Ukrajinská armáda se blíží ke Stalingradu

Avatar
Původní autoři


Boris Terechov
28. 1. 2015   zdroj
Před několika hodinami prezident Spojených států Barack Obama oficiálně oznámil světu, že i přesto, že podporuje stávající kyjevskou moc, ale bojovat s Ruskem kvůli tomu, co se děje v Donbasu, nebude. Tím dnešní mimořádné zasedání představitelů NATO, o jehož svolání během celého víkendu žadonil u svých patronů prezident Ukrajiny, ztratilo smysl. I když se “záštita” NATO zjeví na zavolání žlutěblakytného “trpitele”, ignorovat nařízení současného amerického prezidenta v žádném případě nebude. 


No, poplácá Petra Alexejeviče po drahém saku, a řekne soucitně: “Drž se, brácho”, a  rozjede se po svých mírový kancelářích dojídat paštiku z husích jater s  parmazánem. Maximálně – udělá Putinovi 6704-té čínské varování o  nepřípustnosti …

Mezitím se po obnovení masakru na Donbasu situace kyjevské chunty rychle zhoršuje. Zmije se kousla do vlastního ocasu, a s ukrajinskými vojsky se dnes děje to samé, co se dálo s  hitlerovskými před sedmi desítkami let. Ani jedněm se blesková válka na východ nezdařila. Jedni i druzí se zastavili na okraji hlavního města, a  pak je hnali zpátky na západ. Nejprve pomalu, pak stále rychleji a  rychleji. Je samozřejmé, že všechny historické analogie jsou relativní, ale svým významem jsou dnešní vítězství ozbrojených sil Novorossije u  Doněcka srovnatelné s úspěchy sovětské armády u Moskvy v roce 1941. Se stejným procentním poměrem sil, mimochodem.

Mnoho vojenských expertů předpovídá, že není daleko ani Stalingrad. Mělo by k němu dojít v blízkosti Debalceva v Doněcké oblasti, kde dnes dělostřelectvo domobrany metodicky přemílá ukrajinské vojáky. Titéž lidé se domnívají, že hyperaktivní fáze ozbrojeného konfliktu by měla trvat ještě asi tři týdny. Poté budou rezervy trestné expedice většinou vyčerpány a její fronta se může zhroutit. Důsledkem toho by měl být vstup novorossijské armády do operativního prostoru k hranici Dněpropetrovské oblasti.

Není divu, že chunta zpanikařila. Pro ucpávání rozšiřujících se děr potřebují kyjevští stratégové novou potravu pro děla a nové zbraně. A rychle a ve velkém množství, neboť oddech jí již nedají. Lídr DLR Alexandr Zacharčenko oficiálně oznámil, že věhlasně známé minské dohody skonaly a návrat k této fikci není možný. Pokud s potravou pro děla zatím ještě v hustě obydlených částech Evropy těžkosti zatím nejsou, a problém je nyní poměrně úspěšně řešen pomocí násilné mobilizace v bolševickém stylu, ale zbraně a munici lze získat pouze zvenčí. A nejlépe zdarma, neboť groše nejsou. Zahraniční dluh se již přehoupl za trilion hřiven.

Avšak ani operativní vojenské dodávky ze Západu nemusí být všelékem. Neschopnost ukrajinského armádního vedení, upřímná neochota většiny mobilizovaných postavit se na život a na smrt za evropskou volbu, zaryté rozkrádání a krajně slabá ovladatelnost vojsk tvoří dohromady černou díru, schopnou zcela beze stopy vsát vojenské rozpočty tří nebo čtyř planet zemského typu. Při úplné absenci výsledků. A proto by se pro Porošenka a další pavouky z kyjevské plechovky stala nejlepším východiskem přímá vojenská intervence třetích zemí. Možná, že by dokonce souhlasil s oficiální přítomností ruských vojsk na území povstaleckých oblastí. Hlavně aby ​​západní “mírové sily” co nejdříve vzaly pod kontrolu území, které Kyjev ještě nějak kontroluje.

Možná, že násilné odtržení válčících stran do protilehlých rohů – to je opravdu jediný způsob, jak alespoň dočasně udržet Ukrajinu politicky nad vodou. Tento plán se ale s největší pravděpodobností realizovat nebude. Z různých důvodů. Zaprvé, Západ je si dobře vědom toho, že na přímou vojenskou konfrontaci s Ruskem nemá. A to nejen z důvodu okamžitého energetického kolapsu v Evropě. Z více či méně bojeschopných formací jsou mu dnes k dispozici jen Chip a Dale, Smrtonosná past, a také Jane Psaki. Za druhé, nezdá se, že by vítězství režimu v Kyjevě potřeboval vůdce západního světa – Spojené státy americké. Podle prezidenta Centra systémové analýzy a prognózy Rostislava Iščenka Američané dnes očividně ztrácejí válku na ukrajinské pláni a usilovně hledají záminku, jak ji opustit. Ale protože není pochyb o tom, že tento prostor bude okamžitě obsazen Ruskem, a proto tam po ústupu musí zůstat pouze politické a ekonomické ruiny.

Není třeba znovu někomu dokazovat, že bez vnější podpory je kyjevská chunta odsouzena k zániku. A protože pomoc je jí stále častěji odmítána, události se začaly vyvíjet podle scénáře Iščenka.

Co se stane s Ukrajinou dál? Dnes zůstává tato otázka otevřená. Před několika dny ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov telefonicky vyzval svůj americký protějšek Johna Kerryho k ovlivnění Kyjeva tak, aby ten zastavil boje. Před tím Kerry opakovaně vyzýval Lavrova, aby přitáhl uzdu donbaským domobrancům. Po tomto si ještě někdo může myslet, že na východě Ukrajiny Porošenko s Jaceňukem bojují proti Zacharčenkovi s Plotnickým?

Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová