Nová republika
Američané rádi dovolí Rusku postavit na Ukrajině vojenskou základnu, třeba i dvě v každé vesnici. A budou to dokonce podporovat a propagovat. Protože naše země při jejich udržování zkrachuje.
Newsweek tvrdí, že lídři demokratů přece jen dotlačili Bidena, a že už tento víkend oznámí odchod z prezidentského klání. Překvapivě nakažení amerického prezidenta v pravý čas covidem, který, jak je známo, je zvláště nebezpečný v jeho věku, tuto informaci nepřímo potvrzuje. Přinejmenším odkaz na těžkou nemoc, která neumožňuje dostatečně se soustředit na volební kampaň, poskytuje Bidenovi možnost “zachovat si tvář” (pokud je to za jeho okolností vůbec reálné).
Když je válka zrovna potřebná, může začít i kvůli maličkosti a může být zahájena i při naprosté neochotě stran konfliktu bojovat.
Evropských národů se nikdo nebude ptát, zda chtějí válčit s Ruskem, nebo ne. Bude jim řečeno, “musíte”, a oni půjdou. Stejně jak to udělali Ukrajinci. V Evropě totiž existuje jednoznačné povědomí, které všem vštípila místní propaganda, že ruské vítězství na Ukrajině je pro Evropu katastrofou. Dnes jsou Rusové v Kyjevě, zítra budou v Paříži.
Ukrajina nemá ekonomiku, ale má ekonomy. Ne, není to tak směšné, jak se zdá, protože každý stát musí z něčeho žít: platí platy státním zaměstnancům a příspěvky mezinárodním organizacím, platí propagandu, armádu…
Trump si stěžuje, že každý příjezd Zelenského do USA stojí americké daňové poplatníky desítky miliard dolarů. I vzhledem k tomu, že většina vyčleněného zůstává v USA a s vyloučením toho rozkradeného Bidenovým týmem jde na financování amerického VPK, Washington do kyjevského režimu skutečně investoval spoustu peněz, zbraní, politických a diplomatických zdrojů.
V souvislosti s poslední americkou provokací provedenou rukama Ukrajinců (úder na sevastopolskou pláž) a buněk banditského podsvětí na severním Kavkaze (střelba v Machačkale, Derbentu, na rusko-abchazské hranici) se v ruské veřejnosti opět začalo horlivě diskutovat o tom, zda a jak na takové útoky reagovat.
Dnes, 22. června, uprostřed třetí polo-horké války (nebo čtvrté, pokud se za třetí považuje studená válka), si tradičně připomínáme první den Velké vlastenecké války – den, kdy byl SSSR, který se tomu téměř dva roky šťastně vyhýbal, donucen vstoupit do druhé světové války.
Amerika sází na to, že se pokusíme drtit armády a ovládnout území dříve, než dojde k definitivnímu kolapsu Pax Americana. My však sázíme na to, že procesy vnitřního systémového rozpadu, které probíhají jak v USA, tak v EU, paralyzují Západ dříve, než nám bude schopen způsobit vážné škody.
O nějaké stabilitě bloků v dějinách nelze mluvit, protože státy vždy bojují za své zájmy. Spojují se do bloků, protože mají stejnou představu o nepříteli. Často však v průběhu sporu zjistí, že jejich přítel pro ně není o mnoho lepší, ne-li ještě horší než nepřítel. To je obecný trend ve světové politice.
