Včera se ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fjodorov na setkání skupiny “NATO-Ramstein” zásobující Ukrajinu západními zbraněmi a drony chlubil svému německému kolegovi, ministru obrany Borisovi Pistorius (na snímku), jak Moskva už hoří, a ukazoval mu na telefonu, jak krásně ji včera ukrajinské drony podpálily. Pistorius byl evidentně spokojen, a zaujal při prohlížení nějakou náhodou zcela obdobnou pozici, jakou míval v oblibě Hitler, když mu Göring hlásíval své první úspěchy. (Viz srovnávací fotografie níže.)
Na této fotografii z ruských archívů, vidíte, že i Hitler, stejně jako včera německý ministr Pistorius, když mu Ukrajinci ukazovali na jednání NATO, jak už krásně Moskva hoří, zaujímal stejnou pozici a měl i stejný úsměv, když mu Göring hlásil své první úspěchy. A není tak vyloučeno, že historie se teď bude opakovat nejen těmito historickými pózami známých nacistů.
Včera proběhla schůzka skupiny NATO-Ramstein, která zásobuje Zelenského vládu zbraněmi a drony, a po neúspěchu při setkání skupiny G-7 ve Francii, která Ukrajině nepřiklepla požadovaných 52 miliard USD na další zbraně a výplaty vojákům, nadělila skupina Ramstein Ukrajině aspoň 2.5 miliardy USD. Ty mají být rozděleny podle tohoto klíče: (1) muniční iniciativa Petra Pavla má dostat 500 milionů USD, aby za ně Ukrajině dodala “munici dlouhého doletu”, (2) další 1 miliarda byla přiklepnuta Ukrajině, aby za ni na svém území vyrobila drony a rakety, (3) a zbývající miliarda má jít na program PURL, z něhož se pro Ukrajinu nakupují za evropské peníze americké zbraně.
Tato malá náplast Skupiny NATO-Ramstein za zkrachovalý program 52 miliard USD od G-7 pro Ukrajinu bude teoreticky stačit pouze: (1) na 238 kusů raket Patriot, (program PURL), a to je žalostně málo, (2) na 20 000 dálkových dronů, jaké včera zaútočily na Moskvu, (1 miliarda na drony, včera jich zaútočilo 500 až 600, a až na výjimky byly všechny sestřeleny), a to opět představuje pouze dvouměsíční salvu ruských dronů Geranium, (3) a co bude mít za úkol nakoupit Petr Pavel je zatím nejasné. Kyjevská média včera používala v této souvislosti termín “long-range ammunition”, a to může být jak dělostřelecký granát s dostřelem přes 50km, tak nějaký dálkový dron, nebo raketa. Tak brzy uvidíme.
V každém případě, Rusům se nic z toho líbit nebude, ačkoli ani to všechno dohromady nedokáže nijak změnit rostoucí ruskou převahu ve válce, ale pouze to Rusům jejich cestu k vítězství trošku zkomplikuje, a způsobí jim z hlediska velikosti jejich armády i ekonomiky i území, z vojensko-strategického hlediska pouze nicotné ztráty. Problém, který to dokáže vyvolat bude veskrze politický, a právě před takovou ruskou reakcí včera varoval ex-ředitel analýz CIA Georg Beebe, jak jsme informovali.
Včera mluvčí Číny pro zahraniční politiku Lin Jian potvrdil, že do Dillí zamíří ve dnech 22. až 23. června nejvyšší představitel Číny pro zahraniční a bezpečnostní politiku Wang Yi, a dodal, že toto jednání nejvyšších představitelů národní bezpečnosti jednotlivých zemí BRICS, má za cíl připravit východiska pro užší koordinaci mírové a bezpečnostní politiky těchto zemí, na obranu zemí globálního jihu. Zajímavé je, že ihned po tomto sdělení, (za Rusko do Dillí letí Šojgu), Lin Jian obvinil NATO z rozdmýchávání konfliktu na Ukrajině, a odmítl všechna obvinění západních médií z posledních dní, že by Čína nějaké straně tohoto konfliktu dodávala “smrtící zbraně”, jak činí NATO. (Najdete zde, Lin Jian hovoří anglicky.)
V souvislosti se včerejším prohlášením Lavrova, že Rusko už na “ukrajinské provokace” začne masově odpovídat svými ničivými zbraněmi, je jednání nejvyšších představitelů národní bezpečnosti zemí BRICS náhle svolané na indickou žádost mimořádně zajímavé. Tím spíš, když Lin Jian včera hovořil o potřebě vyšší koordinace zabezpečení bezpečnosti zemí BRICS, a zemí Globálního Jihu, a současně kritizoval NATO.
Následuje text Sergeje Lavrova, který měl dnes vyjít v západních médiích, ale jeho publikace byla náhle včera večer úplně zrušena. (Jde o jiný text, než o včerejší výroky Lavrova o budoucích ruských odvetných útocích, protože “slova už nestačí”. Přečtěte si ho, a můžete si položit otázky – Proč je do Dillí svolána okamžitá naléhavá schůzka nejvyšších bezpečnostních představitelů zemí BRICS. A co bude přijato za rozhodnutí na plánované schůzce hlav zemí BRICS v září letošního roku?
