Tereza Spencerová
17. 7. 2014 Literárky
Ekonomicky „drtivá“ opatření přitom ruské firmy příliš nepostihnou, a tak vedle palcových titulků vyvolávají hlavně jen otázky o smyslu.Lídři evropských zemí na zvláštním zasedání dosáhli shody na rozšíření sankcí proti Rusku, ale konkrétní kroky odložili na konec července.
„Máme za to, že ruský přínos míru na Ukrajině není postačující,“ prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová, zatímco britský premiér David Cameron zdůraznil, že „situace na Ukrajině je nepřijatelná. Rusko nerespektuje územní celistvost té země a my musíme poslat jasný vzkaz prostřednictvím jasných rozhodnutí.“ Přitom bylo ve středu v Bruselu devět zemí – Francie, Německo, Lucembursko, Rakousko, Bulharsko, Řecko, Kypr, Slovinsko a Itálie – připraveno bojkotovat uvalení „sektorových sankcí“ proti Rusku. EU přitom už minulý týden rozšířila seznam ruských činitelů, na něž se sankce vztahují, o 11 jmen, čímž jejich celkový počet dosáhl 72. Váhavý postup EU je důkazem nejen pokračujících rozporů mezi členskými státy, ale i tlaku velkého byznysu, který další překážky obchodu s Ruskem odmítá. Bez jakýchkoli obezliček to vyjádřil například šéf francouzského energetického koncernu Total Christophe de Margerie, který vyzval EU, aby kolem Ruska nestavěla „novou berlínskou zeď“.
Spojené státy se v tomto směru s EU stále více rozcházejí, neboť vůbec poprvé uvalily sankce na velké ruské firmy. Na seznamu se ocitly například banky Vněšekonombank nebo VEB, která poskytuje peníze ruské vládě, a dalších osm firem, mezi nimi i ropný koncern Rosněfť, druhý největší ruský plynárenský koncern Novatek nebo slavný výrobce samopalů Kalašnikov.
Nicméně, dopad sankcí je spíše podivný. Washington totiž nezmrazil jejich účty a nedotkl se ani možnosti jejich krátkodobých úvěrů nutných pro každodenní provoz, omezil jim jen možnost střednědobých a dlouhodobých dolarových úvěrů. Akcie Rosněfti a Novateku okamžitě po oznámení sankcí sice poklesly, nicméně jejich mnohamiliardové společné obchody a podniky s nadnárodními koncerny BP, ExxonMobil a dalšími firmami sankcemi postiženy nijak nebyly. Podle agentury Bloomberg se totiž sankce podle všeho nevztahují na už uzavřené a platné smlouvy. Rosněfť je přitom největším světovým producentem ropy kótovaným na burze – produkuje 4 procenta světové ropy, což je více než jakákoli členská země OPEC s výjimkou Saúdské Arábie. Šéf Rosněfti Igor Sečin, který je sám na sankčním seznamu EU, v noci na čtvrtek v Brazílii konstatoval, že americký postup je ilegální a poškodí především americké banky, přičemž dodal, že jeho společnost může dlouhodobé projekty financovat i bez úvěrů. Rosněfť je přitom na americkém trhu velmi aktivní — vedle společných podniků s ExxonMobil jí americký bankovní gigant Morgan Stanley loni v prosinci prodal svou divizi obchodu s ropou a obchod byl minulý měsíc schválen americkým antimonopolním úřadem. Kontrakt by měl být finalizován do konce září.
„Tyto sankce jsou významné,“ vysvětlil Barack Obama krotké nastavení „drtivých sankcí“, „ale jsou přitom namířeny tak, aby měly maximální dopad na Rusko a omezený dopad na americké firmy a firmy našich spojenců.“ Právě před dopady sankcí na americkou ekonomiku koncem června varovaly Bílý dům Americká obchodní komora a Národní asociace průmyslu – sankce jako nástroj politiky v zásadě neodmítly, ale akceptují jen takové, které se nedotknou amerických firem.
I takto formulované sankce nicméně vzápětí odmítla Asociace evropského byznysu (AEB), neboť jsou namířeny proti firmám a bankám, které nemají nic společného s ukrajinskou krizí. Organizace, která hájí zájmy evropských firem v Rusku, konstatuje, že sankce míří na firmy, s nimiž evropští podnikatelé dlouhodobě spolupracují, přičemž pro partnery amerických firem Washington dokázal udělat výjimky a úlitby.
Ruský prezident Vladimir Putin na summitu BRICS v Brazílii konstatoval, že „politováníhodné“ americké sankce budou mít „bumerangový efekt“. „Je to závažný úder naším vztahům a z dlouhodobého hlediska podkopává bezpečnostní zájmy Spojených států a jejich národa,“ prohlásil s tím, že „například velké americké firmy, které budou chtít pracovat v Rusku, mohou narazit na určitá omezení, která omezí jejich konkurenceschopnost vůči jiným globálním energetickým firmám“. Ruské ministerstvo zahraničí dodalo, že sankce jsou ve skutečnosti jen „primitivním pokusem pomstít“ se za to, že se situace na Ukrajině nevyvíjí tak, „jak ji Washington naplánoval“. Náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov pak zdůraznil, že reakce Ruska bude „rázná a bolestivá“: „Posuzujeme politiky a úředníky, kteří stojí za sankcemi, a potvrzujeme rozhodnutí podniknout opatření, které ve Washingtonu pocítí bolestně a ostře. Nehoníme se za okamžitým efektem, nemáme v úmyslu kopírovat kroky administrativy USA, nenecháme se vyprovokovat a budeme postupovat s rozvahou.“
A premiér Dmitrij Medveděv podotkl, že sankce budou „jen napomáhat dalšímu posilování antiamerikanismu a protievropských nálad v ruské společnosti. To je zcela očividné. Pokud je právě toto cílem našich partnerů, tak už brzy ho bude dosaženo.“
Poslanci Státní dumy už mezitím navrhují, aby Rusko v rámci odvety za sankce vypovědělo platnost dohody SALT o omezení počtu strategických útočných zbraní a ukončilo dohodu o tranzitu zásob americkým oddílům v Afghánistánu přes ruský vzdušný prostor.
Analýza ruské Sberbanky v této souvislosti uvádí, že ruské firmy potřebují na refinancování svých povinností 30 miliard dolarů každé čtvrtletí, přitom v letošním posledním kvartálu by to mělo být až 40 miliard. Podíl amerických investorů na trhu ruského zahraničního dluhu dosahuje kolem 40 procent, což je částka, kterou ruské firmy budou s to – po sankčních omezeních – spolehlivě pokrýt úvěry od asijských a blízkovýchodních bank.
Vedení koncernu Novatek mezitím sankce označilo za „ekonomickou demarši“. „Budeme situaci analyzovat a sledovat další vývoj. A přitom si budeme zpívat krásnou písničku se skvělým a aktuálním textem „Tuhle nepříjemnost přežijeme“. Jestlipak ji naši američtí přátelé znají?“
