Marek Řezanka
23.2.2015 Altpress
V každé válce je kromě bojů fyzických nutno počítat i s válkou (dez)informační a manipulační. S válkou propagandistickou, a to na obou stranách barikády.
Díváme-li se na naše mainstreamová média, dozvídáme se, že existuje pouze jediná propaganda – a to ta ruská. Cokoli se nám nehodí do obrazu „zlého agresivního dobyvačného Putina“ a „ublíženého čestného bránícího se Jaceňuka“, je s odporem odhozeno jako prokremelská propaganda.
Fašizace praporů (například Azov)? Posilování Pravého sektoru a jeho bojůvek? Výrazné pošlapávání lidských svobod a omezování svobody slova? Posílení ukrajinských oligarchů a ekonomicky zdevastovaná země bez vyhlídek na řešení? Za to všechno může podle oficiálního „hlasu jediné pravdy“ Rusko – a nebo to máme brát jen jako ruské Byliny, báje, které se nezakládají na pravdě, třebaže dostupná fakta říkají něco jiného. Člověka unavuje stále dokola napravovat všechna zkreslení či naprosté výmysly, jež mají za účel zasít pod kůži čtenářů a diváků „správný pohled“ na ukrajinský konflikt. Únavná je tato činnost již proto, že takových přešlapů jsou do týdne stovky a tisíce – a pomalu bychom nedělali nic jiného, než napravovali křivé zrcadlo.
Snad již ani nechceme vědět, jak se co událo. Z televize a novin na nás vytrvale a bez oddychu pálí (nejtěžším kalibrem), že střelbu do majdanistů, spálené v Oděse, sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou či hromadné hroby na východě země mají na svědomí obyvatelé Ukrajiny, kteří bojují proti kyjevské vládě (poměrně dlouhou dobu nevolené) či přímo Rusové. Dennodenně jsme masírování zprávami o invazních ruských jednotkách a dodávkách ruských zbraní na Ukrajinu. Má to jedinou vadu. Podobné informace nejsou podloženy důkazním materiálem – a pokud již podloženy jsou, prokáže se, že se jedná o „důkazy“ falešné a podvržené. Nikdo se ale za jejich zveřejnění neomlouvá, nikdo se nesnaží původně zavádějící či přímo lživé zprávy dementovat. Vystačíme si s heslem: „Cokoli řekneme, je pravda, kdokoli tvrdí něco jiného, je lhář a ruský agent.“ Na západ od nás procházejí média aspoň částečnou kritikou. Veřejně se mluví o jejich „selhání“.
Ostatně si myslím…
V dubnu 2014 upozornila Tereza Spencerová v Literárních novinách na skutečnost, že fotky ruských vojáků na Ukrajině byly zmanipulované: „Zatímco před třemi dny snímky údajných ruských vojáků na Ukrajině otiskl na titulní straně, nyní na straně 9 zveřejnil text, v němž autoři článku původního přiznávají: „Sbírka fotografií, které podle Ukrajiny ukazují přítomnost ruských jednotek na východě země a kterou Spojené státy citovaly jako důkaz ruského zasahování, se stala předmětem šetření.”
Trapný evergreen však tímto neskončil. Americký senátor Jim Inhofe by sice fotografie, které dodali ukrajinští poslanci v prosinci 2014 – a které byly zfalšované – rád použil jako důkaz i tak – něco takového mu snad přece jenom neprojde. Inhofe se stylizuje do role Marca Porcia Cata, který začínal svou řeč obvyklým prohlášením: „Ostatně si myslím, že Kartágo by mělo být zničeno“. Inhofe chce vyzbrojit ukrajinskou armádu již k vůli „nevyvratitelné účasti a přítomnosti ruských vojáků bojujících na východě Ukrajiny“. Není hold nad obranu našich „západních hodnot“, na něž apeluje i čokoládový král Porošenko, a mezi něž se bohužel řadí mimo jiné i nejodpornější metody mučení, odposlechy a vědomé používání podvržených „důkazů“. Je třeba si přiznat, že padnout za tyto hodnoty musí každému z nás připadat jako vrchol občanské povinnosti a zároveň blaha. A pak se smějte teroristům, jimž imámové slibují ráj s mnoha krásnými ženami.
Díváme-li se pravidelně na zpravodajství České televize, mohli bychom nabýt dojmu, že jde o sestru velmi prestižního „Radia Jerevan“. Naskytne se nám například obrázek muže v kulichu, jenž má nejspíš demonstrovat proradnost Rusů, kteří bojují, i když se mají stahovat. Vidíme a slyšíme povstalce u Děbalceva, nebo vojáka ukrajinské armády tamtéž?
