Marie L. Neudorfelová
11. 12. 2014
Při včerejším připomenutí Dne lidských práv na Škroupově náměstí v Praze pronesla projev historička Marie L. Neudorfelová z Masarykova ústavu Akademie věd ČR. Redakci Nové republiky jej autorka poskytla k přetištění.
Práva — lidská, občanská, politická, národní, jsou nesmírně důležitá pro náš důstojný život, pro úroveň jednotlivců, společností, národů, civilizace. Většina lidí vnímá práva jako samozřejmost a není si již vědoma toho, jakými boji, revolucemi, tlaky a statečností humanitně orientované inteligence, se prosazovala do společenského a politického systému. Již od středověku zaznívala v Evropě kritika mocných, zvláště katolické církve a šlechty, jejich nezodpovědnosti a arogance vůči většině, jejich krutému zneužívání a vykořisťování většiny v zájmu své moci a luxusního životu. Již ve středověkém humanismu zazníval princip, že lidé si jsou rovni, že mají určitá přirozená práva a naopak mocenské vrstvy mají určité povinnosti týkající se sociální, mravní a kulturní úrovně neprivilegovaných. Tyto statečné hlasy, mocnými pronásledované, násilně umlčované a upalované, dostaly více prostoru v evropských reformačních hnutích, včetně českého, aby byly znovu umlčovány po třicetileté válce v první polovině 17. století.
Zvláště ničivě dopadly nelidské přístupy Habsburků a katolické církve na český národ, který byl zbaven téměř na dvě století nejen práva na náboženskou svobodu, ale všech práv, které se týkaly jeho politické existence a dosavadních svobod jednotlivců, ze kterých se stala masa vykořisťovaných, nevzdělaných a ponížených nevolníků. Nekontrolovaná moc a libovůle katolické církve a cizí šlechty vnímala nejen u nás prostý lid jen jako levnou pracovní sílu, která neměla právo na důstojný život.
V postupném procesu úsilí o nápravu nelidských poměrů, v nichž většina lidí umírala mezi třicítkou a čtyřicítkou, polovina dětí do šesti let, se dnes často zdůrazňuje role šlechty a katolické církve. Ves skutečnosti to naopak byla hlavně zodpovědná inteligence, zodpovědná veřejnost, které vznášely požadavek rovnosti a rovnoprávnosti lidí, a nacházely inspiraci i odezvu v zoufalém postavení nižších nesvobodných vrstev. Byla to hlavně povstání a revoluce, které donutily mocné k ústupkům, které se postupně formovaly do politických principů, včetně lidských, občanských a politických práv, aby se předešlo dalším násilnostem. Došlo se k poznání, že nekontrolovaná moc politických a ekonomických elit se vždy obrátí proti potřebám a zájmům většiny, proti její úrovni a právům. Mocní se vývoji, který směřuje k rovnoprávnosti lidí a k respektu nezadatelných práv, brání hlavně válkami a nejrůznějším rafinovaným potlačováním důležitých práv a zdůrazňováním nepodstatných práv. Zdá se, že v současnosti nabývá jejich strategie značných úspěchů, čemuž jako občané musíme efektivně čelit v zájmu úrovně naší i budoucích generací a v zájmu důstojnosti lidí.
