Financování neonacistů na Ukrajině. Peníze a zbraně potečou dál….

Návrh na změnu Zákona o autorizaci národní obrany (National Defense Authorization Act – NDAA) pro rok 2015, který by znemožnil americkou podporu neonacistů a dalších extremistů na Ukrajině, včetně jejich výcviku a zásobování zbraněmi, byl z konečného znění zákona vypuštěn republikány vedeným House Rules Committee. Návrh poslance za Demokratickou stranu Johna Coynerse měl za cíl omezit násilné střety mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a ruskými separatisty.

Pozměňovací návrh zemřel tichou smrtí a americký zdroj podpory pro Azov zůstal dodnes nedotčen

Magazín USA Today a agentura Pew zveřejnily v dubnu tohoto roku (tedy v době, kdy byl NDAA stále projednáván) výsledky průzkumu veřejného mínění, kdy více než dvě třetiny Američanů bylo proti dodávkám zbraní a dalším formám vojenské pomoci ukrajinské vládě.

Pokud by Conyersův pozměňovací návrh prošel, došlo by k zastavení jakékoli pomoci ze strany ministerstva obrany USA všem, kdo „vychvalují nebo glorifikují nacismus včetně propagace jejich symboliky. Pozměňovací návrh byl předložen asistenty sekretariátu Kongresu Spojených států lobbistům Ligy proti pomluvám (Anti-Defamation League – ADL) a Centru Simona Wiesenthala, dvěma největším nátlakovým skupinám v USA. Nehledě na jimi prohlašované poslání „boje proti antisemitismu a násilnému extrémismu“ odmítly ADL a Wisenthalovo Centrum návrh senátorů Jeffriese a Conyerse podpořit.

Pozornost by měla být zaměřena na Rusko

S odvoláním na zdroje Demokratické strany odmítli asistenti washingtonské kanceláře ADL a Centra Simona Wiesenthala pozměňovací návrh na základě údajné skutečnosti, že pravicové ukrajinské politické strany jako například Svoboda, se zdokumentovanými záznamy rasistického extrémismu, „zmírnily svoji rétoriku.“ Jeden z lobbistů ADL trval na tom, že „pozornost by měla být zaměřena na Rusko,“ zatímco Centrum Simona Wiesenthala poukázalo na setkání mezi krajně pravicovými politickými vůdci a zástupci izraelského velvyslanectví jako na důkaz, že skupiny jako Svoboda nebo Pravý sektor se zbavily svého extrémismu.

Washingtonská kancelář ADL a Centrum Simona Wiesenthala na četné telefonické a e-mailové žádosti o vyjádření nereagovaly.

Ředitel ADL Abraham Foxman poukázal v tiskovém prohlášení na to, že Svoboda má „antisemitskou historii“ a že je „platformou pro etnický nacionalismus“ a požadoval, aby se strana zřekla své dřívější glorifikace Stěpana Bandery, nacistického kolaboranta z období 2. světové války, který se stal symbolem ukrajinského nacionalismu.

Když v říjnu tohoto roku neprošel návrh na zákon o uznání Ukrajinské povstalecké armády za složku bojující za nezávislost Ukrajiny, 8 000 příznivců Svobody a extrémistického Pravého sektoru se pokusilo obsadit budovu ukrajinského parlamentu. Demonstranti zaútočili na pořádkové jednotky policie podomácku vyrobenými zbraněmi, zatímco mávali vlajkami Svobody a (Pravého sektoru) v banderovských barvách. Tato akce byla připomínkou, že Banderova legenda v dohledné době nezanikne a že Foxmanovi výtky zůstaly nevyslyšeny.

Dozorce nacistického koncentráku hrdinou

Předseda Svobody Oleg Ťahnybok svého času volal po osvobození své země od „moskevsko-židovské mafie.“ v roce 2010, po vynesení rozsudku nad dozorcem z nacistického koncentračního tábora Sobibor Johnem Demjanjukem za podílu na smrti téměř 30 000 Židů, odletěl Ťahnybok do Mnichova vychválit Demjanuka jako hrdinu, který „bojoval za pravdu.“

Od doby revoluce na Euromajdanu nicméně Svoboda bojuje za rehabilitaci své pověsti. Součástí této snahy bylo například setkání s izraelským velvyslancem Reuvenem Din Elem a výzva na sdílené národní hodnoty. „Chtěl bych také požádat Izraelce, aby respektovali naše vlastenecké cítění,“ pronesl Ťahnybok. „Pravděpodobně každá strana v izraelském Knesetu je nacionalistická. S Boží pomocí, nechť je tomu také u nás.“

