Nová republika
Závěrečná část tohoto eseje je věnována tématu, jehož pokračováním či dokonce vyústěním je současný válečný konflikt probíhající na území současné Ukrajiny. Věnujeme se v ní původu západoukrajinského nacionalismu a v samotném závěru této páté…
Ve čtvrté části našeho vyprávění o ruských dějinách a o vztazích různých evropských států (hlavně jejich vládnoucích vrstev) k Rusku, se jednak posuneme blíže k současnosti, zároveň se ale zaměříme podrobněji na vztahy polsko-ruské či polsko-sovětské.
Ve druhé části našeho textu budeme pokračovat stručným záznamem některých dalších důležitých událostí a okolností v dějinách starých ruských zemí a doplněním událostí zmíněných v předchozí části tohoto eseje. Pozornost zde budeme věnovat také otázce vývoje národního cítění v různých částech bývalé Kyjevské Rusi.
V zemích Evropské unie se dlouhodobě, v podstatě od rozpadu SSSR, systematicky a cíleně buduje výhradně negativní obraz Ruska. Rusku není přiznána ani jediná polehčující okolnost a díky omezování a někdy i blokování informací z ruské strany je v podstatě i zbaveno práva obhajoby.
Někteří komentátoři na Západě soudí, že Spojeným státům na Ukrajině nijak zvlášť nezáleží. Jistěže, Washingtonu nezáleží na Ukrajině jako takové, záleží mu ale na tom, aby Spojené státy na Ukrajině neprohrály válku s Ruskem. Nebo aby to alespoň tak nevypadalo.
Pokračování včerejšího článku PhDr. Ivo Šebestíka – historického vhledu do problému pronásledování a trestání za jiné názory, než které předepisují doboví ideologové a moc, a to dokonce i jen za nepodložená podezření, zato pro výstrahu všem. Takhle se chová moc, když si není sama sebou jistá …
Publicista, historik a překladatel PhDr. Ivo Šebestík přináší podnětný text, který by si měli přečíst především všichni, kteří se pasují na “demokraty” ale přirom z veřejné diskuze vylučují všechny s jiným názorem. Neštěstím je, že tito lidé nečtou analýzy, ale jen ve své šekové knížce a v očích svého nadřízeného či protektora.
