Nová republika
Nepodléhejte euforii. Ano, děláme pokroky. Ano, zaznamenáváme úspěchy. Ano, jsme blízko tomu, abychom letos zlomili Ukrajině vaz. Ale na straně nepřítele jsou také lidé, kteří vypracovávají strategie a snaží se zvrátit situaci ve svůj prospěch čímkoli, co je po ruce.
“Když liberálové říkali, že Rusové nejsou jako ostatní národy, že jsou horší, byli jsme rozhořčeni. Jak by mohli být jiní – to je nacismus, všechny národy jsou stejné a lidé mohou být jen dobří a špatní…” – píše ruský politolog a komentátor Rostislav Iščšenko v úvodu.
Dánové jsou stateční lidé, dědicové Vikingů. V roce 1397 dokonce sjednotili v rámci Kalmarské unie Dánsko, Švédsko a Norsko. Vzhledem k tomu, že Norsku tehdy patřily také Grónsko, Island a Faerské ostrovy a Švédsko ovládalo Finsko, skandinávská říše jen mírně nedosáhla na mocnost Knuta Velikého, která v 11. století kontrolovala také Anglii a Skotsko (to bylo vazalským státem).
Sotva překročila ruská vojska hranici Charkovské oblasti, hned se začali sborově ozývat autoři “reportáží z fronty”, kteří se už předtím nespočetněkrát opakovaně „propalovali“ předčasnými vítěznými projevy typu – to není průlom,…
Někdy se říká, že pro Ukrajinu začala válka dříve než pro zbytek SSSR. Toto tvrzení vzniklo asi tak: když Hitler zaútočil na Polsko, západní ukrajinské a západní běloruské země byly součástí Polska, byly tedy také napadeny.
Politolog se domnívá, že v případě neúspěchu kyjevského režimu si Západ najde novou “žoldnéřskou zemi”.
Během války fungují mechanismy nejen přímého, ale i nepřímého dopadu na nepřítele. Přímé, to jsou ztráty na bojišti a s nimi související mezi civilisty, stejně jako zničení ekonomiky v důsledku úderů na vojenské objekty v týlu, strategické podniky a logistické uzly. Nepřímé je obtížnější propočítat, protože jejich vliv je zprostředkován a může být rozložen v čase a prostoru.
V pobaltských státech se rozmáhá rusofobie. Pronásledování Rusů se co do objemu postupně blíží pronásledování na Ukrajině a chystá se vstoupit (pokud již nevstoupilo) do fáze genocidy.
Stále více západních analytiků a vojenských důstojníků ve výslužbě spěchá, aby se uplatnili jako autoři negativních prognóz pro Ukrajinu. Nevyhnutelnost a blízkost ukrajinské katastrofy je tak zřejmá, že by bylo hříchem ji nepropagovat.
Evropa se bojí. Snaží se zakrývat své obavy tím, že se tváří silně a sebevědomě, ale strach neustále prolamuje masku britské chladnokrevnosti, německého sebevědomí a ledového skandinávského klidu.