Pravý sektor, radikální pravicové hnutí, které bojovalo s pořádkovou policií během posledního období povstání na Euromajdanu, bylo nadšeně pochváleno šéfem ADL Foxmanem poté, co její vůdce Dmitro Jaroš zorganizoval vlastní schůzku s velvyslancem Din Elem. „Jaroš zdůraznil, že Pravý sektor se postaví všem projevům rasismu, obzvláště antisemitismu, všemi zákonnými prostředky,“ stálo v prohlášení izraelského velvyslanectví.

Výsledky listopadových voleb do ukrajinského parlamentu byly obecně vykreslovány jako porážka ultranacionalistické pravice, když Svoboda získala okolo 6 procent, zatímco Pravý sektor se do parlamentu nedostal. Výsledek byl oslavován Americkým židovským výborem (American Jewish Committee – AJC), který prohlásil, že „Židé ve většině Ukrajiny jsou povzbuzeni volebními výsledky a dokonce i optimističtí co se týče budoucnosti Ukrajiny.“

Neonacisté v jednom šiku s neoliberály

Deprimující výsledky ultranacionalistických stran však byly jen stěží důkazem o slábnutí neonacistických sil. V době, kdy prezident Petro Porošenko vede nacionalistickou „válku snů“ na Východě, ztratily Svoboda a Pravý sektor část protestních hlasů, které nashromáždily během opojných let nepokojů. Jak poznamenává Anton Šechovcov, expert na evropskou radikální pravici: „V roce 2012 byla Svoboda považována za téměř jedinou „vlasteneckou“ stranu, avšak dnes jsou všechny strany tak či onak vlastenecké, takže Svoboda ztratila svůj „monopol“ na vlastenectví.“

Během celonárodní předvolební kampaně byla kandidátní listina ukrajinské strany, Lidová fronta neoliberálního ministerského předsedy Arsenije Jaceňuka zaplněna krajně pravicovými militanty. Andrij Parubij, spoluzakladatel strany Svoboda a bývalý velitel Sebeobrany Majdanu, byl mezi extrémisty, kteří získali poslanecké křeslo díky Lidové frontě.

Kromě Parubije kandidátka Lidové fronty obsahovala i Andrije Bileckého, velitele dobrovolnického batalionu Azov, otevřeně neonacistické bojové organizace, která bojuje na východní Ukrajině proti ruským separatistům. Později se k němu připojil i Vadim Trojan, zástupce velitele batalionu Azov, který uzavřel podivnou směsici uniformovaných fašistů a neoliberálů v padnoucích oblecích.

Oproti Svobodě se tito lidé ani nenamáhají předstírat umírněnost. „Historickým posláním našeho národa je v kritických momentech vést bílé rasy světa v konečném křížovém tažení za jejich přežití,“ napsal nedávno Bileckij. „V křížovém tažení proti Semity vedeným podlidem.“

Tetování se svastikami

Bojovníky Azovu spojuje nostalgie pro nacistickém Německu a uznávání otevřeného nacismu. Okázale nosí tetování se svastikami a příslušníci batalionu „mávají na svých vlajkách neonacistickým symbolem připomínajícím svastiku,“ uvedl nedávno Andrew Kramer v New York Times.

S vládou ve stádiu rozkladu vyplňuje Azov prázdný prostor na východě Ukrajiny. Jak si postěžoval ukrajinský poslanec Grigorij Nemira novinářce Anně Němcové v září tohoto roku: „Prezident neuznal, že jsme ve válečném stavu a dává přednost posílání dobrovolnických batalionů, jakým je například Azov, do nejnebezpečnějších válečných oblastí, kam nemají úřady odvahu poslat pravidelné jednotky armády.“

Azov je přesně tím druhem neonacistické organizace, která by přišla díky pozměňovacímu návrhu NDAA kongresmana Johna Conyerse o americkou podporu. Ale když Conyers usiloval o podporu ADL a Centra Simona Wiesenthala, s cílem prosadit jeho návrh, tak byl pokárán. Pozměňovací návrh zemřel tichou smrtí a americký zdroj podpory pro Azov zůstal dodnes nedotčen.