Paradoxním výsledkem současného stavu války, který docílil Brusel svojí podporou Ukrajiny, je tak skutečnost, že Vladimír Putin zvyšuje své mírové nároky, a rozšiřuje své územní požadavky.
Šéfka německé AfD Alice Weidel včera varovala: „Osobně se domnívám, že rozpoutání války Ukrajinou představuje vážnou bezpečnostní hrozbou i pro Německo. Nemůžete pořád píchat velkému medvědovi do oka rozžhaveným železem – jako když dron útočí hluboko v Rusku – a pak doufat, že se nic nestane“. A jinými slovy, ale odborně tuto hrozbu, že se Ruský medvěd brzy rozzuří, a zase Německo v odvetě srazí až na kolena, popsala včera i významná progresivistická západní geostrategická analytička Hanna Note. A když dvě zastánkyně zcela protikladných evropských politických názorů dojdou ke stejnému výsledku, že Ruskému medvědovi už dochází s EU i poslední trpělivost, je třeba se začít mít na pozoru, aby Medvěd nakonec nevyrazil do Německa i přes Čechy.
Putin a jeho diplomaté i generálové loni v létě počítali, že Trump, aby odvrátil hrozící nukleární eskalaci války na Ukrajině, a ušetřil americké válečné zdroje a kapacity pro prosazování vlastních amerických cílů ve světě, letos nátlakem donutí Ukrajinu přijmout ruské mírové podmínky. To se však Trumpovi nepodařilo, a jeho vyjednavači Kushner a Witkoff proto letos v květnu náhle zrušili pod zcela matoucími zdůvodněními svou naplánovanou cestu Kyjeva, neboť Ukrajina odmítá americkému tlaku ustoupit, Brusel jí v tomto postoji podporuje, a Rusko ustupovat ze svých dílů nijak nehodlá, a mírová jednání tak nemají za této situace žádný smysl. Tento stav nadále a dlouho pokračující války potvrdil po setkání s Putinem v Kremlu i Robert Fico. A tuto Ficovu prognózu potvrdily včera i údajně zasvěcené zdroje ve Washingtonu, a ty prozradily, že “Putin v telefonátu s Trumpem řekl, že letos mír neuzavře“.
Ukrajina se hroutí, netvrdíme už jenom my, ale i Hanna Note, jedna z nejvýznamnějších strategických analytiček celého západního světa. Problémem však je, že “hroutící” se Ukrajinu před jejím konečným “zhroucením”, neustále a stále více agresivněji, zachraňuje Brusel. A výsledkem všech těchto bruselských “záchranných” akcí je pak současný stav, v němž už je naprosto nepřehlédnutelné, že celá EU se stala průmyslovým, finančním, logistickým a hlavně výzbrojním “týlovým prostorem Ukrajiny”, a současně Ukrajina začala zbraněmi, a s pomocí technologií a technických prostředků, které by bez EU sama neměla k dispozici, účinně napadat průmyslové, výzbrojní a administrativní prostory v týlu Ruska.
Válka na Ukrajině se tak díky těmto “záchranným” akcím Bruselu dostala do “krizového disproporčně nevyrovnaného stavu”, a v něm týlové prostory Ukrajiny nevyhnutelné, aby dále vedla válku, leží na území EU, a nejsou proto Ruskem napadány, zatímco týlové prostory Ruska nevyhnutelné, aby dále vedlo válku, leží v Rusku, a jsou napadány. A to napadány zbraněmi financovanými EU, a vyráběnými (byť v komponentech ke konečnému složení na Ukrajině) na území EU.
Ukrajina se touto krizovou disproporcí letos stala plně, zcela v duchu Kissingerových pravidel válek mezi jadernými supervelmocemi, a nebo válek vedených jednou supervelmocí najatým tzv. zločineckým státem proti druhé z nich, čistě zločineckým vazalským státem najatým a vyzbrojovaným a financovaným v tomto konkrétním případě Bruselem, aby v jeho interesu porazila jadernou supervelmoc Rusko. A celá EU se tímto letošním vývojem tak defacto stala přímým účastníkem války na Ukrajině, respektive války Ukrajiny proti Rusku vedené v intencích cílů Bruselu na porážku Ruska.
Protože války jsou podle slavné von Clausewitzovy definice vždy jen “pokračováním politiky jinými prostředky”, je tak nasnadě, že de iure přetrvávající stav, že EU není ve válečném stavu s Ruskem, jímž se bruselští Eurokraté mediálně kryjí před znepokojenou evropskou veřejností, je pouhá propagandistická fikce, protože ve válkách obecně platí, že právo v nich nemá žádnou hodnotu, pokud tato hodnota aspoň jedné válčící straně nevyhovuje. A nezbývá tak, než zcela souhlasit se závěrem analytičky Hanny Note, že stávající krizová disproporce při válce na Ukrajině, povede nevyhnutelně Putina a jeho generalitu ke zvážení zahájení ruských válečných ozbrojených akcí proti “ukrajinskému týlovému prostoru ležícímu na území EU”. Tedy k nějaké formě válečného útoku proti EU.
Hanna Note ovšem také v té samé analýze na závěr tvrdí, že jedině pevná a sjednocená a odhodlaná a vyzbrojená Evropa Putina od jeho válečného útoku proti EU odradí. Tento závěr Hanny Note se ovšem zcela příčí Kissingerovým pravidlům, protože podle nich je spouštěčem náhlého prvního jaderného úderu pouze stav války vedoucí k porážce supervelmoci, a jakákoli míra odhodlání této války jakkoli účastněné protistrany, je pro toto rozhodnutí supervelmoci, nukleárně udeřit jako první, naprosto irelevantní.
Pokračování zítra.
*
Michael Svatoš, MaP-2606
