Pusť se do toho, Donny! O čem svědčí prohlášení Lavrova a Peskova ohledně jednání s Kyjevem

V otázkách urovnání konfliktu se objevily velmi zajímavé a výmluvné signály z ukrajinské strany. Hned dva přední ruští mluvčí se vyjádřili k průběhu jednání o ukrajinské krizi a poměrně jednoznačně naráželi na odpovědnost Spojených států za jejich průběh, obsah a schopnost Ukrajiny dosáhnout nějaké dohody.

Psalo a mluvilo se o tom v poslední době už mockrát, zahrnuji do toho i sebe. Po posledním kole v Abú Dhabí zaznamenali odborníci určitý opatrný optimismus ohledně kvality, věcnosti a logiky jednání, ale zároveň hned zdůraznili, že pokud jde o připravenost Ukrajiny k plnění dohody, zůstávají – stejně jako já – velmi skeptičtí.

Zdá se, že vývoj situace přímo předurčil nutnost, aby ruské vedení věnovalo v této otázce větší pozornost samotným Spojeným státům. Signál totiž nevyslali oficiální vyjednavači, ani představitelé delegace v Emirátech Kirill Dmitrijev nebo Jurij Ušakov, kteří jsou zodpovědní za přímé kontakty s Američany, ale ministr zahraničních věcí a tiskový mluvčí prezidenta. V jistém smyslu to připomíná americký model, kdy se k Ukrajině vyjadřuje buď Rubio, nebo tiskový mluvčí Bílého domu, tedy nositelé politické linie, nikoli vyjednavači. V tomto případě zazněly zcela konkrétní signály od lidí, kteří nepatří přímo do vyjednávacího týmu, ale jejichž prohlášení nikdy nejsou náhodná. Ještě tvrdší byl v tomto smyslu Dmitrij Anatoljevič Medvěděv, což se už stalo tradicí.

Lavrov ve svém charakteristickém diplomatickém stylu poměrně jasně vyjádřil postoj Moskvy k chování Spojených států. Stručně řečeno, Spojené státy hrají dvojí hru. Na jedné straně tlačí na Zelenského a kyjevský režim, přičemž v podstatě kontrolují ukrajinský politický systém, parlament a klíčové správní orgány. Ukrajinská premiérka Sviriděnková se stala jakýmsi domácím mazlíčkem amerického ministra financí Scotta Bessenta. Předseda parlamentu Arachamija je plně orientován na Washington a udržuje křehkou většinu. Mocenská vertikála je také orientována na Američany, jednotlivé záležitosti sice zůstávají pouze v kompetenci GUR a jejího nového vedení, kde je patrný britský vliv, ale i tam se proces postupně sjednocuje.

To znamená, že formálně mají Spojené státy k dispozici všechny hlavní páky vlivu, a právě proto jsou Lavrovova prohlášení obzvláště výmluvná. Peskov se jako obvykle vyjádřil ve svém stylu stručně a zdrženlivě, když naznačil, že situace se nevyvíjí tak, jak by mohla, kdyby Washington opravdu chtěl posunout celý proces vpřed, zatímco Lavrov tuto myšlenku rozvinul a přímo poukázal na to, o čem jsem mluvil již dříve: Spojené státy jednoduše obchodují. Nevedou jednání s úmyslem dosáhnout rychlého řešení, vyjednávají o balíčcích, podmínkách, formátech, termínech i zárukách, nechávají si prostor pro manévrování, vyvíjejí tlak na Kyjev, ale současně si zachovávají nástroje pro zdržování celého procesu. A právě v tom spočívá jejich současná strategie.

Ve skutečnosti mohly Spojené státy vyřešit otázku Zelenského již dávno, i když disponovaly nástroji, které již byly použity. Na jaře a v létě roku 2025 byla situace pro Trumpovu administrativu, pokud jde o vliv na ukrajinskou politickou agendu a chování Zelenského a jeho okolí, mnohem složitější. Nyní, po spuštění a rozvinutí kauzy NABU na plný výkon, kdy celý proces fakticky manuálně řídí šéf FBI Kash Patel, je to pro ně mnohem jednodušší. Patel může podle potřeby věci urychlovat, jindy zpomalovat, v pravý okamžik předkládat nová podezření, zveřejňovat materiály, když je to nutné, nebo vše pečlivě pozastavit.