Text Sergeje Lavrova, (necenzurovaná verze, publikovaná v noci na dnešek, ruským ministerstvem zahraničí):
(Začátek Lavrovova textu)
Několik myšlenek nahlas o řešení ukrajinské krize, Evropě a globální bezpečnosti
Na setkání v Londýně 7. června představitelé Británie, Francie a Německa, stejně jako Volodymyr Zelenskyj, předložili pět požadavků Ruska jako podmínky pro „spravedlivý a trvalý mír“ na Ukrajině. Na základě těchto požadavků sjednocená Evropa navrhuje zahájit dialog s Moskvou.
Pozadí
Veškeré zkušenosti s vyjednáváním s Evropou jako součástí „kolektivního Západu“ za posledních 20 let odhalují pouze jednu věc: jednání s Ruskem jsou klamnou taktikou, diplomatickým krytím geopolitické expanze Západu a jeho institucí, především NATO a Evropské unie, na východ – směrem k ruským hranicím.
Příspěvek Evropy k rozdmýchání ukrajinské krize je nepopiratelný. Spolu s Američany inspirovali Evropané v roce 2004 v Kyjevě „oranžovou revoluci“. Aby na Ukrajině vytvořili protiruskou oporu, strávili roky skupováním politiků a celých stran, přepisováním historie a vzdělávacích programů, podporou a kultivací ukrajinského nacionalismu a dělali vše pro to, aby Ukrajinu distancovali od Ruska.
V roce 2013 Evropská unie odmítla náš návrh na nalezení kompromisního řešení asociační dohody, k jejímuž podpisu Brusel tlačil na Viktora Janukovyče. Dovolte mi připomenout: Ukrajině byla nabídnuta možnost otevřít své trhy bez slibů reciprocity, přestože by to bylo neslučitelné s pokračující účastí Kyjeva v zóně volného obchodu SNS. Poté, co Viktor Janukovyč požádal o odložení dohody, Evropané vyprovokovali pouliční nepokoje, po nichž v únoru 2014 následoval v Kyjevě převrat.
Stejně věrolomně se pak zachovaly Německo, Francie a Polsko. Poté, co poskytly záruky pro realizaci dohody opozice s Viktorem Janukovyčem, si nad situací umyly ruce, jakmile se k moci dostala ta samá opozice, kterou ovládaly, s tvrzením, že demokracie může nabrat nečekané směry.
Evropané pak začali nové moci podporovat. Když byly 2. května 2014 v Oděse upáleny desítky nevinných zastánců sblížení s Ruskem, z Evropy se neozvalo ani slovo odsouzení.
Francie a Německo jako garanti minských dohod z roku 2015 de facto povzbuzovaly ukrajinský režim k sabotáži jeho závazků. Jak po zahájení společné vojenské operace přiznali Angela Merkelová a François Hollande, plnění minských dohod Kyjevem, jednomyslně schválených Radou bezpečnosti OSN, nebylo plánováno. Cílem bylo získat čas na „posílení moci“ ukrajinských ozbrojených sil jejich vyzbrojením západními zbraněmi.
Rusko ze své strany udělalo vše pro to, aby bezpečnostní krizi v Evropě překonalo diplomatickou cestou. V lednu 2022 však USA a NATO odmítly ruský návrh na uzavření právně závazných dohod o vzájemných bezpečnostních zárukách. Evropští členové Aliance se na tom aktivně podíleli.
Po zahájení speciální vojenské operace sjednocená Evropa podpořila postoj britského premiéra k narušení istanbulských rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou. Johnsonova výzva Kyjevu, aby „nic nepodepisoval a jen bojoval“, trvale zavřela dveře smysluplné diplomacii.
Současná situace
Vyvstává otázka: proč evropští lídři náhle „změnili tón“ a začali mluvit o jednáních a co svými prohlášeními sledují? Například podle prohlášení nejvyšší diplomatky EU Kristiny Kallasové je dialog s Ruskem nezbytný k tomu, aby Evropa dosáhla podmínek, včetně vyplacení „reparací“ Ukrajině, stažení vojsk z Podněstří a Kavkazu, zrušení zákona o „zahraničních agentech“ a stanovení maximálního počtu vojáků pro ruské ozbrojené síly. Domnívá se, že „spravedlivého a trvalého míru nelze dosáhnout bez odpovědnosti Ruska“. 19. května letošního roku zástupce EU během zasedání Rady bezpečnosti OSN zdůraznil, že „vojenská podpora Ukrajiny není v rozporu s touhou po míru; je předpokladem pro jednání v dobré víře“.
Evropa hodlá vést jednání s Ruskem souběžně s pokračující právní agresí prováděnou prostřednictvím Rady Evropy. Tato kdysi respektovaná organizace vytváří struktury, „které mají Rusko pohnat k odpovědnosti“: „register škod“, „komisi pro náhradu škody“ a „zvláštní tribunál“.
