Politici by měli sledovat zájmy voličů a ne svůj osobní prospěch. Zamyšlení nad volebním neúspěchem levice v jednom statutárním městě

Avatar
Původní autoři

Aleš Uhlíř
19. 11. 2014
Při sestavování kandidátek se dějí různé věci. Někdy vede k volebním ztrátám obava, aby někdo nový nebyl voliči posunut před ty „zasloužilé“, na které by se pak lukrativní místo nedostalo. V prvé řadě jde o placené posty a až pak o plnění volebního programu. Politici bývají často postiženi nedostatkem soudnosti, který jim nedovolí překročit osobní zájmy. Někdy toho napáchají tolik, že trpělivost dojde i skalním voličům. Stalo se tak v jednom nejmenovaném statutárním městě, kde levicová strana z 37 % (volby 2010) se ve volbách v roce 2014 propadla na 22%.


Být volby o měsíc dva později, sklidili by debakl ještě větší. Ale i patnáctiprocentní pokles se těžko vysvětluje, pokud se nechce s pravdou ven. Tak se mluví, že dotyčná politická strana je „spoluvítězem“, že se přece jen – po složitém vyjednávání – dostala v městě do koalice a zcela se odhlíží od skutečných příčin, které k neúspěchu vedly. Pokud by ale zastupitelé zašli někdy na pivo, nebo si poslechli, jak o tom mluví lidé v městské hromadné dopravě, dozvěděli by se, proč se jim to přihodilo. Ale oni to jistě vědí i tak. Jen se o tom nehodí mluvit. Co asi tak musí politická strana, která vyhrává v městě volby takřka 20 let, udělat, aby se jí něco takového podařilo?

Začalo to na jaře v roce 2012. Policie zasáhla na radnici, do vazby putoval ředitel městské policie a řada lidí z radnice včetně primátorova náměstka si převzala usnesení o zahájení trestního stíhání. Většinou šlo o údajné zmanipulované veřejné zakázky. Bezprostředně po policejním zásahu primátor náhle onemocněl a byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Mnoho měsíců pak strávil v domácím léčení. Po návratu na radnici se primátor na stránkách místního zpravodaje pustil do vysvětlování. Jeho psychiatrická léčba souvisí s přepracováním, stresem a situací v rodině. Ano, může to být pravda, stejně jako obvinění policie nemusí být důvodná a soud lidi z radnice shledá nevinnými, tomu lze věřit. Nelze jen pochopit, že nikdo ze stíhaných osob z radnice neodešel. Slušné by bylo vzhledem k trestním stíháním z funkcí odejít a vyčkat, jak to vše skončí. V podstatě by to samé měl udělat i primátor, který za své spolupracovníky nese politickou odpovědnost.

Každému se může stát, že se ocitne na psychiatrii a bude potřebovat lékařskou pomoc. Jen hlupák by se tomu smál. Ne každý je ale primátor a primátor jako psychiatrický pacient to jaksi nejde k sobě, takže se na radnici udělala rošáda a primátor si s jedním z náměstků vyměnil místo. A po nějaké době byl policii obviněn i nový primátor. I to se může každému stát, třeba i bezdůvodně, ale opět platí, že každý není primátor, náměstek primátora nebo poslanec a v tom je ten rozdíl, který naši politici nechápou, nebo spíše pochopit nechtějí.

Radnice vydává tiskovinu – čtrnáctideník, který je ve městě doručován do všech poštovních schránek. A v něm se začali politici obviněním z korupce a z manipulací veřejných zakázek bránit. Víc než dva roky jim sloužil k tomu, aby občanům detailně vysvětlovali, že trestní stíhání vedené proti lidem z radnice je bezdůvodné. Nebylo snad vydání zpravodaje, aby v něm nebyla polemika s postupem orgánů činných v trestním řízení.

Radní ustavičně veřejnost přesvědčovali, že mají pochybnosti o správnosti postupu policie, že trestní stíhání je nesmyslné, vykonstruované s cílem zdiskreditovat a kriminalizovat komunální politiky a odstavit je od jejich dalšího působení v politice. Kdyby se tomu neudělala přítrž, v budoucnu by tyto funkce nechtěl nikdo dělat. Prý už samotné obvinění komunálního politika poškodí, a ani pozdější osvobození soudem, když se ukáže, že trestní stíhání bylo bezdůvodné, ho neočistí a v očích veřejnosti zůstane poznamenán navždy.

Orgány činné v trestním řízení jsou – alespoň tak to z radnice viděli – nevědomé, nevědí, co chtějí a neumějí se ve složité problematice, která je s prací na magistrátu spojena, vůbec orientovat. Tak to občanům vysvětlovali v městském zpravodaji. Policie tomu prostě nerozumí, jak to na magistrátu chodí a k tomu všemu státní zástupce i soudce jsou prý podjatí.

A zřejmě aby občané své radní měli stále na očích, bylo každé vydání zpravodaje neuvěřitelně přeplněno jejich fotografiemi. Chce to hodně nekritičnosti, ukazovat se pořád dokola na mnohdy stupidních fotografiích. Co je asi tak zajímavého na tom, že někdo z radnice umí hodit bowlingovou koulí, přestřihnout pásku, držet v ruce rýč, zasadit kaštan nebo výstřelem startovní pistole zahájit běžecký závod? Jeden známý mi řekl, že ten plátek nečtou a jde u nich do koše, ale vždy se nejdříve baví tím, že počítají, na kolika fotkách je tam ten či onen „šašek“.

Vést ve vlastní věci jako obviněný na stránkách tisku polemiku s orgány činnými v trestním řízení, nevěřit v možnost dosažení spravedlnosti a zpochybňovat tak justici, svědčí o naprosté ztrátě soudnosti politiků, podle nichž ani očištění u soudu nestačí. Dojemná je i jejich obava, že to vše vlastně dělají pro lidi, aby je měl kdo zastupovat, a pokud budou muset čelit trestnímu stíhání, nikdo ty jejich funkce nebude chtít dělat.

Normální by bylo vůbec se k tomu v tisku nevyjadřovat, rozhodně ne s takovou intenzitou a vedením svérázné obhajoby na stránkách místního zpravodaje. Tím, co místní politici ve své vlastní trestní věci předvedli, rozhodně své politické straně ve volbách nepomohli. Pokud tvrdili, že dávají veřejnosti vzkaz, že jejich trestní stíhání je nesmyslné, že je vedeno s cílem je zdiskreditovat, kriminalizovat a odstavit od jejich dalšího působení v politice, tak se velmi mýlili, neboť voličům předvedli něco zcela jiného. I když je třeba všechny nakonec soud zprostí obžaloby, jejich chování voliči nezapomenou. Obviňováním všech kolem z jakési konspirace a vedením nekonečných polemik ve vlastní věci v místní tiskovině si sami vystavili vysvědčení o své politické nezpůsobilosti. Pojmy jako politická odpovědnost a čest neznají. Jsou to zbabělci, kteří pohrdají občany, nad něž se chtějí vyvyšovat.

Jak to asi musí dopadnout, když se soudně stíhané osoby cpou na volební kandidátku? Lpěním na svých postech za každou cenu ukazují, že politiku dělají bez špetky noblesy a nesledují zájmy voličů, nýbrž výhradně svůj osobní prospěch.