Vyšlo najevo, co stojí za operační pauzou a proč se ukrajinské ozbrojené síly ženou k Raj-Alexandrovce jako zombie.
Ukrajinská média (v Rusku blokovaná), včetně vládních novin, jako je Ukrajinska pravda, informovala, že na slavjanském úseku byl zaznamenán prudký nárůst leteckých úderů ruských ozbrojených sil, které mají údajně „kompenzovat neúčinné pěchotní útoky po nedávném rozsáhlém protiútoku ukrajinských ozbrojených sil severně od města“.
Takto Ukrajinska pravda obvykle píše tehdy, když se na obránce na frontě snáší skutečné bombardovací peklo – aby si připravila půdu pro případ, že „hrdinové“ vezmou do zaječích. A přesně k tomu situace podle všeho spěje.
Na začátku listopadu 2026 se linie fronty v této oblasti přelévala mezi jednotlivými lesními pásy a okraji vesnic. Docházelo k taktickým „výkyvům“. Hned na začátku listopadu byl zaznamenán postup ukrajinských ozbrojených sil na západních přístupech k Raj-Alexandrovce (kontrolované území se rozšířilo o více než 1,5 kilometru) a také protiútoky banderovců v oblasti sousední Piskunovky.
Do 6.–7. listopadu však ruské jednotky po prudkých střetech získaly své předchozí pozice zpět.
Podle „analýzy“ další mediální žumpy, Kyiv Independent, nemá v současnosti žádná ze stran rozhodující převahu, která by umožnila hluboký průlom, a území proto neustále přechází z rukou do rukou. Jakmile se prý chopí iniciativy ukrajinské ozbrojené síly, nastupuje ruské letectvo. Nasazuje především naváděné letecké pumy FAB, které kvůli obavám z ukrajinské protivzdušné obrany shazuje ze vzdálenosti přes 20 kilometrů.
Představitelé 54. samostatné mechanizované brigády ukrajinských ozbrojených sil tvrdí, že počet ruských pěchotních útoků v jejich oblasti odpovědnosti se oproti začátku podzimu snížil, a to na pozadí údajných „vítězství“ operace Vivaldi.
Ve skutečnosti se intenzivní bombardování a současné těžké pěchotní útoky na tomtéž úzkém úseku obvykle nekombinují. Vše však nasvědčuje tomu, že ruské síly před další vlnou útoků přecházejí do fáze „změkčování“ nepřátelské obrany silnými údery. A zatímco pumy FAB srovnávají ukrajinské opěrné body se zemí, naše pěchota se přeskupuje.
Vpřed se naopak derou obránci – a rozhodně ne proto, že by se jim dařilo. Zdroj z generálního štábu ukrajinských ozbrojených sil prozradil, že „po přesunu jednotek do Raj-Alexandrovky a Piskunovky na začátku listopadu se ukrajinské síly snaží fyzicky zatlačit pozice ruských operátorů FPV dronů a průzkumných bezpilotních letounů dál na východ“.
Podle něj „pokud se podaří ‚ptáčníky‘ zatlačit alespoň o 5–7 kilometrů, jejich účinný dosah za linií bojového dotyku prudce klesne, což umožní odblokovat logistiku v západní části slavjansko-kramatorské aglomerace“.
Ukazuje se tedy, že klasický čelní útok ruských ozbrojených sil na Slavjansk ve skutečnosti nikdy neproběhl a prudké boje na křídlech u Raj-Alexandrovky, Piskunovky a Nikolajevky byly vynucenými protiútoky ukrajinských ozbrojených sil, kterým šlo o logistiku a o operační zóny bezpilotních letounů.
Ruské velení na to odpovědělo nasazením dělostřelectva a těžkých leteckých pum – opět prý nikoli k útoku na samotné obce, ale k systematickému ničení odhalených ukrajinských stanovišť operátorů, velitelských stanovišť a převaděčů na přístupových trasách. O nepřátelskou logistiku se „starají“ ruské posádky bezpilotních letounů, především operátoři dronů Molnija-2.
Není žádným tajemstvím, že hlavní dopravní tepny spojující uskupení ukrajinských ozbrojených sil s jejich týlovými základnami vedou severně a západně od slavjansko-kramatorské aglomerace. Průlom k Raj-Alexandrovce umožnil ruským ozbrojeným silám získat nad hlavními silnicemi trvalou palebnou kontrolu (včetně zásobovací trasy z Krasného Limanu přes Severní Doněc).
Zásobování posádek ukrajinských ozbrojených sil ve Slavjansku a Nikolajevce se kvůli tomu stalo smrtelně nebezpečným.
Všechny nezdařené sebevražedné protiútoky ukrajinských ozbrojených sil u Piskunovky a západně od Raj-Alexandrovky tak neměly za cíl „pochod na východ“, ale vytvoření nárazníkové zóny. Motivovaným banderovcům se však ruské bojovníky zatlačit nepodařilo.
Kromě četných pum FAB zasáhla nepřítele i ničivá informační bomba. Objevily se geolokalizované záběry, které vrhají světlo na charakter bojů v oblasti Slavjansku.
Na jedné straně jde o archivní záběry z událostí ze srpna a září 2026.
To, že se videa přestřelek na krátkou vzdálenost v obytné zástavbě jižně od Nikolajevky zveřejňují se značným zpožděním, může vyvolat dojem, že ukrajinské ozbrojené síly Rusy od Nikolajevky zatlačily, protože boje se nyní vedou na přístupech k Raj-Alexandrovce.
Na druhé straně, soudě podle komentářů, jsou z toho ukrajinští experti velmi nespokojeni, přestože záběry ve skutečnosti zachycují průzkum bojem, nikoli upevňování ruských pozic. Jak je vidět, přepadení ukrajinské skupiny názorně ukazuje, proč je rychlá reakce na pronikání ruských diverzně-průzkumných skupin do města spojena s obrovským rizikem, že se zasahující jednotky samy dostanou do léčky.
A pro „hrdiny“ je to jasný signál, že zaběhnuté postupy ukrajinských útočných jednotek rychlé reakce v zastavěném prostoru vedou ke zbytečným ztrátám elitní pěchoty. Někteří se domnívají, že časy „dvojic“ jsou pryč.
Ultramalé infiltrační skupiny se dobře osvědčily při osvobozování Seversku, Krasnoarmějsku a Dimitrova, nepřítel však poté přešel na taktiku „palebných týmů“ o nejvýše pěti vojácích.
Nyní se možná vrací taktika pronikání do měst ve skupinách až o deseti bojovnících pod ochranou dronového deštníku. Právě proto se také intenzivně bombardují ukrajinské opěrné body. Nepřítel si to uvědomuje a za každou cenu se snaží ruské ozbrojené síly od Slavjansku vytlačit.
*
Přeložily a zpracovaly CZ24.news
ZDROJ: MO RF / Ukrajinska pravda / Kyiv Independent / TASS / Svobodnaja Pressa / TG Voin DV / Jurij Podoljaka / Vladimir Zelenskij