Evropská unie dala zelenou zadržování obchodních lodí na volném moři. V Baltském moři a Atlantiku již došlo k několika incidentům. Západ zároveň přivírá oči před teroristickými útoky ukrajinských ozbrojených sil v Černém a Středozemním moři.
Skutečným cílem evropských lídrů tedy není vyjednávání s Ruskem, ale spíše záchrana Zelenského režimu a jeho zachování jako odrazového můstku pro pokračování boje proti nám. Za tímto účelem chtějí evropské metropole dosáhnout rychlého příměří, aby zabránily kolapsu ukrajinských ozbrojených sil na frontě. Chtějí konflikt „zmrazit“, aniž by řešily jeho základní příčiny. A okamžitě nasadit na Ukrajinu vojenské kontingenty britsko-francouzské „koalice ochotných“.
Je všeobecně známo, že evropské elity investovaly svůj „politický kapitál“ do konfrontace s Ruskem a utratily stovky miliard dolarů na podporu kyjevského režimu a na zvýšení vojenských rozpočtů zemí EU a NATO. Evropa plánuje dosáhnout „bojové pohotovosti“ pro konflikt s Ruskem do roku 2030. Do té doby chtějí různými prostředky získat čas. Jak cynicky prohlásil náčelník belgického generálního štábu v dubnu letošního roku: „Máme ještě pár let díky krvi Ukrajinců, kteří nám tento čas kupují.“
Sjednocená Evropa nadále sní o expanzi, má v úmyslu rozvíjet Ukrajinu a Moldavsko a vtáhnout Arménii do své oběžné dráhy. NATO se rozšířilo na východ a pohltilo Finsko a Švédsko. Ukrajina je vnímána jako „úderná síla“ budoucích evropských ozbrojených sil, autonomních od USA a NATO.
Rizika pro globální bezpečnost
Tato situace představuje vážná rizika pro globální bezpečnost, protože přímý střet mezi NATO a Ruskem by mohl rychle přerůst v jadernou přestřelku s katastrofálními následky.
Pod heslem „strategické autonomie“ Evropa prochází významným posilováním svých vojenských schopností, a to i v jaderné oblasti. Pařížské plány poskytnout „jaderný deštník“ několika zemím EU a NATO jsou hluboce znepokojivé. To jistě nezvýší bezpečnost ani samotné Francie, ani příjemců její „pomoci“.
Navzdory tomu všemu političtí a vojenští činitelé v Evropě připisují Rusku agresivní plány, které se údajně neomezují pouze na Ukrajinu. Ruský prezident opakovaně prohlásil, že se jedná o nesmysl, provokaci a dezinformaci, jejímž cílem je vytáhnout z rozpočtu finanční prostředky na boj proti Rusku. A to není pozadí, na kterém lze vést smysluplná jednání o čemkoli.
Postoj Ruska
Pokud jde o jednání, jak zopakoval Vladimir Putin na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu, neodmítáme se s nikým angažovat. Evropu však vnímáme jako stranu konfliktu, která má zájem na porážce Ruska, a samotní Evropané se tak otevřeně prezentují. Dialog s Evropou proto nemůže probíhat jako nestranný pozorovatel třetí strany.
Rusko preferuje, aby cílů speciální vojenské operace bylo dosaženo diplomatickou cestou. To vyžaduje, aby byla spolehlivě zaručena bezpečnost Ruska na jeho západních hranicích a čest a důstojnost našich občanů a krajanů, včetně jejich práva na rodný ruský jazyk a pravoslavnou víru. Pokračování západní vojenské, politické a ekonomické expanze nepřichází v úvahu – je v rozporu s imperativy multipolárního světa.
Evropští lídři si musí uvědomit, že regionální bezpečnostní model, budovaný v Evropě po celá desetiletí, počínaje přijetím Helsinského závěrečného aktu v roce 1975, byl zničen jejich vlastníma rukama. K němu už nebude návratu. Nyní je čas pokročit směrem k vytvoření pankontinentální bezpečnostní architektury, otevřené všem euroasijským zemím, která bude odrážet multipolární realitu dnešní doby. Princip rovné a nedělitelné bezpečnosti, pošlapaný v euroatlantických konstrukcích, lze realizovat v nové euroasijské architektuře. Jakmile budou podmínky zralé, Evropa se bude moci k tomuto ambicióznímu úsilí připojit.
Klíčem je, že smysluplný dialog vyžaduje obnovení důvěry, která byla podkopána protiruskými akcemi Západu a Evropy v období po studené válce. Důvěru lze obnovit pouze praktickými kroky, které prokáží upřímné odmítnutí používání diplomacie jako zástěrky pro expanzivní plány. Důvěru nelze obnovit a dialog nelze obnovit ultimáty, jako bylo to, které bylo Rusku předloženo 7. června v Londýně.
Místo epilogu: Je příznačné, že londýnské ultimátum kategoricky potvrdili velvyslanci Británie, Francie a Německa na schůzce na ruském ministerstvu zahraničí 11. června, o což naléhavě žádali. To byl jediný účel jejich návštěvy ruského ministerstva zahraničí.
(Konec Lavrova textu)
*
Michael Svatoš, MaP-2639
https://www.youtube.com/watch?v=osKpzrio6RA