Milan Kohout: Nejsvobodněji jsem se cítil za československého komunismu

Daniel Veselý
26. 10. 2014   zdroj

Narazil jsem na celkem pozoruhodný rozhovor filmaře a investigativního novináře Andre Vltcheka s perforemerem a někdejším českým disidentem Milanem Kohoutem, který se uskutečnil 12. října v malé západočeské vesnici Klikařov. Kohout, jenž po podpisu Charty 77 emigroval do Spojených států, s Vltchekem hovořil o životě za minulého režimu u nás a nyní, o Václavu Havlovi, reálné zkušenosti života v soudobé České republice a dalších zajímavých tématech. Je ale paradoxní, že text, který by dle mého názoru měl vyjít v českém tisku, a mělo by se o něm otevřeně debatovat, otiskl americký levicový zpravodaj Counterpunch ZDE

 Milan Kohout – preformer

Rozhovor Vltcheka a Kohouta skutečně nemohl být v žádném českém periodiku zveřejněn. Je v něm až příliš kontroverzních postojů a hledisek; se všemi samozřejmě nemusíme souhlasit, nicméně řada českých čtenářů zažívajících na vlastní kůži „úžeru“ reálného kapitalismu se v něm může nalézt. A nejen oni.

Vltchek s Kohoutem zprvu hovoří o éře československého disentu. Spousta disidentů podle obou pánů vyznávala levicové hodnoty, a teprve pád takzvaného komunismu je donutil změnit politický kurz, bojovala proti takzvané komunistické vládě, ale v jádru se opírala o nefalšované komunistické myšlenky. Ty však s režimem existujícím u nás v letech 1948 až 1989 neměly vůbec co do činění. Vltchek naráží na skutečnost, že i bývalý prezident Havel zpočátku zastával levicové hodnoty a podle Kohouta některé z jeho filosofických postojů byly zbrusu marxistické. Avšak posléze začal podporovat západní imperialismus, ve Washingtonu přednesl servilní projev a na oplátku se mu v americkém Kongresu dostalo ovací ve stoje. Kohout tvrdí, že si zpočátku Václava Havla jako „lidového prezidenta“ vážil, toto období ale netrvalo příliš dlouho. Kohout k Havlově lidskému a politickému obratu poznamenává:

„… Vysoká politická moc korumpuje (…)V průběhu takzvaných restitucí začal schraňovat majetek patřící dříve jeho rodině, začal podporovat imperialistickou zahraniční politiku Spojených států, což mě velice mrzelo… A později se stalo ještě něco bizarnějšího: Havel ztratil spojení s reálným světem – vedl život s vyvolenými lidmi v jakémsi skleníku – nebo něco na ten způsob.“

Ano, tato charakteristika je, jak se domnívám, zcela trefná, bohužel se takto, myslím zcela legitimním způsobem, o Václavu Havlovi nemůže informovat zejména v tuzemských mainstreamových sdělovacích prostředcích, ale ani v některých „levicových“. Tato skutečnost ovšem jen posiluje kult osobnosti, o němž/níž by se ale mělo hovořit otevřeně a přirozeně i s odpovídající dávkou kriticky.

Vltchek v interview s Kohoutem vyslovil dle mého mínění velice zajímavou myšlenku – ať už lidé v časech ČSSR za okupace vojsky Varšavského patku čelili celé řadě problémů, republika stála na straně utlačovaných po celé světě. Pravda, lidská práva ve sféře sovětského impéria ve východní Evropě (ale i jinde) byla mnohdy tvrdě pošlapávána, na druhou stranu v řadě konfliktů studené války stál Sovětský svaz na straně utlačovaných, byť šlo samozřejmě o cynický velmocenský kalkul: Palestinci, Angolané, Mosambičané, Vietnamci, občané ultrapravicových latinskoamerických diktatur atd. Po pádu železné opony se Česká republika podle Vltcheka a Kohouta jednoznačně ocitla v „globálním utlačovatelském aparátu“, a oba muži se shodli na tvrzení, že „Česká a Slovenská republika pro dobro světa už nic pozitivního nedělá“.

– – – 

Následuje několik ukázek Kohoutových performací s jeho komentáři. Obojím baví a povzbuzuje své kamarády, přátele a vůbec svět…
a rozčiluje přitroublé lidské ovce.

 Milan Kouhout k oplachování mozků:

Reklamní průmysl vstupuje do veřejného prostoru a bez našeho souhlasu nám denně zaneřáďuje reklamami mozek (mind pollution). Proto jsem na brněnskem náměstí nabízel bezplatný servis oplachování (nikoli vyplachování) našich mozků od tohoto znečistění. Při terapii jsem se snažil používat jen slova, která popisovala náš životní prostor po sta tisíce let před nástupem tržní propagandy, abych rozrušil uměle významy slov bezohledně znásilněných reklamním průmyslem. Pak jsem vybídl daného participant, aby se snažil zablokovat vstup jakékoliv reklamy do svého mozku až do konce dne. K tomu jsem navrhl použít praktické vykrývací desky, které odbourají reklamy z našeho zorného pole.
Jedna z léčených oběti cynického kapitalistického průmyslu byl i sám propagátor kapitalismu a ministr financi Andrej Babiš.

Mili přátelé,
není divné, že naprosto nesnáším a NERESPEKTUJI jakákoliv naboženství (od krvelačného křesťanství, přes krvelačný judaismus, až po krvelačný islám atd.), protože když jsem si přečetl, kterak nějakýsi náboženský šílenec dnes zabil 41 dětí v Homsu, tak jsem si svůj odpor opět utvrdil… na vině takových masakrů je náboženství!!!! 

A když mi někdo říká, že je jen umírněným následovníkem/cí těchto vykonstruovaných idiotských a smrtelně nebezpečných náboženských systémů, tak je to pro mne to samé, jako by mi říkal/la, že je umírněný/ná následovník/ce nacismu. 

M.K.

Je to divný svět divné věci když je pro lidi třeba,
pálit laciné žito v peci aby zdražil chleba.



Milí přátele,
dnes je tomu sedm let od smrti mého bratra Daniela. 
Tady je performance, kterou jsme spolu udělali, když byl na smrtelné posteli:
Milan