Co zažil kosíř když vítal konvoj v Ruzyni se špatnou vlajkou.

Avatar
Původní autoři

napsal MV a život
31.3.2015  Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Po pravdě, nejsem příznivcem demonstrativního průjezdu z pozice síly,vlakové vojenské ešalony projíždějí ČR velmi často, a navíc jsem byl vybaven vlajkou SSSR. Abych dodržel literu zákona, přelepil jsem symboly, které by vyjadřovaly podporu hnutí potlačující lidská práva.
Nejsem kovaný bolševik, komunista, tuto vlajku jsem měl z důvodu, že jiná prostě v obchodě nebyla. Pojal jsem pak účast jako sondu do hlubin českého vítače, což mě uvrhlo do role provokatéra.

Dorazil jsem na místo okolo 11:00, kdy měli začít přijíždět první části kolony. Překvapila mě věková rozmanitost vlajkonošů (SSA), od malých dětí s rodiči, mladistvých až po seniory. Právě mládež byla objektem mého pozorování, neboť hledám důvody, proč by zrovna oni vítali americké vojáky. Demonstrativní odpor vůči sovětské okupaci v 68 jsem očekával spíše od starší generace. Podle poslouchání rozhovorů, focení jsem nabyl dojmu, že jde o jakési být „in“ s fotkou umístěnou na facebooku, či jiné sociální síti.

Kolona dorazila téměř s hodinovým zpožděním. Vytáhl jsem vlajku a jal se vítat a čekal na reakci ostatních. Ta se dostavila velmi rychle. Byl jsem častován komunistou, bolševikem, Putinovým agentem s doporučením, ať táhnu do Ruska. Nevím, zdali mí spoluobčané jsou toho vědomi, ale v Rusku panuje tvrdý kapitalismus viktoriánské doby.

Situace došla až k fyzickému napadení, kdy jeden z účastníků se snažil vytrhnout mi vlajku z ruky. Naštěstí pro nás oba, okamžitě zasáhla Policie ČR, která se na této akci chovala velmi profesionálně. Veškeré další akce byly tak jen slovního charakteru.

Čekal jsem ještě na další konvoj a mezitím poslouchal rozhořčené výroky lidí. Velmi mne zaujala maminka se dvěma dětmi vietnamského původu a babičkou. stáli vedle mne. Děti se ptaly na barvy na vlajkách a maminka se přes různé asociace dostala až na rudou barvu.

Začal výklad o rudé, jakožto barvě krve, vyprávění o časech komunismu, kdy byli lidi a děti vražděni a nikdo nesměl vyslovit svůj názor aniž by riskoval vězení. Šlo o desetiminutový monolog zakončený prohlášením, že SSA zachraňují svět před takovými, jako jsem já.

Obzvláště zajímavé bylo tvrzení, že se Vietnam pomalu vrací do“normálu“ svobodné republiky poté, co se je snažila Amerika zachránit.

Během čekání na druhý konvoj se objevil na scéně občan s americkou vlajkou s hákovým křížem. Začal k němu mířit rozlícený dav a nebýt Policie, snad by ho začali lidé lynčovat.

Druhá část konvoje dorazila a dav začal ještě více freneticky vítat kolonu. Opět jsem vytáhl vlajku, jenž byla v mezidobí srolována. Tentokráte mě napadla nějaká babička a po mém upozornění jí upozornila i policie, načež svého jednání zanechala. Maminka s dětmi to komentovala slovy, že by mě měli odvést a zavřít, abych nedělal ostudu spojencům.

Po vjezdu druhé části do areálu kasáren se objevil pan Vyvadil. Policie tentokráte byla připravená a dav, který se ho snažil atakovat byl oddělen. Srocení davu zaznamenala média, která tak začala panu Vyvadilovi dávat prostor k vyjádření. Mezitím vyjížděly z kasáren vozidla ze druhé světové války, některá snad s účastníky. Neváhal jsem a také si zamával rukou a pozdravil, myslím tím v dobrém slova smyslu. Tito praví hrdinové mají i mojí úctu. Tato kolonka unikla většině vítačů, kteří se věnovali panu Vyvadilovi a dělali mu tím publicitu, byť snad nechtěnou z jejich strany.

Závěrem mého pozorování do hlubin českého vítače je poznání, že vyjma několika pamětníků srpnové okupace v roce 1968, je jednání českého občana čistě z prezenčních důvodů, stejně tak jako mých – oportunistických. Pokud bude v módě vítat ruská (čínská) vojska, tito lidé přijdou jen s jinou vlajkou. Diskuze na jakékoliv téma je nemožné, čekal jsem, že přijde osoba, která by se zeptala, proč mám v ruce vlajku SSSR. Nestalo se tak, lidé se projevili přesně tak, jako to bylo v době nedávno minulé. Netolerantní, agresivní a hlavně informačně zpracovaní. Čest výjimkám. Případ s vietnamskou maminkou názorně ukazuje, kam může vést nenávist vštěpovaná od dětství, která na Ukrajině probíhá již od rozpadu Sovětského Svazu. Nemyslím si, že by mávače organizovala ambasáda, či je dokonce platila. Tito lidé zde byli z přesvědčení, stejně jako já.

Policii patří mé velké díky, jednání bylo naprosto profesionální.