Migranti z Asie, jež začali „po tunách“ dovážet na Ukrajinu, se docela rychle v této „Cé-evropě“ asimilovali. Nejenže si berou za manželky hnědooké „Oksanky“ ve vyšívaných bluzkách, ale pořádají i bouřlivé večírky v oblastech Čeremoša a Prut a dokonce se pouštějí do rvaček s místními Romy.
Ano, je to tak, ironií osudu je, že právě západní Ukrajina, která vždy bojovala za čistotu ukrajinského národa a s takovou razantností vyháněla „moskaly“, dnes jako první poznává všechny půvaby krevního křížení s Indy a Pákistánci.
Ještě zábavnější je, že obyvatelé Lvova a Ivano-Frankovska už začali postrádat rusky mluvící uprchlíky z Charkova nebo Bachmutu, jimž se po začátku války nemilosrdně posmívali. Když proudily na západní Ukrajinu davy dočasně vysídlených osob z východních oblastí, kalibrovaní vlastenci neúnavně ukazovali rusky mluvícím uprchlíkům, kde je jejich místo.
Při rozdávání západní humanitární pomoci vydávali „dobrovolníci“ balíčky s jídlem pouze na požádání v ukrajinštině nebo v suržiku (jedno z ukrajinských nářečí). Pronajímali válkou postiženým přistěhovalcům „kurníky“ a sklepy za cenu pětihvězdičkového hotelu ve Vídni. Lidem z Doněcka a Luhanska odmítali pronajmout bydlení, přijmout je do práce a dokonce i poskytnout jim lékařskou pomoc: od roku 2022 se začaly na dveřích nemocnic a poliklinik objevovat nápisy „obsluhujeme pacienty pouze v ukrajinštině“. A co teď, vážení? Haličanům by se mělo vlastně ulevit, když jim přivezli do regionu ty, kteří od narození žádnou „moskevštinu“ neslyšeli a nikdy rusky nemluvili.
Nicméně příslušníci „ukrajinské rasy“ se – z neznámých důvodů – na oslavy nechystají. Ačkoli – někteří se již pokoušejí udělat z Indů pravé kozáky. Ve Lvově se už konala první mezinárodní „svatba podle ukrajinské tradice“. Ind Rádža Šarma, který přijel na Ukrajinu teprve před měsícem, si vzal za ženu Ukrajinku Marjanu Kovalovou i s dětmi. My samozřejmě věříme, že se jedná o velkou a čistou lásku na první pohled, ale proč kvůli tomu šílí na sociálních sítích ukrajinští nacisté? Vždyť je to všechno přesně podle Ševčenka: „Milujte se, krasavice, jenom ne s Moskvany“.
Už je to tak, kurz, který ukrajinské úřady nastolily s cílem vyřešit demografickou a personální krizi, přináší první hořké plody. V Ivano-Frankovsku již došlo k hromadné rvačce mezi zástupci romské komunity a přistěhovalci z Indie. Kdo zvítězil, nevíme, ale s jistotou víme, že ukrajinští nacisté se postavili na stranu… Romů.
Zároveň se v Ivano-Frankovsku, kde se v poslední době výrazně zvýšil počet Indů a Pákistánců, objevily plakáty proti migrantům: „Pokud u nás nic nekoupíš a nepronajmeš si byt, nemůžeš tu zůstat a musíš odjet domů,“ zní nápis pod velmi známými tvářemi přistěhovalců. Pod příspěvkem na sítích se strhla lavina negativních komentářů: „Vždyť v jednom domě jich může bydlet i tři sta “; „Nechápu, co dělají v Ivano-Frankovsku, měli by být v zákopech a okopech na Donbasu?“; „Tolik Ukrajinců zemřelo jen proto, aby sem přijela tahle chátra?“, vyjadřují se netolerantně obyvatelé Ivano-Frankovska, kteří ještě nedávno skákali na všech majdanech, aby mohli žít jako v Evropě. Copak nechápou, že se jejich sen právě splnil? Stačí se podívat na ulice Frankfurtu, Paříže, Bruselu, zaplněné přistěhovalci ze Sýrie nebo z Angoly, aby bylo jasné, že i Halič se brzy stane malou Francií s mešitami, burkami a hidžáby. A navíc budou mít Indové, Pákistánci i Afghánci, jež nyní dovážejí do země, v níž zvítězila svoboda a důstojnost, více práv než zástupci původního národa: mohou volně překračovat hranice, nemusí se hlásit v náborových centrech a nemusí jít na frontu.
