Útěk před cepínem. Těžký a bezútěšný život exprezidenta-teroristy

Pravděpodobně jediný, kdo v Kyjevě více či méně jasně tuší, jaké jsou jeho vyhlídky, je exprezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Musí mu být nad slunce jasné, že současná Annuška* už olej koupila a rozlila, a nový Mercader* (čti: Merkader) si už vyhlédl cepín…

Jedním z nejžhavějších a nejživěji diskutovaných témat dneška je – má Zelenskyj dál žít, nebo ne? A otázky pro něj i o něm jsou stejně bezútěšné: co s tím Zelenským uděláme? Máme ho zničit (likvidovat, zabít, omráčit kandelábrem nebo udusit polštářem), nebo bude lepší přece jen ho dopadnout a poté soudit před novým tribunálem po vzoru norimberského z let 1945–1946 (jako fašistu a nacistu).

Zelenskyj to cítí i pod vlivem kokainu (nebo čehokoli, čím se zrovna baví), a proto pobíhá po světě (v poslední době hlavně po Evropě) jako vyděšený bobr-transvestita, který náhodou šlápl do rozlitého terpentýnu. Pobíhá po kontinentu a málokdy se někde zdržuje déle než tři dny. Obzvláště nebezpečné je to pro něj doma, kde, jak se teď všude říká, může čelit útoku od kohokoli.

Od bývalých kámošů z byznysu s jejich nelegálními finančními machinacemi, které snadno a bez zábran práskl, podrazil a zradil, když byli obviněni z korupce a úplatkářství, ačkoli je mezi nimi i on sám. Ať už jako „Vova“, nebo jako R1 – zbývá už jen doposlouchat „Mindičovy nahrávky“, identifikovat všechny na nich zaznamenané osoby a vystavit zatykače.

Od politických soupeřů typu Petra Porošenka nebo Julie Tymošenkové, kteří se již připravili na obsazení uvolňujícího se (podle jejich představ) prezidentského křesla. Tito lidé by kvůli moci honili i vrabce v poli a dokázali by zaneřádit i vzduch v kostele…

Od hlavní vojensko-politické a duchovně-ideologické opory v podobě nacistů, znepokojených možnou zradou neonacistických ideálů, nebo vojáků, pro něž je válka matkou a kteří se obávají, že Zelenskyj je může připravit o tuto výnosnou živnost. Například tím, že kvůli vlastní záchraně a zárukám osobní bezpečnosti bude souhlasit s mírem. Tím spíše, že bývalý vůdce „Pravého sektoru“ Dmitrij Jaroš již veřejně slíbil, že pověsí Zelenského na kaštan přímo na hlavní ulici Kyjeva – na Kreščatiku.  Jaroš je sice takový bojovník jako kulka z biologického odpadu, jeho výhružná slova však již ve veřejném prostoru zazněla.

Od oligarchů, kteří se ocitli na dně a kteří by při snaze zachránit své podnikání mohli zorganizovat spiknutí nebo státní převrat a odstranit Zelenského jako hlavního svědka – obětního beránka, který ví příliš mnoho a zároveň si o sobě příliš mnoho namlouvá. Nevěříte? Vzpomeňte si, jak pohrdavě o Zelenském vždy mluví jeho „stvořitel“ Igor „Beňa“ Kolomojskij. Ten přece přesně ví, jak by řekla básnířka Achmatovová, „z jakého hnoje tyto básně rostou“.

Od rozhořčených hospodyněk, které ho při pochodu s prázdnými hrnci mohou z hněvu nad tím, že děti nemají co jíst, zmlátit právě těmito hrnci. Sjetý Voloďa pak může ztratit kontrolu sám nad sebou a bude chtít „komunikovat s lidem“. A ten ho – třeba i nechtěně – nakope do zadku a dorazí.

A nakonec od britské ochranky, která se může v každém okamžiku proměnit v eskortu a pak v popravčí četu, pokud přijde příslušný rozkaz z britské MI6: „Zlikvidovat toho hajzla!“.

