, ale za našich podmínek.“ Právě s těmito hesly se dostal k moci Zelenskyj.
– „Válku ukončím, i kdybych měl padnout na kolena.“
– To říkal. Ale pak také dodával: „Dohodneme se na podmínkách, jež předkládá Ukrajina.“ A teď probíhá na Ukrajině totéž: „Chci vítězství, ale já sám na frontu nechci. Náboráři, chyťte si souseda. Někdo přece bojovat musí. Vždyť je třeba zvítězit.“ A navíc, jaký je rozdíl v tom, kdo bude prezidentem války? Jako prezident míru by Zelenskyj nedokázal zemi uživit. Na válku dostávají velké peníze. Dají se nejen ukrást, ale mohou dokonce i něco financovat v sociální oblasti.
– Možná se ale přece jenom někdo chystá stát ukrajinským prezidentem míru? Hned dva politici tam začali mluvit o neutrálním statusu, ruském jazyku a právech církve.
– Za prvé, když volili Zelenského, také mluvil o míru.
Za druhé, po celou dobu jeho funkčního období se mluví o tom, že volby začnou každou chvíli, ale dosud se nekonaly. Pokud byste se chtěli – čirou náhodou – stát prezidentem Ukrajiny, musíte vystoupit a říct: „Určitě uzavřu mír. Za tři sekundy po inauguraci bude podepsána mírová smlouva. Samozřejmě podle požadavků Ukrajiny: hranice z roku 1991, reparace ve výši 3 milionů pro každého. Jak to udělám? To není vaše věc. Všichni mě znají, se všemi jsem se domluvil.“ Přesně jako Trump. A potom vás dokonce i zvolí.
Samozřejmě, po celých těch sedm let Zelenskyj pracoval proti svému vlastnímu image. Jaké má úspěchy? Že údajně neutekl z Kyjeva? To je přece povinnost nejvyššího vrchního velitele – být v hlavním městě a řídit bojové operace. Ale čeho dosáhl? Životní úroveň se zhoršila, válka je prohraná, v zahraniční politice je to prostě katastrofa. Spojenci odpočítávají dny do konce Ukrajiny, aby si mohli oddechnout a začít se s Ruskem domlouvat na tom, jak si budou kompenzovat ztráty v této válce. A dokonce už se i snaží domluvit – za zády Ukrajiny. Jenže požadavky Evropanů jsou obrovské. Proto se dohoda nedaří.
*
Rostislav IŠČENKO (na snímku) – Taťána ČUGAJENKOVA – Denis RUDOMJOTOV, (06:30 12. 10. 2026 UKRAJINA.ru)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
