Boj o politické neziskovky

Neziskový sektor je fabulací. Tedy nikoliv ten skutečně se zabývající pomocí potřebným, charitou či užitečností zaměřenou na oblasti, ve kterých stát nemá potřebu či možnosti být natolik silnou oporou, aby to bylo dostačující. Jenže sledovat toky peněz i v této sféře je velmi složité a pro mnoho lidí se pomoc stala byznysem.

Neziskové společnosti jsou často skořápkou, v níž se odehrávají věci, které by se Vám nelíbily. Obrovská otočka peněz je pro mnohé doslova výzvou k jejich odklonu, takže často režie společnosti často převyšuje výstupy jdoucí tam, kam původně měly směřovat. To platí pro vysoká procenta těchto organizací. Jenže vedle nich existují politicky směřované neziskové organizace mající ve svém skrytém programu mnohem více, než k čemu byly původně stvořeny. Líbivé názvy matou přispěvovatele a sponzory. Ukázkou takové skupiny jsou například Člověk v tísni či Lékaři bez hranic.

Obě neziskovky se prezentují záchranou životů, pomocí postiženým v různých situacích, zemích i sférách. Originální poutače zaměřené na city, poutavé články a připomínání skutečných dobrých skutků zakrývají vysokou režii a dosah až do vysoké politiky. Člověk v tísni se dokonce v zákulisí účastnil organizace pokusu o převrat v Bělorusku, měl aktivity v Gruzii, účastnil se kolapsu voleb v Rumunsku*) a Šimon Pánek si z něj udělal nadnárodní organizaci přijímající stovky milionů až jednotky miliard nejen od dárců z České republiky. Nakolik si můžete tyto informace ověřit, je sporné, přikrytí je dokonalé. O této neziskovce jsme psali mnohokrát už dříve a musíme uznat, že i přes vícekrát prokázanou politickou činnost dokáže své záměry velmi dobře schovávat za charitu a někdy reálnou, jindy hranou dobročinnost. Režie managmentu je však tak vysoká, že být zaměstnancem Člověka v tísni ve vedoucí funkci je skutečný dar.

Lékaři bez hranic se pro změnu výrazně angažovali v migrační vlně, a dokonce na svém plavidle organizovali přepravu migrantů do Evropy. Nadnárodní nezisková společnost podílející se na dovozu problémových migrantů se zaštiťuje skutečnými akcemi určenými chudým oblastem, zároveň je její dosah opět natolik výrazný, že sahá až k politickým špičkám. Podobnou strategii volí i mnoho dalších organizací, kterých je jen u nás natolik vysoký počet, že to vysává národní rozpočet. Čím vším se zabývají, to ani nechtějte vědět. Vzpomeňte si na výzkumy chování barmských žen, které prováděla Petrem Fialou řízená neziskovka, zkuste se dopočítat, kolik dalších podobných se zabývá u nás integrací Romů, jak honosné názvy mají pračky peněz v jiných organizacích nasávajících peníze od jednotlivých ministerstev.

Motoristé se na pár z nich podívali a dle řevu opozice nalezli další místo, které bylo skrytým zlatým dolem pro dlouhou řadu politiků a stran. Momentálně si tedy všichni navázaní na politický neziskový sektor stěžují. Nejvýrazněji řve samozřejmě opozice spravující velkou část této šedé zóny čerpající miliardy ze státu, od soukromých osob i veřejných subjektů od nás i ze zahraničí. Tyto peníze buď končí po vyprání v soukromých kapsách nebo směřují k ovlivňování nálady a mínění národa. Milion chvilek pro demokracii a další podobná sdružení mají nemalou režii a musí být dotována přes nějaké účty, aby se skryl původ i účel vynaložených finančních prostředků. Lze tedy konstatovat, že neziskovky jsou velmi ziskové pračky peněz a zároveň dokážou přetavit velké částky v nástroj ovlivňující politickou scénu. Jak obrovské, to si bez přístupu k jejich účetnictví dokážeme jen těžko představit. Kolik se ztratilo peněz vybraných na Ukrajinu, Dárky pro Putina, na drony? Kolik miliard už prošlo Člověkem v tísni? Jak drahý je provoz Milionu chvilek a kolik „Strnadů“ jej platí? Dosah k prezidentovi, angažování „umělců“ a propracovaná organizovanost nejsou zadarmo.

