Sociálně-ekonomické pozadí války o nezávislost Ukrajiny

Avatar
Původní autoři

28. 8. 2014 / zdrojdalší zdroj
Vlastenecký militarizmus musí zakrýt díry v ekonomice, říká Artěm Litovčenko. Současná Ukrajina, to je především občanská válka na Donbase. V závislosti na úhlu pohledu se nazývá ozbrojený konflikt, krize, nebo dokonce trestní operace, neboli ATO, ale v každém případě je hlavním procesem v nynějším bytí jednoho z největších světových, do nedávné doby postsovětských států.

Všechno ostatní je na pozadí pro tento proces. A v případě, že politické pozadí (malé i velké hádky mezi politickými stranami, takzvanými politickými lídry a samozřejmě i ukrajinskými oligarchy) je samo o sobě málo zajímavé, pak sociálně-ekonomické pozadí je ke studiu mnohem zajímavější. Není to však vůbec spojeno s jeho různorodostí nebo perspektivností, ale spíš s nevšedními rozměry té jámy, která se za ním skrývá.

Celá řada činů popřevratové vlády jak ekonomického, tak i doprovodného (politického, vojenského) charakteru svrhla ekonomiku doslova ze srázu. Není v tom nic nečekaného. Souhrn několika faktorů způsobil toto nastartování neodvratným.

1. Každý převrat destabilizuje ekonomiku; oligarchický převrat ji destabilizuje obzvlášť silně, protože nastartuje přerozdělení majetku.

2. K moci přišli lidé (Jaceňuk, Porošenko a další), kteří opakovaně demonstrovali svoji naprostou nezpůsobilost řídit ekonomiku na úrovni státu.

3. Cíl převratu – podpis asociace s EU – a priori představil silnou hrozbu ukrajinské ekonomice, která byla absolutně nepřipravená k přijetí nových obchodních, finančních a průmyslových podmínek, ale také k náhlému přetržení hospodářských vztahů s RF.

4. Ti, kdo přišli k moci při převratu, hned na začátku rozehráli antiruskou kartu, aby prohloubili výšezmíněné přerušení, rozšiřujíce ho i na ty sféry, které nebyly přístupovou smlouvou s EU zasaženy (zejména v odvětví zemního plynu).

5. Vrácení Krymu do Ruska a Kyjevem rozpoutaná válka na Donbase fakticky podepsaly ukrajinské ekonomice (a možná celému státu) jistý (pokud ne smrtelný) rozsudek.

Ve skutečnosti by stačila i jedna trhlina ve spojení s Ruskem. Jakou cenu Ukrajina platí za toto přetržení prohlubující ukrajinskou (skutečně sebevražednou) verzi antiruských sankcí, je vidět i pouhým okem. „Motor Sich“ zastavil dodávku své produkce do Ruska a už se chystá balit, protože jiné spotřebitele svých vrtulníkových motorů společnost nenajde. Ztrácí smysl existence „raketových“ útvarů „Južmaša“ – a společnost v zoufalství vyhrožuje porušit zákaz vojenské spolupráce s RF. Výčet podniků, které ztratily ruské zakázky, však může být velice dlouhý…

Přidejte k nim závody a továrny zničené a odstavené v důsledku ATO, které kyjevští generálové (zejména V. Ruban) zahrnují do války. Přidejte k tomu ztráty, které přináší průmyslu přerušení dodávek ruského plynu, který vláda „vlastenecky“ odmítla. Obraz je opravdu výmluvný.

Samozřejmě, že se jedná pouze o přímé a zjevné důsledky porušení vztahů s Ruskem. Nepřímé účinky ilustruje jeden odstrašující příklad.

Charkovský gubernátor Baluta pod vlivem čistě pragmatické logiky násilně zastavil činnost Výboru pro konkursní výběry projektů přeshraniční spolupráce při charkovské regionální státní správě v rámci euroregionu „Svoboda“ (Charkovská a Belgorodská oblast). Jak nesmyslné a nepatřičné vůči „specifičnosti doby“!

A teď vyčíslení, co bylo naplánováno udělat v rámci této spolupráce a o co nyní Charkovská oblast přišla (vždyť Charkov zatím ještě zůstává Ukrajině): 1) výstavba celního terminálu „Topoli-Valujki“ v Charkovské oblasti; 2) rozšíření krajinného parku „Olšová rokle“ (Děrgačovský okres Charkovské oblasti); 3) vytvoření rekreačních zařízení na březích Severního Donu, Oskola a na Pěčeněžské nádrži (zejména zóny oddychu s celkovým počtem 75 tisíc míst). Spolu s těmito zrušenými projekty Charkovská oblast ztratila okolo 5 miliard dolarů v důsledku redukování obchodního obratu s Belgorodem. Jasnou ukázkou této ztráty se staly také řady prázdných stánků ohromného charkovského tržiště „Barabašovský“, jehož minimálně polovina kupujících byli Rusové.

V návaznosti na zhroucení ekonomických vazeb došlo i ke snížení zahraničního obratu Charkovské oblasti s Ruskem, jen za leden – březen 2014 na 13 % (ve srovnání se stejným obdobím roku 2013).

