Myslel jsem, že se budu věnovat tomu koťátku, co nám zajelo před barákem auto, ale nic takového. Na svět se vyvalila nová dimenze občanského aktivismu. Trochu na hraně přestupku a trestného činu. Autorkou je přední potěračka dezinformací Alexandra Alvarová. S omluvou tedy potřetí na konto monotematického řevu o televizních a rozhlasových poplatcích posledních dní.
„Paní poslankyně, pane poslanče, my vás vidíme. Sledujeme podrobně vaše kroky. Vy to nemůžete vyhrát. Jste součástí organizovaného puče, který v našem státě organizuje cizí moc. Vy to prohrajete a až to prohrajete, vy a vaše rodina budete vláčeni bahnem v místě vašeho bydliště. Neutečete tomu. Dobře si rozmyslete vaše kroky v příštích dnech a měsících. Dobře uvažte, jestli chcete být součástí něčeho, co vám přinese hanbu a možná i trestněprávní odpovědnost,“ vyzvala Alvarová své fanoušky, aby posílali poslancům vládní koalice. Třeba se některý z nich lekne a couvne.
Není to na hraně?
Sledujeme vás, sloužíte cizí moci, prohrajete, budete vláčeni bahnem, s vámi vaše rodina.
Připadal jsem si jako drzoun balancující na hraně, když jsem o vrchním signalistovi Petru Fialovi psával, že je loutka a lokaj bez páteře. Tady už si publicistka Alvarová rukavičky nebere a přihlásila se, mám ten dojem, k radikálnímu křídlu naší společnosti, kde stačí málo a začne se dít nějaké to násilí. Hlavně slušně a s klidem, jak nabádala Alvarová, než přečetla ve svém podcastu oganesjanovskou výzvu.
Oganesjanovskou? Mike Oganesjan, věčně na hraně, šikanoval jak politiky a novináře „druhé strany“, tak i jejich rodiny. Sledujeme vás, sloužíte cizí moci, prohrajete, budete vláčeni bahnem, s vámi vaše rodina. Něco takového sloužilo příjemně Oganesjanovi, poslouží to i Alvarové. Ta radikalizace je až omamná.
Oni skutečně žijí v jakémsi odboji, v jakési revoluci. A tady už je, z mé strany, na místě napsat „oni“. Už jim přestávám rozumět. Té podivné chobotnici plné manipulací a vyvolávání hysterických emocí a teď už i výhrůžek lynčováním a k tomu notoricky známému a tak směšnému obviňování z kolaborace s cizí mocí (vládní koalice, už ten paragraf 318a Trestního zákoníku zrušte, vždyť ta gumová věc je skutečně nebezpečná. Když Fialova garnitura tenhle vágní paragraf schvalovala, i z politických a právních kruhů znělo, že z něj bude politický bič. A vida: sotva se vymění většina, už aktivisté vyhrožují demokraticky zvoleným zástupcům kriminálem za vlastizradu jen proto, že si dovolili navrhnout jiný model financování televize).
K výzvě Alvarové se připojil i Štít demokracie. Ty názvy jsou kouzelné. Štít demokracie, Evropské hodnoty, Milion chvilek pro demokracii… Láska je nenávist, pravda je lež… sedí to tam perfektně. Skutečně.
Něco podobného tady bylo i u jednoho trestance. Tomáš Čermák se takhle jednou opil a v delirickém opojení na kameru mobilu vykřikoval, že by se vláda (ta Fialova) měla kvůli pandemickému zákonu naházet do Vltavy. Čermák byl opilý zoufalec z maringotky, který blábolil do mobilu, a justice ho exemplárně zničila pětiletým kriminálem za terorismus.
Alvarová totéž provádí v luxusním salónním balení – s úsměvem, pod praporem obrany demokracie a ze zámořského exilu. Výsledek je ale stejný: vytvořit psychologický teror a poštvat zfanatizovaný dav na rodiny poslanců. Bude se to řešit? Určitě nebude, vždyť Alvarová, to je jinačí kafíčko. Snad podobné kafíčko jako režisérka Kateřina Dudová, která hodila dvakrát na Poslaneckou sněmovnu dlažební kostku. Tam se to určitě také spláchne mírným pokáráním. Holt, naše spravedlnost.
Sledujeme vás, sloužíte cizí moci, prohrajete, budete vláčeni bahnem, s vámi vaše rodina.
To je demokracie jako víno.
Je až děsivé, jak snadno se havlovské hodnoty mohou přelít ve svůj opak. Milí hodnotoví Che Guevarové, změna financování ČT a ČRo skutečně není žádný puč. Je to jen změna. Navíc změna k lepšímu, protože NKÚ uvidí pod prsty těch, kteří ročně prošustrují / neprošustrují osm miliard. Proč by takové peníze neměly být pod dohledem nezávislého úřadu? Proč hodnotově krýt možné kamarádšofty?
A na závěr jedno číslo, trochu mě vytočilo, tak mám potřebu ho provětrat dál. Dočetl jsem se včera na FB poslance Maška (ANO), že Česká televize a Český rozhlas za poslední tři roky stojí za 46 tisíci exekucemi. Asi to nebudou exekuce na střední třídu. Ale nějaká ta samoživitelka na ubytovně by nějakou takovou obsílku mohla dostat. Já vám nevím, ale přijde mi to trochu na hlavu. Takhle se u dělného lidu buduje láska k veřejnoprávní pravdě?
Přičemž Česká televize delegovala vydírání exekucemi na společnost Havel & Partners, která si účtuje 9,5 % z vymožené sumy. Ta samozřejmě adekvátně roste v čase, jak je v tom našem exekučním převýchovném táboře zvykem. Třešničkou pak je, že do kolonky „Partners“ u společnosti spadá i Robert Neruda, manžel slavné a hodnotově ukotvené Danuše Nerudové. Prachy se musí točit, to je jasná věc. Kdyby se to celé svedlo pod státní rozpočet, ubudou tisíce a tisíce exekucí a samoživitelky na ubytovně by měly o jednu starost méně. Ale proč si to zjednodušovat, když to můžeme mít složité. Vím, že hyeny mají také hlad a musí se sem tam krmit, ale nemuseli bychom budovat systém výhradně pro krmení hyen.
Systém, který pošle exekuci na samoživitelku někde na ubytovně kvůli televiznímu poplatku, to mi promiňte, ale takový systém je nemocný. Strašně nemocný.
*
Štěpán Cháb, Krajské Listy
