Rakousko navzdory Evropě podepisuje s Ruskem dohodu o plynovodu Jižní proud.

Avatar
Původní autoři

26. 6. 2014 AC 24
Putin zaznamenává další historické vítězství.
Jak se válka slov mezi Evropou a Ruskem eskaluje, tak jeden z výsledků, který z toho vyvstal, byl ten, že stejně jako u války pod falešnou vlajkou v Sýrii, tak i Ukrajinská válka je o té nejjednodušší možné věci, která je však i tak dost komplikovaná: o plynovodech.


 Samozřejmě, že nikdy nebylo tajemstvím, že cenou za kontrolu nad Ukrajinou je vlastnictví ohromné infrastruktury plynovodů, které jdou z Ruska a směřují do Evropy, ale jelikož to je v první řadě všechno plyn Gazpromu, tak ve skutečnosti nezáleží na tom, jestli i Kyjev vlastní nějaký ten plyn během jeho tranzitu do Evropy, nebo jestli je to tak, jak je to teď, je Ukrajina je pouze tranzitním uzlem pro veškerý ruský plyn dodávaný do evropských zemí a nic z toho v té občanskou válkou rozervané zemi nezůstává.

V tomto okamžiku si konec konců Ukrajina nemůže dovolit žádný ruský plyn, a když si bude upouštět něco z toho produktu určeného pro Německo a dále, tak si prostě znepřátelí ty své nové nejlepší přátele z NATO, kteří jsou také shodou okolností klienty Gazpromu.

Ani ten plynovod, který se objevil v hlavní roli při Ukrajinském konfliktu, nemá s Ukrajinou nic společného, nýbrž je to potrubí, které prochází několik set kilometrů jižně od Ukrajiny – projekt Jižní proud, který vychází ruského černomořského pobřeží jižně od Krymu, přechází přes Černé moře a protíná Bulharsko, Srbsko, Maďarsko a končí v plynovém uzlu Baumgarten v Rakousku, odkud pokračuje do všech bodů ve střední Evropě, hlavně v Německu.

Tento projekt, který byl koncipován v roce 2007, byl výslovně zamýšlen k obchvatu Ukrajiny a jako alternativa k plynovodu Nabucco, co teď leží u ledu, který by za podpory USA a Evropy přiváděl kaspický plyn (hlavně z Ázerbajdžánu a Turkmenistánu) a procházel Tureckem, než by se objevil v Bulharsku, a pak by pokračoval evropskou cestou jako Jižní proud do rakouského uzlu a dále.

Vůbec nepřekvapuje, že to byl klíčový tranzitní uzel Jižního proudu, Bulharsko, co začalo dělat Putinovi problémy, i když se mu povedlo zvítězit nad Nabuccem (když v červnu 2013 CEO rakouského energetického giganta OMV, Gerhard Roiss, oznámil tento projekt jako „mimo hru“, když turecké konsorcium Shah Dniz dalo před Nabuccem přednost Trans-adriatickému plynovodu, jehož exportní trasa bude místo Rakouska zásobovat Itálii).

Vzpomeňte, že to bylo v lednu, dva měsíce před svržením ukrajinské vlády, kdy v Bulharsku, v zemi s velice výraznými vztahy s Ruskem plnými jak lásky, tak nenávisti, přičemž USA by je rády přiměly, aby v tom bylo více té „nenávisti“, ministerský předseda Plamen Orešarski na doporučení EU překvapivě nařídil zastavit práce na Jižním proudu. K tomuto rozhodnutí došlo po jeho rozhovorech s americké senátory.

„V tomto okamžiku je tu požadavek Evropské komise, po němž jsme suspendovali současné práce, jak jsem to nařídil,“ řekl Orešarski žurnalistům po schůzce s John McCainem, Chrisem Murphym a Ronem Johnsonem během jejich návštěvy Bulharska v neděli. „O dalším postupu se rozhodne po dalších konzultacích s Bruselem.“
V té době tuto situaci komentoval McCain a řekl, že „Bulharsko by mělo vyřešit problémy s Jižním proudem ve spolupráci s evropskými kolegy,“ s dodatkem, že v současné situaci by to chtělo „menší zapojení Ruska“ do tohoto projektu.
„Amerika se rozhodla, že se chce postavit do pozice, v níž bude v zemích, kde si myslí, že by mohla mít zájmy, vylučovat každého, kdo se jí nelíbí, a v tom není vůbec žádná ekonomická racionalita. Evropané jsou velice pragmatičtí, ti hledají levné zdroje energie a čisté zdroje energie, a ty Rusko může dodat. Problém s Jižním proudem je ale ten, že ten nezapadá do politické situace,“ řekl RT redaktor Business New Europe Ben Aris.

Bylo to rovněž v lednu, když úřady EU Bulharsku nařídily, aby suspendovalo stavbu své trasy plynovodu, který je plánován k transportu ruského zemního plynu přes Černé moře do Bulharska a dále do západní Evropy. Brusel ten projekt chce zmrazit, aby vázl na rozhodnutí, zda porušuje EU konkurenční předpisy pro jednotný energetický trh. Věří, že Jižní proud není v souladu s pravidly zakazujícími, aby producenti energie rovněž kontrolovali přístupy k potrubím.

