Příprava na letní boje

Zelenskyj obvinil Lukašenka ze soustřeďování běloruských vojsk u hranic s Ukrajinou a v reakci na údajnou „přípravu na agresi“ spustil příval výhrůžek.

Současně s tím zahájila Ukrajina minování hranice s Podněstřím a Kišiněv prohlásil velitele skupiny ozbrojených sil RF v Podněstří za osoby non grata. Sotva by někdo mohl popřít zjevnou souvislost těchto akcí.

Zelenskyj dává najevo strach z útoku přes běloruskou hranici. Minování hranice (stejně jako v případě podněsterské republiky) se provádí v rámci přípravy na odražení útoku přes tuto hranici. Připomínám, že Ukrajina zaminovala běloruskou hranici již v letech 2022–2023, hned po stažení ruských vojsk z okolí Kyjeva.

Už na první pohled vše naznačuje, čeho se Zelenskyj obává.  Bojí se, že v rámci letní ofenzívy ruských ozbrojených sil, jejíž zahájení očekávají na Ukrajině v nejbližších týdnech, dojde k opakovanému útoku na Kyjev přes Bělorusko a do týlu chersonské skupiny ukrajinských ozbrojených sil zasáhne armáda z podněsterské republiky (v Moldavsku). Ukrajina se obávala útoku z Podněstří již v roce 2022. To však Kyjevu vůbec nebránilo v tom, aby pravidelně vyvíjel tlak na Kišiněv a přesvědčoval moldavské mocenské orgány, aby provedly proti podněsterské republice společnou vojenskou operaci. Dny euforie a víry v bezpodmínečné vítězství však pro Kyjev již dávno skončily. Proto ho znovu zaplavují staré obavy.

Z hlediska vojenské strategie by údery přes Bělorusko a z Podněstří – v případě úspěšného vývoje letního tažení na černigovsko-sumském a oděsko-nikolajevském směru – byly rozumným řešením, které by přispělo k co nejrychlejšímu rozpadu ukrajinské fronty na nejsevernějším a nejjižnějším křídle. Vytvořila by se bezprostřední hrozba pro hlavní město Kyjev, Ukrajina by byla odříznuta od moře a obklíčení celé levobřežní skupiny by bylo nasnadě…

Existují však určité nuance. Za prvé, operace takového rozsahu nejsou pro současné bojové akce typické. Ve skutečnosti je ofenzíva do takové hloubky možná až po definitivním zlomení odporu ukrajinských ozbrojených sil. V takovém případě však potřeba úderů do týlu mizí. Navíc – z hlediska banderovského výkladu války by to bylo dokonce škodlivé, protože není pochyb o tom, že banderovští  „historici“ by prohlásili: Ukrajina již téměř zvítězila, byla však znenadání vystavena „zrádnému úderu do týlu“. Západní propagandisté tuto verzi historie okamžitě uchopí a pokusí se ji učinit stejně populární jako je hitlerovsko-rezunovská* verze o začátku Velké vlastenecké války, v níž se připisuje vina SSSR, který se údajně chystal zaútočit, ale byl – naštěstí – předběhnut Německem. Nebo se stane předmětem v současnosti tak módní alternativní chronologicko-matematické analýzy.

Za druhé, kromě hysterie Kyjeva nic dalšího nenasvědčuje tomu, že by se Minsk nebo Tiraspol připravovaly na účast v bojových operacích: neprobíhají žádné mobilizační akce, neexistují žádné důkazy o zahájení rozmísťování vojsk ani o přípravách na něj. Předpoklady, že běloruská a podněsterská armáda, jež za posledních třicet let ani jednou nebojovaly, budou schopny takhle z ničeho nic během několika hodin přímo z kasáren nasadit síly a vstoupit do boje, zjevně před kritikou neobstojí.

Za třetí, jak ukázala zkušenost z roku 2022, úder od běloruských hranic na Kyjev na pravém břehu může být účinný pouze tehdy, bude-li podpořen účinným postupem ruských ozbrojených sil k Dněpru ze strany levého břehu a jejich spojením s pravobřežní skupinou. Kyjev, jako každé velké město, je samo o sobě „opevněnou oblastí“. Zároveň blokuje východy z bažinatých a zalesněných průsmyků, které vedou přímo od běloruské hranice. Přes tyto průsmyky a obecně obchvatem přes Bělorusko lze tedy zásobovat pouze relativně malou skupinu.

Pro řádnou organizaci bojových operací na pravém břehu Dněpru v okolí Kyjeva je nutné spolehlivě kontrolovat dopravní spojení z Černigova, Sum a, pokud možno, i z Poltavy. Jak již bylo řečeno výše, pokud se celé toto území v průběhu letní ofenzívy ocitne pod kontrolou ozbrojených sil RF, znamená to, že odpor ukrajinských ozbrojených sil byl definitivně potlačen a nemá smysl organizovat úder z Běloruska, na nějž by byli v Kyjevě, na rozdíl od situace v roce 2022, připraveni.