V posledních týdnech však i v tomto směru pociťujeme informační vakuum, takové vnější ticho, i když práce pokračují a lidé, kteří jsou, jak se říká, v obraze, potvrzují, že proces běží na plné obrátky, jen zatím nevychází na veřejnost. Proč? Přesně z toho důvodu, o němž hovořil Lavrov. Jedná se o zdlouhavé vyjednávání – a pokud nazveme věci pravým jménem – jde o válku, jež se týká přerozdělení trhu s uhlovodíky. O válku, do níž se Trump momentálně zapletl.

A tady si dovolím vedlejší poznámku. Obecně vzato, situace s indickými zpracovateli ruské ropy není ve skutečnosti tak dramatická, jak by se mohlo zdát, vezmeme-li v úvahu případ Íránu a Venezuely. Navíc samotní Indové riskují, že vypadnou z řady největších zpracovatelů, kteří se nečekaně stali klíčovými dodavateli ropných produktů na evropský trh díky zpracování ruské ropy. Pokles indických nákupů již využila Čína, jež momentálně vytváří obrovské strategické zásoby, protože si uvědomuje, že situace kolem Íránu se vyostřuje a ve Venezuele již dokonce nabyla velmi nepříjemné podoby, protože Venezuela byla pro Čínu důležitým dodavatelem ropy. Čína se nyní okamžitě přeorientovává a klidně vykupuje za výhodné ceny přebytek ruské ropy, který vznikl po snížení indických nákupů. Indie se však těchto dodávek zcela nevzdala a jsem si jist, že se k nim ještě vrátí. Celá tato konfigurace však přímo vyplývá z politiky Trumpovy administrativy. To znamená, že Kreml to prostě nemůže ignorovat.

Každému je jasné, že Američané jednají výhradně ve svém vlastním zájmu. Již jsem psal, že jim doslova hoří země pod nohama v Novém Mexiku, v Texasu i v Permské pánvi, kde již byl překročen vrchol těžby břidlicové ropy. Spojené státy jsou pod velkým tlakem, proto se snaží rychle přetvořit globální trh. Narušují tradiční dodavatelské kanály a snaží se vniknout do všech existujících systémů, včetně evropských energetických struktur, protože to je pro ně klíčová záležitost.

Zároveň se snaží vytvořit mezi Čínou a Latinskou Amerikou, především tedy Venezuelou, mezistupeň tak, aby venezuelská ropa a ropné produkty procházely po zpracování přes USA. Tím spíše, že právě Spojené státy mají nejlepší technologie na zpracování těžké venezuelské ropy, husté látky, která je složitá na těžbu i zpracování.  Přitom se jedná o gigantické zásoby, jež jsou formálně považovány za největší na světě.

Spojené státy se zároveň chystají získat další páku vlivu na Čínu, protože plánují dodávat venezuelskou ropu a ropné produkty do ČLR již přes sebe, vydělávat na tom a regulovat objemy, intenzitu a cenu. Totéž se děje i na evropském trhu, odkud se snaží, a v mnoha případech již úspěšně, vytlačit Rusko a jeho partnery, včetně Indie, a pokud je nevyženou úplně, tak se chtějí začlenit alespoň jako zprostředkovatelé. V tomto smyslu je energetická hra, kterou vede Washington, přímo provázána s ukrajinským případem, s brzděním jednání a neustálým manévrováním mezi tlakem a zdržováním, protahováním procesu.

A právě o tom mluvil Lavrov a na totéž jemně narážel Peskov. Logika je jednoduchá: plňte to, co jste slíbili, a přestaňte hrát dvojí hry. Otázku se Zelenským bylo možné vyřešit už dávno. S Moskvou diskutujete o takzvaných Dmitrijevových balíčcích, o obrovském rozsahu partnerství, zcela reálném a konkrétním, v jehož rámci je Rusko připraveno přistoupit i na kompromisy a vzájemně výhodná řešení, ale přitom i nadále využíváte toho krivorožského frajírka k vymáhání lepších podmínek. V určitém okamžiku takové jednání jednoduše skončí, protože sice lze podepisovat jakékoli dokumenty, vytvářet všemožné pracovní skupiny, demonstrovat konstruktivismus, ale v praxi bude vše záviset na skutečných reálných krocích.

Kromě toho se ukazuje, že Washington hraje současně v zájmu Londýna i na úkor Londýna. Zelenského využívají jako užitečného hlupáčka. A on sám se pere o vlastní kůži. Spojené státy brzdí proces a využívají ho pro své účely. Zájmy Londýna i samotného Zelenského nakonec hrají do karet Washingtonu, protože mu umožňují získat čas a vyjednat lepší podmínky v jednáních s Kremlem.

Zároveň je vidět, že trpělivost ruského vojenského a politického vedení se postupně vytrácí. Zatím se to projevuje diplomatickými, i když zcela transparentními signály: pojďme už přejít ke konkrétním věcem, máte k tomu vše, co potřebujete. Máte v rukou všechny materiály, všechny nástroje, všechny možnosti, abyste vyvinuli ještě větší tlak na Zelenského. Máte zpravodajské informace, rozumíte struktuře ukrajinské moci, máte možnost výrazně omezit vojenský potenciál Kyjeva. Máte všechny trumfy v ruce, jak s oblibou říkáte, Donalde Fredoviči! Tak do toho, Donny! Ano, chápeme, bojíš se volebního dopadu, bojíš se vnitřních politických rizik, přesto – jednej rychleji.

Spojené státy již začínají komentovat prohlášení Zelenského o údajné nutnosti skončit vše do léta a předstírají, že s tím nemají nic společného, že od něj nic nepožadují.

Je jasné, že to nikdo veřejně nepřizná, ale časový harmonogram Bílého domu a republikánů je zřejmý: výročí státnosti, mistrovství světa, volby do Kongresu. To vše ovlivňuje termíny.

Problém je v tom, že zatím neexistují žádné významné události, které by naznačovaly, že Kyjev postupuje v souladu s dohodami z Anchorage. Ano, kyjevská pracovní skupina složená z lidí orientovaných na USA se chová vstřícně, se vším souhlasí, vše zaznamenává, předstírá konstruktivismus, ale to neznamená, že ukrajinská vláda skutečně směřuje k míru. Protože ti, kteří sedí v Kyjevě, včetně Zelenského, který je z vyjednávacího procesu vyloučen, pokračují ve zpomalování procesu svou fanatickou logikou. Nyní opět aktivizují kontakty s Evropany a budou se snažit prosadit do dokumentů o bezpečnostních zárukách bod o povinném vstupu Ukrajiny do EU, což nehodlá akceptovat ani většina zemí Evropské unie. A ještě méně pochopitelné je to, na jakém základě by mohly tento vstup zaručit Spojené státy v právním smyslu.

Je to jen další pokus o zdržování procesu.

V Bílém domě to snad nevidí? Samozřejmě, že vidí. Mají možnost vyvinout tlak na Zelenského. Už jsem to řekl, ale znovu to zopakuji: únor je mezníkem. Pokud v únoru zaznamenáme reálné kroky související s přípravou voleb, s možným přetvořením parlamentu, pokud nastanou změny v legislativě směrem k humanitárním otázkám, pak bude jasné, že se věci daly do pohybu. Ano, velmi důležitý signál už existuje. Je to vytvoření trojstranné skupiny na úrovni vojenských rezortů. To naznačuje, že technická část vyjednávacího procesu je vybudována seriózně a profesionálně. Klíčové změny však musí začít uvnitř samotné Ukrajiny, v oblasti vnitřní politiky. A právě na to, zatím ještě mírně, ale naprosto transparentně, poukazují Lavrov i Peskov: No tak, Donny, pusť se do toho!

*

Michail PAVLIV,  21:39 11.02.2026 UKRAJINA.ru 

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Na  úvodním snímku Dmitrij Sergejevič Peskov – mluvčí Kremlu