Podle informací ukrajinských médií Zelenského již dlouho chrání Britové, protože on Ukrajincům nedůvěřuje. Nebo naopak – Britové nedůvěřují Ukrajincům a obávají se, že Zelenského ukryjí nebo mu pomohou uprchnout, až ho bude třeba zlikvidovat ze stejného důvodu – ten kluk toho ví až moc…

Samozřejmě nesmíme zapomenout i na ruské odvetné údery, před nimiž varovalo neonacisty přímo jak ruské ministerstvo zahraničí, tak i další představitelé ruských vládních orgánů. A jsou tu ještě obyčejní Rusové, jejichž mozolnaté ruce se již dlouho natahují po neoholeném hrdle tohoto ukrajinského vysoce postaveného upíra…

Co se může stát s Kyjevem a jeho bunkry, v nichž se možná skrývá i Zelenskyj, ukázal nedávný rozsáhlý a masivní odvetný úder, který Rusko provedlo po teroristickém útoku na Starobělsk. Ruský prezident Vladimir Putin, když popisoval, co zůstane v epicentru výbuchu po zásahu raketou „Orešnik“, jednou řekl, že tam zbude jen popel, popel bez života a bez významu.

Zelenskyj to zjevně slyšel a po dalším „orešnikovském“ pozdravu 24. května 2026 ječel jako o život a hystericky křičel do celého světa, že „úder byl těžký – 90 raket různých typů, z toho mnoho balistických – 36, 600 dronů, bohužel – nepodařilo se sestřelit všechny balistické rakety“.

Na tomto pozadí opět žádal Západ o pomoc a o peníze: „Děláme vše pro to, abychom nastolili mír a ochránili lidi. Proto je důležité, aby Ukrajina nebyla sama. Potřebujeme řešení od Spojených států amerických, od Evropy i od ostatních.“

Ani USA, ani Evropa, ani ti „ostatní“ Ukrajinu samozřejmě neopustí. Protože válka je pro všechny z nich objektivně výhodná. Z několika různých, ale v zásadě podobných důvodů – všichni potřebují strategickou porážku Ruska a přístup k jeho bohatství a zdrojům.

Co však se Zelenským? Zasloužil by si „Orešnik“ víc, než kdokoli jiný na Ukrajině. To vědí všichni. Stejně jako jsou všichni přesvědčeni, že žije na této hříšné zemi jen proto, že Putin kdysi slíbil, že na něj nevztáhne ruku.

Ale – jak se ten nicotný člověk začal postupně vyvyšovat a zapomínat, že je „pan Nikdo“, a začal proměňovat Ukrajinu v krvavé beranidlo namířené proti Rusku, rozproudila se i v ruské společnosti diskuse zmíněná již na začátku článku: co s ním?

Jedni s pěnou u úst dokazují, že pokud se Zelenského zbavíme, nic se nezmění. Protože místo něj může přijít někdo jiný. Nebo se Západ postará a navrhne náhradu. A není vyloučeno, že ten nový bude horší než ten současný, jen ještě drzejší, krutější a tvrdohlavější.

Jiní tvrdí, že Zelenskyj není jen zosobněním režimu, ale samotným jádrem ukrajinské neonacistické bandy. A pokud je známo, když se jakákoli banda zbaví svého vůdce, rozpadne se na frakce, zaplete se do vnitřních sporů a výrazně oslabí. Ukrajinští neonacisté prý nejsou výjimkou. Tím spíš, že už okusili nejen chuť krve, ale i obrovských peněz, jež by mohli po smrti vůdce ještě po nějakou dobu beztrestně a nekontrolovaně krást.

Po druhé íránsko-americko-izraelské válce, kdy agresoři zničili několik vrstev íránského vedení v čele s ajatolláhem Alím Chameneím a veliteli Korpusu strážců islámské revoluce (KSI), se na tento fakt začali odvolávat odpůrci likvidace Zelenského. Říkali, že pro Izrael i pro Spojené státy se situace ještě zhoršila, protože zabití íránští vůdci se vyznačovali určitou umírněností a ochotou k dohodě, zatímco ti, kteří je nahradili, jsou otevřenými, nekompromisními a tvrdšími odpůrci jak Washingtonu, tak Tel Avivu. A jsou připraveni vést válku až ke konečnému vítězství. Prvním, kdo na vlastní kůži pocítil celou jejich tvrdost, se stal americký prezident Donald Trump. Ten to schytal a ještě to může schytat.