Tohle má ovšem i svůj rub, protože jak už se Evropa tolikrát tvrdě poučila, že při své přehnané závislosti na Rusku, jak ohledně produkce, tak i tranzitu plynu, to pro ni znamená, že na Kreml nemá absolutně žádnou páku – což nedávné události na Ukrajině zase potvrdily.

Putin dnes už pouze stvrdil realitu, že to není ani tak o kontrole energetických tranzitních potrubí, ale spíš o tom, čí vliv kontroluje Evropu: americký nebo ruský? „USA odporují ruskému projektu plynovodu Jižní proud, protože chtějí Evropě dodávat plyn samy,“ řekl v úterý president Putin. Nazval tuto situaci „běžným konkurenčním bojem.“

„Udělají vše, aby tento kontrakt rozvrátily. Na tom není nic neobvyklého. Tohle je normální konkurenční zápas. Během této konkurence se samozřejmě využívají i politické nástroje,“ řekl ruský president po rozhovorech se svým rakouským protějškem presidentem Heinzem Fischerem ve Vídni.

„Vedeme rozhovory se svými kontraktními partnery, nikoliv se třetími stranami. A tak jsou naši američtí přátelé z Jižního proudu nešťastní, no, oni byli nešťastní i v roce 1962, kdy spolu s Německem začal projekt plyn za roury. Teď jsou zase nešťastní, nic se nezměnilo, kromě faktu, že tentokrát chtějí na evropské trhy dodávat sami,“ konstatoval Putin.

I kdyby k tomu došlo, americký plyn „by nebyl levnější než ruský plyn – plyn z potrubí je vždy levnější než zkapalněný plyn,“ zdůraznil Putin.

Což nás následně přivádí ke kulminaci politického zápasu o Jižní proud, když během zase dalšího komplotu pro Kreml, jedna z nejstabilnějších a nejrespektovanějších evropských zemí, AAA-ratingem oceněné Rakousko, dnes dalo své konečné schválení „kontroverznímu“ projektu ruského plynovodu, což je navzdory činitelům EU a během uvítání ruského presidenta Vladimira Putina v této zemi, která je už dávno trvalým energetickým zákazníkem Moskvy.

Jak hlásí Reuters, „generální ředitelé ruského Gazpromu a rakouského OMV podepsali dohodu o postavení větve plynovodu jižní proud k Rakousku, k rozhodnému zastánci tohoto projektu i tváří v tvář opozici ze strany Evropské komise.“
Jinými slovy, Putinovi se během jediného krátkého měsíce poté, co uzavřel Svatý grál plynových dohod s Pekingem, nejenže povedlo formalizovat své dobytí evropských energetických potřeb s ještě dalším potrubím, takovým, které naprosto obejde Ukrajinu (a to z mnoha důvodů, ale ten hlavní se nazývá Plán B), ale zaznamenal i obrovské politické vítězství vytvořením trhliny v srdci Eurozóny poté, co Rakousko otevřeně vzdoruje Evropské vrchnosti a staví se na stranu Putina.

Netřeba říkat, že Evropská komise zuří, a dupe nožičkou, tvrdíc, že Jižní proud není v souladu s EU zákony na ochranu konkurence, protože nenabízí přístup třetím stranám. Jižní proud také, jak bylo uvedeno výše, odporuje politice EU na diverzifikaci zdrojů dodávek ke snížení závislosti na Rusku.

Ale CEO OMV Gerhard Roiss v úžasném okamžiku reálpolitické čirosti a v přiznání, že když přijde na energetickou budoucnost Evropy, tak je Putin daleko důležitější než Mario Draghi, řekl na tiskové konferenci po podpisu: „Evropa potřebuje ruský plyn. Evropa bude v budoucnu potřebovat ještě více ruského plynu, protože evropská produkce plynu se propadá… Myslím, že to chápe i Evropská unie.“

Samozřejmě, že to chápou. Problém je jen s tím, že si to nechtějí přiznat, protože kdyby to udělali, tak tím zpečetí evropský osud jako energetického vazala Ruska. Co se týče přeludů z evropských plynových snů, je alternativou dostávat zkapalněný plyn LNG z USA, a k té se nevyjádřil nikdo menší než CEO Cheniere Charif Souki, který v dubnu, když se ho ptali, jestli by terminál Cheniere mohl zachránit země východní Evropy před závislostí na Rusku, řekl: „Je to lichotka, když se o tom takhle mluví, je to ale všechno nesmysl. Je to tak hrozný nesmysl, že nemohu uvěřit, že by tomu kdokoliv vážně věřil.“

Nevěří tomu, je to ale všechno politika. A v politice je to všechno o třímání moci nebo o sklánění se před ní. A Rakousko se dnes odpoledne nesklonila a dezertuje od své evropské vrchnosti, čímž mohlo nastartovat proces, který povede ke štěpení v samotné Eurozóně s tím, že zase jednou to nebude nikdo jiný než Vladimir Putin, kdo tahá za nitky.