Podle České televize je to vlastně jedno: „Jak došlo k chybnému označení vojáka ve vysílání ČT24? Děkujeme za upozornění na chybné označení vojáka ve dvou různých reportážích vysílaných na ČT24 17. 2., ke kterému došlo vlivem technického problému při živém odbavování titulků. Nejedná se tedy o chybu redakční ani o záměr. Inkriminovaná záměna se sice může zdát politováníhodnou, ale jsme přesvědčeni, že na celkovém vyznění reportáže nic nezměnila. Vzhledem k tomu, že jde o bezejmenného vojáka ve válečné zóně, není ani v našich možnostech se dotyčnému omluvit. Pro dokreslení uvádíme, že jsme během daného dne odvysílali celkem 49 materiálů a 13 rozhovorů k dění na Ukrajině. Šlo o mnoho desítek minut živého vysílání.“
Ale jistě, co na tom, jestli si divák myslí, že příměří porušuje proruská – či ještě lépe ruská – strana, nebo zda bude podezřívat i kyjevskou stranu? Jak podružné a zanedbatelné!
Ecce homo Lencov
Dne 19. února se na hlavním webu bezpečnostní služby Ukrajiny objevila následující zpráva: „Bezpečnostní služba Ukrajiny zaznamenala, že generál ruských ozbrojených sil provádí šikanu ukrajinských vojáků coby válečný zločin a porušení všech norem mezinárodního práva! Ruská generalita už otevřeně a drze přikazuje bojovníkům a zesměšňuje naší armádu, cynicky ignoruje a porušuje dohodu o příměří, pomáhá pokračovat v boji a zajímat ukrajinské vojáky. Ruská strana nemá odůvodnitelné vysvětlení, nedává ho a nikdy dávat nebude – vždyť přece Rusko na Ukrajině nebojuje… “
Řada lidí hned na sociálních sítí sdílela „zaručený“ důkaz o „ruské agresi“. Co na tom, že to bylo opět maličko jinak? „Zklidnit kritickou situaci v Doněcku má rusko-ukrajinská vojenská komise, která se na letiště vydala. Podle ukrajinské agentury Unian do prostoru doněckého letiště míří rusko-ukrajinská komise, která má podle zářijových dohod o příměří na klid zbraní dohlížet. Komisi za ukrajinskou stranu vede generál Volodymyr Askarov, jeho ruským partnerem je generál Alexandr Lencov.“
Dneska Kyjev, zítra Porto?
Donedávna médiím stačilo tvrdit, že válka začala anexí Krymu. Když je již tato verze neudržitelná – neboť je nad slunce jasné, že ona anexe následovala poté, co došlo v zemi k převratu vyprovokovaném střelbou do majdanistů – rojí se obvinění, že za střelbu mohou Putin a jeho lidé. Jaké jsou však závěry vyšetřování této krvavé události? Dozvíme se je? To se nenajde nikdo jiný než M. Ransdorf, kdo podotkne, že: „Všechny dostupné informace svědčí o tom, že jestli měl někdo prsty v této svinské záležitosti, tak to byl Andrej Porubij, který se poté stal tajemníkem Rady pro obranu a bezpečnost Ukrajiny a nyní je poslancem Verchovné rady za Jaceňukovu stranu. Jestliže chce Porošenko někoho obviňovat, měl by začít u ukrajinských radikálů, kteří podporovali puč.“?
S tím se ale naše média vypořádají rychle. Nebudeme přece věřit komunistovi. Různí „obránci našich hodnot“, štětinové, mitrofanovové, peheové či bursíkové (a mnozí další) se ani nesnaží na dezinformace západních médií reagovat. Navíc ve svém „svatém zápalu“ zatajují, že jsou zde velmi hlasité a přitom renomované hlasy, které na tato selhání poukazují. Příkladem by mohl být Wolfgang Bittner, který o této manipulaci napsal knihu a nazval ji Dobytí Evropy Amerikou. Celá kapitola je v ní věnována lživé mediální masáži. Té německé. Česká by si zasloužila to samé. Problém je jediný. Nejsou lidi.
Otřesná nelidskost
„Otřesný čin nelidskosti“, hlásala západní média, když světem letěla fotka, jak „proruský rebel krade v troskách sestřeleného letadla medvídka“. Co na tom, že existuje video, kde dojatý muž medvídka položí se slzami v očích zpět – a pokřižuje se? My žádný obraz dojatého nepřítele nechceme. My chceme nepřítele krvelačného a nelidského. Zrůdného. Pokud budeme pokračovat v trendu, kdy nás pravda zajímat nebude – a kdy uděláme cokoli, abychom si svého nepřítele stvořili, podaří se nám to. Bezcitná stvůra bude na světě – a budeme jí my sami.
