Z dopisů čtenářů, tentokrát s mou odpovědí – Volby a demokracie

Někdy se stává, že čtenáři mají na první pohled rozdílný názor, než redakce, aby nakonec obě strany zjistily, že tomu tak není. Ono je totiž vcelku jednoduché pochopit, že jsme pouze součástí určitého mechanismu, ve kterém je demokracie relativně prázdný pojem. Složitější je to přijmout. A bojovat proti tomu je už poté otázkou svědomí, priorit a potřeby. Vzhledem k tomu, že ne každý je ochoten zbytečně plýtvat energií na pouhé pochopení reálné situace, je vcelku logické, že těch rváčů, kteří se s tím nejsou ochotni ztotožnit, je ještě méně. A bohužel, nic se na tom nezmění. Přesto považuji rezignaci za to poslední, co bych ve svém životu udělal. Teď už k dopisu váženého čtenáře.

Zdravím,

milý Jindřichu, Váš dnešní text “Čeho se bojí ?” je důkazem, že jste moji včerejší odpověď asi přehlédl. Podstatný kousek tedy uvádím znovu …

Reklama

Poslední volby nám všem něco ukázaly …. že se nedaří nic změnit. A ty předposlední, které dosadily Babiše na trůn, už vůbec ne. Žádnou změnu oproti Fialovi nepřinesly. Sliby chyby.

Změnilo se však něco jiného, co lidem, dokonce i těm erudovaným politologům, zcela uniklo, že demokracie a volby změnily svoje místo. Kdysi dávno po jejich vzniku byly kladné, protože plnily svoji funkci umožnit změnu života společnosti. Avšak dnes se úsilím těch skutečně mocných (nemyslím tím volené politiky) změnily v nástroj zla. Demokratické volby jsou nyní pouze přetlakovým ventilem pro hloupé lidi, voliče, ale nemůže se jimi nic změnit.

Souboj politických stran, tedy těch, které mají vůbec šanci uspět, je jen fiktivní, protože příkladem Babiš s Fialou sice spolu opravdu bojují, ale pouze o svoji osobní moc – ale obě jejich politické strany prosazují zájmy stejných mocných v pozadí. Již dávno nejde o demokracii, jde o umně skrytou totalitu, kterou hloupí lidé nevidí …

Reklama

——-

Jindřichu, oni se ničeho nebojí, oni jsou neviditelně řízeni z jednoho centra … Ano, tato skutečnost je opravdu těžko akceptovatelná, chápu Vás A platí, že pokud člověk chybně vyhodnotí důvody, nikdy nemůže najít cestu k řešení … Demokracie cestu k řešení již nikdy neposkytne.

Ale nebojte, nebudu Vás dál obtěžovat. Podobně pomýlených lidí je na straně alternativy či nás dezolátů drtivá většina.

Josef

Rychlá odpověď : Josefe, to je právě to, v čem s Vámi souhlasím, jen nemohu dle svého svědomí se s tímto spokojit. Je vcelku jasné, že změna systému budovaného 200 let nepřijde sama. Dokonce ani války ho nemusí změnit, pouze ho pozastaví, lehce upraví a v něčem zase zrychlí. Éra socialismu se pokusila ho narušit, evidentně se jí to podařilo, ale ani ta netrvala věčně a vrátili jsme se k restartu toho, v čem vznikla 2.světová válka. Moje rebélie, psaní, celá má maličkost je nicotností v tom soukolí. Ale až budu skoro ležet na fošně, bude to odcházení s vědomím, že jsem nerezignoval. A uvědomění si, že pochopit více do hloubky veškeré mechanismy vyžaduje jistý věk, inteligenci a chápání spojitostí. Ne vždy se to vše v mém životě dokázalo sejít v jednu chvíli, což mne neomlouvá. Stál jsem proti komunistům, měl jsem odpor k Sovětům, abych po letech zjistil, že to není o socialismu, Rusech a proletariátu. Nyní vše vnímám pod vlivem současného bordelu s názvem EU, liberalismus a Ukrajina úplně jinak. Potřeboval bych více životů, abych mohl říct, že jsem všemu porozuměl. Ty nemám, takže je mé poznávání postupné a občas může být i chybné. Nicméně to umím přiznat.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled