Nová republika
Autor popisuje obecnou anatomii konfliktů a uplatňbování pragmatických a morálních hledisek, ukazuje jak odumřela platnost nezinárodního práva a vysvětluje ruskýpostoj k ukrajinskému konfliktu jako speciální případ podle obecných pravidel.
Při pohledu zvenčí vypadá politika Západu v ukrajinské krizi mimořádně rozporuplně. Západ jako celek a jednotlivé země neustále hájí mír a jednání, ale jakmile začnou jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, Západ je buď naruší, nebo oslabí dosažené dohody. Tak tomu bylo v případě obou Minsků, tak tomu bylo v případě Istanbulu a stejný přístup pokračuje i nyní.
Zda je Halič potřebná, nebo ne, to je otázkou strategického rozhodnutí, jež učiní ruské vedení při shrnutí výsledků speciální vojenské operace. Mimo jiné bude vycházet z toho, jak realistická budou jednání se Západem – začíná úvahou rozhovor se známým a námi často otiskovaným politologem a komentátorem Rostislavem Iščenkem
Situace vyžaduje, aby ukrajinští politici a vojenští důstojníci odčinili dosavadní hříchy, nikoli, aby páchali zločiny nové. Oni však jednají proti logice.
Mnohokrát jsem už řekl a napsal, že je hlubokou chybou spojenců i odpůrců Ukrajiny, že s ní zacházejí jako se státem. Státu se podobá jen povrchně, ve skutečnosti je to obyčejná banda.
“Wehrmacht byl tvrdým protivníkem. Před setkáním s Rudou armádou to byla nejsilnější armáda na světě. Proto i naše vítězství ve válce bylo vydobyto za cenu velkého krveprolití a s největším vypětím všech sil země.” – píše ruský komentátor a analytik Rostislav Iščenko…
Od začátku SVO po zjištění, že Ukrajinci (jako společnost, nikoli jako jednotlivci žijící na daném území) se necítí být ani jednotným ani bratrským národem, že o vítězství nad Ruskem na bojišti sní ne 5-10 tisíc “všech zastrašených nacistů”, ale více než polovina obyvatel Ukrajiny, byla ruská veřejnost zmatena otázkou: “co s tím vším budeme dělat po našem vítězství?” Návrhů se rodí spousta, ale všechny lze podmíněně rozdělit do čtyř skupin:
Není to tak dávno (před avdějevsko-očeretínským průlomem), co netuctová veřejnost rusofobního i pseudovlasteneckého ražení přesvědčovala obyvatelstvo, že „pokud budeme útočit takovým tempem“, dorazíme k Dněpru za deset let. – píše v úvodu Iščenko
“Němcům říkají, hele, je vám hůř kvůli konfrontaci s Ruskem? Samozřejmě, je vám hůř. A co když Rusko vyhraje? Bude požadovat reparace. Přijdou a seberou nám továrny. Budete na tom ještě hůř. Proto musíme Rusko porazit. To je vám snad jasné. Chcete na frontu? Nechcete. Tak plaťte peníze Ukrajincům, aby bojovali za vás…” – to řekl v rozhovoru pro Ukrajinu.ru komentátor agentury Rossija Segodňa Rostislav Iščenko.
Před rokem a půl jsem vyjmenoval hlavní možnosti Ukrajiny na organizování velkých provokací. Mezi ně patřily:
