Kam to necháme dojít?
Západ započal svou agónii, kterou se podařilo odsunout o pár let především zplundrováním zemí pocházejících z již neexistujícího Východního bloku.
Západ započal svou agónii, kterou se podařilo odsunout o pár let především zplundrováním zemí pocházejících z již neexistujícího Východního bloku.
V rámci ,,oslav“ 23. výročí vstupu České republiky do NATO byla v Praze pořádána konference, rozdávaly se metály a vyznamenání, jedno zbylo i na amerického válečníka, promiňte, prezidenta Billa Clintona, se kterým si kdysi potřásal rukou i náš fanoušek humanitárního bombardování Srbska Václav Havel.
…aby lidé vyšli do ulic všichni a Fiala byl přinucen rezignovat? Zemědělci opět dorazili do Prahy, i hnůj před sídlem vlády byl vyklopen, policisté tloukli a zatýkali, rozdávali pokuty a Hřib vymýšlí zákazy vjezdu těžší techniky do metropole jen proto, aby v blízké budoucnosti zabránil i sebemenším náznakům protestu. Je třeba si přiznat, že arogance a sebevědomí vládnoucí klice nechybí.
Amatérismus současné vlády ve všech sférách, ve kterých se podílí na chodu státu, je zjevný snad skoro každému občanu schopnému jen minimálně vnímat. Je evidentní, že se jednotliví ministři podílí…
…otázkou zůstává, odkud jich jde nejvíce. Kdo má kachní žaludek a sleduje mainstream, podívá se na zprávy či diskuzní pořady na ČT, Nově či Primě-CNN, začte se do Seznamu nebo nedej Bože, přelouskne…
Převlékání kabátů, potřeba být zapáleným tu pro jednu věc, jindy pro jinou, jsou častými vlastnostmi politiků a umělců. Vzájemné pochlebování bylo normou za socialismu, ovšem stejně je na tom i v současnosti. Jen skutečné osobnosti si udržují svou tvář a dokážou vynikat bez potřeby být mistrem ve vzájemném řiťolezectví.
Hysterie namířená proti Rusku začíná být u některých jedinců, stran, organizací a médií doslova ukázkou onemocnění zvaného schizofrenie. Jestliže jsme kdysi za dob ,,studené války“ byli údajně velmi blízko jadernému konfliktu, pak dnešní situace je ještě mnohem třaskavější.
Už 24 měsíců trvá ruská speciální vojenská operace na Ukrajině. Kreml se k ní odhodlával několik let a upřímně řečeno, vzhledem k situaci rusky hovořícího obyvatelstva v Luhansku a na Donbasu bylo s podivem, že to trvalo tak dlouho.
Vláda však protiruským tažením odvádí pozornost od své totální neschopnosti. A úspěšně, zdá se.
Ministryně války Jana Černochová se opět předvedla. Jestliže je pro mnohé z nás nepochopitelné, jak může pár naprosto nezodpovědných lidí rozhodnout bez široké rozpravy v obou komorách Parlamentu a s širokou veřejností o dlouhodobém zadlužení…