Jedná-li tedy Sněmovna o omezení činnosti těchto organizací, kterých jsou jen u nás tisíce a jejichž režie je natolik vysoká, že přispívá k deficitu národního rozpočtu, přičemž Pětikoalice v opozici řve, znamená to, že bylo šlápnuto na kuří oko představující zdroj obživy a podpory právě opozičním stranám. Těm nestačí krádeže typu Dozimetr, kampelička a nedokončené Bitcoiny, protože neziskovky znamenají tichý a stálý příjem a obrovský politický vliv na voliče. Po revizi neziskového sektoru voláme už roky a současné vládě budeme vděční, dotáhne-li to do konce. Nebudeme ale předjímat, přílišný optimismus není na místě. Všichni známe praktiky EU a nedávno provalené financování neziskovek Ursulou Leyenovou mající vliv na vnímání Green Dealu a klimatu je ukázkou toho, co se ve skutečnosti děje. Nejen u nás. Tento nástroj moci, mimochodem zasahujícího i do výchovy mládeže, proto jsou na ulicích i studenti, si liberálové jen tak vzít nenechají. Amen.

*

Jindřich Kulhavý

**

Poznámka Nové Republiky:

Organizace Člověk v tísni, těsně nevázaná či prostoupená rozvědnými službami NATO a jimi řízenými vlivovými agenturami, byla vyhozena z Ruska i z povstaleckého Donbasu ještě před začátkem Speciální vojenské operace.

Je více než důvodné podezření, že neziskovky řízené výzvědnými službami zemí NATO jsou navázány i na mnohá média, včetně veřejnoprávních. Krytí špióna legendou o novináři pracujícím v terénu je velmi oblíbená ve všech rozvědkách světa. Příkladem může být postava Josefa Pazderky, původně zaměstnanec Člověka v tísni působícího za války v Čečensku (2000-2001) na postu vedoucího mise. Později Pazderka změnil kabát jako „dopisovatel“ České televize působil v Rusku. Odtud byl bez uvedení důvodu, to se u špiónů často děje, vypoklonkován. Zkorumpovaná česká média tehdy nakukávala české veřejnosti, že vyhazov Pazderky bylo ruskou pomstou za vyhoštění dopisovatele ruského média Parlamentskaja Gazeta, který bylo ovšem nepokrytě označen týmiž médii za špióna. Typický je i další Pazderkův osud. Od roku 2012 bylo dopisovatele ČT v Polsku, Bělorusku a Ukrajině (stále stejné krytí a asi i stejný zaměstnavatel, kterým nebyla jen ČT). Jako dopisovatel skončil v roce 2016 (nahradil ho Miroslav Karas). Od listopadu 2016 na chvíli zakotvil v deníku Aktuálně.cz (zástupce šéfredaktora a do později šéfredaktor). Jako propagandista NATO tedy působil dovnitř směrem k ovlivňování českého občanstva, tentokrát ne jako zahraniční dopisovatel, ale jako vedoucí mainstreamového média. V říjnu 2022 se stal šéfredaktorem celoplošné stanice Český rozhlas Plus, která se představuje jako analyticko-publicistická, ale ve skutečnosti jde o čistě propagandistickou stanici mluveného slova, která šíří narativy Evro0spké unie, NATO a deep státu USA a tím pádem i nenávist k mnoha zemím světa, včetně Ruska, Číny, Kuby, Venezuely, Íránu atd. atd. atd.

Ale zpět k Člověku v tísni. Editor tohoto webu má osobní zkušenost s “výběrem témat” této „humanitární“ organizace. Svého času písemně nabídl vytvoření dokumentárního filmu o vyhánění a šikaně původního srbského obyvatelstva Albánci na okupovaných jižních provinciích Srbska, na Kosovu a Metochiji. Je to velmi silné téma nespravedlnosti a násilí uprostřed Evropy. Odpovědná vedoucí v této „neziskovky“ s gescí řídit filmové projekty již při prvním telefonickém hovoru nabídku štítivě odmítla. Člověk v tísni je totiž nejen výzvědné tykadlo ale zároveň i propagandistická dílna agresora a nepřipustí šťourání do situace na jím okupovaných územích a do podstaty agresí proti nezávislým státům páchaným USA a jejich poslušným mopslíkem – aliancí NATO.

-vd-