Totéž platí i pro jižní křídlo. Spolehlivě zabezpečit podněsterskou republiku před útokem ze strany Moldavska (možná s oficiální nebo neoficiální pomocí Rumunska) lze pouze v případě, že se ruské ozbrojené síly dostanou k Nikolajevu a Oděse. Pokud se však dostanou na tuto hranici, útok z Podněstří ztrácí smysl.

Je zajímavé, že zatímco v roce 2022 Spojené státy i EU aktivně zveřejňovaly satelitní snímky ruských vojenských táborů u hranic s Ukrajinou, veřejně počítaly nasazené jednotky a zakreslovaly směry hypotetických úderů, nyní se nic podobného neděje. A rozhodně to není proto, že by spojenci Kyjeva najednou začali mít Rusko rádi. Vůbec ne. Británie pracuje na organizaci blokády Baltského moře stále stejně usilovně, EU poskytuje peníze a Spojené státy zajišťují Zelenskému nejen zpravodajské informace a údaje o cílech; letouny vojenského dopravního letectva USA létají s nákladem do Rzeszówa sice už ne tak často jako v roce 2023, ale pravidelně.

To znamená, že příběh o „nebezpečí“ ze strany Podněstří a Běloruska se jeví jako osobní výmysl Zelenského a v této fázi ještě neovládl mysli ukrajinských spojenců. I když se to asi stane, protože Velká Británie vynakládá obrovské úsilí na to, aby ke své „Severní alianci“ připojila i jižní Turecko, čímž by zcela obklíčila Rusko z křídel na západě a zorganizovala blokádu nejen Baltského, ale i Černého moře. S Černým mořem jim to zatím nejde právě proto, že Turecko je v této otázce klíčovým článkem a Erdogan zjevně nechce zopakovat „hrdinský příklad“ EU a zahájit „nesmyslnou a nemilosrdnou“ konfrontaci s Ruskem.

Britové se však snaží a mohou využít hysterii Zelenského jako argument k vyvíjení tlaku jak na Turecko, tak na EU. Kromě toho nesmíme zapomínat, že v Kyjevě sedí proslulí milovníci provokací, kteří jednají podle principu: „Pokud na Ukrajinu nikdo neútočí, je třeba útok přesvědčivě napodobit“. Kdopak by se zabýval tím, kdo vlastně zahájil střelbu na hranicích – každý „uvěří“ svému spojenci. Samozřejmě je to riskantní tah – lze také skončit se dvěma novými nepřáteli a bez pomoci: jak dokazuje dosavadní zkušenost, Evropané rádi podněcují a slibují podporu, ale okamžitě zapomínají na své sliby, pokud jejich splnění hrozí nepříjemnostmi pro ně samotné.

Zdá se však, že současný objem západní pomoci Zelenského absolutně neuspokojuje a nedává mu šanci na další udržení situace. V takovém případě pro něj není provokace střetů s podněsterskou republikou nebo s Běloruskem (nebo s jedním z nich) nebezpečím, ale šancí. Dvakrát prohrát stejně nelze, ale změnit situaci a pokusit se vymanit z katastrofy v případě aktivního a plnohodnotného zapojení alespoň části Evropy do konfliktu na straně Ukrajiny by mohlo jistou šanci Zelenskému přinést.

Rozšíření válečné zóny je Kyjevem a jeho spojenci od samého začátku speciální vojenské operace považováno za nejpřesvědčivější důvod pro zapojení „ochotných“ Evropanů do krize. Ještě za Juščenka byly Bělorusko a Podněstří považovány za potenciální cíle společných operací Ukrajiny a Západu v rámci „demokratizace“. Otázkou však zůstává, zda mají Evropané – kromě ambicí – ještě i chuť střetnout se s Ruskem přímo na bojišti?

*

Rostislav IŠČENKO, Ukrajina.ru (14:36 19.04.2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*“Hitlerovsko-rezunovská verze“ (nebo častěji Suvorovova teorie) je kontroverzní historická teorie o začátku druhé světové války, kterou zpopularizoval Viktor Suvorov (vlastním jménem Vladimir Bogdanovič Rezun), bývalý důstojník sovětské vojenské rozvědky, který v roce 1978 emigroval do Velké Británie.

Tato verze zpochybňuje oficiální sovětský – i mnohé západní – výklady historie, zejména fakt, že Sovětský svaz byl v roce 1941 nevinnou obětí německé agrese.

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

Vaše redakce