To je jen jeden příklad. A je to jen jeden směr dopadu na ekonomiku: „antirusismus“. Opravdu, ještě jednou opakuji: další ztráty, ať už nepřímo nebo přímo, jsou rovněž podmíněny touto tendencí.

Ztrátou plynu a ztrátou svého hlavního obchodního partnera Ukrajina klesla dolů s deprimující rychlostí. Ve druhém čtvrtletí roku 2014 HDP země „sjel“ v porovnání s loňským rokem skoro o 5 %. Propadla se hřivna: zatímco se v době „krvavého tyrana“ Janukoviče dlouho držela na úrovni něco přes 8 hřiven za dolar, nyní se rychle zvrátila na deset, dvanáct a dnes už na třináct a půl. Takový pokles by byl velkou ranou i v zemi, kde nejsou žádné problémy.

Samozřejmě se připomnělo i zemědělství. I sem vstoupila geopolitika – konkrétně následkem ohromujících geopolitických neznalostí nových ukrajinských orgánů. Po ztrátě Krymu Ukrajina ztratila i jeho úrodu. Ale místo toho, aby se soustředila na kompenzace této ztráty, Kyjev se s hysterickým skandováním „Get Moskal“ hrnul bombardovat a ničit Donbas. Samo sebou – i s jeho plodinami. Teď už jen s jeho bývalou úrodou, protože žádná úroda už není.

V první řadě tedy trpěl Donbas, o který Kyjev plně po nacisticku zapečoval. Avšak nejen Donbas. Podle informací Výboru pro státní statistiku (přesnost je samozřejmě otázkou, ale ztráty jistě nejsou povýšeny), objem zemědělské produkce poklesl o téměř 18 % oproti roku 2013. Produkce obilovin se snížila na polovinu, pšenice – na pět %, rýže – na 28 % (pochopitelně, v červenci bylo zpracováno pouze 10 % osetých ploch). Zásoby obilí se ve srovnání s minulým rokem snížily na 20 %. Experti prostě odmítají situaci v zemědělství komentovat, protože k tomu nenacházejí slušných slov. Ale obyvatelé zemědělských oblastí nejsou překvapeni: vždyť v době setí byla pole pustá, zatímco v Kyjevě žil Majdan.

A tak nyní Kyjev vymývá lidem mozky titulky typu „Chovatelé drůbeže Ukrajiny se zbavují závislosti na Rusku“. Se stejným výsledkem se lze zbavit třeba závislosti na kyslíku…

Aktivní ničení infrastruktury Donbasu – také mimochodem není vtip. Nicméně nehledě na stížnosti předsedy vlády, že „vojenské akce snižují ekonomický potenciál Ukrajiny“ si nikdo nemyslí, že toto ničení bude zastaveno.

ATO do vítězného konce – tvrdí kyjevští politici, aniž by upřesnili, o jakém konci tu je řeč, doufám, že ne Ukrajiny? Přitom schizofrenní militarizace ekonomiky probíhá natolik neobratně, že přináší ještě víc škody, než je obvyklé. Nevojenská výroba se zastavila, jelikož není preferovaná, zaměstnanci jsou mobilizováni na frontu, ale vojenský průmysl, přestože má smrt na jazyku, tak přesto dýchá, a dokonce v rychlejším tempu, protože gigantománie vojenských zakázek Kyjeva nepřestává, dokud nepřijde řeč na financování.

Jediným způsobem boje proti ekonomickému kolapsu, který vláda zná, je půjčka od MMF a západních partnerů. Ale tu zaprvé nejsou ochotni dát. A zadruhé – v případě Ukrajiny tyto půjčky nejsou prostředkem boje, ale olejem do ohně krize. A navíc drsné podmínky MMF vedou k faktickému zničení sociálních zajištění.

Deficit rozpočtu se už dostal za přípustnou míru, takže divit se takovým věcem, jako je zrušení plateb ze sovětských „vkladních knížek“ nebo měsíčních dětských příspěvků, není na místě. Sociální programy jsou zrušeny, ve sféře rozpočtových opatření propadají zvýšení i prémie. Mnoho firem a institucí dluží na mzdách. Na podzim se řady dlužníků výrazně rozšíří také o vzdělávací instituce.

Toto všechno je obzvlášť „slibné“ na pozadí prudkých skoků tarifů ŽKCH (bytově-komunální hospodářství) (plyn, plyn!), po zničení těžby donbaského uhlí velmi reálných hrozeb prožítí zimy bez teplé vody a topení, ale zato s ohromnými sumami za jejich absenci. V Kyjevě už bylo uskutečněno odpojení „Kyjevenerga“ kvůli dluhům; na řadě jsou Dněpropetrovsk, Charkov, Oděsa (o Donbase se nemluví).

Na takovémto sociálně-ekonomickém pozadí není těžké vysvětlit státní posedlost patriotickým militarismem. Jeho úroveň se nepochybně zvýší v době oslav 23. výročí Dne nezávislosti. Komu budou demonstrovat ukrajinskou moc vojenské přehlídky v Kyjevě a Oděse?