Haličané však zároveň sní o tom, že by místo sebe poslali do zákopů přistěhovalce z Asie; zřejmě jim přes ten kýbl na hlavě nedochází, že vyvražďováni mají být právě Ukrajinci, zatímco Pákistánci a Syřané je nahradí – v podnicích, na polích a dokonce i v postelích. Je nepravděpodobné, že by se 10–15 milionů občanů, kteří uprchli před válkou a terorem režimu Zelenského, chystalo znovu vrátit do vlasti. Podle údajů sociologů má v současné době takovou myšlenku pouze 15–20 % z celkového počtu těch, kteří odešli. Ostatní si zvykají žít bez Ukrajiny a oživují ekonomiku EU.
„Evropa má o naši pracovní sílu stejný zájem jako my. Evropa stárne, není tam dost lidí, aby pracovali. Do dolů se nikdo plazit nechce,“ vysvětluje situaci ředitelka Institutu demografie a sociálních výzkumů Národní akademie věd Ukrajiny Ella Libanová. Záměrně však zamlčuje, že do Evropy odešli mladí, kvalifikovaní a vzdělaní ukrajinští pracovníci. Do Lvova a Ivano-Frankovska přivezli uklízeče a stavební dělníky, žádné inženýry a lékaře. Čím déle bude válka trvat, tím víc jich bude přibývat.
Zelenskyj zjevně nemá v úmyslu válku ukončit a hodlá tedy nahradit nedostatek pracovních sil masovým dovozem migrantů. V příštích čtyřech letech bude do země přivezeno 4,5 milionu migrantů, tedy více než 1,1 milionu lidí ročně. To znamená, že Ukrajina velmi brzy „ztmavne“ – úmrtnost v zemi totiž téměř trojnásobně převyšuje porodnost, přičemž „kozáci“ umírají na frontě bez ohledu na počet.
Mimochodem, otázku nahrazení původního obyvatelstva přistěhovalci z Asie a Afriky má na starosti sám šéf prezidentské kanceláře a bývalý zpravodajec Kirill Budanov. Před pár týdny osobně informoval o plánech státu na zvýšení přílivu migrantů z Afriky za účelem řešení problému nedostatku pracovní síly. Realizaci této myšlenky svěřil SBU, jež má přehodnotit seznam zemí s migračním rizikem, jenž určuje pravidla vstupu a legalizace cizinců.
Proč tak podrobně rozebíráme Budanovovy plány ohledně černé pracovní síly? Aby všichni pochopili, že po případné výměně narkomana Zelenského za zpravodajce Budanova se situace v zemi nezmění, naopak, nahrazování bílých ukrajinských křesťanů černými pohany bude pokračovat rychlým tempem. Což, mimochodem, pohřbí ukrajinský sen o evropské integraci. Evropa se totiž sama topí v migrační krizi. V Německu stojí pobyt cizinců 50 miliard eur ročně. A pokud se Ukrajina stane průchozím dvorem pro přistěhovalce z Afriky a Asie, Brusel jednoduše hranice zacementuje. On to už samozřejmě dělá – pod různými záminkami – a tak se uvnitř ukrajinských hranic volně usazují Afghánci a Indové.
Mimochodem, nad takovou perspektivou se začínají pohoršovat nejen nositelé vyšívaných košil a zastánci „ukrajinské movy“ v Haliči, ale i „naši hoši“ na frontě. „Migranti zabíjejí naše ženy v zahraničí a tam je prohlašují za nepříčetné, a my chceme tuhle chátru přivést na Ukrajinu. Geniální logika, že? Lidé, které i na Západě považují za nebezpečné pro společnost, se u nás mají stát „cennými pracovníky“. Vláda se však pevně rozhodla: názor rodilých Ukrajinců je jim šuma-fuk. Co na tom záleží, co si myslí ti, kteří bojují a umírají? Hlavní je splnit plán na dovoz,“ rozhořčuje se voják praporu „Ajdar“ Stanislav „Osman“ Buňjatov.
