Profesor ekonomie z Princeton University (USA): Kde je Česká republika?

Avatar
Původní autoři



14. 11. 2014
Orley Clark Ashenfelter profesor ekonomie na Princeton University v USA byl hostem pořadu ČT24. Kde je tedy Česká republika? Nikde. Česko vzhledem k regulaci platů nepatří ani mezi rozvojové, ani mezi rozvinuté ekonomiky světa. Mzdová brzda, prosazovaná kriminálními vládami ODS a TOP09 a podporovaná i  umělou opozicí ČSSD, dostává Česko do propadu až strmého pádu jak ekonomiky státu, tak hospodářských výsledků korporací i malých firem, které zaznamenávají dlouhodobý pokles tržeb a tudíž i zisků napříč podnikatelským spektrem v České republice.


Na otázku, zda má Česko přistoupit do měnové unie a přijmout Euro odpověděl: ”Tuto otázku jsem včera diskutoval s několika ekonomy a shodli jsme se na tom, že přijde doba, kdy bude vhodné, aby Česká republika přijala Euro, ale dokud se situace nezharmonizuje, zvláště co se týče mezd, tak bychom to měli brát velice pomalu.”

V jiné části rozhovoru, kde se věnuje rozvíjejícím se ekonomikám, například Čína a Indie, kde od roku 2007 sledujeme výrazný nárůst platů oproti nedávné historii, kdy tyto země patřily k chudým oblastem s lacinou pracovní silou, reagoval profesor Ashenfelter slovy: ”Mzda nemá být regulovaná a má odrážet trh…“ a dále: ”Meziroční růst platů o 2,5 až 3,5% je běžný růst normální rozvinuté země” V ČR byla, jen pro srovnání, minimální mzda regulována státem od roku 2006 na úrovni 8000 CZK brutto měsíčně, až po pádu kriminální vlády ODS a TOP09 byla minimální mzda navýšena po 7 letech o 500 CZK brutto měsíčně.

Motivace českých občanů pro práci je minimální. Češi pracují ve srovnání s občany západních zemí mnohem déle, pokud jde o délku pracovní doby, ale vydělávají zhruba o 50 až 75% méně, než jejich kolegové v zemích jako je například Německo, Švédsko, nebo Holandsko či Rakousko.

Platy Čechů nestačí na pokrytí nákladů spojených s bydlením, tedy předražené energie a vody a samotný čistý nájem a drastické zvyšování cen potravin dostávají české pracující do situace, kdy poslední týden nemají mnohé rodiny, tím více jednotlivci na jídlo. Předluženost, která je sledovatelná například u švédských občanů, ale v Česku na rozdíl od Švédska vzniká u pracujících občanů. Ve Švédsku předluženost u pracujících lidí zpravidla nevzniká. Alarmující fakt, že lidé, kteří pracují 12 měsíců v roce a nemají na jídlo a nájemné, však nepřiměl k analýze a rozhodnutím o řešení ani nastupující vládu ČSSD a ANO s KDU-ČSL a jejich vyjádření o budoucích krocích této vlády ani nenasvědčují tomu, že by tato vláda byla ochotna cokoliv měnit.

Vedle poklesu reálné mzdy s ohledem na raketový nárůst cen potravin a bydlení, je druhou příčinou brzkého pádu Česka do propasti také fakt, že v Česku od roku 2001 funguje systém vymáhání pohledávek prostřednictvím komerčních exekutorů, kteří vymáhají dluhy na spotřebitelích na zisk a odměny komerčních exekutorů dosahují až dvacetinásobku samotného dluhu a k tomu přistupují desetitisícové odměny advokátů a lichvářské sankční úroky dosahující až 0,02% z dlužné částky denně! Státem nezakázaná a zákonem nedefinovaná lichva a existence světové právní rarity – komerčních exekutorů, srazily na samé dno společnosti již jeden milion českých občanů. Tito lidé nemají šanci ani najít práci, protože zaměstnavatelé nechtějí riskovat, že jejich zaměstnanec skončí po prvním měsíci po přikázání pohledávky srážkou z platu, protože v Česku je nezabavitelné existenční minimum nedokonale definované a povinní nejsou zákonem chráněni. Ve většině případů částka existenčního nezabavitelného minima nestačí na pokrytí nákladů bydlení a na nákup nezbytných potravin a hygienických potřeb. Tím se dostává desetina občanů České republiky díky exekučnímu systému pod úroveň Číny a Indie.

Jediná pouhá exekuce může ve stávajícím stavu způsobit trvalý pád jedince i domácnosti, protože v Česku na rozdíl od všech ostatních zemí, je zákonem povoleno provádět exekuce všemi způsoby naráz a není definováno nezabavitelné existenční minimum a není dostatečně chráněno. Je třeba jasně definovat částky, které člověk reálně potřebuje k žití v jeho konkrétní situaci a s ohledem na skutečné náklady života a ceny potravin, léků a hygienických potřeb i ne ceny energií a bydlení.

Dluh a jeho vymáhání se staly v Česku velkým byznysem pro 155 komerční exekutorů. Dluhy a jejich vymáhání mají v Česku absolutní přednost před osobním rozvojem člověka, ale i před jeho zdravím a dokonce životem. Stát nebere ohled na potřeby povinného a zákony pouze upravují procesy zabavování platů, obsahů bankovních kont, movitého a nemovitého majetku a to je možné provádět vše naráz, což pochopitelně zastaví život člověka, který během jediného měsíce přijde o veškeré příjmy, finanční rezervy i o své spotřebiče, nábytek a mnohdy i o byt, či dům. Podnikatelům jsou zabavovány prostředky k jejich podnikání – § 322 Občanského soudního řádu spolu s judikáty nikterak nechrání povinného před exekucí a umožňuje exekutorům zabavovat vše, včetně počítačů, tiskáren, mobilů a ostatních předmětů, bez nichž není možné podnikat a dále vydělávat. Člověk po exekuci v Česku je doslova ochromen a dostává se následně během nejbližší doby do hluboké a dlouhodobé platební neschopnosti. Jediná exekuce zaviní další platební neschopnost a další dluhy a další exekuce. Prezident Zeman opovrhl žádostí o milost člověku, který měl 20 exekucí, což podle Zemana svědčí o špatném charakteru člověka. Nikterak však Zeman nešetřil, jak se ke dvaceti exekucím onen občan vlastně dostal a žádost o milost odmítl.

Občané mají možnost vidět věci v pravém světle a budou včas podrobně informováni. Každý může ovšem již dnes vidět jasné souvislosti. Že vývoj v Česku není zdravý a přirozený, je patrné všem z odborné i laické veřejnosti.

Převzato ze zpravodajství rozesílané JUDr. Petrem Kužvartem, zapsal Zdenek Trinkewicz
trinkewitz.zdenek@seznam.cz (kráceno)