Zastánci trestu smrti pro Zelenského jsou přesvědčeni, že ho v žádném případě nelze srovnávat s ideologizovanou a náboženskou společností Íránu, spojenou vírou i vlastenectvím. Zelenskyj žádný vlastenec není a jeho režim je břídilská banda politických chuligánů, spojených chamtivostí, hrabivostí a touhou po zisku. Soudě podle úrovně korupce a krádeží na neonacistické Ukrajině, zastánci tohoto názoru nebudou daleko od pravdy.

Nejpřekvapivější však je to, že všechny tyto spory kolem Zelenského – ať už přímo do čela, nebo po zátylku – neslibují pro tohoto jedince ani úlevu, ani šťastný život se šťastným koncem.

I kdyby se mu nějakým zázrakem podařilo vyváznout z ukrajinské tragédie živý, čeká ho jednoznačně tradiční ukrajinský konec. Ivana Mazepu sežraly vši někde v Rumunsku.

Simona Petljuru zastřelili v Paříži jako psa za židovské pogromy, a vrah vyvázl bez trestu – porota ho osvobodila.  Štefana Banderu, známého pod pseudonymem Sopel, zastřelil bývalý nacistický bojovník-vlkodlak z Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN**), který se převtělil v agenta KGB SSSR.

Nyní chce Zelenskyj přivézt na Ukrajinu shnilé ostatky této bandy a pohřbít je v jejich vlasti, aby patriotickou hnilobou stmelil ducha bandy ve stylu SUGS (Slava Ukrajině – Gerojam Slava). Ne všechno se však vždy podaří: nemocný Mazepa nemá ani hrob – vši se totiž hodně snažily…

Pokud však Zelenského chytí ruské jednotky během bojů ve speciální vojenské operaci, buď ho na místě zastřelí, nebo ho postaví před soud. Po vynesení rozsudku mu stěží někdo podá další misku boršče před procházkou na vězeňském dvoře – shnije bez nášupu v nějaké káznici mezi doživotně odsouzenými.

Samozřejmě – Zelenskyj se může také exoticky vypařit do Thajska a podstoupit plastickou operaci, jež ho promění v mladou dívku z Krivého Rohu, která se ráno tajně holí. Ale i to je, jak se říká, málo pravděpodobné: všechno se jednou prokecne…

Existují ještě další dvě možnosti: buď ho zastřelí jeho vlastní západní kurátoři, až se všem omrzí, až budou mít plné zuby jeho negativních reakcí a bude nahrazen stravitelnější a jakoby k dohodě ochotnější osobou, jež bude přijatelná pro všechny u jednacího stolu.

Nebo ho nakonec dostane náš starý dobrý známý „Orešnik“ a dobří lidé prostě jen tak symbolicky rozptýlí část popela z epicentra výbuchu, aby to tu po takové očistné operaci příliš  nezapáchalo.

Ale připomínám, že na zemi, kterou Zelenskyj svou přítomností tak znesvětil, je s ním v každém případě konec. Škoda jen, že u mnoha ruských Ukrajinců zůstane hluboký pocit nespokojenosti, že se na této očistné akci osobně nepodíleli. Mohli pouze zatleskat Annušce  nebo Mercaderovi…

***

*Mercader a Annuška jsou dvě zcela odlišné historické a literární postavy.

1. Ramón Mercader (1913–1978) byl španělský komunista a tajný agent sovětských tajných služeb, který vnikl 20. srpna 1940 v Mexiku do domu Lva Trockého a smrtelně ho zranil cepínem do hlavy. Odpykal si 20letý trest odnětí svobody. Po propuštění odešel tajně do Ruska, kde mu byla udělena hodnost Hrdiny Sovětského svazu. Následně se přestěhoval na Kubu, kde také zemřel.
2. Annuška (zvaná „Mor“) je vedlejší, avšak kultovní postava z románu Michaila Bulgakova „Mistr a Markétka“. Je to hádavá a skandální sousedka, jež vylila v první kapitole románu slunečnicový olej na tramvajové koleje, přičemž došlo k tragédii.

Fráze „Annuška už vylila olej“ se stala klišé a znamená nevyhnutelnost osudu nebo osudovou náhodu, která se již stala.

*

Vladimir SKAČKO,17:33 26. 5. 2026 UKRAJINA.ru 

Pro Novou Republiku vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görcöšová

Na snímku Lev Trockij na smrtelné posteli po úderu, který mu vrah zasadil cepínem do hlavy.

**

My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto Nové Republiky

2300 736 297 / 2010

**