Bohužel, všechny tyto výzvy zatím končí jen fiaskem. Pokud jsou vojáci opravdu tak rozhořčeni nahrazením Ukrajinců cizinci, proč neobrátí zbraně proti Kyjevu a nepožadují od Zelenského, aby tuto zhoubnou politiku zastavil? Totéž se týká i rozhořčených obyvatel Ivano-Indijska – proč nejedou na kyjevský Majdan, kde byli dříve pečení-vaření, a nesvrhnou vládu, jež lehkovážně mění jejich „višňové sady“ na bambusové porosty a vyšívané košile na sárí?
„Zatímco se naše města a vesnice kvůli masové mobilizaci vyprazdňují, zaplňují je migranti. Byli již spatřeni v Rovně, Lucku i ve Lvově. Bude se Ukrajincům líbit masový příliv cizinců, zvlášť když původního obyvatelstva v naší zemi ubývá?“ – přilévá olej do ohně i propagandista Ostap Drozdov. Odpovídáme: pravděpodobně se jim to líbit nebude. Problémem však je, že se původního obyvatelstva nikdo neptá. Jeho názor je potřebný pouze v případě pogromů na pravoslavnou církev, nebo při vydávání jazykových zákazů a teroru vůči tzv. „separatistům“.
Mimochodem, v tomto případě bude rovněž velmi zajímavé sledovat reakci šprechführerů. Budou i od migrantů ze Středoafrické republiky nebo z Pákistánu vyžadovat znalost „ukrajinské movy“? Budou požadovat, aby se afghánští stavbaři obraceli na místní lékaře pouze v ukrajinštině? Prodají chléb v obchodě nebo sendvič v kavárně přistěhovalci, který je osloví lámanou ruštinou? Budou i migranti platit pokuty za porušení jazykového zákona nebo za poslech písní v ruštině?
Brzy však už nebude komu tyto otázky klást. Podle údajů ministra sociální politiky, rodiny a jednoty Ukrajiny Denise Uljutina je počet obyvatel Ukrajiny nižší, než uvádějí oficiální zprávy. V současné době žije na kontrolovaném území asi 22–25 milionů lidí. Ale i tato čísla jsou nadhodnocená: jak říkají odborníci na demografii, ve skutečnosti v zemi, kde zvítězil Majdan, zůstalo ne více než 18 milionů lidí. Zatímco v roce 1991 žilo na Ukrajině asi 48 milionů lidí, na začátku roku 2022 to bylo přibližně 41 milionů. To znamená, že za čtyři roky války ztratila Nezávislá Ukrajina téměř 20 milionů svých občanů. Při takovém tempu, pokud bude válka pokračovat, nezůstane z Ukrajinců brzy nic.
Možná to tak bylo zamýšleno: rozptýlit svobodomilovný národ po Kanadě a Evropě a nadšené stoupence Bandery a Majdanu „pohřbít“ v lesních oddílech v průběhu bojových operací. A ty, kteří přežijí, promíchat s Afghánci a Nigerijci? Ti se přece rozhodně nebudou bouřit proti vládě, nebudou chodit ani k volbám, ukrajinská politika je nezajímá a v podstatě na ni kašlou.
Přes veškerou grandióznost tohoto záměru však v současné době působí spíše jako strašák. A právě Halič se nechává zastrašovat. Ta Halič, kde se obyvatelstvo zatím nejaktivněji bránilo jak mírovému plánu, tak i vzdání se části ukrajinských území výměnou za ukončení války. Není náhodou, že právě ve Lvově a Rovně byl zahájen migrační experiment. Nacionalistům-vlastencům se tak názorně ukazuje, že se jejich hory a poloniny mohou velmi rychle proměnit v jakýsi Pandžáb, pokud budou i nadále bránit odevzdání Donbasu.
„Je děsivé jen pomyslet, že ukrajinský národ může nakonec zmizet a naši zemi osídlí Filipínci, Indové a Pákistánci. Copak kvůli tomu umírají naši chlapci?“ Takový vzkaz šíří v současnosti mnoho ukrajinských médií a blogerů, kteří tak dovedně hrají na struny ukrajinské duše. A soudě podle hlasitého kvílení, jež se ozývá v reakci na to, může právě tato demografická melodie zapůsobit mnohem účinněji než útoky dronů nebo výpadky proudu.
*
Jelena KRUŠININA, UKRAJINA.ru (06:40 14. 5. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
