Nová republika
Brněnský sraz členů sudetského Landsmannschaftu je fackou celému českému národu. To především. Posselt veřejně a dlouhodobě lobuje v Bruselu za tlak na zrušení Benešových dekretů, otevřeně o nich hovoří i nyní a zcela nezakrytě žádá…
Následující text uveřejňujeme nejen jako připomenutí smutnému výročí vtržení německých vojsk do okleštěného Česko-Slovenska a začátku krvavého Protektorátu Čechy a Morava, ale i proto, že panská média hlavního proudu se faktům o německé okupaci našich zemí věnují málo nebo vůbec. Kolaboranti kdysi, kolaboranti dnes. Včetně ČT!
15. březen. Výročí nejtragičtějšího dne v našich novodobých dějinách. 86. výročí počátku dějinné periody, na jejímž počátku byl zlikvidován samostatný český (a československý) stát a na jejímž konci měla být likvidace českého národa.
Čtu-li novinové nekrology o madam Wagnerové, popadá mne fantas a Jiříkovo vidění. Chápu, že o mrtvých jen dobře, ale nic se nemá přehánět, a zde jsme jako vždy u nás, zase přes čáru. Podobá se to středověkým životopisům svatých, anobrž hagiografické literatuře.
15.březen je jedním nejsmutnějších dní v historii našeho samostatného státu. V roce 1939 znamenal počátek okupace, která tehdy překvapila i naše vedení státu. Až na pár výjimek se Němcům nikdo nepostavil a v těžké situaci…
Německá okupace Čech, Moravy a Slezska byla vojenská okupace zbylého území české části Československa, tj. území Čech, Moravy a Slezska, které Německo a Polsko do té doby neobsadilo a neanektovalo, vojsky nacistického Německa. Proběhla 14. až 16. března 1939.
V nočních hodinách jsem shlédla část záznamu z jednání Poslanecké sněmovny PČR, kde mě nejvíce zaujala řeč Víta Rakušana, ze které volně cituji: “Pomáhejme Ukrajině, protože nám v historických chvílích dějin bylo také vždycky pomoženo”.
